Kdy: neděle 1. prosinec 2025
Kde: Praha, Futurum
Fotky: oficiální galerie brzy

Gorgoroth jsou jednou z kapel z devadesátek, co se dodnes hrdě hlásí ke škatulce True Norwegian Black Metal. Ve své image neuhnuli ani o centimetr a i hudebně, byť nahráli i pár aspoň částečně progresivnějších desek, jsou věrni svému řemeslu. A přestože v ČR hrají v posledních letech celkem pravidelně, paradoxně jsem je viděl naposledy v roce 2010 na Brutalu, kde tehdy ještě s Pestem předvedli naprostou tragédii. Od té doby jsem ale z mnoha stran slyšel, že dnes jsou Gorgoroth ve slušné live formě, čemuž jednak pomáhá pravidelné hraní téměř totožného setlistu a hlavně hostující Hoest za mikrofonem.

V neděli prvního prosince tedy mířím do vyprodaného Futura, abych se po letech na vlastní oči a uši přesvědčil, jak jim to aktuálně hraje na závěrečné zastávce letošního tour. Norové pochopitelně v Praze nehráli sami a měli s sebou hned několik předskokanů.

Jako první vystoupili francouzští Hats Barn. Od prvního pohledu jasné, že tato čtveřice přistupuje k žánru pravověrně. Žádné moderní nesmysly, ale syrový black metal spolu s hodně teatrální, avšak trve image. Blast jak cyp jel až na pár kratších zpomalení od začátku až do konce. Jasně, Panzer Division Marduk to není, ale poctivá agresivní palba bez zbytečných keců a vyčnívajících prvků ano.

Kapele rozhodně pomáhal zpěvák, který kromě klasického blackmetalového řevu několikrát také dost solidně zaječel. Jeho pódiová prezentace sice byla takový lehce vtipný fanatismus, u kterého si nejste zrovna jistí, zda to myslí vážně nebo si z toho dělá akorát srandu, ale až na několik komických póz byla vizuální stránka Hats Barn taky v pořádku. Painty, hřebíky, svíčky a další doplňky included, včetně cákání krve do davu.

Před Gorgoroth zkrátka vhodný support a ve výsledku určitě lepší, než bych v neděli od první bandy čekal. Jen tedy to, že si šla kapela po závěrečném výkřiku “Hail Satan!” udělat fotku s davem, mi přišlo poněkud úsměvné.

To druhá kapela Aran Angmar přistupuje k black metalu dost odlišně. Hrají s relativně civilní image, pracují s poměrně moderním zvukem a míchají několik žánrů dohromady. Hned od začátku tedy zněli dost dobře.

Jejich sound byl hodně mohutný, což pomáhalo primárně v pomalejších pasážích, kterých měli mnohem více než první vystupující. Nepřeslechnutelná zde byla rovněž inspirace viking metalem, Bathory borci určitě poslouchali dost, a melodických prvků včetně hymnických sól zde rovněž bylo přehršel. Rozhodně žádný sataňizmus, ale dostatečné koule to místy mělo.

Problémem u těhle hodnějších metalových kapel ovšem je, že stejně jako hromada dalších, ani Aran Angmar nevěděli, kdy zavřít hubu. Když se zpěvák věnoval growlu, bylo to v pořádku, hlas má docela gut, ale ty kecy mezi všemi skladbami ve stylu “Fuck you guys you are fucking awesome” už byly naopak na pěst. Škoda taky, že to byl hudebně docela kočkopes. Když se drželi, řekněme, viking doomu, poslouchalo se to dobře. Místy jsem si vzpomněl i na atmosféru některých desek od The Ruins of Beverast. Když ale v druhé polovině hráli čím dál moderněji, melodičtěji a jejich kompozice dávaly čím dál menší smysl, rozhodl jsem se, že to až do konce v přední části sálu poslouchat nemusím.

Prvním velkým jménem, které pravděpodobně znala většina návštěvníků koncertu, byl však až Mortiis. Bývalý člen Emperor, který se momentálně primárně věnuje své dungeon synth tvorbě.

Ještě před tím, než začal, mě celkem pobavil pohled na jeho merchandise. Všech možných triček a dalších věcí měl pomalu více než ostatní kapely dohromady, a to včetně Gorgoroth. Upřímně si nedovedu představit, kolik lidí v neděli došlo primárně na něj. Kombinace s hlavní kapelou jistě pro někoho byla lákavá, ale zároveň si říkám, že kdyby hrál v Praze sám, pravděpodobně nenaplní ani Underdogs. Jestli ale všechny ty své hadry atd. zvládne prodat, pro něho samozřejmě dobře.

Už při jeho nástupu na pódium jekot pár fanynek značil, že se na něj minimálně část lidí fakt těší. Na letošním turné se věnuje své třicet let staré debutové desce Født til å herske a prenzetuje ji naživo sám. Žádný doprovod s perkusemi nebo podobně, pouze samotný Mortiis s klávesami a možná dalšími hračkami, na které jsem satanužel moc neviděl.

Jeho dungeon synth byl poměrně příjemný a poslouchal se dobře. Ještě aby ne, vzhledem k tomu, kolik let něco podobného hraje. Celý set měl hodně středověký a fantasy vibe. Nemohu říct, že by se jednalo o něco výjimečného, ale minimálně začátek byl na klidný poslech fajn.

Co se vizuálu týče, ten byl rovněž hezký. Mortiis měl na sobě samozřejmě svou skřetí masku, po stranách pódia rozestavěné plachty a za zády se mu i postupně proměňovala projekce. Popravdě jsem byl ohledně jeho participace na tour s Gorgoroth trochu skeptický, ale lidí na něj stálo a upřeně ho sledovalo dost. Asi tohle kombo fakt dohromady dává smysl i z komerčního hlediska.

Škoda jen, že Mortiis hrál prakticky furt tu stejnou melodii dokola a minimálně v půlce setu začínal celkem nudit. Občas tedy přidal i nějaký pulzující zvuk (beat bych tomu neříkal) a ke konci i něco zpíval. Jistý vývoj s vrstvením zvuků byl tedy pozorovatelný, ale i přes dostatečně silnou atmosféru nebyl výsledek natolik silný, aby udržel pozornost celých 45 minut.

Když už konečně nastává čas na nedělního headlinera, ještě před jeho nástupem si poslechneme Funeral March od Chopina. Zajímalo by mě, kolik blackmetalistů už tuhle skladbu jako intro v minulosti použilo? Norové určitě nebyli první ani poslední, ale co, svůj účel to rozhodně plní.

Ve chvíli, kdy kapela konečně začne hrát, nejvíce pozornosti na sebe dle očekávání strhává Hoest. Stejně jako v Taake ječí jak o život, háže sebou na pódiu zleva doprava a na to, že je skoro padesátník, mu rozhodně energie nechybí. Ze začátku mu jde sice i na poměry Gorgoroth docela málo rozumět, což se naštěstí časem zlepšilo, ale hlasový projev má zkrátka super.

Zbytek kapely ovšem taky hraje a zní snad až přehnaně dobře. Oproti koncertu před 14 lety je vše až trapně sehrané a s dobrým zvukem. Fakt žádná tragédie, za což jsem pochopitelně pouze rád. V první části koncertu se střídají ty nejstarší skladby z desek Antichrist a Pentagram s těmi téměř nejnovějšími z předposlední řadovky Quantos Possunt ad Satanitatem Trahunt. Okay, ale tady šlo znát, že se zatím rozjíždíme a ty největší pecky přijdou rozhodně až později.

První song, kterým mě Gorgoroth opravdu dostávají, je Forces of Satan Storms. Zde jde konečně i vokálu krásně rozumět a hlavně kvalita skladeb jde rovněž nahoru. Nemůžu si pomoct, ale naživo mě stejně nejvíce bavily songy z Gaahlova období, za což ani tak nemůže fakt, že bych měl jeho vokální linky nějak extra rád, ale songwriting na albech z přelomu milénia holt funguje mnohem lépe než staré kvltovní vypalovačky. Následná dvojice skladeb Destroyer a Incipit Satan lze označit za vrchol večera.

Až překvapivě dobře ovšem makal i úplně nejnovější song Kala Brahman z poslední řadovky Instinctus Bestialis. Zde jen moc nechápu, proč jej zahráli ve značně zkrácené verzi, kdy vynechali závěrečné opakování celkem silného refrénu. Finální Unchain My Heart!!! se ale Gorgoroth postarali o důstojné ukončení koncertu a rozloučili se hodně přísným diktátem, po kterém i přes slušný potlesk už zaznělo jen outro a opakovaný Frédéric Chopin.

Gorgoroth tedy odehráli až překvapivě dobrý gig, kterým Infernus a spol. ostudu svému jménu rozhodně neudělali. Nejednalo se o žádný brutální extrém ani o nic extra šokujícího jako v minulosti, na druhou stranu to nebyl ani po zvukové stránce ani ze strany kapely jakýkoliv průser. Prostě v pohodě blackmetalový gig, po kterém si můžete stěžovat tak maximálně na kokoty se svítícími mobily, se kterým mávají nad hlavou i poté, co naběhnou do moshpitu. Ale to už je holt klasika, nad kterou se u těhle větších koncertů snad ani nemá smysl pozastavovat.