Čtvrtek, to je malá středa, a proto vstříc radostem maloměsta! Kabinet múz nabízí alternativní black metal, není nad čím dumat. Byť dávám přednost tradičnímu černému kovu, je radost od uspávání dětí rychle vplout do baru a sunout do útrob poměrně chutnou Chotěboř. Před vstupem do sálu bylo třeba nabrat sil, neboť Bahratal jsou kapelou, kterou ne vždy provází dobrá pověst. Ale jak naprosto správně zaznamenal Mizzy, kvalitativní tendence je vzestupná.

Ve čtvrtek to v Brně Bahratal jednoznačně potvrdili. Výborné vystoupení, kdy skvěle vyšel zvuk, tlačil a byl kompaktní. Přenos agresivity a energie zafungoval a Bahratal nakopli publikum k pořádnému kotli. Vysoce musím ocenit zvnitřnění půllitrového Myslivečka zpěvákem přímo „in situ.“ Aniž bych chtěl bolestivě srovnávat s jinými zpěváky – alkoholiky, tohle samo o sobě je solidní výkon. Na pódiu nemohla chybět ani šavlička (nikoli v kontextu pití likéru, ale skutečná šavle) a opakované ujišťování, že stále ještě posloucháme „Bahratal! Legie ubožáků!“ Ale vůbec mi to nevadilo. Celkový projev kapely byl prostě výborný. Jen tak dál, takhle se má dělat punk black.

Trespasser jsou ze Švédska a studiově je to projekt dvou osob. Hrají už šest let, ale upřímně řečeno, obě jejich alba mě nechala zcela chladným. Živě se rozšířili na plnohodnotnou sestavu, tedy dvě kytary, basa, bicí, zpěv. No a to byl možná kámen úrazu. Kapela působila naprosto nesehraným dojmem. Do lidí začala bez varování hrnout dost šílenou zvukovou zeď. Jak ale set pokračoval, zvukař obratně ze zdi vydoloval všechny nástroje – což ovšem kapele vůbec nehrálo do karet. Metal stojí a padá s bubeníkem, nu a Trespasser spíš padá. „Sypání“ proběhlo leda tak brambor mámě do sklepa. Melodicky dominovaly pomalé riffy, za mých mladých let se tomuto žánru říkalo emo metal. Bohužel dost nevhodně byly použity efekty na kytarách, a v neposlední řadě byla kapela zbytečně nahlas. Pódium vyzdobené kytkami a bannerem s holubičkou míru proto přestávám po čtyřech skladbách sledovat a poodstoupím mimo sál, abych přenechal místo nadšenějším.

Když mluvím o nadšení – velkým potěšením byla účast, kterou bych šacoval na 130 lidí, což je na čtvrtek, Brno a sestavu bez velkých jmen solidní. A co víc, jsou to mladí a nadšení posluchači, žádná přehlídka unavených čtyřicátníků, kteří s ležérností (která přešla v cynismus, aniž by si toho všimli) glosují všechno z povzdálí baru… A navíc, považte: žádné telefony, téměř nikdo nefotí*, nikdo (!) si vystoupení netočí, jakoby všichni byli skutečně duchem na místě. Velké potěšení.

Ale jako rychle odsýpal koncert, pojďme se rychle vypořádat i s reportáží. Kapelou, na kterou jsem se samozřejmě těšil nejvíc, byli švýcarští Gravpel, a zcela konkrétně mě nalákal perfektní klip. Póza jako prase, kvéry, k tomu syrový black metal, prostě levicová odpověď na Peste Noir, říkám s nadsázkou.

V tomto duchu skutečně Gravpel koncert odpálili, a šlapalo jim to znamenitě. Opět moc povedený zvuk, který tentokrát muzikanti zúročili o poznání lépe než jejich předchůdci. Nešlo o žádnou propracovanou intelektuálštinu. Kvalitní primitivní black, lehká příměs punku, hodně postavené na frontmanovi s vizáží Predátora, s potěšením kvituji, že dvojstovky hřebíky se konečně zase dostaly do módy. Pomyslná druhá třetina vystoupení byla o poznání melodičtější. Proletěla mi hlavou inspirace třeba u Myrkskog, kteří spojovali odlidštěnou atmosféru s melodickým metalem, ale Gravpel jsou o hodně přímočařejší. V této druhé třetině byly i slabší momenty, protože kde nejsou silné riffy, není se čeho chytit. Zato poslední třetina tvořená jedním masivním asi 15 minutovým válem byla naprosto smrtící. Brutální nelidská „techno“ vyhlazovačka se sypáním jak u Swans, naprosto chladná atmosféra nonstop stroboskopu, a druhá polovina už bez vokálu opakuje až do naprostého transu jednoduchý riff. Predátor jen němě stojí s kvérem na pódiu a lidem rve „muzika“ uši. Není lepšího doporučení, než že zatímco tři čtvrtiny posluchačů ze sálu utekly, zbylá třetina freneticky aplauduje. Já s nimi. Perfektní vystoupení a i celkově podařený večer.

*jak si všimnete z kvality přiložených fotografií, i já jsem fotil na žehličku.