To se tak ráno probudíte, bolí vás celý člověk, máte škrábance s modřinami na rukou, ještě tak dvě promile v krvi, a prostě víte, že včerejší párty stála za to. Borci z Kreas zase jednou udělali na strahovské Sedmičce koncert, kde se sešla nejen celá Praha, ale snad úplně všichni, a nemyslím si, že by se našel jediný člověk, který z něj odcházel zklamaný. Trojice kapel složená ze samých černokněžníků se postarala o velmi poctivý výprask, a to hned od samotného začátku.

Za jedinou vadu sobotní akce se dá považovat snad jen neúčast Otras, kteří kvůli covidu nemohli přijet. Jako první tedy začínali pražští Bahratal, kteří nedávno prošli pár personálními změnami. Za bicími nově sedí Ondra z Plešaté Zpěvačky, Vojta místo baskytary drtí tremola na kytaře a místo něj teď hraje Klim, který se nově přidal i ke Sněti. Nová krev ale kapele rozhodně pomohla. Bahratal vždy svůj punkem načichlý black metal sázeli do lidí s maximální energií, ale tentokrát mě sejmuli snad ještě mnohem víc než kdykoliv v minulosti. Plenitel řval, co mu síly stačily, případně lil whisky do sebe a lidí kolem, kytaristé rvali struny, co jim síly stačily, a bubeník se s tím rovněž vůbec nemazal. Žádné šustění činelů nebo lechtání bicích, ale poctivě silové mlácení do škopků, jak se k podobné hudbě sluší a patří. Přímočaré a úderné jako dobře mířená facka na xicht. Plusové body taky za kotel před pódiem, na který jsme v totálně nacpaném klubu nemuseli vůbec čekat. Zaťaté pěsti lítaly vzduchem a výměna energie mezi davem a pódiem fungovala skvěle. Došlo navíc ke křtu nového sedmipalce Legie ubožáků, jehož název byl opakován tak dlouho dokola, že už vlastně ani nevím, jestli Bahratal hráli i něco jiného. Ale i kdyby ne, stejně to bylo super. Škoda jen, že ten ostnatý palcát tentokrát chyběl.

Druzí Hexenbrett nebyli ani zdaleka tak násilní, jejich hudba stojí mnohem více na heavymetalových sólech a skočném rytmu než na sypačkách a tremolech. A byť se na první chvíli může zdát relativně jednoduchá a hlavně líbivá na poslech, je až k údivu, kolik nepravidelných rytmů a pestrých změn obsahuje. Navíc, i když se jedná o poměrně surový metal, má až překvapivě dobrou atmosféru, která by klidně mohla sedět k nějakým Giallo hororům. Tuto atmosféru koneckonců posilňovala i výzdoba pódia, na kterém byl pár krví politých figurín nasvícených neonovými barvami, a rovněž i maskovaná kapela. Hudbu Rakušanů jinak kromě super kytary a výrazných kláves hodně táhne dopředu bubeník, který celý koncert i odeřval. Jak už to u zpívajících bubeníků bývá, občas jeho vokál nebyl stoprocentní, ale i tak všechna čest, že to dal. V některých skladbách, třeba na závěr hitovky Toter Schrei, mi jeho „lalala“ přišlo naživo dokonce vhodnější, než je na nahrávce. Hrálo se jinak logicky hlavně z jejich prvních dvou nahrávek, z kterých zazněly prakticky všechny zásadní hity a nechyběla ani ultimátní mega-pecka Spalovač mrtvol. Během ní teda trochu zamrzelo, že nešlo zpěvu úplně rozumět, takže někdo, kdo song nezná, dost možná ani nepoznal, že má český text. Ti, kteří věděli, oč se jedná, se ale nebáli si během Spalovače pořádně zařvat. Na samotný závěr pak Hexenbrett rozjeli ještě heavík největší, pokud se nepletu, byl to snad Return of the Fly z nejnovějšího EP, a totální tancovačkou svůj koncert ukončili. Hodně parádní!

No a Hagzissa na závěr večera? Tady bylo jasné, že nepůjde o žádnej průser. Bastian je ďábel, a jelikož je Hagzissa ze všech kapel asi jeho nejoblíbenější, do koncertů dává vše. Už jsem měl tu možnost jej vidět pobíhat na velkých pódiích v Bruselu a Rakousku, kde předvedli s dalšími spoluhráči vždycky super koncert, ale v nějakém menším klubu a zároveň v České Republice to bylo v sobotu poprvé. A i když oba předchozí koncerty měly rozhodně něco do sebe, na Sedmičce to bylo určitě nejintenzivnější a nejlepší. Zvuk měli super a hlavně to byla mela od začátku do konce. Dokonce taková, že vedle mě stojící chuděra Jana dostala od někoho po hubě a musela se urychleně vzdálit. V kotli to lítalo celou dobu dost zběsile a nejvíce se do paření zapojovali německy mluvící návštěvníci, takže předpokládám, že na koncert dorazilo dost fanoušků z Rakouska a nějací kámoši kapely. Dle pořadatelů prý bylo v klubu kolem 200 platících, takže návštěvnost super a nějaké prachy z výdělku prý půjdou (jak je v dnešní době už celkem automatické) na podporu Ukrajiny, a něco mi říká, že jich nebude úplně málo. No ale zpátky k Hagzisse, i když stejně jako ostatní sobotní kapely dost pracuje s kombinací black metalu ve středním tempu s heavymetalovějšími prvky, když na to přijde, dovede to i solidně nasypat. V daných chvílích se předvedl bubeník, který s Bastianem rovněž hraje i v Kringa, a rozjel párkrát fakt poctivý diktát. Největší pozornost na sebe ale stejně strhával samotný Herzog B. v. Moser-Wampula svým bláznivým pobíháním po pódiu a hlavně vokálním projevem. Ty ječivé skřeky, co ze sebe vydával, byly mnohdy fakt nelidské a celkem se divím, že po tomhle zvládá ještě normálně mluvit. Pochopitelně se hrálo se hlavně z debutu They Ride Along, ale mám dojem, že došlo i na něco nového. Údajně je nahrané splitko s Hexenbrett, které v dohledné době vyjde, takže se máme na co těšit a třeba doufat v to, že se u nás v dohledné době opět ukážou. Tentokrát to bylo fakt výborné a všechny kapely, co v sobotu na Strahově zahrály, předvedly super sety.

Takže díky všem za parádní koncert a hlavně největší díky Kreas Promotion za organizaci. Tak zase příště!