S myšlenkou vyrazit na Hell’s Pleasure Metalfest jsem si pohrával už někdy od letošní zimy. Pohrával? No, ono upřímně, pokud nějakému festivalu headlinují jména jako PORTAL, ELECTRIC WIZARD nebo REPULSION (+ přibývaly i další, velice zajímavé akvizice), je za celkem rozumnou cenu a i pro tuzemského fanouška je vlastně celkem „za humny“ (Pößneck se nachází jen nějakých 70 km od Ašského výběžku), není moc co řešit. Navíc se mělo jet i v docela velké bandě, takže i o další zábavu a dobrou společnost mělo být postaráno, a taky že bylo.

Z Prahy vyráží naše slovanská (česko-slovensko-ruská) posádka někdy po 9té hodině ranní (asi jsem nikdy nevyrážel na festival takhle brzo). Po cestě na benzínce snídáme fermentovaný borový hvozd, jinak se nestalo nic pamětihodného, německé dálnice jsou jak známo velká pohoda, hraje nám všelijaký stoner a do cíle dorážíme celkem snadno. Kamarádi, co už tu byli loni, slibovali příjemný malý areál a dobrou atmosféru. Ani v jednom nelhali. Odbavení proběhlo bez problémů, auto bylo možno nechat přímo u stanů. Lidí hádám celkově tak 1000-1100 (?). Tábor rozbíjíme v blízkosti (zatím nefermentovaného) borového hvozdu, což se ukázalo jako skvělý tah, od nějaké třetí hodiny odpolední tu byl příjemný stín. V areálu je i motokrosová dráha a posed. Něco málo popijeme z domácích pivních zásob rozličného původu a vyrážíme do akce. Stanové městečko a distra (oplocené, ale většinu času nehlídané) byla oddělena od malého prostoru před podiem dalším plotem, až tady probíhala zběžná security „šacovačka“. Tedy až nějakých 10 metrů od podia, takže se dalo s vlastním mokem dojít až sem a v pohodě, vlastně už s částečným výhledem na podium popíjet a před podium pak dojít během pár vteřin. Místní europivo jsem jen zlehka ochutnal, nebylo o co stát, festivalová klasika, o nic lepší ani horší než u nás.

14:30 – 15:10 BÖLZER (CH)
15:30 – 16:10 IRKALLIAN ORACLE (SWE)
16:30 – 17:10 DEAD LORD (SWE)
17:30 – 18:10 VERMINOUS (SWE)
18:30 – 19:10 VOMITOR (AUS)
19:30 – 20:15 IN SOLITUDE (SWE)
20:35 – 21:20 HOBBS ANGEL OF DEATH (AUS)
21:40 – 22:30 ACID KING (US)
22:50 – 23:40 REPULSION (US)
00:00 – 01:00 PORTAL (AUS)

První kapelou, kterou vidím, jsou švédští IRKALLIAN ORACLE. Na sobě mají nějaké (pseudo)religiózní hábity (v dnešní době už dost okoukaná garderoba), zahalené hlavy, v tom vedru, které panovalo, jim to skutečně nezávidím. Hráli takovou tu dnes stále oblíbenější variantu obskurního death/black a trochu doom metalu, řekněme slabší pokus o Portal bez techniky nebo horší, střednětempé Mitochondrion. Zpěvák používal i nějaký šamanský bubínek, tamburínu, tibetskou misku, ale přišlo mi to dost samoúčelné, navíc z místa od zvukaře (!) měli celkem špatný, málo hutný zvuk. Když už chceme odejít, zjišťujeme, že zvuk je o dost lepší v předních řadách a to spíš trochu po stranách, této zkušenosti využíváme i později. Možná by to bylo o něco působivější za tmy, ale pochybuji. Nic moc.

Pak jdeme prolézat distra, výběr je (pro mě) víc než lákavý, ceny většinou normální, dá se tu i občas něco koupit levněji než u nás, různé speciální nabídky atd. Strávil jsem tam 10 minut a už si odnášel dvě 2LP, které jsem sháněl fakt hodně dlouho. Radost. Dál jsem se musel sakra krotit a zakázal si tam chodit, jinak bych tam mohl taky nechat celou výplatu.

Vracíme se až na VERMINOUS, rovněž se Švédska, ale tohle už bylo jiné kafe. Hodně našláplý, rychlý, s přehledem zahraný death/thrash, naživo mi to vlastně přišlo ještě víc thrash než z nahrávky, asi to bylo i zvukem, který byl ale jinak celkem dobrý. Tahle kapela si bere náboj a to nejlepší z old school death a thrash metalu, cítil jsem v tom Possessed, staré Sodom a Kreator, ale není to jen nějaké retro, co ustrnulo ve vývoji, kytary a bicí (bavilo mě např. cinkání na středy činelů) tady toho hrají víc, jsou nápaditější, propracovanější a rychlejší. Nechyběl tomu ani pořádně zlý odér, byl v tom prostě cítit Satan a to je dobře. Vtipně na mě působil jeden z kytaristů s účesem á la Travolta v Pomádě, možná by mu to spíš slušelo v nějaké rockabilly kapele za kontrabasem :). Na začátku poznávám pecku Spawn of Satan´s Curse, pak hráli ještě určitě Of Evil Blood. Dost dobré, bavilo mě to.

Místo dvou dalších thrashů se jdeme radši trochu opít s ostatními, ale jen tak decentně, to nejlepší nás teprve čeká. Chtěl jsem se vrátit alespoň na kus HOBB´S ANGEL OF DEATH, ale přicházím pozdě, zrovna když končí. Další tři kapely už jsem si ale ujít nechat nemohl.

ACID KING, celkem letitá kapela z Kalifornie, kterou jsem posledních pár měsíců občas poslouchal a s přibývajícími poslechy se mi líbili víc a víc. Je to vlastně klasický stoner/doom metal s doteky psychedelického rocku, mají dobré riffy, vyhrávky i sóla a prostě vědí, jak se má tenhle styl hrát pořádně. Do toho zajímavý, nenucený zpěv kytaristky Lori (taková správná a sympatická stonerová „mamina“, mimochodem ex-manželka Dalea Crovera z Melvins), na který jsem si nejdřív musel zvykat, postupem času se mi naopak začal hodně líbit. Asi první dnešní kapela, u které bych zvuk označil za výborný, což zážitek dost umocnilo, stejně tak tomu prospěla tma a dobrá hra světel. Vokál mi přišel trošku naechovanější než z nahrávky, ale i to se mi líbilo. Hutné, zemité riffy a zatěžkané bicí, vše zahrané nad očekávání skvěle a to i všechny vyhrávky a sóla, co znám z nahrávek. Hráli Busse Woods, 2 Wheel Nation, mé oblíbené Silent Circle a Electric Machine a ještě asi jednu, dvě skladby, jist si nejsem. Acid King mě svou hudbou příjemně rozpustili a předvedli i trochu překvapivě výborný koncert.

Pak následovaly nějaké ty rychlé rumy a zase rychle zpátky na REPULSION. Kapela, jejíž význam zná snad každý, kdo se zajímá o extrémní muziku, ať už ho jejich produkce baví nebo ne. Považováni za (pra)otce grindcore žánru, byť je to spíš pořád ještě zběsilý thrash/death metal utržený ze řetězu. Mě jejich produkce a stejně tak i vystoupení bavilo. Bylo to energické, neurvalé, hrubé, pro někoho možná trochu primitivní, ale to k tomu patřilo. Přehráli snad celé album Horrified (co by taky jiného měli hrát že?), vtipnou hitovku Helga Lost Her Head a cover od Slaughter. Zvuk se mi zdál trošku slabší, ale v zásadě vlastně ok a velkou část setu jsem si užíval hlavně řádění v kotli, který se na ně strhl, takže těžko přesně soudit. I když o nějakém velkém nadšení mluvit nemůžu, bylo to vcelku dobré a jsem rád, že jsem tuhle kapelu měl možnost vidět naživo. Je i možné, že to prostě jednoduše přebilo TO, co se strhlo potom.

Jeden ze dvou hlavních důvodů, proč sem jet, totiž byli australští PORTAL. Odbila půlnoc a protinožci spouští svojí lekci nezemského death metalu. Zvědavost, jaké bude jejich živé vystoupení, byla celkem značná. Přece jen, kromě naprosto unikátní instrumentace u nich vždycky hrál velkou roli zvuk. Byly tu obavy z hlukové koule, nevyváženosti apod. Neoprávněné. Zvuk sice byl o něco málo bordelóznější a špinavější než z desek, ale vlastně jen a jen pro dobro (resp. spíš zlo) věci a stále se v tom šlo dobře orientovat, byl dostatečně průrazný apod. Po instrumentální stránce také nelze nic vytknout, pokud se člověk dokázal vymanit z toho černo-černého vytržení z reality, mohl se kochat technickou hrou kytarové sekce. Stejně tak zajímavá byla i hra bubeníka. V hlavě mi utkvěl třeba jeho důraz na určité údery na přechody a kotel, podpořené basou. Další věc – vizuální stránka. Osobně moc na nějakou image, maškarády a divadla nedám, často mi třeba u blackmetalových interpretů přijdou směšné, ale u Portal se musí uznat, že tuhle stránku dotáhli někam, kde to musí zapůsobit snad na každého. Ten vizuální dojem v kombinaci s muzikou jakou produkují, je naprosto dechberoucí. Curatorovu kázání se prostě člověk musel poddat a uvěřit. Ruce při vzývacím gestu šly nahoru naprosto samovolně. Přemýšlím, jestli jsem někdy na koncertě cítil takovou euforii ze zhudebněného hnusu. Do toho spousta kouře, dobrá práce světel, nebylo co vytýkat. Ze začátku do nás nemilosrdně pustili Larvae, pak nějak postupně Glumurphonel, 13 Globes, Black Houses, Vessel of Balon, Awryeon + i něco dalšího, pořadím a ani vlastně počtem skladeb si jistý nejsem, ta „hodina duchů“ utekla jako nic. Každopádně to byl asi nejlepší metalový koncert za opravdu hodně dlouhou dobu a (nejen) moje očekávání celkem výrazně předčil. Jeho následky byly druhý den znatelné v celém okolí festivalu (viz. mIZZYho příspěvek).
 
Ráno je k nám překvapivě milosrdné, slunce se asi po vystoupení Portal bálo vylézt a tak je úplně zataženo a chládek. Fajn. Stylová snídaně u hřbitova, procházka po (do včerejška :)) idylické okolní krajině mezi obilnými lány (kruhy v obilí!) a alejemi, zlý černý kostel a jeho okolí, kde jsme objevili dost divné věci, o kterých by bylo lépe se raději nezmiňovat!

14:00 – 14:40 AMULET (UK)
15:00 – 15:40 VORUM (FIN)
16:00 – 16:40 CHAOS ECHEOS (F)
17:00 – 17:40 SVARTIDAUDI (ISL)
18:00 – 18:40 ATTIC (GER)
19:00 – 19:45 ANTAEUS (F) > BLACK SALVATION
20:05 – 20:50 CRUCIAMENTUM (UK)
21:10 – 22:00 NECROS CHRISTOS (GER)
22:20 – 23:20 SATAN (UK)
23:40 – 00:40 ELECTRIC WIZARD (UK)

Jdeme až na finské VORUM, kteří mě z nahrávky celkem zaujali. Švédský death metal, ale nasáklý temnotou ze zámoří a trochou té typické finské zvrhlosti. Ze začátku mě to ale nějak moc nebaví, kapela na mě působí trochu unaveně (kocovina?) a zvláště bubeník se s tím trochu trápí, do toho nevýrazný zahuhlaný zvuk, vokál slabý, kanibalská image kytaristy je celkem úsměvná. Navíc vylezlo to otravné slunce. V druhé půlce se do toho ale nějak víc opřeli, nebo hráli lepší skladby (?), postupně se zlepšil zvuk a nakonec jo, docela dobré.

Absence CHAOS ECHOES byla škoda, ale co už. Kvůli dodržování pitného režimu přicházím i o začátek SVARTIDAUðI, což mě mrzí, zvláště po tom, co zjišťuji, že i naživo je to výborně zahraná blackmetalová palba, navíc měli i dobrý, celkem čitelný zvuk. Islanďané hrají, řekl bych takovou fúzi mezi pojetím norského black metalu devadesátých let a tou čím dál oblíbenější disonantnější podobou typickou pro kapely z Francie. Agresivní sypačky se střídají s atmosféričtějšími, vybrnkávanými pasážemi. Svojí hrou mě kromě bubeníka (sypal tak vehementně, až rozsypal hi-hat) zaujal i zpívající basák, hrál tam toho na poměry žánru docela dost, basu podladěnou až běda, struny mu na ní skoro plandaly. Stejně jako na desce mi ale sem tam některé pasáže přišly až moc natahované, resp. mě to nebavilo po celou dobu stejně. Jsou tam prostě i trochu slabší místa. Kromě věcí z Flesh Cathedral hráli i jednu novou skladbu. Po většinu hracího času mě to ale bavilo dost, atmosféře vystoupení ani moc neublížilo denní světlo, což o něčem svědčí. Ale ty křiváky a kapuce v tomhle vedru? Jó holt ta image to je bič.

Tak to jdeme zapít a vracíme se na CRUCIAMENTUM. Death metal z UK. Mám od nich rád hlavně věci z dema Convocation of Crawling Chaos, které zaznělo tuším celé, hlavně titulní skladba byla doslova pekelná. Rouhání a vzývání Nyarlathotepa, tak to má být. Celá kapela skvěle sehraná, valilo to, když se sypalo tak pořádně. Kotel, který si to žádalo, se rozjel až v druhé půlce koncertu, ale našel se i hlouček fanatiků, kteří některé kytarové melodie „hymnicky“ vyzpívávali. Možná jsem to čekal ještě o něco málo temnější, stejně tak i vokál byl trochu sušší než na desce, ale to jsou jen detaily, zvuk byl dobrý a skvěle čitelný. Celkově výborné vystoupení, ze sobotního dne možná nejlepší.

Po tomhle nářezu by mi NECROS CHRISTOS asi přišli jako špatný vtip, tak jdu radši pít a vracíme se někdy v druhé půlce setu britské heavymetalové legendy (dle ohlasů) SATAN. Ano, viděli jsme tu i samotného Satana! Sice jen z kopečku po straně podia, kde byl omezený výhled, ale byl to jistě on. Já tedy heavy metalu příliš neholduji, ale tohle mi přišlo docela dobré, kamarádi, co rádi heavy metal, říkali, že přímo nejlepší. Aby toho zla nebylo málo, tak se ze tmy vynořil bubeník SVARTIDAUðI, tak s ním kecáme, dáváme dýmku míru a vůbec navazujeme na tradici udržování dobrých česko-islandských vztahů (viz Sólstafir).

Příjemně naladěni a natěšeni se prodíráme do předních řad, za chvíli má začít druhý hlavní důvod mojí návštěvy. Další legendární Angláni, tentokrát stoner/doomoví. ELECTRIC WIZARD. Bubeník si na stojany činelů šteluje cosi, co připomíná spíš dva UFO talíře, zvuková zkouška kytar šponuje očekávání do závratných výšin a už to jede! Na úvod hned Satanic Rites of Drugula, což je možná jejich nejlepší skladba, riffově a vyhrávkově bohatá, chytře vymyšlená struktura, dobrý refrén, lidi paří až překvapivě divoce. Další se rozjíždí Return Trip, což je taky výborná věc, ale nějak mi v jejím průběhu dochází, že z alba to zabíjí zvláště díky tomu masivnímu, přehulenému zvuku a ten tomu naživo trošku chyběl. Zvuk byl dobrý, hutný, celkem mohutný, ale já chtěl víc, chtěl jsem, aby mě to totálně převálcovalo a to se za celou dobu setu nestalo. Hráli ještě dobré věci jako Witchcult Today, Black Mass a bohužel i novou Legalise Drugs & Murder, která mi přijde vyloženě špatná až otravná, navíc je tam polo-vykradený riff z Druguly. Tak to přetrpím a náladu mi spraví až Dopethrone a částečně i Funeralopolis, která mě ale nakonec opět zklame. Konec, který měl být maniakálním vrcholem, tady působil spíš unyle, Oborn měl na konci víc vřískat a ne zpívat (zpíval ale určitě o dost lépe než jeho slavnější skoro-jmenovec). Čekal jsem strhující zážitek a dostal jsem „jen“ dobrý koncert – jó to jsou prostě ta přehnaná očekávání. Tak jako tak, jsem ale rád, že jsem je viděl, to zase né že ne. O den dříve hrající ACID KING mě baviIi víc.

Z afterparty si toho moc nepamatuji, dopíjely se a dokuřovaly zásoby, nějaké to pořvávání na posedu, vzývání mrazivého měsíce, chvíli jsme i tančili na metalotéce v pivním stanu, pak už jen tma a ráno až moc světla. Resumé? Hodně příjemná (až na to vedro) a pohodová akce, z velké části i díky lidem, se kterými jsem tam byl. Co se týče kapel, tak navždy mi v hlavě ulpí vystoupení PORTAL, také ACID KING, CRUCIAMENTUM a SVARTIDAUðI byli hodně dobří. Uvidíme, co bude za line-up příští rok, nejspíš bych se tam rád podíval znova. Zvlášť jestli opět vystoupí Šaríííííš :) !