Předposlední koncert v rámci showcase festivalu Itch My HaHaHa hostil minulý čtvrtek Kabinet múz. Protagonisty večera bylo italské duo OvO. Předskokany byli slovenští Vritti, u kterých se nějaká dramaturgická spojnice s OvO hledala jen velmi těžko.

Nejspíš to bylo opravdu jenom v tom, že se hraje noise a hraje se hodně hlasitě. I to ovšem platilo spíše o druhé polovině setu bratislavských improvizátorů Vritti. První půlka byla zoufale nudná. Duo předvádělo jakýsi neforemný noise pro noise bez účinku na publikum. Celá věc připomínala zvuk podivného steampunkového přístroje, který v nepravidelných intervalech měří, jestli dotyčný ještě žije. Druhá polovina odstartovala příjemným exotickým rytmem. Když už nic, zvuky se alespoň navrstvily do takové intenzity, že to prostor Kabinetu přinejmenším příjemně rozvibrovalo.

Zato šamanský rituál v podání OvO o sobě dal vědět hezky zostra. Už při pohledu na podium, pomalované tváře, dready až po zem bylo ihned bylo jasné, že nezbývá, než se ponořit do temných beatů, psychedelického zpěvu a drásajícího zvuku kytary. Ač minimalistická, naplnila bicí sestava Bruna Dorella sál dunivými rytmy až po okraj. Precizně zahrané chytlavé paterny se krásně doplňovaly s chaotickou kytarou a animálním zpěvem šamanky Stefanie Pedretti. Její živočišnost proniká publikem do morku kostí, duo střídá temný, pomalý dron a psychedelické stěny zvuku s noisecorovými sypačkami a celý koncert hezky graduje až do samotného konce. 

Ačkoli dramaturgický krok s Vritti nezafungoval, zvládli OvO smést publikum masivní zvukovou stěnou dostatečně i sami. Jako jednoznačně pozitivní vnímám vystoupení OvO v rámci celkové dramaturgie festivalu IMHHH. Mocný zvuk kytary svolal trochu jinou sortu posluchačů a někdy poněkud nerdovsky působící noisové publikum se hezky promísilo s brněnskou hardcore punk fanouškovskou scénou.

Fotky © Libor Galia