Podzimní čas s sebou pravidelně přináší nejen zažloutlé listí, ale i Never Say Die tour. Původní místo konání, klub Abaton, nahradil KD Vltavská. Z mého pohledu špatný tah, ale k tomu později…

Dle časového harmonogramu se v 18.00 měl klub otevřít, což se tak i stalo. V KD Vltavská jsem byl poprvé, byl jsem tedy zvědav, jaké prostory mě čekají. Po pohodovém odbavení klesám do útrob klubu, šatna funkční, takže odložit věci a hurá zkontrolovat plac. Byl jsem pozitivně překvapen, velký sál, dva bary, za zvukařem merch zóna, podívám se nad sebe, balkón, ze kterého šlo sledovat celé dějství z ptačí perspektivy, paráda. Zkontroluji tedy ještě čas, 18.30 se blíží a s tím i první kapela celého večera – Vanna.

Vanna hrající post-hardcore se do toho opřela pořádně. Živelné nasazení kapely bylo parádní, výborný start celého večera. Bohužel to však mělo jednu neduhu, Vanna měli otřesný zvuk. Jejich tvorbu znám poměrně dobře a i tak jsem měl problémy s rozeznáním jednotlivých skladeb. Vyměnil jsem několik pozic, zvuk se nelepšil, šel jsem tedy navštívit místní bar.

Gambrinus je všude, s tím už je třeba se smířit, ale za 30,- a ještě tak odporný, to se mi dlouho na klubové akci nestalo. Alespoň že byl kelímek zálohovaný 20,- - jediné pozitivum zlatavého moku toho večera.

Ale rychle zpět k muzice, za kterou jsem přijel. Je 19.00 a to znamená, že vystoupí The Human Abstract! Kapela má na kontě již tři desky, nejaktuálnější nese název Digital Veil. Energický a technický metalcore s elektro prvky. Zvuk se zlepšil, proto jsme si mohli vychutnat šestistrunnou basu, která tentokrát nebyla „jen“ v pozadí jako doprovod, naopak se dostávala hodně do popředí a se zpěvem Ryana tvořila nádherný kontrast. Hodně kvalitní vystoupení, které sledoval už dost zaplněný sál.

Po THA jdou předvést své umění ABRB nebo-li As Blood Runs Black, kteří tento rok zaskakují za odpadnuté Oceano. Ty bych viděl určitě raději, ale to sem nepatří. ABRB letos vydali novou desku Instinct, o jejíž kvalitách nás dojeli přesvědčit živě. Celá kapela šlape jako dobře promazaný deathcorový stroj, stále hecující zpěvák, veselé riffy kytar, jednoduché songy a pod pódiem to vypadá jak ve vířivce, všechno se točí, publikum se baví, jedna šleha za druhou – Resist, Angel City Gamble, In Honor proloženy staršíma peckama z desky Allegiance např. In Dying Days, Beneath the Surface. ABRB nasadili laťku hodně vysoko, byl jsem proto zvědav, co předvedou následující The Word Alive.

 
The Word Alive. Poměrně nová kapela na scéně mající na kontě jednu plnohodnotnou desku a dvě EP mě moc nezaujala. Studiově jsem si ji párkrát před koncertem poslechl, očekávajíc, že to bude trošku nudnější, jelikož už ze studiových desek mě kapela moc nebrala. Kapela se do diváků ale opřela ve velkém stylu, jako kdyby chtěli pokračovat ve šlépějích ostatních vystoupení, tedy zanechat za sebou co největší spoušť v podobě mosh pitů, walls of death apod. srandiček. Potenciál rozhodně dobrý, jen nápady byly utopeny buď ve špatném zvuku nebo naopak ve stálém opakování pasáží. Kdyby to bylo na mě, prohodil bych pořadí ABRB a The World Alive. Hrací časy byly sice shodné, ale po tak zkušených harcovnících, jakými ABRB jsou, mě prostě The World Alive nebavili. Snad někdy příště.

Celá akce pomalu ale jistě spěje k tomu nejlepšímu, co mohlo celé tour nabídnout. Další na řadě jsou australští Deez Nuts. Ti hrají něco mezi hardcore/punkem, vše podpořeno rapem a dvěma HC řvouny. Z cd je to docela OK, ale nevím proč, tento večer mě to vůbec neoslovilo, což je možná chyba, protože podle ostatních členů výpravy jsem přišel o nejlepší kapelu. Nicméně já se šel občerstvit a počkat na to, proč jsem ten večer do Prahy hlavně vážil cestu…

Ano, bylo to kvůli Emmure. Tahle beatdownová electro bruska není na podobném tour poprvé a je to vidět. Začali pěkně intrem z nové desky, jež má název Children of Cybertron, a když už byli u toho, rozjeli šlehu Solar Flare Homicide. Když jsem se pak rozhlédl okolo sebe, evidentně jsem nebyl jediný, kdo měl úsměv roztáhnutý od ucha k uchu - celý sál skáče, vepředu se moshuje, všechno funguje. Hudba Emmure je jako stvořena pro pařbu, která se rozjela. Přes songy z aktuální fošny (Demons with Ryu, Dogs Get Put Down) se dostali i k peckám ze starších desek Chicago's Finest, Sound Wave Superior, Rusted Over Wet Dreams. Suprový playlist, výstřih největších šleh diskografie doplněný o maximálně živé vystoupení. Jediné, co bych v případě Emmure hodnotil negativně, je jejich hvězdné chování a přidal bych sem ještě jednu věc, která provázela celý večer – zvuk.

 
A byl tu vrchol večera, hvězdní Suicide Silence. Suicide Silence poprvé v ČR jsem si představoval trošku jinak, jednak jsem myslel, že jsou fanoušci po jejich přítomnosti více „žíznivější“ a pak jsem si také myslel, že i kapela se bude prezentovat lépe. Jak jsou na tom po skladatelské stránce, je jasné, nic složitého, ovšem živě to působí skvěle (jak jsem se přesvědčil minulý rok, když jsem byl na SS ve Vídni). Kde byl ale problém tentokrát, byla hvězdnost kapely a opět proklatý zvuk.

SS odstartovali svůj set s Wake Up a hned poté odpálili - pro mě jejich nejlepší věc - Unanswered, pokračovali s Lifted, Smoke. Sál byl opticky prázdnější než třeba na Emmure, což ovšem nevadilo circle-pitům, které fanoušci hojně rozjížděli. A jelikož SS mají na kontě novou desku The Black Crown, přidali ještě pár kusů z této fošny, jmenovitě O.C.D., You Live Only Once, Fuck Everything a přidali k tomu Disengagez desky předešlé, kde se Mitch snažil o wall of death, což ovšem fanoušci moc nepochopili a nastal tak čas na závěrečnou šlehu v podobě No Pity for a Coward, při níž Mitch vyzval fanoušky, ať vylezou na pódium. Společně tak song odzpívali a vyhrazených 45 minut pro SS bylo u konce.

 
Co říci závěrem? Kvalitní sestava kapel, která by si však zasloužila prostor s lepším ozvučením. Když už se totiž kapela snažila, brzdil to častokrát zvuk; jediná výtka směrem k pořadateli. Jinak vše šlapalo jako hodinky, těším se na shledanou příště!