Amíci po většinu času vytvořili neproniknutelnou hradbu, kde dominovaly tvrdost a rychlost. Jihočeši Lút se i přes kratký čas blýskli.

Kdy: 16. říjen 2024
Kde: Praha, Modrá Vopice

Každoročně bohatá podzimní koncertní nabídka v kombinaci s vyšší cenou vstupenky (na underground) zřejmě zapříčinily, že klub byl ten večer zaplněn velmi řídce. Odhadem pouhých 50 hlav přihlíželo koncertu amerických Inter Arma, kteří jsou sice zajímavá a originální kapela, jak se ovšem ukázalo, ceněná je spíš hrstkou hipsterů než davy plebsu.

Ve chvíli, kdy bubeník předskakujících LÚT odklepal úvodní takty, bylo lidí v sále ještě hodně poskrovnu. Jihočeši však nedbali a obuli se do svého setu poctivě a naplno.

Těžkotonážní pomalé sludge přesahující na jednu stranu do hardcoru, na druhou do post metalu dunělo mohutně a zároveň i pěkně houpalo. Bylo to groovy, bylo to tvrdé a bylo to nahlas. Trojice hrála v klasické sestavě, jen basák občas odskočil ke klávesám, kde, než aby přehrával melodické party, spustil doplňující efekt. Čistě instrumentální skladby byly delší stopáže, navzdory minimalismu ale nebyly nudné. Občas avantgarda, jindy bigbít, mělo to však celkem koule.

Bohužel akorát ve chvíli, kdy jsem se do muziky ponořil, byl konec. LÚT zahráli pouhých 20 minut, což moc nechápu. Myslím, že minimálně dalších 10 minut bychom v pohodě zvládli.Inter Arma nastoupili díky tomu o něco dříve, než bylo avizováno a začali velmi impozantně. Na začátek vybrali vymakaný, zvolna se rozjíždějící instrumentální track, který zajímavě doplňoval theremin. Skladba zněla velmi mazácky, prostě intro jako řemen. Bohužel tím kouzlení skončilo. Hned ve druhé skladbě totiž kapela rozjela rychlou smršť, kterou pak držela minimálně polovinu koncertu.

Většinu času šlo o neproniknutelnou hradbu, kde zachytávat výraznější, nosné motivy bylo těžké. Hudba kapely celkově není tak jednotvárná a jak na deskách, tak i na tomto koncertě občas zazněla pasáž, která byla výrazná a nápaditá, tentokrát však dominovaly tvrdost a rychlost. Inter Arma v šesti (!) lidech na podiu hráli většinu času živelné songy, kde se mísil death metal se sludge a psychedelic momenty s growlujícím vokálem, což takhle na papíře nevypadá špatně, v reálu to však, byť šlo o impozantní nářez, působilo trochu neuspořádaně. Nato, že jde o borce, kteří fungují už nějaký ten pátek a na kontě mají pět alb, bych čekal víc usazený a srozumitelnější projev.
Kapela svůj ksicht bezesporu má, přívětivý však nebyl. Moc nepomohl ani zvuk, který zněl příšerně nahlas a v poloprázdné Vopici se tloukl až běda. Špunty proti hluku jsem měl vražené do uší na maximum a stejně to bylo málo. Říkám si, že ještě pár takových koncertů a budu úplně hluchý. Obecně vzato mám ale dojem, že v Modré Vopici (na metalu) je zvuk problém už delší dobu.

Abych ale nekončil na příliš negativní notu, uznávám, že v druhé půli, když kapela občas ubrala, jsme slyšeli fajnové momenty. Někdy vylezl do popředí deathmetalový riff jak od Morbid Angel, jindy se zadařilo těžké sludge bahno či psycho á la Neurosis. Kdyby se vybraly a hrály dokola jen ty best of momenty, tak jde o super koncert. Inter Arma totiž umí hrát, mají i kvalitní nápady, viz třeba ta úplně poslední pomalá věc, kdy zpěvák přešel do čistého zpěvu. Najednou jsme slyšeli parádní song se super atmoškou. Pro mě však z nepochopitelných důvodů kapela záměrně upřednostňuje vyhrocený bordel nad poslechovými momenty. Ve finále jsem rád, že jsem do Vopice zašel a Amíky viděl, bylo to zajímavé, ale...

Vložit komentář

Odpověď asphyxia: Zrovna ten večer jsem vlivem kumulace neurózy, vzteku a zpěněných nerv...

Pardon, takhle to vyznělo, že Brno není české publikum. Kéž by jenom to bylo české publikum, občas si mrmlám pod fousy zla.

Odpověď Lomikar: Kolegyně asphyxia jako obvykle naprosto on spot a její investigativa o...

Zrovna ten večer jsem vlivem kumulace neurózy, vzteku a zpěněných nervů vyústěných v pocit absolutní alienace od lidského pokolení z všelijakých výpadů lidí na mou osobní zónu na koncertech uplynulých dní potřebovala "zapadnout" na rubanici do řídce zalidněného sálu. Představu nepřeprodané Vopice (což je druhý obscurovský extrém) jsem si tudíž po celou cestu moc hýčkala. Nenapadlo mě projednou si nezkontrolovat vstupný, na místě pětikilo max, říkám si, současný standard, nová doba, dál neřeším. Hlavně ale já nechci posuzovat koncerty cenovou optikou, tržní logikou, příčí se mi představa, že by promotér záměrně nadsazoval ceny s touhle myšlenkou, že dokud jde zboží za danou cenu na odbyt, zlevňovat netřeba. Já chci jít na koncert Inter Army a dát jim kotel, hrození, kývání, oplatit atmosférou, infuzí energie z hudby, ze které minimálně ten večer žiju. Ve prospěch Obscure hraje jen milosrdenství mé imaginace, že několik zpruzených chcípáků před stagí ve mně paradoxně bouří nihilismus konvertovaný do polétavé kštice a končetin (pro shoegazera doslova exhibicionismus), protože nechci nechat kapelu odjet na další štaci se vzpomínkou na to, jak české publikum stálo za hovno a příště radši Brno (kam příště pojedu taky). Když vzpomenu na to, že s každým panákem becherovky mě se zvonivým smíchem barmanka stavila do pokušení otázkou "Dvojitou?", mohlo to dopadnout mnohem, mnohem větší katastrofou. Naštěstí mi po čtvrtý došly prachy (díky Obscure za management mého alkoholismu!) Pointa všeho je taková, we agree to agree, že tahle akce byla zlodějina. Na koncerty budu chodit dál, jenom jsem potřebovala dát Obscure na pranýř a zkalibrovat si perspektivu názorem druhých. Myslím, že je to lepší než mlčky zasunout šestikilo zpátky do peněženky a jít si pustit živák z 2019.

Odpověď Lomikar: Kolegyně asphyxia jako obvykle naprosto on spot a její investigativa o...

Sry, tak na Dool tady prý bylo necelých 50 lidí. Good for them.

Kolegyně asphyxia jako obvykle naprosto on spot a její investigativa ohledně cen lístků na stejné kapely v zahraničí mě dost pobavila. Inter Arma s Hangman Chair, Dool a Mizmor v ty píčo Londýně za nějakých 25 liber (dle google přepočtu cca 750,-). Chcete připomenout kolik stál před nedávnem ve Vopici koncert samotných Dool, také pořádaný skrze Obscure? Šest a půl fakin stovek a pochopitelně se tam tak sešlo jen nějakých 10-15 nejsubmisivnějších fanoušků. Pomiňme na chvíli to, že když člověk platí více než pětikilo za koncert ve Vopici, tak se sebou není spokojenej z nějakýho obecnýho principu, já myslím, že je třeba se bavit o tom, jaký to má dopad na metalovou scénu tady. Když na jaře hráli v Brně zajetý Devil Master s Dödsrit v Kabinetě múz (Doomsday Booking), lístek stál v předprodeji 370,-. Podnik měl fullhouse, kotlili spolu mladý, starý, fronta u merche, kalba jak debil. A pak to srovnáš s těma ucouranýma akcema pro pár málo desítek nešťastníků, kteří si můžou a chtěj (!) dovolit vyplácnout několik víc stovek za koncert někde v ghostownu mezi Krejcárkem a Ohradou, kde je zima a všichni se těší až to skončí, aby mohli jít někam jinam. A nemusím jít hned do Kabinetu. Inter Arma před pěti leta měla koncert na Sedmičce (dělal Silver Rocket), lidí spousta a jelo se tak, že kapela pak ještě nadšeně s návštěvníkama kalila na baru. Schválně jsem si našel za kolik to bylo a 250,- na místě vážení. Nejhorší mi to pak přijde pro ty kapely, který se musej dívat na dvacet ztahanejch ksichtů emeritních metlošů z guest listu, protože všichni ostatní si třikrát rozmyslej, jestli se povláčej nějak do studený stodoly a vytočej tam šest stovek jen u vstupu.

Odpověď bizzaro: Ad cenotvorba u profi agentury: fee kapelam (dneska za kazdej malej an...

Rozumím. Přemýšlím nad variabilními položkami rozpočtu, když uvážíme tentýž line-up. Platy organizátorů, cesťák, náklady na ubytování, nájemné klubu, přičemž si troufám hádat, že cena nestoupá přímo úměrně kvalitě klubu se vším, co do něj spadá, je tedy možné, že večer ve Vopici je dražší než Akropoli, co já vím. Případně kapacita klubu nepřímo úměrná velikosti jména, tedy zajištění jisté exklusivity reflektované v ceně (např. koncert v kostele atp.) Šatnu ve Vopici obstarávala barmanka, merch členové kapel, na vstupu jediný zástupce Obscure, co jsem očima dohledala (možná kdesi v prostoru někdo druhý na guest service nebo něco takovýho). V Bostonu loni na podzim Inter Arma s Full of Hell a dalšíma dvěma kapelama za 25 dolarů na místě, za týden v Londýně s Hangman Chair, Dool a Mizmor za 25 liber. Z diskuse níže se tedy akce nezdála neadekvátně naceněná jen mně a díky za feedback, jak nejsem od fochu, vždycky jsem k takovýmto proklamacím opatrná stejně tak jako k tomu, abych se nestala nesnesitelným pamětníkem na časy, kdy mlíko stálo dvě koruny a ze pětku si šlo koupit krabičku cigaret a ještě zbylo.

Odpověď Franta N.: No jo, ale když dáš na koncert tohoto typu cenu 600, skoro nikdo nepři...

přesně! Když by dali vstup za 400, tak třeba přijde víc lidí a vybere se třeba i víc plus ty kapely nebudou votrávený, že hrajou pro 10 platících. Btw u jiných agentur v rámci ug ty lístky tak drahý nejsou..

Odpověď bizzaro: Ad cenotvorba u profi agentury: fee kapelam (dneska za kazdej malej an...

Ok, když to teda dělá profi agentura s marketingem, officem, produkcí a blabla..která se chce zahojit, tak ta akce má nějaký parametry! Tohle byla mizerié se špatným zvukem v zaplivaným klubu. To teda zrovna profi nevypadalo, spíš naopak. Jako kdyby to bylo v Akropolis a zvuk byl super, tak na těch 600 neřeknu nic. Tohle byl ale předraženej amaterismus

No jo, ale když dáš na koncert tohoto typu cenu 600, skoro nikdo nepřijde a ve výsledku se vybere míň, než kdyby byla cena o dvě stovky nižší, ale přišlo by třeba místo 50 lidí (= 30 000) 90 lidí (= 36 000). Samozřejmě je to vždycky o propočítávání. Ale třeba tady v Kanadě, což je pořád výrazně dražší země než Česko, dáš v přepočtu na naše peníze 750 korun za koncert, kde hrají 3-4 tvrdě metalové kapely a každá z nich je troufnu si říct větší jméno, než Inter Arma, natož Lút. Jak to?

Odpověď asphyxia: The theremin Lord! Witchcraft und Gesellschaft. Já se přiznám, že pro ...

Ad cenotvorba u profi agentury: fee kapelam (dneska za kazdej malej androš vyplazneš x stovek €), catering, spani, PR/marketing, produkce (na místě a předkoncertní), klub, OSA, office aparát (telefony, ticketing, účetní, grafik, sklad) jsou základem, do toho naky nečekaný naklady, u vetsich akci je to i zábor, posilky kapelam a další

Nic proti těm kapelám, ale za 600 bych na to taky nešel. Za 400 třeba jo. To je tak, když pořadatel nemá soudnost, a pak se diví, že nepřišli lidí.

Tak drahý je to určitě. 6 kil za průměrnou kapelu ve Vopici je dost. Ještě víc mě ale štve ten příšernej zvuk. Když už to stojí takový prachy, tak by mohl pořadatel zajistit alespoň trochu ucházejícího zvukaře..

The theremin Lord! Witchcraft und Gesellschaft. Já se přiznám, že pro ty disonantní prvky ála Grudom a nevyzpytatelnost setlistu mám slabost, to se pak kolikrát přistihnu při pousmání se nad tím, jak na mé vlnění s tou (a)rytmikou zase vyzráli. Nicméně sama jsem měla jiné problémy než se zvukem a chaosem, konkrétně s idiotem v péřové vestě, co se chodil po celý koncert tam a zpátky vždy na dvacet vteřin ohřát na své místečko s pivem do davu a já bohužel stála kolem, což zapříčinilo, že jsem ten večer musela vypít čtyři becherovky, protože mě opět srali lidi (sic!). Nicméně jsem ráda, že zmiňuješ výši vstupného, poněvadž si alespoň tady můžu pobrečet a dostat odezvu, které se mi nedostalo od pořadatelů na fb události (mj. taky proto, že příspěvky před zveřejněním podléhají jejich schválení). A protože jsem líná editovat původní příspěvek, níže ho kopíruju.___

Dřív než se dostanu k podstatě příspěvku, bych pro kontext uvedla několik věcí. Vždy jsem byla zastáncem toho, aby umělecká sféra byla řádně zaplacena, aby nejen muzikanti neživořili z "almužen" altruismu návštěvníků a dobrovolného vstupného a podobně jako barmani se museli spoléhat na to, zda přijdou lidi, zda jich přijde dost, zda budou konzumovat a zda dají spropitné. Systémové řešení je utopie zítřka a sama za sebe nemůžu pro klubovou scénu udělat víc, než chodit na koncerty, zaplatit vstupné, dát si na baru pár slivovic a eventuelně si koupit nějakej merch, co payroll a počet dní do další výplaty dovolí. Chodím dvakrát až třikrát do týdne, když klubová sezóna vrcholí, od studentských akcí po etablovanými undergroundovými labely zaštítěné formáty světového střihu. Když jsem dnes na vstupu ve Vopici tahala z kapsy šest kil, nemohla jsem uchránit panenky protočení. Když začala hrát Inter Arma, připomněla jsem si, že je třeba živit šest krků a když vezmeme v potaz další tři za Lùt, pomyslela jsem si oukej a přijala to za adekvátní. Po návratu domů jsem se koukla na cenu vstupného na další koncerty v rámci tour a snad vyjma gigu v Londýně jsem se dostala na pět stovek a méně, v německých, švýcarských městech i Paříži.

Byla bych velmi nerada, pokud by tenhle příspěvek byl brán jako výkřik kverulantství, protože na vstupné (podobně jako na zvuk) se dá prskat vždycky. Nikdy jsem žádný koncert nepořádala, nemám představu o výši ceny za pronájem klubu či další náklady. Zcela upřímně by mě jenom zajímalo, jak funguje cenotvorba v rámci klubových akcí, protože se chci ve vztahu k pořadatelům propříště uchránit bezcharakterním monetizačním úvahám typu "když už dotáhnou na konec světa do Vopice, tak to zacálujou."

INTER ARMA