Kdy: 16. říjen 2024
Kde: Praha, Modrá Vopice

Každoročně bohatá podzimní koncertní nabídka v kombinaci s vyšší cenou vstupenky (na underground) zřejmě zapříčinily, že klub byl ten večer zaplněn velmi řídce. Odhadem pouhých 50 hlav přihlíželo koncertu amerických Inter Arma, kteří jsou sice zajímavá a originální kapela, jak se ovšem ukázalo, ceněná je spíš hrstkou hipsterů než davy plebsu.

Ve chvíli, kdy bubeník předskakujících LÚT odklepal úvodní takty, bylo lidí v sále ještě hodně poskrovnu. Jihočeši však nedbali a obuli se do svého setu poctivě a naplno.

Těžkotonážní pomalé sludge přesahující na jednu stranu do hardcoru, na druhou do post metalu dunělo mohutně a zároveň i pěkně houpalo. Bylo to groovy, bylo to tvrdé a bylo to nahlas. Trojice hrála v klasické sestavě, jen basák občas odskočil ke klávesám, kde, než aby přehrával melodické party, spustil doplňující efekt. Čistě instrumentální skladby byly delší stopáže, navzdory minimalismu ale nebyly nudné. Občas avantgarda, jindy bigbít, mělo to však celkem koule.

Bohužel akorát ve chvíli, kdy jsem se do muziky ponořil, byl konec. LÚT zahráli pouhých 20 minut, což moc nechápu. Myslím, že minimálně dalších 10 minut bychom v pohodě zvládli.Inter Arma nastoupili díky tomu o něco dříve, než bylo avizováno a začali velmi impozantně. Na začátek vybrali vymakaný, zvolna se rozjíždějící instrumentální track, který zajímavě doplňoval zajímavě theremin. Skladba zněla velmi mazácky, prostě intro jako řemen. Bohužel tím kouzlení skončilo. Hned ve druhé skladbě totiž kapela rozjela rychlou smršť, kterou držela minimálně polovinu koncertu.

Většinu času šlo o neproniknutelnou hradbu, kde zachytávat výraznější, nosné motivy bylo těžké. Hudba kapely celkově není úplně jednotvárná a jak na deskách, tak i na tomto koncertě občas zazněla pasáž, která byla výrazná a nápaditá, tento večer však dominovaly tvrdost a rychlost. Inter Arma v šesti (!) lidech na podiu hráli většinu času živelné songy, kde se mísil death metal se sludge a psychedelic momenty s growlujícím vokálem, což takhle na papíře nevypadá špatně, v reálu to však, byť šlo o impozantní nářez, působilo trochu neuspořádaně. Nato, že jde o borce, kteří fungují už nějaký ten pátek a na kontě mají pět alb, bych čekal víc usazený a srozumitelnější projev.
Kapela svůj ksicht bezesporu má, přívětivý však určitě není. Ten večer moc nepomohl ani zvuk, který byl příšerně nahlas a v poloprázdné Vopici se tloukl až běda. Špunty proti hluku jsem měl vražené do uší na maximum a stejně to bylo málo. Říkám si, že ještě pár takových koncertů a budu úplně hluchý. Obecně vzato mám ale dojem, že v Modré Vopici (na metalu) je zvuk problém už delší dobu.

Abych ale nekončil na příliš negativní notu, uznávám, že v druhé půli, když kapela občas ubrala, jsme slyšeli fajnové momenty. Někdy vylezl do popředí deathmetalový riff jak od Morbid Angel, jindy se zadařilo těžké sludge bahno či psycho á la Neurosis. Kdyby se vybraly a hrály dokola jen ty best of momenty, tak jde o super koncert. Kapela totiž umí hrát velmi dobře, má i kvalitní nápady, viz třeba ta úplně poslední pomalá věc, kdy zpěvák přešel do čistého zpěvu. Najednou jsme slyšeli parádní song se super atmoškou. Pro mě však z nepochopitelných důvodů kapela záměrně upřednostňuje vyhrocený bordel nad poslechovými momenty. Ve finále jsem rád, že jsem do Vopice zašel a Amíky viděl, bylo to zajímavé, ale...