Před „pár dny“ vyšlo již jedenácté studiové album Revolution a LACRIMOSA se rozhodla podpořit jej speciální šňůrou, na kterou vyrazila bez jakéhokoliv předskokana. Podobně se v Praze představili na své poslední zastávce IAMX a musím říct, že se mi tenhle model zamlouvá. Ono když má kapela tolik materiálu a chce představit novinku a neošidit fandy ani o klasiku, jinak to nejde. Ani tak se ve skoro tříhodinovém programu nedostalo na všechny hity, proto byl tento krok více než rozumný. I když taky lehce riskantní. Rock Café se pomalu solidně zaplnilo a postavit se blíž pódiu znamenalo okamžitou oběť v podobě zpocených zad. To však nemohlo rozházet ani některé slečny zasukované do šněrovaček a bohatých volánů, takže směle kupředu.

Moje největší obavy směřovaly ke zvuku. Celé intro jsem tedy setrvával v napětí a obavách. To vše se naštěstí rozplynulo okamžitě s nástupem titulní skladby nové desky. Všechny nástroje krásně čitelné, Tilův vokál přesvědčivý, muzikanti evidentně dobře naložení. Na nové songy si ještě zvykám a zrovna tento startovní zářez mne nijak na zadek neposadil. Živě však jeho živelná struktura fungovala bezvadně a v podobném duchu pokračuje i Malina z alba Echos, která nás svou náladou přenesla na zámecký dvůr plný knížat. Její uvolněnou náladu doprovázejí Tilo i Anne úsměvy a přenášejí ji okamžitě i do publika. Poněkud vážnějším výletem do minulosti je Schakal. Pomalá hitovka z alba Inferno (95) ukázala, na co se publikum těší nejvíc a kouzelný ústřední kytarový motiv vrací zpátky proti proudu času. Tilo se úžasně vyzpíval a naprosto exceluje variabilitou svého projevu. Minulá deska Sehnsucht se dostala ke slovu lehce jarmarečním kouskem Mandira Nabula. Součet všech jmenovaných pozitiv působí, že se bavím i kousky, které mne jinak tolik nezasahují - určitě dobrá vizitka živé prezentace. Celou kapelu koncert viditelně baví a navíc všichni umějí hrát. To se projevuje v mnohem záživnějším a jaksi košatějším podání některých topornějších studiových partií. Rozverná novinka Feuerzug je dokonale zpestřena Tilovým klavírním příspěvkem a mít sukni, tak ji snad jsem nucen rozvířit. Anne vypomáhá s vokálem a naštěstí je to tak nějak s mírou. Jejích vokálních kreací jsem se jinak vcelku obával, ale svoji následnou If the World Stood Still a Day zvládla docela příjemně (na své poměry) a navodila pochmurnější náladu. Sólistka národní opery z ní asi nikdy nebude, ale povedlo se vyhnout nejhoršímu. Navíc se na ni pěkně kouká, budiž. Příliš veselá není ani další klasika Alles Lüge (93). O to hezčí je kytarové sólování a plynulý přechod k ještě o rok starší Tränen der Sehnsucht.

To už je však na řadě můj osobní vrchol v podobě nádherné klasiky Alleine zu Zweit. Opravdu jsem měl před koncertem pochybnosti, zda se podaří dostat do tohoto duetu ono napětí z desky. Povedlo se to skvěle a během závěrečného finále mi běhal mráz po zádech, což se ve stupňující výhni hodí. Sílu zážitku a rychlost, s jakou prchnul, vydýchávám ještě během novinky Irgendein Arsch ist Immer Unterwegs, která aktuální desku otevírá. Ein Hauch von Menschlichkeit je zase další poklidnou ozvěnou Echos. Explozi nadšení u fandů přináší Ich bin der Brennende Komet. Skoro heavíková sólíčka v závěru podtrhují maximálně příjemnou náladu a souznění kapely s publikem. Závěr prvního dějství patří Anne Nurmi. A Prayer for Your Heart ani Apart nepatří k mým nejoblíbenějším, a tak prchám k baru a sólo výstup Anne sleduji z bezpečné vzdálenosti.

Nastává tedy avizovaná přestávka. Během ní se u merčice zjevuje Tilo a všem zájemcům věnuje neúnavně podpisy a úsměvy do fotoaparátů. Chvíle na čerstvém vzduchu jistě všem prospěla a hurá na zbytek show, na nějž upozorňuje divadelní gong.

Úvod obstarává sám Tilo u klavíru, který zároveň po celé vystoupení slouží jako stylová rekvizita decentní i když stylové scény. Refugium z novinky je pěkná věc a škoda, že ho ze startu ruší několik expertů, kteří nejsou schopni postřehnout, že už se hraje, dokud muzikanti nedrží v ruce elektriky. Naštěstí skladba graduje a strhává i méně vnímavé jedince. Procítěné klapky i vokál, který střídá intenzivní polohy s těmi nejkřehčími. Na scéně se znovu zjevují všichni zúčastnění a spouštějí další pomalou a příjemnou Ich Verlasse Heut´ Dein Herz. Moc se mi líbí klavírní linka a celková atmosféra, na níž plynule navázala i Am Ende Stehen Wir Zwei (obě Elodia 99). Kytaristi si užívají sóla, Tilo trhá srdce svým zoufalým řevem a představení nabírá na hypnotičnosti. V poklidných tempech pokračuje i čerstvá Weil du Hilfe Brauchst, kterou následuje další klasika Not Every Pain Hurts. Díky silnému zvuku měl hlavně refrén enormní sílu a mužské publikum mohlo popatřit z bezprostřední blízkosti na méně elegantní, leč o to odvážnější kreaci Anne, která se o přestávce samozřejmě převlékla. I přes pomalejší songy v druhém dějství koncert utíká naprosto bez zádrhelů. Ohne dich ist alles Nichts zachovává smutnou a melancholickou rovinu a v poslední, nové Rote Sinfonie (ponořené v červených světlech), se zase naplno vyřádí všichni muzikanti na svých nástrojích. S kytarovou troškou do atmomlýna přispívá i Tilo, který je použitelný snad na všechno. Na závěr Stolzes Herz. K tomu snad není třeba nic dodávat. Melancholii střídá vytleskávání a dovádění fandů.

Bouřlivá atmosféra nemohla muzikanty nechat odejít jen tak a na řadu přišel i přídavek. Jako první Feuer z předposlední desky. Výborný nářez rozpumpoval všechny přítomné a krátká vložka dětského sboru (jen z pásku, samozřejmě), doplněná publikum rozcvičujícím Tilem (škoda, že ten chlap neřve častěji!) umocnila příjemný dojem z celého vystoupení. O klasice Copycat taky není třeba se rozepisovat. Po vážnějších chvílích koncertu trochu toho rock´n´rollového bláznění přišlo vhod.

Zamrzela snad jen absence hitů Der Morgen Danach a Halt Mich. Oba LACRIMOSA hrála jak v Polsku, tak v Německu. Asi bylo na vině půlhodinové zpoždění a časná zavírací doba Rock Café. Ale co už. Zbytečné naříkat. I tak to byla nálož, jak se patří a LACRIMOSA nelehkou úlohu sólisty zvládla s přehledem a bravurou. Legenda nezklamala. Vznešený, graciézní, melancholický i radostný. Takový byl čtvrteční večer v Rock Café.