Kdy: 10. červen 2024
Kde: Praha, Forum Karlín
Fotky: galerie zde

Po cestě do Karlína jsem se zamýšlel, kdo vlastně jsou fanoušci Machine Head? Jaká že skupina metalového národa uctívá tuto nejednoznačnou kapelu natolik, že zaplní Forum Karlín? Jsou to staří kšiltovkáři z devadesátek pamatující nu-metalové časy, kdy si Američané udělali jméno a vedle Pantery, Pro-Pain, White Zombie, Korn atd. patřili do tehdejšího obrození metalu? Anebo je to komerčně laděná sorta metalistů, co ráda výrazné melodie a pompézní show? Tvrdé thrash/death jádro, anebo nová mladá generace? Lidé zvenčí? Vizovice či Brutal Assault? Přiznám se, že odpověď na výše uvedené otázky jsem během koncertu nenašel. I když nějaký názor jsem si přeci jen udělal.

Před hlavní hvězdou tentokrát vystupovala k mému potěšení pouze jedna předkapela, a sice tuzemští REFORE. Mladíci nastoupili před plnou halu a bez bázně a hany do lidí natlačili pěkně od podlahy nakopnutý thrashmetalový nářez. Měli dost ohulený zvuk, o kterém těžko říct, že byl kvalitní, ale určitě nebyl mizerný, jak bývá u předkapel v hale zvykem. Kytary byly slyšet hodně, bicí možná až moc, zpěv byl výborný. Díky hlasitosti kytar a jejich řezavému zvuku měl ovšem rychlý thrash opravdu grády. Vystoupení bylo pěkně syrové a strhující. Kapela drtila většinu z přidělené půlhodiny v maximální rychlosti a šla z ní solidní energie. Za mě určitě spokojenost. Moraváci předvedli určitě mnohem víc, než se od mladé tuzemské předkapely čekalo.

V pauze jsme šli zkusit pivo, které se dalo navzdory zaplněné hale pořídit naprosto bez čekání. Důvod absence front se dal samozřejmě tušit, a sice že místního Starouše, byť za přijatelných 60,- si každý koupí jen jednou. Myslím, že přes veškerou snahu do sebe druhý půllitr této substance nenatlačíte. Osobně jsem zakoupeného kusa vysosal, ale víceméně jen proto, že jsem stál vpředu uprostřed davu a obsah nešlo nikam vylít.

Podium zahalené v mezičase do obrovské plachty s nápisem MACHINE Fuckin HEAD nechávalo tušit velké věci, které pak ale úderem 21h skutečně přišly. Velká projekce, bicí na vyvýšeném patře, obrazovky po celém podiu, bombastický světelný park, kouře, ohně. Megalomanský vizuál byl opravdovou pastvou pro oči. Bylo to opravdu veliké a nepamatuji, kdy za celou moji třicetiletou koncertní kariéru jsem něco takového zažil.

V hlavní roli velkolepé show samozřejmě účinkoval šéf kapely Robb Flyn. Jako principál a ústřední postava celého cirkusu si večer vyloženě užíval, a to tak, že hned v první skladbě vyzýval publikum k vytleskávání a zpěvu. Na můj vkus místy možná moc excentrické a okázalé showmanství, ale uznávám, že koncert kočíroval po celou dobu velmi zkušeně. Jeho dva kumpáni na podiu, sólový kytarista a basista se sice soustředili více na svůj nástroj, snažili se ale frontmana ve zpěvu a burcování publika podpořit. Bubeník, schovaný za monstrózní soupravou na horním patře, nebyl moc vidět, ale jeho baterie čněla v sále jako monstrózní oltář, za kterým pak probíhala výrazná, sugestivní projekce. Každý song měl jiný vizuál, jiné barvy a pozadí. Celá pódiová show byla, dá se říct, po dramaturgické stránce vyladěná a profesionálně zaranžovaná.

Samotná hudba Machine Head pro mě ovšem byla a zůstává tak trochu záhadou. Nejde úplně o můj šálek čaje, na koncert jsem šel spíš ze zvědavosti, kapelu ale přeci jen, potažmo její hudbu, znám a metalovou scénu sleduji, takže se vyjádřím.

První dvě alba byla ve své době v pohodě, postupem času se však z Machine Head stal trochu guláš, který je splácaný ze všech možných metalových odstínů. Přijde mi, že se kapela snaží narvat do hudby všechno možné ve snaže se zavděčit všem. Takže na začátek dáme výrazný houpavý groove riff, pak nu-metalové jump-jump pasáže, občas rychlé thrashové tupa-tupa a samozřejmě hevíková sóla nesmí chybět. K tomu občas baladické vybrnkávání a melodickým hlasem zpívaný stadionový refrén. Všechno v jedné skladbě nejlíp třikrát dokola. Otázka je, jestli to funguje. No evidentně asi ano, když kapela vystupuje ve Foru Karlín, a ne v Modré Vopici, ale z mého pohledu ten crossover, byť je zahraný instrumentálně dobře, s drivem a kapela je v neposlední řadě velmi dobře sehraná, není vždy úplně vkusně poskládaný.

Jedno se ale Robu Flynovi musí nechat, a sice že je výborný zpěvák. Protože jestli si nevypomáhal playbackem, což si myslím že ne, protože v pauzách zněl stejně přirozeně, tak má hlas v super kondici. Celkem asi patnáct delších songů, kdy v každém jede vokál takřka neustále, zvládl, ač hrál na kytaru, naprosto famózně. Mezi songy toho i hodně nakecal, takže celkově jej bylo už trochu moc. Nemyslím si ale, že by se dostal ve své projevu za hranu. Je to zkrátka profík, který ví, jak kapelu prodávat, aby dosáhl maximálního úspěchu. Po pětatřiceti letech na scéně od něj už asi nelze čekat mladickou fuck off pózu, spíš nějaký ten líbivý fígl. Myslím ale, že to v jeho podání bylo upřímné a Rob má po letech stále elán, díky kterému dokáže dvě hodiny bavit tisícihlavé publikum ve velkém sálu.

Nechápu jen to házení kelímků s pivem do publika. Nebylo to poprvé, co jsem byl toho u něj svědkem, a nesedí mi, že on to pivo předtím nepije. Prostě někde na podiu se objeví poloprázdný kelímek, který mistr pak po jednom loku (aby se neřeklo) a siláckém proslovu hodí mezi lidi. Tady mi asi něco uniká.

Každopádně šlo myslím i ze strany kapely o velmi vydařený koncert. Dvě hodiny průřezu diskografií Machine Head byly zahrané bez sebemenšího zaváhání a vyvedené mj. ve velmi dobrém zvukové fazóně. Původně jsem si chystal odstavec v tom smyslu, že ve Fóru Karlín nebývá dobrý zvuk, musel jsem ho ale smazat, protože na rozdíl třeba od Meshuggah anebo Gojira měli Machine Head zvuk kvalitní.

Koncert ukončil po takřka dvou hodinách slavný hit Davidian z debutu, po kterém zazněl ještě přídavek v podobě patetické Halo. Na úplném konci pak proběhly výbuchy, vzplály ohně, létaly konfety, třásně. Chyběl už jen ohňostroj. Jako fanda spíše undergroundových akcí většinou tento typ koncertů nemusím, ale tentokrát to opravdu stálo za to a jsem rád, že jsem u toho byl. Fanoušci Machine Head, kteří kapelu uctívají a songy detailně znají, museli být v extázi.

Setlist: Imperium, Ten Ton Hammer, Choke On The Ashes Of Your Hate, Now We Die, Is There Anybody Out There?, Aesthetic Of Hate, Old, Slaughter The Martyr, Locust, The Blood The Sweat The Tears, No Gods No Masters, Darkness Within, Bulldozer, Davidian, Halo