Kdy: 7. prosinec 2024
Kde: Německo, Regensburg/Řezno, Airport Obertraubling

Letos na festivalu Beyond the Gates v Bergenu se Mayhem podařilo něco, co jsem úplně nečekal. Po hromadě docela rutinních, v některých případě i poměrně nudných koncertů, ze kterých jsem neodcházel kdovíjak nadšený, odehráli k čtyřicátému výročí tak výborný set, že jsem během něj doslova radostí skákal do vzduchu. Netrvalo to tak dlouho a stejný, dokonce o trochu delší průřez celou svou diskografií i za přítomnosti speciálních hostů zopakovali také v Brně. Když se objevila možnost zúčastnit se této výroční show letos i potřetí bez nutnosti cestovat kvůli koncertu extra daleko, bylo rychle rozhodnuto, že tuto příležitost nevynechám.

Nejblíže Praze během jejich prosincového německého turné byla zastávka v Regensburgu, která dokonce vycházela na sobotu. V Řezně jsem sice už byl, když jsme tam hráli s Můrou, ale moc času na to, abych si pořádně prolezl památky, jsem satanužel neměl. A vzhledem k tomu, že se jedná o celkem hezké historické město, kde rozhodně je co vidět, padlo rozhodnutí vyrazit i s přítelkyní na výlet a udělat si zde takového metalového Mikuláše. Navíc hned den na to hráli v Lipsku Sólstafir s Oranssi Pazuzu, kteří během letošního turné Prahu minuli, tak jsme během víkendu rovnou zabili dvě mouchy jednou ranou.

V sobotu 7. prosince ráno skočíme do auta, za necelé tři hodiny jsme už na místě a ještě před prohlídkou centra navštívíme kousek vedle Řezna památník Walhalla. Kromě toho, že samotná stavba ve stylu řeckého chrámu je impozantní, uvnitř se nachází síň slávy s bustami významných německých osobností včetně panovníků, umělců i vědátorů. Historické centrum Řezna je pak zapsané v UNESCO, najdete v něm jeden z nejstarších evropských kamenných mostů, nějakou tu katedrálu, klášter, opatství s bazilikou a další katolické stavby. My zde strávili sobotní odpoledne s nedělním ránem a myslím, že jsme viděli vše důležité. Dokonce jsme stihli aji nějaký ten svařák na trzích s večeří, ale i za jeden den lze tohle město jistě pořádně prošmejdit.

Kolem sedmé hodiny večerní se ale přesouváme do klubu Airport Obertraubling v jižní části města, ať v pohodě stíháme celý koncert, který měl začít už v osm hodin. Popravdě jsem ani nezjišťoval, zda se tam dá dostat MHDčkem (evidentně ano, poblíž je zastávka autobusu), ale rovnou jsem autem zajel na dost rozsáhlé parkoviště hned vedle klubu, kam jsem se od hotelu dostal zhruba za 10 minut. Samotná hala mě dost příjemně překvapila. Jedná se o prostor, který je rozměrově někde mezi Akropolí, MeetFactory nebo Roxy, až na to, že je orientovaný na šířku. Hned naproti pódiu má navíc dost velký balkon, z kterého jde krásně vidět na celou stage, plus má i vlastní ozvučení. Dokonce i místní pivo za 5 € se na německé poměry dalo docela pít, takže v pohodě. Dle reklam to sice vypadalo, že zde hrají samé revivaly typu Rammstein a Disturbed tributes, ale co, my sem přijeli za pořádnou kulturou.

Vzhledem k tomu, že jsme si letos The Trve Mayhem už dvakrát poctivě odestáli a po turistice nás celkem bolely nohy, padlo rozhodnutí, že aspoň první část koncertu zkoukneme z balkonu. Jednak jsme chytli slušný flek hned u zábradlí a přímo před horním reprákem, plus bylo jasné, že v Německu se stejně nijak nebude pařit, tak si aspoň trochu odpočineme s hezkým výhledem na celé pódium s velkou projekcí a pak se kdyžtak přesuneme dolů. Koncert nebyl vyprodaný, takže procpat se na nějaký smysluplný flek by nebyl až takový problém. 

Když ale Mayhem na minutu přesně v osm začali, okamžitě mi padá brada z toho, jak výborně nahoře zní. Tohle nejen že byl nejlépe znějící koncert z těch tří letošních Mayhem show, na kterých jsem byl, ale dost možná i úplně nejlepší zvuk, co jsem kdy na balkoně slyšel. Bicí super, kytary krásně rozeznatelné a zároveň dobře metalově řezající, vokál rovněž mnohem lépe slyšitelný než v Brně, vlastně mě za celý gig nenapadla jediná věc, kterou bych tomu měl potřebu vytknout. 

Setlist byl jinak totožný s ostatními zastávkami tour. Začínalo se tedy nejnovějším materiálem a postupně se pokračovalo více a více do minulosti, až jsme se dostali do osmdesátek. Dvě skladby z Daemona byly fajn, rozhodně jsem si zde Malum i Bad Blood užil úplně nejvíce, ale to nejlepší pokračovalo v následující cca hodině. Od chvíle, kdy začali hrát songy z Esoteric Warfare, tedy Milab s Psywar, a pokračovali materiálem z Blasphemerovy éry, se celou dobu (letos už podruhé) raduju z toho, že tohle je nejlepší koncert Mayhem, na kterém jsem kdy byl.

Jasně, Ordo ad Chao a Illuminate Eliminate je vrchol, ale aji titulní flák z Chimery těžce vyhrává. Na rozdíl od Brna, kde byl Attilův zpěv spíše utopený, jsem vyloženě nadšený z toho, že si v Německu můžu spolu s frontmanem radostně skandovat “You are not dead, you never existed!” a užívat si veškeré jeho kreace. Attilův hlas snad pouze stále nabírá na síle a poslouchat veškeré jeho mnohdy vhodně naechované mručení a jekoty v plné své kráse je prostě oproti lehce zanikajícímu řevu fakt žrádlo. Snad jen ten konec My Death by mohl opět místo hrdelních zpěvů začít zpívat čistě.

Grand Declaration of War, pojď mi! Tady asi přiznám, že Crystalized Pain in Deconstruction mě jako jediný oproti Regensburgu bavil ještě více v Norsku. Ne, že by v Německu nenaložil, to naopak. Ale prostě to totální nadšení, když to odpálili v Bergenu, se jim tentokrát překonat nepodařilo. Nevadí, geniálnost zbytku gigu mi to dostatečně vynahradila. View From Nihil v pohodě, byť zde na rozdíl od Brna Attila nestřílel po andělích obřím krucifixem, ale mával kolem sebe jen menším z kostí složených křížem. 

Jestli je ale něco konkrétního, díky čemu si stojím za tím, že zrovna tenhle koncert byl právě z těch letošních ten nejsilnější, byla to sekce věnovaná Wolf's Lair Abyss. Jak Ancient Skin, tak hlavně Symbols of Bloodswords vraždily úplně neskutečně. Metal jako prase, neskutečný Hellhammerovic sypance, úplně perfektní zvuk, posedlej Attila a kytarová sekce drhnoucí tremola jak o život. Jasný, nejlepší by bylo tyhle věci slyšet hrát Runeho, ale ta současná live sestava je zkrátka hrozně profi. Jen ten Necrobutcher je zde tak trochu “do počtu”.

Jak tohle dohráli, musím si regulérně odfouknout, protože ta sada, kterou mi naložili, byla fakt přísná. Teď cokoliv navíc už bude jenom bonus, ale jasný, De Mysteriis Dom Sathanas je taky kult, byť pro mě už docela ohraný. Vzhledem k tomu, že pro další pivo si už jít nemůžu, Freezing Moon si užívám hlavně díky super projekci a image. Tady jedno nepatrné mínus německého koncert: byť světla a vše byla jako vždy top, přišlo mi, že zde osvětlovači až zbytečně šetřili mlhou. Kdy jindy než během songů z DMDS to pořádně rozjet? Life Eternal mě však baví o poznání více a titulní skladba hlavně díky mocnému riffu a hlavně výbornému Attilovi vládne. Funeral Fog se samplovaným Deadem jakože v pořádku, ale zrovna zde si říkám, že tohle mi napotřetí už stačilo a jestli Mayhem uvidím v budoucnu, byl bych raději, kdyby to opět zpíval Attila.

Lehké zklamání přichází ovšem až během závěrečné sekce věnované Deathcrusi. Vlastně jsem ani předem nesledoval, zda se Messiah a Manheim účastní i německého turné, ale vzhledem k tomu, že dorazili do Brna, tak nějak jsem s nimi předem počítal. Nakonec ale Mayhem své poslední čtyři skladby odehráli v současné sestavě bez hostů. Jako hele, on Deathcrush, Chainsaw Gutfuck, Carnage i Pure Fucking Armageddon jsou super aji s Attilou, ale nemůžu si pomoct, řezník Messiah tyhle staré fláky prostě má více v krvi a hlavně v Brně byly díky jeho řevu fakt o poznání agresivnější.

Na poslední dvě skladby nakonec scházíme z balkonu dolů, ať máme aspoň částečné srovnání s tím, jak to znělo před pódiem a ve výsledku jsem velmi spokojen s naší volbou pozorovat koncert svrchu téměř po celou dobu. Ne, že by byl zvuk dole blbý, ale byl trochu více nabasovaný a méně řezavý. Pro DMDS materiál možná vhodnější než nahoře, ale jelikož jsem hlavně fanoušek pozdějších alb, jsem hrozně rád za to, že jsem si mohl užít ten diktát Blasphemerových skladeb včetně Esoteric Warfare v plné své kráse. A právě proto u mě koncert Mayhem v Řezně vyhrál na plné čáře.