Kde: Brno, Sono Centrum
Kdy: pátek 6. září 2024

The trve MAYHEM letos slaví 40 let od svého založení. V rámci oslav nejdříve odehráli dva výroční koncerty v domácím Oslu, kde kromě bohatého průřezu celou svou diskografií nechyběli ani speciální hosté. S podobnou show poté vystoupili také na Beyond the Gates festivalu nebo na Wackenu. A jelikož se zdá, že tyto koncerty mají slušný úspěch, Mayhem se po několika festivalech rozhodli pokračovat i v několika speciálních klubových akcích a v pátek 6. září zavítali i do Brna. Osobně jsem sice měl tu čest vidět letos Mayhem v Bergenu, ale jelikož se dle mého názoru jednalo o jeden z nejlepších koncertů kapely, na kterých jsem kdy byl, opáčko v Brně byla také povinnost.

Dle dostupných informací to navíc vypadalo, že Mayhem zahrají v brněnském Sono centru dvě hodiny dlouhý set, který bude ještě o něco delší než ten na Beyond the Gates, a podle pár dní staré fotky z Istanbulu šlo předpokládat, že i na nějakou tu hostovačku opět dojde. Z těchto důvodů se tedy jednalo pouze o koncert této norské legendy. Žádný support, žádné zbytečnosti navíc, nic, což bylo dle mého názoru vlastně dobře. Kapela měla díky tomu dost času na to si pořádně nachystat pódium a snad i na připravení pořádného zvuku. A jak by řekl Sicky, hromada zbytečných předkapel je beztak k ničemu.

Krátce po sedmé hodině, když se po otevření Sona dostáváme dovnitř, jde vidět, že Mayhem přitáhli velký počet návštěvníků. Vyprodáno nebylo, ale pořadatelé den před koncertem zveřejnili informaci o prodání 85 % vstupenek. V klubu tedy poloprázdno rozhodně nebylo a kromě českých návštěvníků jsem zde potkal i několik známých ze zahraničí. Reálně jsem byl v Sonu od posledního koncertu Master's Hammer poprvé, a byť na tento prostor slýchám od místňáků dost kritiky, přijde mi, že na podobně velké akce to je vlastně fajn klub. Díky tomu, že má velmi prostorné balkony a i místo na stání se směrem od pódia postupně zvedá, není problém si stoupnout tak, aby i postavy menšího vzrůstu (ne já, ale třeba Jáně) dost dobře viděly.

My zabrali druhou řadu nad schodky před kotlem pár metrů před zvukařem, odkud jsme měli celou stage jako na dlani a mohli se od samého začátku kochat projekcí, která dobovými záběry nebo grafikou z daných alb doprovázela celý koncert, nebo třeba sledovat Attilu, jak v průběhu skladeb šermuje krucifixem a dělá další vylomeniny. Stoupnout si kousek nad první řady mělo navíc i praktický důvod, protože fanoušci, kteří dost brzo rozjeli moshpit, se pravidelně rozbíjeli právě o schody a další návštěvníky asi metr před námi, díky kterým jsme ovšem my byli v klidu a nemuseli co chvíli někoho zvedat. A byť rozhodně patřím k těm, co do moshe taky rádi zaběhnou, vzhledem k promakané vizuální stránce koncertu a vlastně i soundu bylo tentokrát příjemnější stát a celou show v klidu sledovat než se jít pomlátit.

Když se v 8 hodin roztáhla plachta a Mayhem nastoupili, bylo jasné, že stejně jako v Bergenu se bude jednat o výlet ze současnosti do minulosti. Poslední řadovku Daemon z roku 2019 reprezentovaly songy Malum a Bad Blood. Tou dobou ještě s až podezřele tichým Attilou a méně výraznými kytarami. Asi nemohu říct, že by byl zvuk v danou chvíli špatný, slyšet a rozumět šlo vlastně všemu, jen to prostě bylo málo metalové a řezavé. Rozhodně když to srovnám se setem na Beyond the Gates, kde Mayhem zabíjeli od prvních tónů, v Brně měli mnohem více poslechové než pařící podmínky. V některých ohledech to byl i nepopíratelný plus, ale zrovna úvodní část koncertu tím lehce utrpěla. Při sekci se skladbami z Esoteric Warfare, opět se jednalo o Milab a Psywar, se to už zlepšovalo, ale chvíli mi zkrátka trvalo, než jsem přistoupil na fakt, že tentokrát to prostě bude znít trochu jinak.

Illuminate Eliminate z Ordo ad Chao ale naštěstí už vyzněla fakt na 100 %, za což jsem rád. Ta mě v Brně bavila snad ještě více než v Norsku. Navíc s fakt super udělanou projekcí, s prolínající se symbolikou dané desky spolu s lebkami, injekčními stříkačkami atd. Zde si jen opět třeba trochu postesknout nad tím, že i když ze všech alb hrají Mayhem minimálně dvě skladby, z mého nejoblíbenějšího došlo jen na jednu. V případě Chimery ovšem potěšilo, že kromě titulního songu přidali ještě hitovku My Death. Po velmi silném “You are not dead, you never existed” jsme se dočkali aji “Odium humani generis”, kde mi ovšem přišel Attilův hlas satanužel až moc potichu. Na druhou stranu musím říct, že během Maniacových songů se na Attilu úplně nejlépe koukalo, protože předváděl parádní divadlo.

Po kněžském necro hábitu se frontman vtělil do militantnější image, točil kolem sebe katovskou smyčkou a následně uchopil obří krucifix. S ním nejdříve zběsile šermoval a poté několikrát předstíral, že s ním jako s kulometem sestřeluje nějaká letadla, anděly, kdo ví… Attila je zkrátka neodmyslitelnou součástí kapely a nejen jeho hlas, ale i jeho pódiové vystupování dělá z koncertů Mayhem něco extra. I zbytek kapely je ale solidně nadrcený a šlape jak hodinky. Dávno pryč jsou ty časy, kdy Mayhem vylezli na pódium zmaštění, jak zákon káže.

Když se v setlistu dostali ke Grand Declaration of War, zde mi asi oproti norskému gigu nejvíce vadil rozdíl v nazvučení. Během Crystalized Pain in Deconstruction mě v Bergenu rozstříleli na atomy, zde to místo totální destrukce bylo fakt spíše o klidnějším poslechu. Furt ty skladby z Deklarace byly výborné, ale zrovna zde by to chtělo ostřejší a metalovější kytary, aby plně fungovaly, jak mají. Ono ale když hraješ materiál z osmi různých nahrávek, z nichž má každá trochu jiný zvuk, asi to nejde udělat tak, aby to absolutně klaplo úplně u všeho. Jak ale říkám, vše má své pro a proti, songy z Wolf's Lair Abyss mi zde naopak přišly hodně skvělé. Velký plus dávám za to, že kromě Ancient Skin zahráli Mayhem také Symbols of Bloodswords, což považuji za jeden z vrcholů koncertu.

Více než na Beyond the Gates mě ale bavil také blok věnovaný De Mysteriis Dom Sathanas. Zde brněnský zvuk naopak atmosféře kvltovních skladeb hodně pomohl. Celkově ty pomalejší a pochmurnější fláky fungovaly lépe než ty nejrychlejší sypačky. A byť jsem měl původně v plánu, že si během Freezing Moon skočím pro pivo, nakonec jsem zůstal stát jak přikovaný a nemohl od pódia odvrátit oči ani na vteřinu. Plus co si budeme, Budvar na čepu taky nebyl moc velkou motivací, haha. Komplet kapela byla tou dobou oblečená v kápích, Attila se mazlil s lebkou a legendární hity zkrátka fungovaly skvěle. Opět dávám plus za to, že díky delšímu času došlo i na Life Eternal, kterou na festivalu přeskočili. Titulní DMDS jinak tradičně hodně silná, Funeral Fog s Deadovými vokály puštěnými ze samplu asi také silnější, než když ji v minulosti zpíval Attila (kterého jinak zbožňuji, ale zrovna zde mi více sedí Deadův hlas).

Největším překvapením pro mě ovšem kupodivu byla sekce se songy z Deathcrushe. A ne, nemohl za to fakt, že se na pódiu objevili dřívější členové Messiah a Manheim, se kterými jsem Mayhem už jednou viděl a dle dostupných informací bylo téměř jisté, že se objeví i v Brně. Jenže ve chvíli, kdy Manheim usedl za bicí a začal do nich silově řezat, intenzita koncertu krásně vystřelila nahoru. Jasně, po hudební stránce primitivnost těch starých vypalovaček nelze vůbec srovnávat s novější tvorbou, ale live to makalo fakt náramně. Messiah s kšandami, který vypadá jako plešatý Švejk, který snědl dalšího Švejka, taky ječel výborně a mám dojem, že i celková hlasitost šla v danou trochu nahoru. “The barbeque has just begun” vy kundy! V kotli to vře a mně chybělo jen taaaakhle málo, abych tam naběhl taky. Sranda, že největšího metalu se kupodivu dočkáme během těch nejpunkovějších skladeb. Každopádně s čistým svědomím říkám, že Pure Fucking Armageddon v Brně Mayhem zahráli úplně nejlépe, co jsem od nich kdy viděl.

Ve výsledku si tedy myslím, že kdo na Mayhem do Brna dorazil, rozhodně nemůže návštěvy litovat. Kapela odehrála detailní výběr z celé své historie doplněný super projekcí a celkově vydařenou vizuální stránkou. Pokud jste fanoušci diskografie Mayhem a ne jen jednoho jediného alba, jistě jste odcházeli spokojeni. Ano, byly zde silnější momenty a některé možná lehce rozpačitější, osobně tedy nemohu říct, že by brněnský koncert překonal ten v Bergenu, ale několik skladeb, co mě zde sejmuly ještě více, se rozhodně našlo. Velký plus dávám rovněž za super výhled na celé pódium, díky kterému jsem se mohl kochat show po celé dvě hodiny mnohem lépe než na větším festivalu.

Koncerty ke čtyřicátému výročí Mayhem jsou zkrátka skvělé, kapela je momentálně ve výborné formě a já jsem rád, že jsem měl možnost jejich speciální show tento rok už podruhé vidět. A kdo ví, prý oznámí nějaké další koncerty v prosinci v Německu, tak pokud některý z nich bude v rozumné vzdálenosti, dost možná si je dám letos i potřetí.