Věčné téma: Metalfest versus Masters of Rock. Tento rok vyhrál jednoznačně mladší bratříček, hlavně díky své tvrdší produkci. S Pragokoncertem je to stále jako na houpačce, ale neoslavte své narozeniny s přáteli na festivalu za doprovodu kapel jako KREATOR, DEATH ANGEL, BEHEMOTH či HYPOCRISY. Takže dávám letos sbohem všem břehům Vizovickejm a ocitám se po dvou letech opět v Plzni.
 
PÁTEK 8.6.2012 

11:30 - 12:00         Skull Fist
12:15 - 12:45         Fueled By Fire
13:00 - 13:30         Triptykon
13:45 - 14:25         Alestorm
14:40 - 15:25         Legion Of The Damned
15:40 - 16:30         In Extremo
16:50 - 17:50         Hypocrisy
18:10 - 19:20         Uriah Heep
19:50 - 21:00         W.A.S.P.
21:30 - 23:00         Megadeth

Hned první den začal poněkud zostra. Když jsem dorazil do areálu, na pódiu válčili FUELED BY FIRE. Kapela z Kalifornie, mající na kontě dvě alba se chlubí svižným thrash metalem, který žádného fanouška žánru rozhodně neurazí. Navíc se mi zdá, že většina členů musí pocházet odněkud z Mexika, což ještě více umocňuje už tak poměrně silnou vizuální nasranost.

Na TRIPTYKON pod vedením veterána z CELTIC FROST Thomase G. Warriora jsem se moc těšil. Bylo to přesně takové, jaké jsem očekával. Pomalé, dunící riffy zavrtávající se do mozku, podmanivý vokál a skvělá práce bubeníka. Nesmím též opomenout velmi sličnou basistku Vanju Slajh. Velikou smůlou byl jen krátký hrací čas a téměř zabijácký čas hraní. Za šera či za tmy by vše vyniklo mnohem lépe a neztratila by se tak ona skvělá atmosférická esence.

To ALESTORM jsem již viděl, a tak jsem věděl, co očekávat, nicméně mě to tentokrát příliš nebavilo. Kapela pořád těží z toho samého setlistu a jediným rozdílem byl nový klávesový hráč, ale obávám se, že to akorát přidalo na přeplácanosti. Další thrash v podobě LEGION OF THE DAMNED, které jsem měl možnost vidět již po několikáté, se také nenechali zahanbit. Opět s jednou kytarou a opět tradičně zběsilá jízda.

Poněkud rozporuplným a častým vystupujícím zde jsou IN EXTREMO, kteří si tentokráte dali záležet na své vyhlášené prezentaci. Jenže to, co ohně ani dudáci nespraví, jsou skladby z nových desek naprosto bez nápadu či špetky chytlavých momentů. Snad jedinou výjimkou byl postarší hit Küss Mich, ale to už tak zoufalou situaci nezachrání.

Vrcholem dne pro mě byl rozhodně výstup nezapomenutelných HYPOCRISY. Peter Tägtgren v totální formě, vokály i kytary zničující, i když ze začátku zvuk poněkud haproval, ale pak se vše ustálilo. Pánové perou pod tlakem všechny osvědčené skladby jako Obsculum Obscenum, Killing Art, Pleasure of Molestation, A Coming Race, Fire in the Sky, The Final Chapter, Eraser, ale došlo i na novější věci jako Valley of the Damned nebo Warpath, kde se zvuk opět začínal totálně mrvit a nebyly slyšet ani klávesy v pozadí, které jinak skvěle vyvažují hrubost a melodiku. Při rozloučení v podobě Roswell 47 už zase vše bylo v pořádku, ale nebýt těchto much, jednalo by se o stoprocentní deathmetalový zážitek.

URIAH HEEP jsem vynechal schválně, jelikož jsem přesycen jejich hity z rádií a předchozí noc v kempu jsem měl možnost poslouchat jejich živák a další desky z bedny u nedalekého stánku s pivem. Nicméně dle svědectví mé sondy byl amfiteátr dosti naplněn a fanoušci nadmíru spokojeni. W.A.S.P. jako jeden z headlinerů měli sice dosti narváno a čekaly se od nich veliké věci, nicméně já jsem byl poněkud zklamán. Je úplně jedno, zdali jejich stylu budeme říkat glam metal či old school heavy metal, ale za sebe mohu říct, že mě bavila jen úvodní skladba a zbytek se nesl víceméně v průměrném duchu. Detaily jako oblečky s třásněmi ocení pak spíše ženy.

Nezbývalo tedy než jen vyčkat na MEGADETH. Partička okolo Dave Mustaina si nepotrpí na nějaké zvlášť okázalé příchody, hlavní hvězdě ke štěstí stačí bílá košile a kytara. Říkal jsem si, jak bude asi vypadat playlist a přesně dle očekávání se těžilo spíše z novějších desek. To však nebylo až tak na škodu, pominu-li dva případy z novinkové desky, které mě nebraly. Do toho všeho zazněly i osvědčené fláky jako Symphony of Destruction, ale i novější Head Crusher, která v živém podání zní velmi tvrdě. Zvuk byl na osvědčené úrovni, stejně jako na deskách, do toho se často sólovalo. Rozhodně bych chtěl zamezit nějakým dohadům, zda to, co předvádí MEGADETH je horší či lepší než METALLICA, ale jednu věc, kterou nyní mohu říct o obou kapelách je to, že už se nedají označit jako thrash metal. Nicméně jsem se po celou dobu jejich setu rozhodně nenudil, a když navíc jako přídavek zazněla vynikající Holy Wars, byl jsem celkově spokojen a s tímto pocitem odcházel směrem do kempu, kde jsem společně s přáteli celý den narozeninově zapil.
 
 
SOBOTA 9.6.2012

10:00 - 10:30         Huntress
10:45 - 11:15         Nexus Inferis
11:30 - 12:15         Dymytry
12:30 - 13:15         Grand Magus
13:30 - 14:20         Septicflesh
14:35 - 15:25         Vader
15:40 - 16:30         Arakain
16:50 - 17:50         Powerwolf
18:10 - 19:20         Axxis
19:50 - 21:00         Behemoth
21:30 - 23:00         Kreator

Sobotní ráno jsem vstal jen kvůli NEXUS INFERIS, abych se podíval, zdali jim to šlape lépe naživo než z desky. No odpověď je jednoznačná, zní to naprosto stejně. Kapela navíc hodně sází na poměrně trapnou kyberpunk image, což společně s vokalistovými gesty vypadá spíše k smíchu. Osobně mě bavily první dvě masakrózní skladby Tremor a The New Strain a zbytek byl tradičně vyplněn nudnou vatou.

To DYMYTRY sami sebe označují jako psy-core, ale živé podání, stejně jako z desky zní jako jakýsi pseudo KABÁT. Avšak přilákali k pódiu spousty svých fanoušků, prodali pár svých triček s nápisem Neser, jenž označuje název jejich debutu. Pánové také rovněž sází na pódiovou prezentaci, ale jejich masky se k hudbě, kde se zpívá „dejte mi pít“, dosti nehodí.

Švédští GRAND MAGUS mě docela překvapili počtem svých desek. Je to takový ten pohodový heavík s jistými epic doom vlivy, což rozhodně neurazí, ale obávám se, že doma bych si to už asi nepustil. Pro mě velice očekávaní SEPTICFLESH rozehráli svojí symfonii otvírákem The Vampire from Nazareth. Pánové se do toho opřeli se vší vervou, ale bohužel zvuk nepřál moc kytarám, které na rozdíl od orchestrální složky byly trošku uťápnuté. Ta však zněla perfektně. Naneštěstí se ale hrálo z posledních dvou desek a epos jako Anubis zazněl bez čistých zpěvů, což považuji za veliký nedostatek! Z Communion zazněly kromě titulní ještě Lovecraft's Death a výborná věc Persepolis. Výsledek jejich setu je tedy takový hořkosladký. Bylo to dobré, ale určitě to mohlo být lepší.

Za zvuků Piotrovy smečky VADER odcházím. Return to the Morbid Reich zní vážně dobře, ale vzhledem k tomu, že jsem je viděl už tolikrát a v tolika sestavách, rozhodl jsem se, dát si pauzu a nakoupit nutné zásoby na večer. Když jsem se vrátil, hráli akorát AXXIS. Německá, populární kapela včele s charismatickým Bernhardem Weißem. Jejich styl je takovou příjemnou směsí melodického heavy a power metalu. Příjemně se to poslouchalo a vrcholem byl i výstup jedné fanynky z hlediště s tamburínou. To jsem se docela nasmál, když došlo i na to, jestli má někde v publiku přítele. I když nemám tvorbu AXXIS tak naposlouchánu, skladby z alba Utopia patřily k tomu nejlepšímu a jsem rád, že na tuhle desku došlo ve větší míře.

S příchodem šera byl čas opět na něco extrémního. Nergalovi neznabozi BEHEMOTH si tentokrát připravili i pár ohňů včetně hořících obrácených křížů a po stránce hudební byl dle mě překonán i jejich set z putovního Full of Hate festu. Byl to naprostý a totální masakr! Zničující kytary, Infernovy bicí opět neuvěřitelné a atmosféra, jež by se dala krájet. Pánové si ani nemusejí provolávat nějaký kotel, ten se totiž tvoří naprosto automaticky. Říkal jsem si, zdali se mi to nezdá, ale i při zpomalení si BEHEMOTH pořád udržují onu neskutečně zabíjecí auru, která prostoupila celý Lochotín. Při mé oblíbené skladbě Slaves Shall Serve se pak zhmotňují všichni známí i neznámí démoni, aby nás totálně odrovnali. Toto bylo totální peklo, které ukončila už jen závěrečná balada Lucifer, ale i po jejím jsem zůstal tupě zírat. Neuvěřitelné.

Poslední štací a headlinerem dne byli už jen thrashmetaloví veteráni KREATOR. Ti měli tu výhodu, že jejich novinková deska Phantom Antichrist je dosti silná (na rozdíl od těch předchozích), a tak, když došlo na nové skladby, to nezpomalovalo jejich úžasně rychlý tep. Přiznám se ale, že jejich zakončení bylo na mě dosti dlouhé a po hodině pěkně únavné, proto odcházím dříve, abych nabral síly do dalšího dne.
 
 
NEDĚLE 10.6.2012

10:00 - 10:30         Warhawk
10:45 - 11:15         Fleshgod Apocalypse
11:30 - 12:15         Seven
12:30 - 13:15         Hate
13:30 - 14:20         Heidevolk
14:35 - 15:25         Steelwing
15:40 - 16:40         Death Angel
17:00 - 18:00         Brainstorm
18:20 - 19:20         Ensiferum
19:50 - 21:00         Soulfly
21:30 - 23:00         Blind Guardian

Ranní vstávání bylo opět těžké, naštěstí díky šťastné náhodě jsem stihl včasné vystoupení FLESHGOD APOCALYPSE. Kapela, jež míchá bravurní a technicky nakopávající death metal míchaný s klasickou hudbou. Ozdobou jejich setu je pak pianista Francesco Ferrini, který si to neskutečně diktuje! Škoda jen, že v docela ucházejícím zvuku nebylo jeho řádění místy vůbec slyšet a také bych si rád rýpnul i do vokálu, který mi prostě přišel lehce ošizený, na rozdíl od vysokého falzetu ze strany basisty. Bylo zkrátka slyšet, že se Francesco dosti šetří. Nadchly však skladby jako The Hypocrisy, The Violation, The Forsaking a z debutové desky Oracles úvodní flák In Honour of Reason.

Nechápu, jak si SEVEN mohli zasloužit lepší hrací čas než dva předchozí zahraniční interpreti, ale budiž. Čekání na HATE bylo dosti útrapné, ale nakonec jsem se přeci jen dočkal. Polská sbíječka potěšila hlavně staršími skladbami, kde se do jejich blackmetalového soundu začala vkrádat i ona deathmetalová vzdušnost. Kvalitativně to bylo v pořádku a řekl bych někde na úrovni podobných BELPHEGOR.

HEIDEVOLK jako první ze dvou folkmetalových zástupců celého Metalfestu to měli o to těžší, že zpívají v holandštině a mají dva zpěváky, kteří se vzájemně doplňují, což nahrává častému rozcházení. Nic se však nekonalo! Kapela mě velmi překvapila, a i když všechny folkové nástroje pouštějí ze záznamu, ukázali, že se není za co stydět. Řekl bych, že téměř vše zní lépe jak z desky. Jejich hudba je taková vzdušnější a živější. Osobně mi nejvíce udělala radost úvodní skladba z novinky Batavi s názvem Een Nieuw Begin, což je v živém podání opravdová pecka!

To mí oblíbení DEATH ANGEL se po dvou letech vracejí na místo činu, aby opět ukázali, že v nich ta síla pořád přetrvává. Mark Osegueda opět nepostojí a hází do publika svůj výborně uřvaný vokál. Když pak dojde i na takovou věc jako je Kill As One, začínají se leckomu vařit všechny tekutiny v těle. Příjemné zklidnění v podobě BRAINSTORM bylo takové jalové. Upřednostnil bych, kdyby kapela více hrála ze svých starších desek, jelikož On the Spur of the Moment mě silně nebaví. Ale co se dá dělat. Potěšily pak skladby jako Fire Walk with Me a jako vždy krásně zabarvený čistý vokál Andyho Francka.

Jako jediní zástupci ze země tisíců jezer se na festivalu představili ENSIFERUM, dnes již stěžejní kapela Petriho Lindroose. Opět nechyběly sukně, zápal pro věc a příjemné atmosférické skladby. Je zajímavé, jak někteří zrovna hážou do jednoho pytle tuto kapelu společně s TURISAS, když sami ENSIFERUM zní pořád ještě jako metal a ne jak popík pro dívky. Kromě tradičních věcí jako From Afar, Stone Cold Metal, One More Magic Potion či The New Dawn zazněla i novinka z připravovaného alba Unsung Heroes, kde se mi zdálo, že pánové a dáma opět o něco přitvrdili. Pominu-li Lindroosův tradiční řev, tak zrovna u téhle party zní sbory stejně jako na desce, což je úplná paráda. Za sebe tedy mohu říct, že jsem se nenudil a dostal přesně to, co jsem od nich očekával.

Doteď jsem neměl potřebu více kritizovat, ale v následujícím případě si prostě nemohu pomoct. Dámy a pánové, máme zde vítěze o nejtrapnější kapelu festivalu. Zlatý věnec si odnáší Max Cavalera a jeho SOULFLY. Vůbec nechápu, jak mohou být tak populární. Zvuk nic moc, Max taky zněl, jakoby se vrátil z hrobu a ani texty mu moc nelezly z huby. Zbytek ansámblu v pohodě. Z celé té plejády skladeb vše zní víceméně stejně a člověk si nic nezapamatuje. Ze začátku kariéry, kdy se do jeho hudby míchaly ještě domorodé zvuky za pomoci ojedinělých nástrojů, jsem nic nezaregistroval, a jestli, nebylo to vůbec poznat, což je smůla, ale opět na vrub kapely. Srajdy z Omen radši nebudu komentovat. Vrcholem však bylo, když se SOULFLY snažili zahrát Angel of Death od SLAYER, ale vůbec se jim to nepovedlo. To bylo vážně k smíchu. A tak Max povolal do zbraně své dva syny, aby mu trochu pomohli s vokály a to mi přišlo ještě směšnější. Samozřejmě nesměla chybět ani klasika od SEPULTURY Roots Bloody Roots, jenže opět mi to přišlo jaksi nestravitelně měkce a vykleštěně. Ach jo, Maxi, fakt se už vrať zpět do pralesa a neobtěžuj nás svými zbytečnými deskami a koncerty. Tohle byla opravdu bída s nouzí. Vážně by mě zajímala výše honoráře.

Závěrem dne a vlastně i celého třídenního muzicírování nás oblažili BLIND GUARDIAN. Přiznám se, že je nemám nijak zvlášť v krvi, ale znělo to vážně dobře. Většina skladeb je spíše delších, rozvláčných a techničtějších, dá-li se to tak říci. Hansi Kürsch známý též pro své působení v projektu DEMONS & WIZARDS je výtečný zpěvák a také skvělý vypravěč. Většina textů se motá kolem nějakého konceptuálního příběhu a Hansi jako správný vypravěč umí i neznalého uvést do děje. Za sebe mohu říct, že jako rozloučení to bylo dobré, avšak kdyby se spíš zvolilo něco ostřejšího, vůbec bych se nezlobil. Přeci jenom BLIND GUARDIAN jsou kapelou spíše na poslech, i když v živém podání svojí tvorbu náležitě a bez skrupulí obhájí.
 
 
Co říci závěrem? Myslím si, že k jednotlivým interpretům jsem se vyjádřil dostatečně a není potřeba je více komentovat. Osobně jsem byl s dramaturgií festivalu velmi spokojen a ještě se mi snad nestalo, že bych nebyl nijak výrazně zklamán. Rozhořčen jsem byl pouze jednou, což také považuji za úspěch.

Co se týče areálu, opět nemám výhrad, jediným neduhem pro mě bylo totální obsazení téměř všech píp hnusným Gambrinusem za opět přemrštěnou cenu. Co se týče kempu, tak poučení z letoška zní: Stavte si stan na zadní louce! Nám, co jsme chtěli bivakovat blíže areálu, znepříjemňoval noční klid stánek „U vožralého kokota“, kde po celou dobu čtyř dní hrála hudba z reprobeden. Povětšinu času celkem nahlas a jako vrchol jejich playlistu byla česká terna jako KABÁT a ALKEHOL točící se neustále dokola.