Kdy: 26. duben 2024
Kde: Praha, Underdogs

Když hráli Midnight před dvěma lety v Modré Vopici, byl to jasný koncert roku a jedna z nejlepších párty, co jsem kdy zažil. Měsíc na to jsem je viděl ještě na Chaos Descends, kde si to taky nádherně povodili. Když na mě vyskočilo oznámení o jejich návratu do Prahy, neváhal jsem ani vteřinu a bylo jasné, že se jde na tahle americká hovada znova.

Místem konání bylo tentokrát sklepení v Underdogs. Oproti Vopici tedy poněkud větší prostor, ale i tentokrát bylo jasné, že bude vyprodáno, což se zároveň potvrdilo. Myslím si, že v dnešní době by Midnight mohli v klidu hrát minimálně ve Futuru a stejně by na ně bylo narváno. Ony koncerty v menších prostorech ovšem mají své kouzlo, což se potvrdilo i minule, takže jsem ve výsledku rád, že byť tahle kapela stále roste, furt máme možnost se na ni potit a pomlátit v takto komorních klubech.

Když přicházím na první kapelu, bylo okamžitě jasné, že tam bude lidí jako sraček. Sotva se začalo hrát, dobrá polovina lidí měla teprve přijít, a už byl docela problém se bez dostatečné drzosti dostat od baru k pódiu. Plusem budiž, že slušná část návštěvníků začala solidně pařit hned od začátku HIGH COMMAND, což je na thrashmetalovém koncertu samozřejmě chvályhodné. Nejednalo se sice o kdovíjaký zázrak, ale za mě určitě lepší nacpat před Midnight nějaké thrashery než Night Demon jako minule. Kapela rozhodně měla slušné gule i groove. Riffy byly poctivé a na žánrové poměry dost agresivní vokál rovněž fungoval. Na můj vkus teda místo nonstop palby až zbytečně často zavítali do pomalejších pasáží. Jo, párkrát to dobře zafungovalo, následné šlapající momenty pak získají o to větší energii, ale když do těhle středních temp padá prakticky každý song, je to spíše na škodu.

Banda byla každopádně nadšená, že lidi paří jak cyp a pobouzí je ještě k většímu bordelu. Sám jsem celkem překvapený, že se někteří nešetří spíše na headlinera jako já, ale co, už začínám být poměrně starý kokot, a je rozhodně dobře, že mladíci, co mají dostatek energie, ji kapele náležitě vrací. Nebyl by to jinak fantasy thrash, kdyby High Command na pódiu nevytáhli aspoň na chvíli meč a pak pokračovali v kopání prdelí. Nápaditost jejich hudby nebyla sice nic moc, ale co, hráli jako první a hromadu lidí evidentně bavili. Účel byl tedy splněn.

Druzí CYCLONE byli služebně nejstarší kapelou večera, což šlo poznat hlavně na jejich zpěvákovi, který je zároveň jediným zakládajícím členem kapely. Dalším, na kom šly vidět nějaké ty vrásky, byl pak kytarista, který rovněž figuruje v kapele už od roku 1985. Zbytek byli mladíci, kteří se k Cyclone přidali až při reunionu v roce 2019 nebo ještě později. Oproti prvním High Command byla hudba Belgičanů mnohem uhlazenější a hráli rovněž s podstatně modernějším zvukem. I přes tyto fakty, kvůli kterým bych čekal, že mě budou bavit o něco méně, jsem si je ve výsledku užil ještě více než první předskokany.

Základem tentokrát budiž sóla, sóla a sóla, ale aji poctivé riffy a hoblovačky. Vokál byl tentokrát méně agresivní, ale zase vhodně uštěkaný. Docela mě pobavil baskytarista s trikem Inferno, což bych zrovna na podobné akci úplně nečekal, ale což. Na to, že Cyclone vypadali, jako že si nějaký děda vyjel zahrát s pár najatými hudebníky, makalo jim to fakt dobře. Nejvíce mě na nich bavil asi mlaďoch za bicími, který do toho po celou dobu solidně řezal a virbl fakt nešetřil. Navíc oproti High Command tu byla nula punku a svižné tempo si Belgičané udrželi po celý set. Nedivím se tedy tomu, že první stage diving proběhl už během druhého songu. Na to, že jsem od nich před koncertem neslyšel ani song, tak vlastně na pohodu gig.

Ale kámo, všem je předem jasné, že největší peklo musí proběhnout na MIDNIGHT. Tady trvalo možná pět vteřin, a už se skákalo z pódia. Na první dva songy jsem stál kousek před zvukařem a nejprve si říkám, že to je tentokrát méně agresivní a hlavně méně nahlas než posledně. Kuaaaa, snad to nebude málo nakládat, to bych se zlobil. A byť je pravda, že zvuk se na takovou intenzitu jako ve Vopici, kde to fakt trhalo uši, tentokrát ani zdaleka nedostal, stejně to byl zase gig jak hovado. Nesměli jste tedy stát vzadu a jen debilně čumět a u toho třeba ucucávat kapučíno, nebo co tam vlastně ti lidi, kteří nepařili, dělali. Tady třeba rychle vyexovat pivo a valit do kotle, kde to celou dobu vřelo.

Ok, Underdogs je podstatně větší prostor než Vopice, kde z nonstop pařby nebylo úniku. Buďto jsi byl v klubu a tedy jsi pařil, nebo jsi šel ven, jiná možnost nebyla. Tady kotlila cca první polovina sálu, zbytek jen kýval hlavou. Když jsi ale do epicentra párty zavítal, už nebylo úniku. Na Midnight to prostě jinak být ani nesmí. Kdybych neodcházel zmlácenej a zpocenej jak debil, normálně bych jim odmítl zaplatit honorář. Sauna a posilovna jak zmrd prostě musí být. O tom, že hudba Midnight byla nejprimitivnější z celého večera, se vůbec nebavme, tady jde hlavně o kurevsky dobrou show, kdy kapela pobíhá po pódiu jako jebnutá, hecuje dav a sází do něj jednu pecku za druhou.

Logicky se hrálo docela dost z letošní desky Hellish Expectations, a byť by ji vzhledem ke své délce mohli odehrát klidně úplně celou, nakonec z ní zaznělo oproti jiným zastávkám turné asi jen pět songů. A i když si myslím, že při domácím poslechu novinka až tak nenakládá jako některé starší věci, naživo minimálně Expect Total Hell a Fuck.Off.and.Live vraždily nádherně. Zbytek setu ale tvořily velmi dobře osvědčené hity jako Black Rock’n’Roll, Fucking Speed and Darkness, Szex Witchery nebo Satanic Royalty. Dav nonstop šílí, z pódia někdo skáče prakticky každou vteřinu a loktů máš v žebrech konstantně tak pět až šest.

V pořádku, jsem nadšený. A nadšená je i kapela, která hlásá něco jako “the best fucking gig of the tour”. Jasně, údajně tuhle hlášku používají skoro na každém koncertě, ale opět dle jejich slov “it keeps getting better and better”. V jednu chvíli se ani já neudržím a i přes svou váhu si jdu z pódia taky jednou skočit. No hele, ve Vopici mých 110 kilo udrželi možná pět vteřin, tady rovnou letím hubou k zemi. Naštěstí jsem snad nikoho nezranil, aji já sám se rychle zvedám a jdu zase pařit. Unholy and Rotten na závěr? Samozřejmě! Poslední boxovačka, zde ze sebe vytřískáme zbytek sil a pak už se jen dobelhat do Hells, kde pokračujeme v polykání pivsonů skoro do tří ráno.

Okay, čisté svědomí mi sice nedovolí napsat, že by to v pátek bylo dobré jako ta předloňská mela v Modré Vopici. To byl zkrátka neopakovatelný gig, ze kterého se lezlo po čtyřech. Tentokrát, pokud jsi nechtěl, klidně jsi mohl stát někde v růžku a akorát se koukat na to, jak se lidi mydlí. Stejně tak hluková destrukce byla tehdy mnohem intenzivnější a prostě to celé zafungovalo jako total zjevení. Když tomu člověk šel ale aspoň trochu naproti, i od této akce dostal pořádně za uši.

A jak tak o tom přemýšlím, od té doby, co nehrají naživo One Tail, One Head, jsou Midnight asi jedinou kapelou, na jejíž koncertech se dá fakt stoprocentně vyblbnout se vším všudy. Až tu budou příště, tak se jde opět povinně. Asi to bude muset být už ve větším prostoru, protože i tentokrát to bylo s přeplněností klubu už na hraně. Ve výsledku jsem ale fakt rád, že jsem měl možnost Midnight jak předloni, tak i letos vidět v malých klubech, kde jejich hudba funguje ještě o poznání lépe než na venkovních festivalech.