Kdy: 25. říjen 2024
Kde: Praha, Modrá Vopice
Fotky: Tereza Špacírová

Předem bylo jasné, že přes zajímavý line-up a kapely, které v Praze není možné živě vídat až tak často, bude mít akce v boji o fanoušky co dělat, protože ve stejnou dobu probíhal v pražské Sportovní hale metalový svátek s účastí veličin jako jsou Arch Enemy, Within Temptation (následující den Powerwolf, Hammerfall...) a dalších. Na návštěvnosti akce se to bohužel promítlo, přesto v tomto smyslu nenastal žádný průšvih.

Pražští Nuummite odpálili svůj energický instrumentální set založený na atmosférických vyhrávkách kytaristy a neochvějné nápadité rytmice. Kapela, hrající zde po nějaké době opět v původním složení, sází své post (black) metalové kusy s neuvěřitelnou lehkostí a je skvělé, že dokáže svůj koncept neustále rozvíjet. Takhle u nás nikdo nehraje.

Moravští Elbe jsou jednou z nejvýraznější postmetalových kapel u nás. Projekt kytaristů Standy Jelínka (jinak Dying Passion) a Martina Spacoshe (Between the Planets, Martians) má podobně jako předchozí Nuummite kořeny v čistě instrumentální oblasti, postupně však transformoval v kapelu se zpívajícím frontmanem. Nedávno na postu zpěváka Insomnica vystřídal Pavel Hrnčíř ze Silent Stream of Godless Elegy a tento koncert byl jednou z prvních možností, kde kapelu v novém složení vidět a slyšet. Nový hlas k současnému vyznění kapely zapadá skvěle v čistých pasážích i (možná o něco víc) growlem. Případná nostalgie po výrazně nižším hlasu předchozího zpěváka by však byla pochopitelná. Pánové chystají nové anglicky zpívané album a během večera předestřeli hned několik skladem z něj. Je jasné, že se je na co těšit.

V Polsku usídlení Bělorusové Woe Unto Me nemají lehké živobytí a jejich tvorbě to dodává na naléhavosti. Odejít z rodné země, kde může šílený diktátor nechat zavřít kohokoliv za cokoliv, a etablovat se na západě, kde vás mají za exoty z východu, to není startovní pozice většiny metalových tvrďáků. Woe Unto Me to zvládají úspěšně. Rozvíjejí svůj progresívní doom metal, hrají na čím dál větších akcích a jde o nich slyšet. V Modré Vopici bohužel před začátkem svého setu mužíci v červených košilích bojovali s technikou a nastoupili skoro s hodinovým zpožděním. Jejich atmosférický set se zajímavou kytarovou hrou, obstojným bubeníkem a svůj úděl naplno prožívajícím frontmanem měl podmanivé kouzlo.

Pražští blackmetaloví bardi Moorah zde uzavřeli tuzemskou koncertní sezónu a oznámili poslední koncert v aktuálním složení. V jejich tvorbě se objevuje vše od dřevního trve cvlt přístupu (aby ne, se zakládajícím členem Master’s Hammer za bicí soupravou) po thrashové, deathové i postmetalové přístupy. Energický projev frontmana to vše tmelí s naléhavými a často apokalyptickými texty. Jeho projev dodával vystoupení na pestrosti, s výrazem pohybujícím se mezi growlem, screamem a místy specifickým blackmetalovým ječákem. Kapela zahrála dva kusy z připravovaného alba, které by mělo být venku počátkem příštího roku (ale jestli se nepletu, stejně jej avizovali už loni).

Výborný byl celý večer zvuk, který nebyl zbytečně uřvaný, měl sílu i strukturu. Celkově koncert zasloužil větší účast, neb kapely předvedly, kolik se toho v metalu děje a naznačily (každá jinak), kam se tento široký žánr vyvíjí.