Zkázoidní soupiska z Latinské Ameriky lákala k vopičákům ve čtvrteční večer. Únava životem byla hmatatelná, tudíž jsem původně neměl kdovíjaký morál se nechat nadále pohlcovat. Neúnavné spáry temnot mě ovšem násilím dotáhly do klubu po ostrém štěrku a nezbývá než jim poděkovat.

Jdu na čas a The Corona Lantern již odbíjí smrtící mši na umíráček. Členům Diligence či Rise of Surya tento spolek náramně sluší a každý, kdo s nimi měl tu čest, mi dá jistě za pravdu. Vedle kvality je namístě zmínit, že je dosti těžké v nadvládě kytarových sfér a groovy rytmik muziku kamkoli zařadit. Znějí příliš originálně a hudební vlivy jsou mi záhadou. Tu a tam možná ucho zakopne o Obscure Sphinx, ale úplně přesné to není. Kapelní image vytvářejí černé košile a u frontmanky celý oblek a pochmurný facepaint. Zvuk byl až neuvěřitelně pěkný.

Opět vážně dobré, kdo nezažil, musí. Spolu s Et Moriemur nekompromisně kralují české doomové scéně a já se těším na další schůzku plnou havranů a černoty.

Line-up se přehodil a místo Chileanů nastupuje Mexiko – Majestic Downfall. Na rovinu, tohle mě moc nebralo. Na deskách to bylo trochu lepší, ale ne nějak extra, určitě by jim pomohl basovější zvuk. Šlo o klasický neoriginální uřvaný doomík a přeafektovaný zpěvákobasák nepřidával na dobré pódiovce. Jinak to ale tlačilo a fajně odehrané to bylo taktéž. Jsou věrni svému názvu, depku jsem tam cítil, zajímavá hudba se ovšem nekonala. Zachránil to poslední megadlouhý song s lepší kytarovou prací, ze kterého jsem dokonce sluchal jejich domovinu. Ale byl vážně moc dlouhý, v posledních minutách se vrátil do jejich tendenčního průměru a já se modlil, aby už byl konec.

Zato Mourners Lament, to bylo úplně něco jiného. Tam to sahalo až do funeral doomu, hodně kanálovitý vokál, jenž byl podpořený echovým modulátorem, stejně jako kejtry, takže o šeré klima bylo postaráno. Pánové jsou mnohem lepší muzikanti a skladatelé než jejich souputníci – brutalita, přesnost, melodie, hloubka, cit, promyšlenost, všechno to tam bylo. Takoví poetičtější Jupiterian s efekty od Esoteric. Ani inspirace starou Katatonií se nedala popřít. Občas jsem z kytar slyšel skoro piano, občas shoegaze. Postupy se měnily pořád a hudba plná nápadů, které do sebe zapadají jak hřebíky do lebky. Tak to má vypadat!

Vopice byla žel poloprázdná, ale atmošce večírku to nijak neubíralo. Vše končí přesně na poslední spoje a já jsem šťastně zadupán do země. Letos jedna z těch lepších komorních akciček. Díky za ni!