V sobotu ostravský Barrák obsadil webzine Obscuro.cz se svým druhým ročníkem Metal Pilgrims, tentokrát s temnější variantou a pod příslovím Necro. Moji blackmetalovou podstatu lákali především polští pagan/blackmetalisté Arkona, kultovní banda, kterou jsem měl tu čest vidět potřetí. Zajímavých kapel však bylo více, i když na nějaký ten další black jsem chuť měl. Line-up představoval krom polských zástupců black metalu také deathové oblíbence Dysangelium, ostravské thrash/deathaře Nahum, Awrizis značící se progresivním pojetím death metalu, Pelgathorium z Polska, Thrashing Machine přesunutí až na závěr večera a Hypnotic, mladíky hrající poprvé mimo svou rodnou zemi, Slovensko.

Při příchodu do klubu nastalo menší zklamání. Lidí totiž bylo pramálo. Jistě, dalo se to očekávat, neboť první dvě smečky nebyly zrovna jmen zvučných a hlavní lákadla měla udeřit až v pozdější hodinu, avšak i přes další příchozí, proudící do klubu po celý večer, nebyla návštěvnost nijak slavná. Zvláště oproti prvnímu ročníku. To ovšem neznamenalo, že fanoušci nedokázali vykouzlit příjemnou atmosféru. Právě naopak, o to více ze sebe vydali, ale o tom níže.

Hypnotic ze Slovenska se našli v old school thrash metalu. Sice, jak pořád všude a neustále opakuji, thrash neposlouchám, musím však uznat, že kluci na to, jak byli mladí a kolik toho mají za sebou, hráli skvěle. Tudíž mi vykouzlili úsměv na tváři. K tomu přičtěme fakt, že hráli poprvé mimo Slovensko, proto i nějaká ta nervozita a nejistota jistě byla. Přes drobné technické problémy po pár skladbách, kdy se set na moment zastavil kvůli zlobící technice, koncert odsýpal s intenzitou žánru vlastnímu.

Pelgathorium z Polska byli taktéž neznámí mladíci, avšak překvapili mnohým. Death metal s corovými prvky vraždil, odehrál se první headbang a všechny hlavy se pokyvovaly do rytmu. Sice mi místy přišlo, že některé pasáže jakoby ztrácely sílu a byly nedotažené, to samé se občas dá říct i o vokálu, ale jako celek pánové vnesli do sálu čerstvou energii. Slušný výkon.

Awrizis, kapelu, v jejímž čele stojí Frodys, jinak slavící úspěchy s post-rock/progresivci Postcard from Arkham (živě má příjemně zbarvený growling, při jehož poslechu se mi vybavují Sylosis. Nyní tento talentovaný muzikant připravuje split album s melodickými blackery Desire for Sorrow), jsem spatřil kdysi v Brně a tehdy mě bavili jako jednoho z mála. Pamatuji, jak při nich dav prořídl, asi složitější hudba nebyla pochopena (či za to mohla únava?), nyní to ale bylo přesně naopak a oproti minulému setkání, co toho večera pánové předvedli, bylo dokonce ještě lepší. Kapela do lidí před pódiem rvala svůj progresí propletený death metal plný technické zdatnosti a nečekaných výpadů, sypanice se střídaly s údernými pasážemi určenými k urvání si lebky od páteře a kotel byl tak rozjetý, že následovala i wall of death. Awrizis rozbouřili dav na maximum.

Mí oblíbenci Dysangelium poté ukázali klasičtější formu death metalu. I když na smečku občas nebývají pozitivní reakce (často slýchám slovo neoriginalita), přijde mi, že pánové vyváženě kloubí sever s americkou scénou a k tomu přidávají zápal a takový ten pocit staré dobré klasiky. Navíc je řemeslně vše výborně odvedené. A i naživo set vraždil. Klasický death metal s vlivy (asi především) Deicide drásal stěny klubu. Nekro je démon, jeho nekompromisní projev a growl, ve kterém si je tento chlápek jistý, dodával koncertu říz jako bruska dodávající ostrost čepelím řezajícím hlavy z krků. Fanoušci byli již vážně rozjetí, více jak na bandě předchozí. Wall of Death, kotel, ruce a vlasy všude, prostě paráda.

Nahum, rovněž má oblíbená a nadějná parta z Ostravy. V nové sestavě, s novou fošnou, plni síly a touhy nechávat svět za sebou v plamenech. A tito muzikanti všechny účinkující v uběhlém čase překonali. Energický death/thrash válcoval sál, lidi válcovali sami sebe v kotli a po pódiu poskakovali týpci s mini–kamerami nahrávajícími videoklip. Pavel na pódiu působí jako velký živel a jeho agresivní hlas je podle mého na muzice Nahum snad to nejlepší. Zpěvákovo hrdelní zbarvení působí originálně a snadno rozpoznatelně mezi ostatními bandami. Ale samozřejmě celá kapela šlapala jako stroj, pánové byli maximálně sehraní. Často mé oči sklouzly k bicmanovi Tomovi Brighterovi, ten se se svou soupravou nepáral a rozžhavil ji do nejvyšší teploty. CD bylo v části vystoupení pokřtěné hlavou Obscuro Robertem Mašírem, tož velká sláva Nahum!

Poté však přišel, alespoň pro mě, důvod návštěvy ostravského Pilgrims. Kapela, kterou zbožňuji celým svým temným black metalem nasáklým srdcem. Po dlouhé době jsem měl konečně tu čest spatřit kapelu vyloženě pro moje uši a uvědomil si, jak mi blackmetalové akce v poslední době strašně chybí. Arkona spustila svůj set pěkně zostra a s vynikajícím zvukem předvedla své standardní kvality - bez zbytečně dlouhých proslovů, plno bestiálních skřeků basáka a vokalisty Armagoga. Kytaristé Khorzon a Nechrist, oděni v bílých mikinách a zahaleni v kapucích, podporovali frontmana svými mrazivými riffy stejně jako na deskách. Opravdu, muzika byla chladná stejně jako ještě nedávné počasí. Hrálo se z celé, ne zas až tak pestré diskografie kapely, nejvíce mě však potěšila Zasypiając w strachu - moje TOP píseň až baladického ražení, začínající atmosférickými klávesami a jemnými kytarami s důrazem na melancholii a žalostnou atmosféru. Při těch vokálech, znějících jako volání lákající k útěku do slovanských lesů, jsem blahem zavíral oči a nechal se pohltit všemi emocemi linoucími se od pódia.

Poslední banda Thrashing Machine mé pozornosti ale již unikla. Pánové nehrají zrovna hudbu lahodící mým uším, tudíž jsem se nebránil v rámci svých možností věnovat lidem a nechat alkohol vstoupit do hlavy. Necro Metal Pilgrims se povedlo na jedničku. I přes slabší návštěvnost fans dokázali vytvořit pozitivní, velmi silnou atmosféru a kapely vesměs hrály také jen za plusové body. Zvuk ani jednou nespadl pod vysoký standard, nebo alespoň mé bubínky nezaznamenaly zásadní selhání a byly spokojené. Doufám, že další ročník této obscurovské akce bude pokračovat!

Fotky © Záhněda