OEF - středa
OEF - čtvrtek
OEF - pátek

Huliklaat: Pro mě již čtvrtý festivalový den a zároveň poslední. Odchylka unavenosti se otočila do normálu a já jsem docela prudce ožil. Konečně se za celý ty dny vyšvihlo i počasí, zpod mraků občas vystřelily i nepříjemně teplé, ostré paprsky slunce, ale bylo to jedině dobře. Bahno schlo, všechno smrdělo, tak typicky „obscíňácky“.

Hygiena, nebo alespoň letmý náznak před lidmi o ní, abychom nevypadali jako ultra zvěř, kdy vidíte i největší opilé, zmuchlané tváře jak stojí u koryta a čistí si zuby, musela proběhnout hned po probuzení, stejně jako nákup kyselých okurek, jednoho z nejlepších vyprošťováků, co kdy byl vynalezen.

Tím pádem nám utekly první dvě kapely TINA TURNER FRAISEUR, což mohl být velmi zajímavý francouzský grindcore a trochu BAIN DE SANG, které jsem vůbec nemohl zařadit, zda mě baví, nebo ne. Kapely podobného typu jsem slyšel nesčetněkrát a vlastně jsem tam jen stál a hudba mi šla jedním uchem dovnitř a druhým ven.

Storm: Třetím dnem síly ubývají, ale je potřeba je doplnit po ránu slovenským grindcorem JAKUBYSKO. Tahle tříčlenná banda ví, jak rozproudit krev v žilách. Rychlé gridové pasáže střídají trashové riffy. Rozhodně bych si je šel poslechnout po této zkušenosti znovu.

Huliklaat: JAKUBYSKO jsme proseděli poblíž stage. Nevím proč, ale vždy jsem si myslel, že Jakubysko je nějaký ubulený emo a ono najednou vedle. Rychlej, skoro powerviolence/grind, dvacetiminutovej nátěr. Jen škoda, že u stage na místě, kde jsem stál já, nebyl tak čitelný zvuk, ale jít mezi lidi bylo ještě nad mé síly.

Před podiem se chystají usměvaví kluci PISS VORTEX. A tam mezi nima stojí jeden usměvavej albín vousatej, kterej hází odlesky zubů v horizontu 360°. Jsem chladný, stejně jako začátek. Přemýšlím, odkud toho člověk znám. „Dánsko! Jo! Jasně, kytarista ze Psyke Project a LLNN“, dánskej génius hlíny. Ten, všechno co dělá, je kult. A hlavně Psyke Project jsem měl strašně rád svýho času. Možná jsem to měl zafixovaný v hlavě, ale když spustili, hodně jsem je z jeho hry i cítil. A mně zase začalo mrazit, severské kapely jsou mistry atmosféry - mrkni na jejich nový EP Future Cancer. Rychlost jako Pig Destroyer a atmosféra dánskýho přímoří v prosinci.

Následující 908 vynechávám. I z větší vzdálenosti slyším dobře zahraný „tupa-tupa“ grindcore s dobrým metalovým feelingem. Ale je to kapela, která je složená naprosto ze všeho dobrýho. Originalitu nehledejte, dobré na poslech, ačkoli pak zjistíte, že to vlastně znáte. Zajímavá podívaná byla na basačku, ale byla to trochu jiná podívaná než u Dead Infection první den. Ale válela, to teda jo.

Storm: O kapele PRŮMYSLOVÁ SMRT jsem slyšel, ale nikdy jsem neměl možnost je vidět naživo. Jsem samozřejmě rád, že první možnost jsem měl zrovna na Obscenu. Jelikož měli skvělý zvuk a docela slušný kotel pod podiem, byla to parádní podívaná.

Huliklaat: PRŮMYSLOVKA je hodně zajímavá kapela. A jestli patříš mezi fans GRIDE, tak tohle taky musíš uznávat. Jihlavský fofr komando, který mi přišlo docela nedoceněný. Lidí tam moc nebylo, možná tak pod podiem, jak píše Storm, ale za námi docela nezájem. Politicky a sociálně zaměřenej hardcore, ale rychlejší, než jsme zvyklí. Moc dobré! Invaze změn se mi začíná velmi líbit!

Storm: Kdo má rád thrash metal, rozhodně musí znát polskou kapelu TERRORDOME. Tahle čtyřčlenná banda objíždí se svojí muzikou podia už více než 10 let, ale popravdě jsem od nich čekal o něco více. Po prvních deseti minutách mi přišlo, že hráli stále to samé dokola. A podle reakcí fans jsem nebyl asi jediný, kdo měl tyhle pocity.

Huliklaat: Já osobně nemám rád TERRORDOME už z dřívějška. Když jsem je před lety viděl Na Půlce a poznal tyhle amatérský thrashery, kteří vypadali, jak kdyby přijeli na vozejku od traktoru, arogantně mi tam zkoušeli balit holku a ještě na mě cílili nějaký blbý kecy. Při jejich překvapení je docela utnula a s pořádně škodolibým smíchem jsme odešli. Už tehdy to pro mě byla hudební hrůza, takže jsem se chtěl podívat, jak klukům za ty roky narostlo ego. Narostlo. Je pravda, že už to bylo zahraný mnohem líp, už tam byla vidět i ta „skoro profesionalita“, ale hudebně mě to prostě nebaví. A zvukově to bylo zklamání. Nějak jsem se pořád nechytal, kluci navíc vypadali, jako kdyby byli na nějakým závodě o nejrychlejší drbání strun a ve finále z toho byla jedna velká nečitelná zvuková výplň, která dle mého usouzení přestala bavit hodně i velkou část přítomných. Pár odvážlivců, kteří chválili, se našlo, ale po delším poznání jste zjistili, že to všichni byli polsky mluvící kamarádi kapely. Někdo možná chytl lepší zvuk, tak mu to nepřišlo hrozný, ale my nepoznali nic a museli odejít. Hořkost mě nepřešla, dobře Vám tak.

Storm: Slovenští ATTACK OF RAGE, to už je jiná písnička. Za svých 15 let existence si už na extrémní scéně vybudovali poměrně slušné jméno. Rychlé grindové pasáže střídá poctivý HC, to vše podtrženo parádním zvukem. Rozhodně skvělá show.

Huliklaat: Tenhle slovenskej vysavač všeho, co s lidským tělem něco udělá, spustil totální peklo! Večer, nebo teda ještě k ránu, vypadali velmi zdevastovaně, takže si člověk říkal, jak to asi bude vypadat. A pak tam stojíš a říkáš si, jestli to jsou ti samí lidi. Uff. Asi nejlepší slovenská grindcore kapela současnosti. A po Terrordome příjemný překvapení, když z tak rychlý kapely jako ATTACK OF RAGE slyšíte víc, než z namistrovanejch Terrordome.

Dejte mi facku! Mně utekla informace o Bodyfarm - co jsem dělal? Každopádně jdu se podívat na kousek buldozeru s názvem GUINEAPIG, který tady nedávno odehráli i pár show. U Guineapig vás rozdrtí hlavně zvuk. Jestli patříte mezi milovníky Cock And Ball Torture, tohle budete strašně brát. Jednoduchej, ale přitom skočnej a hutnej goregrind s kanálovým vokálem. Dřív jsem tohle strašně žral, teď už mi to přijde spíše úsměvné. Nasazení super, lidi, tak jak tomu u goregrindových kapel na OEF bývá, naprostá šílenost.

To se ale nedá říci o SACRIFICAL SLAUGHTER. Líbí se mi se Stormem náš rozdílný pohled na věc, pro mě byli spíše zklamání. Doma jsem si naposlouchával splitko s Enfuneration, a to mě dostávalo do křečí. Poctivej starej zvuk, démonicky řeznický kytary, kdy chvílema hudba zní jako totální jateční záznam a poté vám melodická sóla začnou fackovat xicht. Naživo jsem se v tom ztrácel a celkově mi kluci přišli, že energie byla nepřirozená.

Storm: Jelikož letos odpadli BODYFARM, tak se vracím k podiu až na SACRIFICAL SLAUGHTER. Mix death metalu, thrashe a HC. Jejich vystoupení bylo energické, a posluchači se rozhodně nenudili. Doufám, že budou brzo hrát zase v Evropě a opět zabloudí i do našich končin, protože tohle musím vidět znovu.

Když s klukama v backstage potkáme WAR MASTER, kteří se hrnou k podiu, vyvolá to v nás mnoho otázek. Několik obřích chlapů s kamennou tváří v nás vyvolalo záchvěv strachu a respektu. A přesně v tomto duchu bylo jejich vystoupení. Přísný old school death metal. Bez jediného úsměvu předvedli skvělé vystoupení, ze kterého mi jde ještě teď mráz po zádech. Později se dozvídám, že zde působí vokalista Rahi Geramifar z Insect Warfare.

Huliklaat: Tak Rahi, vole, navokáloval jedinou dlouhohrající desku Insect Warfare. World Extermination je předpověď o zkáze lidstva. Zbraně na úkor inteligence. Ale co, teď k WAR MASTER. Už dle názvu jsem si tu kapelu oblíbil. Čekám za hloučkem lidí dole pod kotlem a dostávám se do dalšího mrazení. Něco jako bylo u Memoriam včera. Rahi je opravdu persona, přirozená autorita. Čekal jsem, jestli se vůbec usměje, jestli to umí. Ne, ani náznak, tahle role byla chopena z nejlepšího možného úhlu. A začalo půl hodinové peklo. Další death metal, kterej prostě Na Bojiště patřil. Rahi se svojí válečnou vizáží budil respekt, texas death metal jak vyšitý. Lehce brutální, ale žádné rychle bicí. A tady jsme viděli další jev – rychlost není k demolici potřeba. (Začínalo mi bejt kurevský vedro, věděli jsme, že tohle bude náročný den.)

Storm: Looking for grindcore? Tak si rozhodně poslechněte EXCREMENTORY GRINDFUCKERS. Dokážou vyrobit úsměv na tváři snad každého. Death/grindové pasáže střídají naprosto šílené, občas úchylné pasáže. Na podiu i pod ním se objevují masky i naháči a všem je jasné, že tohle vystoupení bude neskutečná sranda…. A taky že jo.

Huliklaat: Grindfakeři jsou fajn, ale co mi vadí, že slyším starý set, který hrávali už před 7 lety. Je to prča, ale rozhodně by to chtělo něco novýho. Předělávky Europe a Knight Ridera jsou dobrý, kultovní, ale poslouchat je pořád dokola?

Pak začali hrát SKULLHOG. Nejprve jsem si myslel, že tu kapelu neznám, ale pak mi došlo, že to jsou přejmenovaní Bile z Nizozemska! Jejich album Camp Blood bylo svýho času perfektně hodnocený a uznávaný. No a Skullhog mě teda ze začátku bavili jako svině. Vokál chvílema připomínal Drunena z Asphyx, chvílema za úplně někoho jinýho, prostě docela pestrej rozsah. A doom/grind se moc často taky neslyší. Sypání střídaly pomalé táhle pasáže a chvílema až nekonečné dlouhé riffy, kdy jste měli pocit, že kytary se stále zpomalují, až se pak vytrácela hororová tématika, takže z velkýho nadšení ze začátku jsem poté odcházel s polovičním zážitkem. Z desky to je ale kurva dobrý!

No a další na řadě byli AVULSED! Mám asi osobní blok, ale já Avulsed nedokážu ocenit, neb jsem se nikdy do jejich tvorby nemohl proposlouchat. Nemůžu se prokousat vokálem Davea Rottena, takže mi jsou naprosto cizí kapelou. Když to ale budu brát z hlediska návštěvníka, který je má rád, musel být v rauši. Zvuk byl výbornej a set dobře sestavenej - bylo dost songů z Gorespattered Suicide a Ritual Zombi. A podle okolní natěšenosti bylo jasný, že Avulsed hrají na výbornou. Důkazem toho byl pak Michal Káva (který fotí pro Spark), jak dává do ruky kamarádovi foťák a jde si taky skočit z podia, a když už tenhle chlapík skáče, znamená to, že je asi vše v naprostém pořádku. Anebo že je opilej, i když věříme první variantě, haha.

Storm: Neznám one-man projekt, který by byl tak známý jako PUTRID PILE. Brutální death metal, tečka. Obdivuji, jak jeden člověk dokáže dát do kupy natolik komplexní záležitost. Vůbec nikomu nevadí, že je na podiu sám, protože i tak dokáže rozproudit krev všech posluchačů Na Bojišti. Letos vydal již páté album Paraphiliac Perversions, které rozhodně nesmíte vynechat.

Hulikllat: Shaun Lacanne s PUTRID PILE před 15 lety vytvořil jedno z největších brutaldeathmetalových monster. A co je na tom to zvláštní? Nemusí to bejt komando, ten člověk utne tipec všem, a to je na všechno sám. Energie o síle demoliční koule, strašně „heavy“. Zatím asi nejvíc, co jsem na OEF slyšel. Jenže já tušil, co přijde o chvíli později. Nemám opět moc naposloucháno, ale rozhodně z  one-man projektů mi je asi nejsympatičtější, ač to po chvíli už opět začalo být monotónní.

Mají hrát GEHENNAH, tak to musím rychle pro píva...

…a taky že jo. Když jsem viděl při zvukovce asi dvoumetrovýho, švédskýho, dlouhovlasýho fešáka, jak sedí za tím jednoduchým setem, jak kdyby měl dětskou sestavu, bylo to dost úsměvné. Už od pohledu bylo vidět, že opití jim nedělá problém, protože ti musí být tak vytrénovaní, že spíš alkohol se jich musí bát. Klasickej rockovej look a jenom úsměv na tváři. Na podiu několik pív a flašku whisky. Hudebně něco na pomezí Motörhead a Malignant Tumour. Pořádně špinavej rock’n’roll s alkoholovou tématikou, hlavně songy typu Too Loud to Live, Too Drunk To Die, We Love Alcohol a další jasně ukazovaly, na co chlapi myslej. Mr. Violence (vokál) už při příjezdu a vyskočení z auta vypadal, jako by ho táhli celou dobu za autem. Super podívaná. Dokonce se podělili o flašku whisky, kterou pak nechali kolovat a celkově jejich set měl strašný grády. Super hudba a podívaná, zejména i kvůli jedné exotické fanynce, která se celou dobu motala na stage a zpívala s nimi snad každou sloku. Moc hezká ozdoba.

DEVOURMENT. To nebyl ani mosh, pogo, kotel, vřava, ale totální zabijácký inferno. Hnusná mela, kde byla nejednou k vidění krev. Gravity blasty a blastový sypanice do pomalejch údernejch riffů, kde se BPM snad jeden čas drželo pořád u 240. A do toho ty naprosto drtící riffy. Lidi šíleli a já jsem za celý OEF asi viděl nejnebezpečnější kotel. Kladiva, kopance, kolena. Dokonce si jeden blázen vlastními koleny rozkopal xicht do krve, naprosto fanatizující. A hlavně zvuková stěna, která lidi vyloženě tlačila dál od podia. Devourment byli nahlas a hutní. Na rozdíl od podobných kapel nenudili ani po těch 30 minutách, takže se to dalo poslouchat dál. Zaznělo hodně věcí z Molesting the Decapitated a pak i klasiky jako Babykiller z Butcher the Weak. Devourment zasadili jeden z finálních úderů OEF a my už tak začali tušit, že se blíží konec.

Storm: Když se řekne slam, tak mě jako první napadnou američtí DEVOURMENT. Tahle kapela funguje od roku 1995 a stala se základním stavebním kamenem slamu. Pomalé houpavé pasáže s brutálním vokálem jsou střídány rychlými sypanicemi. K tomu pořádně podladěné kytary a basa. Na jejich set se moshovalo, a to sakra pořádně. Ačkoliv tento styl moc nemusím, jejich podání mě bavilo. Nevím, zda to bylo už tou únavou po třech dnech, nebo množstvím vypitých piv, ale byla to každopádně slušná nálož.

Když vidím týpka s berlemi, který se řítí k podiu, ani v duchu mě nenapadne, že je to bubeník finských ROTTEN SOUND. Dozvídám se, že má čerstvě zlomenou pravou nohu. Přemýšlím, jak to chce uhrát levou. Jakmile začnou hrát, padá mi čelist. Nejen že to zahraje, ale ani to není moc poznat. Užasle z původně plánovaných 50 minut sleduji jejich cca 20 minut trvající set a… klobouk dolů.

Huliklaat: Pan bubeník si ji prý zlomil v kotli na Insect Warfare. A já tomu i dost věřím, protože docela chápu, že to je asi peklo, pokud nejste saďour jako Michael z Eat The Turnbuckle, kterýmu by to snad ani nevadilo. Z padesáti minut ROTTEN SOUND byla nakonec necelá půlhodina a bylo znát, že kapela byla jak paralyzována, neb se po každém songu musela na bubeníka dívat. Ten ke konci už docela v křečích ukazoval, že toho moc tou levačkou nedá, tak se Fini s díky odplížili pryč.

Tím pádem bylo víc času na přípravu SODOM, kteří i přes veškeré otravování všech fans, co jim lezli i do jejich zázemí, byli pořád usměvaví. A fotky rozdávali s velmi kamarádskými pohledy. Bylo to hezký. Úplně se změnila atmosféra Na Bojišti a se opět začala vzduchem roznášet pohoda - ti chlapíci tak vyzařovali energií. Venku tak trochu samotáři, každej si chodil po svým plácku mimo, koukal do země a upíjel pivo, ale po cca 30 minutách, co se chlapíci dostali na stage, bylo Bojiště absolutně obsypané a až teprve v ten moment jsem si všiml, kolik lidí vlastně letos na OEF bylo. A přišlo mi, že je to asi nový návštěvní rekord. Ale co, žádný sraní, máme jenom hodinu a to v případě SODOM není moc. I když, podle mě je hodinový set ideální. Stejnak se střihlo 15 songů. Celý set otevřeli s In War and Pieces ze stejnojmenného alba z roku 2010 a pak už to jen lítalo. Agent Orange, M-16, Blasphemer, Remember of Fallen, Outbreak of Evil, vzpomínková Iron Fist od Motörhead za doprovodu bujarého skandování „LEMMY!,“ a to všechno s maximálním úsměvem, nasazením a pohodou. Zvuk mi přišel, i když už i tak mi přišel téměř dokonalej, úplně o třídu výš než předtím. Tohle byla nádhera. Žádný přesraný efekty a team o desítkách lidí na jednu kapelu, abyste udělali dobrej koncertní zážitek. Sodom to zvládli ve třech s jedním technikem a ukázali, že oni jsou jasným headlinerem. Kdybych měl co, tak smeknu, čili jim dokonce odpouštím, že nezahráli kultovní Napalm in the Morning, protože tohle byla opravdová thrashmetalová jízda od jedné z nejlepší kapely ve svém žánru.

Storm: SODOM jsou kapela, kterou není třeba představovat. Thrashmetalová legenda, která funguje už od roku 1981. Letos vydali patnácté album s názvem Decision Day, a když jsem se podíval Na Bojiště, říkal jsem si, že jsem tam za ty roky tolik lidí snad ještě neviděl. Byli úplně všude, kam se člověk podíval. Za mě určitě jedno z top vystoupení, co jsem na Obscenu kdy shlédl. Neskutečná show a lidi si ji užili.

CATTLE DECAPITATION na Obscenu odstartovali svoje evropské tour. A rozhodně musím uznat, že se na něj připravili skvěle. Vytvořili skvělou atmosféru a ještě skvělejší zvuk. (sic!) Už jsem sice neměl moc sil, ale jejich set jsem vydržel až do konce. Těch 20 let existence a sedm alb je prostě znát. Po skončení jejich setu už jen stojím před podiem a užívám si to do poslední chvíle. Další čtyři kapely ale už bohužel nezvládnu, vyčerpání je enormní. Jdu zalehnout a celou dobu před usnutím přemýšlím, jak super zase ten letošní Obscene byl, jaký pokrok tento festival udělal za dobu, co na něj 7 let jezdím a jak už se vlastně nemůžu dočkat na další ročník.

Huliklaat: I my už věděli, že je konec, protože jsem dostal informaci, že po Cattle se jede. Už toho na jednu stranu bylo dost, nohy bolely, těšil jsem se do postele, ale furt jsem měl v hlavě celou tu obscénní atmosféru. Mrkneme se na CATTLE DECAPITATION a jedeme. A byl jsem opravdu napnutej, jaký to teď, po tom, co jsme je tady měli v březnu se Suffocation v pražském Futuru, bude. Ve Futuru jsem byl lehce zklamán zvukem, ale líbil se mi přístup kapely, bylo co porovnávat. A tady to bylo naopak. Zvuk byl dobrý, možná až lehce přehulený a chvílema to znělo docela „bordelově“, ale když jste šli dál, tak do sebe vše pozapadalo a celkový dojem ze zvuku byl super, akorát mi přišel trochu odměřený odstup od lidí. Přehrávají hodně materiálu z jejich nového albaThe Anthropocene Extinction jako například  Manufactured Extinct, Plagueborne, Not Suitable for Life, The Prophets of Loss a jak jsem je pozoroval, byť jsem viděl jen pár songů, sluší jim spíš velká pódia. Cattle Decapitation jsou fakt profíci.

Chtěl jsem ještě vidět HELLBASTARD, protože loni v Praze mě rozlámali jak kmínový tyčinky, tak alespoň případně nemůžu mít zkažený, nebo rozpolcený pocity. V Praze to ale bylo nádherný. GUST, TIBOSITY a POTHEAD vynechávám a nechávám se odvézt do Prahy.

POTHEAD ale prý byli totální madness, kolovačky několika brk, kdy člověk posílal dál a dál a už v ruce měl další a další… pořádnej weed goregrind. Na to, jak se kluci báli, tak jim to prej pořádně vyšlo. A to je dobře, na poslední kapelu festivalu jsou vždycky šílený kotle.

Afterparty nám taky utekla, to už bylo opravdu jen pro vyvolené, ale my si svou dávku obscénní extrémity zase naplnili, která do konce léta určitě vystačí. Od září zase, když vidím ty koncerty před námi, už teď vím, že příprava na svátek jménem OBSCENE EXTREME 2017 bude jistě velmi zajímavá.

Držím Čurbymu palce a jsem zvědavej, s čím přijde v příštím roce. Jak s line-upem na OEF, tak zda nerozšíří svůj domácí o dalšího člena, aby se konečně přiblížil k tý vysněný Urbancový jedenáctce. Vivat Čurby, vivat OEF!