Jak přežít poslední festivalový den? Tentokrát tomu napomohl fakt, že sobota byla asi nejslabší a nejvolnější den, co se týče obsazení. Dost kapel jsem si odpustil, nebo na ně koukl jen krátce a nezávazně… Ale popořadě. Jako první kapelu stíhám Crawl. Křiváky, Švédsko a pedál HM-2. Tak je to asi jasné, ne? Byly to dobře odehrané devadesátky ve stylu Entombed nebo Dismember (nebo z novějších epigonů Black Breath), tahle banda mohla klidně hrát v pozdějším, lukrativnějším času pro větší obecenstvo. Mimochodem, oproti předchozím dnům byla sobota jasně nejteplejším dnem, takže hodně kapel nemělo kvůli slunci v kotli moc lidí. Hlavně tedy ze začátku.
U španělských thrasherů Holycide hrozilo, že svůj set neodehrají, ale nakonec to zvládli i bez bubeníka. Ten musel narychlo odjet zpět do vlasti za umírající maminkou, smutné. Zbytek kapely to dokázal odehrát s bicími z playbacku, klobouk dolů. Jinak v Holycide zpívá agilní frontman Avulsed Dave Rotten. Úvod koncertu zněl slibně (poznal jsem A.I. Supremacy z novinky Towards Idiocracy), šlapalo to, i když šlo převážně o citace zámořské thrashové školy (někde jsem se ale dočetl i o inspiraci Sodom nebo starou Sepulturou). Ke konci vystoupení mi to už přišlo nevýraznější a i absence bubeníka byla znát. Těch 25 minut bylo akorát.
Mortify, japonský grind prohnaný švédskou cirkulárkou. Prasácký zvuk, srážka krvavých flákot s proslulým kytarovým zvukem ze studia Sunlight. Kope to a zase to odkazuje k devadesátkám. Marně jsem dumal, koho mi to připomíná… možná Regurgitate se chlíváckým soundem Last Days of Humanity. Prostě romantika.
Jede se dál a moc se nezpomaluje. Další Švédi Sickrecy valí opět old school v duchu Terrorizer nebo starších Napalm Death (u nich slyším zejména období Harmony Corruption). Svým způsobem je to taková superkapela – najdete v ní členy Birdflesh, Damned to Downfall, Jigsore Terror a General Surgery. Hráli v pěti, zvukově v cajku, a i když jste spoustu riffů zčásti asi už dřív někde slyšeli, nebylo to blbé. Směska crustu, punku, starého grindcoru a valivého death metalu (asi největší vliv zmíněného Harmony Corruption) bavila i ve čtvrtý den festivalu. Zaznělo vše podstatné ze Salvation Through Tyranny – nejvíc mě zasáhly Follow the Leader a Progress But Why?
Čtyři kapely na jeden zátah se letos ukázalo být moje největší maximum, co dá vydržet. Německé slamovače Acranius jsem tak ve finále vynechal a nakonec pro mě překvapivě i americké Vile, které jsem chtěl původně vidět. A tak vlastně ani nevím, jestli hráli věci z pozdějšího melodického období nebo dřívější brutálnější pecky (přitom jsem chvilku v hledišti pobyl, ale teď vím už prd…). Nakonec jsem dal celý set Portugalců Analepsy, na které jsem byl docela zvědav, protože na bitevním poli slamdeathu představují o dost atraktivnější tvorbu než stokrát omletá kila v podobě džn-džn. A jo, povedlo se. Do nějakého trháku sice mají pořád daleko, ale jejich produkce je oproti ostatním spolkům, které hrály na OEF, zdaleka nejvariabilnější. Souhra obou kytar je fajn – jedna drtí valivý spodek, druhá se soustředí na potemnělé vyhrávky, melodie a dokonce i sóla (konečně taky nějaká zazněla). Někdy to zní, jako kdyby Morbid Angel slamovali. Zazněla hitovka Locus of Dawning a další věci z Quiescence. Zpětně viděno, možná jsem čekal víc, ale snad na sobě ještě hoši zamakají…
Japonci Final Exit jednoznačně potěšili, další ultramatadoři, na scéně od roku 1994 (!), nechápu. Starý dobrý noisecore s citacemi populárních melodií, které se vždy zvrhly do hlukového výmazu. Dvojka Ryohei a Hisao nebyli čelem k publiku, ale bokem, aby na sebe viděli. Zvlášť hra bubeníka byla extraordinérní a určitě to bylo i naoko a pro show. Hrál rukama nohama a v křeči, ale podle videí z YouTube to takhle dělá pořád (na kanálu najdete videa z Trutnova z let 2014 a 2019). Songy byly rozkouskované na noisové mikrofragmenty, otázkou je, co je improvizace a co mají ve skladbách (dá se to tak nazvat?) napevno. Buď jak buď, byla to nevšední zábava. Škoda, že víc nevidím do japonského kontextu, pro normálního Evropana je to stále dost nepochopitelná exotika…
Drsní hoši z Kolumbie Internal Suffering to odpálili, čuměl jsem jak puk. Dobrej zvuk, sypec jako kráva, kvintet se většinou s pokrčenými koleny soustředil na frenetické běhání po hmatnících. Dal jsem pár kousků, ale byl jsem už hotovej a svalil jsem se na trávu za distry. Pro zájemce pro lepší ilustraci nedávný koncert na Maryland Deathfestu (YouTube).
Pozdní odpoledne patřilo finským Convulse. Ti mají skoro každou nahrávku jinou, trio se ale zaměřilo na debut World Without God z roku 1991. Klasické Finsko z raných devadesátek, podladěný sound, kila, často ale také dost primitivní čtyřakordové riffování. V těch pomalejších hutných pasážích mi je hudba Convulse nejsympatičtější, naopak „jednonohé“ sypačky jsou spíš úsměvné.
Pak už nastoupili švédští srandisti Birdflesh a jejich grind staroškolského střihu. Lidi se chytili víc, opět se rozjela pařba, prostě klasika. Němčoury Blood jsem trestuhodně prozevloval, opět devadesátkový rukopis, neuvěřitelně stabilní sestava, ale mně u nich chybí nějaká přidaná hodnota. Vlastně od Convulse až do Melt Banana šlo o sobotní monolitický retro blok, samé staré kapely pro diváky 50+. Přiznám se proto, že sobotní podvečer se tak pro mě nesl v duchu čekání na headlinera. Thrashovým veteránům Protector to šlapalo, stejně jako španělské patologické klasice Haemorrhage, u které se nezměnilo lautrnic dvacet let. I am the Pathologist, pičo.
No a pak se šlo do finále. Autopsy? To byla paráda. Nejsem znalec kapely (vracím se jen k prvním deskám, dál to v podstatě neznám), ale takhle si nějak představuju old school death metal se vším všudy. Bohužel přišla fronta a dost se rozpršelo, takže jsem koncert sledoval až z horního stanu, nicméně kapela měla perfektní zvuk a ten déšť k té strašidelně chorobné muzice vlastně i pasoval. Vždycky jsem měl bezvýhradný respekt ke zpívajícím bubeníkům a Chris Reifert, byť nehraje nic složitého, vokálně válel. Což se dalo říct i o zbytku kapely. Minusem byly snad jen příliš dlouhé Reifertovy proslovy mezi skladbami. Pokud se nepletu, kapela přehrála celý debut Severed Survival. (Setlist)
Po ultrakonzervativním setu Autopsy nastoupil jejich pravý opak – japonské duo Melt Banana. Citelně zrychlili, odlehčili atmosféru a rozjeli to déšť nedéšť. Jejich skočný hardcore punk s upištěnou Yasuko a noiserockově lomozícím kytaristou Ichirem roztancoval publikum, které se ještě vzchopilo a naposledy to pořádně rozjelo. Když to srovnám s vystoupením na Brutal Assaultu, tam to bylo víc rozkouskované, víc elektroniky, tady se jelo hlavně v d-beatovém tancovačkovém rytmu. Bezpečně jsem poznal jenom hitovku Cat Brain Land z Bambi’s Dilemma, ale ono to vlastně nevadilo, muzika je to veselá a chytlavá na první dobrou. Uteklo to rychle, 50 minut banáni určitě nehráli, škoda. Všichni byli totálně mokří, a tak to po téhle vřavě většina lidí zabalila.
Švédští thrash/deathers The Crown tak měli poloprázdný kotel, což si určitě nezasloužili. Koncert to byl přitom skvělý, neuvěřitelný kvapík. Znělo to jako Kreator na speedu, nabušený thrash/death, který v tupačkách dostává koule díky dvoukopákovým průšlapům Mikaela Noréna. Kapela si za svou historii prošla vzestupy i pády (mdlá deska Death Is not Dead), teď zase nabrala dech s alby Cobra Speed Venom a Royal Destroyer. Na Bojišti se ale kvintet vrátil do svých začátků a do desek z přelomu milénia, takže se hrálo z Hell Is Here a Deathrace King. Hoši v křivácích to do lidí naprali, a i když měli pramalý ohlas, nic neošidili. Výborné vystoupení na závěr festivalu. Vzhledem k tomu, že na poslední tři bandy už nebyla síla ani chuť, s klidem jsme to mohli zabalit.
A hodnotit. Obscene Extreme se určitě povedl, je to dost specifická „crazy“ akce, u níž si častokrát říkám, jestli tu je hudba tak důležitá jako jinde. Tady se pořád vytlouká klín klínem (extrém extrémem), a nejměkčím žánrem je tu tak thrash. Čtvrtý den to uposlouchat bez apatie už nejde. Jedna, dvě kapely denně, které by ten extrém narušily, by nebyly od věci. Nicméně pokud se pořadatelům i příští rok povede dovézt zajímavé spolky, neměl bych chybět.
Nejlepší kapely festivalu (výběr): Walking Corpses, Trucido, Shitstorm, Ratos de Porao, Escarnium, Kandarivas, Melt Banana, The Crown.
Obscene Extreme Festival Aftermovie @ Frodys
Obscene Extreme Festival Aftermovie @ Metalshop
Vložit komentář