Nathr, které mi Word nepřestává žertovně opravovat, tvoří Northr (aka Joeri Woldberg, původem Holanďan též činný v norské kapele Plog), Lord Nathas (též Ritual Death, Funeral Harvest) a bubeník jménem Ond (Geir Marvin Johansen, ten je v Plog i Funeral Harvest).

Máme tedy co do činění s několikátým projektem spřízněných duší, které si rozhodly pod novou hlavičkou udělat sobě i posluchačům „radost“ pohřebním doom metalem. Splitko s Ordo Cultum Serpentis je po EP Beinahrúga jejich druhou vydanou nahrávkou. Na svou stranu nedostali víc, než jednu jedinou písničku s lakonickým názvem The Burial – Pohřeb.

Nathr se v ní předvedou s hypnotizujícím a pořádně začerněným metálkem velmi pomalého tempa, a i když ničím vyloženě nepřekvapí, svou dvacetiminutovku spolehlivě depresivně odmakají. Riff se táhne na masivním podkladu kláves a pomalu se rozplétá celých těch skoro 20 minut. Chce to ze strany posluchačů hodně trpělivosti, pročež trondheimské hrobky asi nebudu otevírat nijak často, abych se k nim vracel.

Ordo Cultum Serpentisjsme tu už na paškále měli a nemůžeme od nich čekat nic nového ani jiného. Velmi konzistentní kapela! Dokonce natolik konzistentní, že bych nedokázal při poslechu tří skladeb říct, které dvě jsem už slyšel na desce, a která je ta nová ze splitka. (Fillii Serpentis Nigri, děti černého hada, haha.)

Opět tu máme všeliké cinkání, rozsáhlou ambientní pasáž a k tomu místo zpěvu zaříkání – a opět je to model, který byl objevný v roce 1995 naposled. Oproti Nathr je mnohem výraznější zkreslená kytara a celkově zní materiál drsněji a víc metalově. Což mi vůbec nevadí a ve finále nejspíš budu muset prohlásit stranu Ordo Cultum Serpentis za tu lepší, protože mě prostě tahle atmosféra dokáže oslovit. Fanoušky „hudby“ v užším smyslu musím nicméně opětovně varovat, tohle není nic pro ně, snad leda jako odstrašující příklad, nebo podnět k zasmání.