Na Sedmičku přicházím kolem sedmý, ale ještě si doslova, protože venku je pod nulou, ohřejvám na chviličku dva prsty v horským srubu „U Araba“ nad jedním z mála točenejch Bráníků, co dneska v Praze najdeš. Bráník, to je pivo, obzvlášť pod neúprosně žhnoucí akumulačkou, která mě vysvlíká až do trika. Když už mě začíná pálit tvář, tak se naštěstí hodinová ručička přehoupne přes osmou a šup, rychle dolů na Sedmičku, ať neunikne ani nota.
Dole na Sedmičce, a vůbec by mi nevadilo kdyby prvních pár not uniklo, dost nuda. Vůbec nevím, o co se jedná, nějakej českej dýdžej na úvod či co, vlastně celej večer jsem tentokrát prožil v podivným zmatení až zatmění, takže detailní informace nečekej. A navíc to vypadá, co se lidí týče, na jeden velkej provar, hodně neutěšeně zaplněná Sedmička zíve prázdnotou a zákazem kouření, takže si odskakujem ven na špinku. Při návratu už je to ale jiná káva, beaty už od pódia hezky šlapou, říkám si "paráda, Oddateee už válí", takže do první lajny před pódium a kapucu nahoru. Všechno je super, dokud díky jednomu nádherně červenýmu momentu nezjistím, že to teda nakonec není Oddateee, ale Subtitle, a tak na udobření musí přijít Jégr. Po těhlech úvodních zmatcích se už konečně začínám soustředit na muziku a Subtitleovi to jde hezky od ruky. Příjemný beaty načichlý takovým Anticon odérem, rozuměj zcela bez tvrdýho hiphopovýho pozérství, spíš hravý, jemnější, variabilnější, i trošku k indie se občas nakoukne. Navíc neobvykle civilní vizáž, bez žádnejch nabubřelejch gest ani sloganů, bez žádnejch supertvrdejch frázování, upřímnej rap s vtipnejma textama a milou komunikací s publikem. Jen teda lidí je málo, i když se přece jen Sedmička zaplnila daleko víc než v osm hodin.
To Oddateee už takovej nadhled jako Subtitle neprokázal, občas

ty hiphopový manýry pošimraj, jako když se uvede tím, že se hned třikrát za sebou pochlubí, jak je velkej kámoš s Dälekem a Isis, dobrý, Dälek asi doma vyprávěl, jaký jsou Čechy hiphopu zaslíbený. Když o tom jejich nádherným kamarádství slyšíš poprvý, řekneš si fajn, když potřetí, už si říkáš, že by mohl začít hrát. Nicméně cejtíš, jak se zahušťuje prostor, vidíš na koho lidi přišli, a Oddateee jim to servíruje beze zbytku. Ohromně živej projev, kdy neustále pobíhá po pódiu, kření se, gestikuluje, prožívá každou notu, i na špinavý triky občas dojde (aneb jak lehko se ždímá pot z trička, když se před tím poleješ vodou); tady mu nemůžeš vytknout vůbec nic, takhle agilní rap naživo těžko pohledat. Navíc i set je až nečekaně tvrdej, temnej, syrovej, průrazný beaty zatěžkaný o tmavý samply, když už máš Däleka od začátku nasazenýho do hlavy, tak jo, vlastně jo, naživo jsou si s Oddateeem

určitě podobnější než z desky. Navíc panuje mezi lidma i super atmosféra; posluchačů sice pořád není moc, ale neposlouchaj jak leklý ryby se založenejma rukama a hodnotícím pohledem. Oddateee totiž ví, jak nažhavit, jak tě nechat zobat z ruky, pár koncertů už za sebou má a zrovna v tomhle je víc než šikovnej. Na házení kalhotek to nakonec o kousek není, ale celej klub se hezky kejve do rytmu. Koncert se završuje samozřejmě dvěma největšíma hitovkama z nový desky, Ricans a The O-D-D; super zakončení za snad až nečekaně dobrým večerem, a teď už pekně zhasnout a spát. Ne tak úplně, ale vlastně radši jo.