Současná inkarnace ostravského Barráku zaniká. Nejvěhlasnější městský klub se stěhuje, za jeho zdmi však pravděpodobně zůstane živo. K přilehlému Docku se nedávno přidal klub Brno, který přetvořil bytovou jednotku v nejvyšším patře budovy na skromný koncertní prostor. Příkoří starého obýváku volí promotéři z Obscure jako další checkpoint pro grindcorovou štaci, kde se elektrická kytara objevuje takřka omylem.

V rámci Ostravy zajetou soupisku Masáž-Gride-Ottone Pesante započíná lokální Massola. Jazz-grindové duo se nově rozrůstá o třetího člena za stolkem s nepřeberným množstvím krabiček na hluk. Aparáty zjevně nepojímají pouze trubku s bicíma, ale i ševelení celé, zpola naplněné místnosti. V 15 minutách se tak rozehrává experiment na pomezí free jazzu, grindcoru a power electronics. Kombinace se kromě nečekaných hráčských výpadů pyšní novými úrovněmi zvukového nátlaku, které padají klubové aparatuře na míru.

S příchodem jihočeské Masáže střídá trubku basa s kytarou, standardní podoba grindcoru však zůstává publiku stále oddálena. Rytmické sekci totiž vévodí precizní hra na akustiku a texty, ve kterých se temný humor setká s českou poetičností. Hudba pádně sekunduje: Masáž pracuje s hašteřivostí, která připomíná Birdflesh a Primus. Vrchol přichází v závěru, kdy se zároveň objasní původ jména kapely. Do rovnice vchází nová westernka, nyní vybavena masážním strojkem na hlavu, který je vsazený mezi struny a konec hmatníku. Z nevinného elektro-akustického nástroje se stává agresivní hlukový prostředek, na jehož zběsilém ševelení set dojíždí do zdárného konce.

Gride večer obratem vhazují do známých poloh. Obecenstvo jde poprvé na jistotu, což je prozrazeno dosud největším počtem hlav v prostoru i reakcemi na ohlašované tracky, ze kterých největší ovace sklízí Amnézie a Lobotomie Vírou. Jistota prýští i z kapely: Gride vystřihují rychlý, energií narvaný set, dochází na starší kusy i novější tvorbu, která svou vervou za klasikami nezaostává. S nastavenou zběsilostí trochu válčí jen dosud vytříbený zvuk – v mixu trochu splývají riffy i dvojitý vokál.

Jízdní řád vychází na minutu. S desátou hodinou se na značkách objevuje italské trio. Trombón, trubka a bicí se nachází v obležení desítek pedálů, které ze setu Ottone Pesante eventuelně dělají barvitou jízdu napříč žánry. Kapela nespoléhá na bezhlavé skoky do avantgardy. Nálepka „brass grind“ je jen jakýmsi vágním zastřešením. Vystoupení od samotného začátku překvapuje hravostí. Hlavními atributy jsou spád, nápad a gradace. Od rozlehlejších zvukových ploch se přeskakuje do punkových rytmů a zpátky. Dochází i na ambientní mezihru, při které kapela shazuje nástroje, kleká a začíná kroutit nespočtem knoflíků na přilehlých aparátech.

Utáhnou dva dechy a jedny perkuse hlavní set večera? Na ploše 50 minut vše funguje bez poskvrny. Ottone Pesante jsou si případných hluchých míst vědomi, proto je umně vyplňují několika samplovanými vokály. Po hodině se však začíná rovince i přese všechno zajídat. S přídavkem, který koncert natahuje k 80. minutě, proto část publika prostor opouští. Pozitivní dojmy přesto vítězí. Avizovaný vyražený dech jen nakonec nezapříčinila hudební agrese, ale neotřelé způsoby, jakými je žánr pojíman.