Jsou to téměř přesně dva roky, kdy se u nás naposledy ukázali Primordial. Tehdy jim na Nové Chmelnici příliš nevyšel zvuk a Alanův hlas nebyl kvůli nemoci stoprocentní. K ideálnímu koncertu tedy i přes nepopíratelné kvality kapely něco chybělo. Tentokrát s novým albem na kontě a v doprovodu Moonsorrow a Der Weg Einer Freiheit zavítali do Paláce Akropolis.

Sobotní koncert již po brzké půl sedmé nastartovali Němci. Der Weg einer Freiheit jsou sice z trojice vystupujících služebně nejmladší, i tak už zvládli za necelých deset let své existence vydat čtyři řadová alba. Jejich poslední počin Finisterre navíc patří mezi nejlépe hodnocené BM desky loňského roku. Atmosférický black metal v jejich podání není příliš vzdálený od stylu, který nakopli Wolves in the Throne Room. Máme zde tedy nasypané bicí, táhlé riffy a (někdy až moc) kvílivé kytary, naživo v docela precizním provedení. Do toho celkem hutný zvuk, kapelu zahalenou v kouři, ideální podmínky pro super koncert? Pro skalní fanoušky možná ano. Sám z DWEF příliš odvařený nejsem. Sice své řemeslo dělají dobře, ale existuje spousta podobných kapel, které jej dělají ještě lépe. Kupříkladu i krajané Ultha s propracovanými melodiemi a mnohem lépe fungující atmosférou.

Moonsorrow fungují o čtrnáct let déle, což lze poznat i při pohledu na diskografii, byť poslední dobou nová alba nechrlí takovou frekvencí jako v svých počátcích. Papírově sice Finové hrají folk (pagan/viking) black, který byste si nejspíše představili na Paganfestech (kde samozřejmě i často hrají), ale jejich hudba je naštěstí mnohem propracovanější než u většiny stejně škatulkovaných kapel. V jejich skladbách lze nalézt zábavné hopsačky, vlezlé folkové melodie a vikingské popěvky. K tomu ovšem také hromadu progresivních prvků i dobrých blackových riffů a pár sypaček vkusně složených do sebe. Většina songů je dokonce tak dobře zkomponovaná, že vám nevadí vydržet hodinu a čtvrt dlouhý set složený z patnáctiminutových opusů (tři z předloňského alba Jumalten aika a tři ze starších desek). Několik momentů, kdy mi skřípaly zuby a nevěřícně jsem kroutil hlavou, zde však taky bylo, a většinou se jednalo o chvíle mezi skladbami. Pokud si Moonsorrow něco z Paganfestů odnesli, je to nesmyslná snaha hecovat fanoušky až do zblbnutí. Říkám si, zda to mají vůbec zapotřebí.

S nástupem Primordial bylo hned od začátku zřejmé, že Akropolis je pro ně lepší volba než Chmelnice. O start setu se postaral otvírák Nail Their Tongues z nové desky. Na letošní nahrávku Exile Amongst the Ruins jsem již slyšel několik ne příliš nadšených reakcí, a byť mě z domácího poslechu také nebaví tolik jako například To the Nameless Death, v živém provedení songy kupodivu šlapaly. Jde poznat, jak během skládání Primordial pracovali s dynamikou skladeb, aby střídání brnkaček, atmosférických pasáží a black metalu opravdu fungovalo. Třeba zmíněný první song se silným refrénem a až překvapivě blackovým koncem byl úplně super. Skočný kus To Hell or the Hangman rovněž skvělý. K tomu připočtěte dobře čitelný zvuk, frontmana v perfektní formě jak v čistých polohách, tak i během řevu, a vyvážený poměr se staršími skladbami. Na The Coffin Ships, As Rome Burns a Empire FallsIrové samozřejmě nezapomněli. Dokonce i No Grave Deep Enough, kterou Alan minule odzpívat nezvládl, tentokrát zahráli. Objektivně asi nemám co vytknout a s koncertem jsem nadmíru spokojený. Hodinu a půl dlouhý set utekl jako voda a vzhledem ke skvělému výkonu kapely, Alanově show a dobrým podmínkách klubu mohu říct, že se jednalo o nejlepší koncert Primordial, na kterém jsem po roce 2008 byl.

Setlist:
1. Nail Their Tongues
2. Gods to the Godless
3. Exile Amongst the Ruins
4. No Grave Deep Enough
5. To Hell or the Hangman
6: As Rome Burns
7. Stolen Years
8. Traitors Gate
9. Upon Our Spiritual Deathbed
10. The Coffin Ships
11: Empire Falls