gorth: Psy-High se loni objevil zdánlivě odnikud, jako idea party nadšenců. Nápad udělat vlastní festival s dramaturgií určenou výhradně vlastním vkusem měl někdy asi každý, tady se však bavíme o nápadu zrealizovaném a evidentně životaschopném - druhý ročník začíná za pár dní a bude větší než loňská edice. Psy-High začal (a pořád tak funguje) jako naprosto DIY akce, doslova z ničeho a s nulovou vnější podporou, a je fascinující, jakým způsobem se s těmito handicapy vyrovnal. Namísto známých jmen láká atmosférou, nebo dokonce kulturou. Loni pořadatelé upravili po svém lom u Berouna, letos se pohnuli k Hořicím, do bývalého lomu sv. Josefa. Už to vypovídá o veliké snaze přinést nový zážitek - jedná se o přesun o nějakých sto padesát kilometrů. Kromě hudby jsou v programu přednášky či workshopy; cílem není jen udělat pár dobrých koncertů, ale vytvořit komplexní zkušenost něčeho, co opravdu musíme označit jako kulturu. Psychedelickou - snad, ovšem šedesátkové flower-power konotace by v tomto případě měly být nahrazeny otazníkem nebo čirou negací...

 
Důraz na celkovou identitu akce samozřejmě neznamená, že hudba bude jen kulisou. Kromě základních kamenů stoner rocku a doom metalu bude Psy-High hostit řadu kapel stylů spojených snad jen psychedelií. My jsme se rozhodli vybrat několik pro nás zajímavých kapel a představit je formou krátkých recenzí jejich „aktuálních“ alb.
 
BIRD PEOPLE - Nightshades (2014)
Bird People patří mezi ty projekty, které nahrávky chrlí tempem několika za rok; Nightshades je jedna z jejich letošních věcí. Základem je drone, ovšem strukturně ani zvukově nejde o jeho puristickou formu; základní vlna (varhany/synths) je dobarvena mnoha akustickými nástroji i synťáky. První track Henbane zní jako průlet hvězdokupou, jen ze začátku lehce usměrněný přiznaně plastovými synťáky do sci-fi klišé. Postupem času je však mnohem výraznější dojem autentické prázdnoty, pohlcující droneové cesty s řadou prchavých setkání. Díky chladnému a temnému výrazu je možné mluvit i o dark ambientu. Druhý track se z kosmu postupně vynořuje a je doplňován jakýmisi východními lidovými nástroji, aby se do nich pravidelný dronový proud rozlil a posléze ztichl. Inspirace Natural Snow Buildings dost pravděpodobná, podobnost se soundtracky Jodorowského filmů či Aguirreho zřejmá. Bird People patří uznání už za schopnost navodit pocit vesmírné temnoty bez typických výrazových klišé s tímto spojených. Jejich vystoupení bude pravděpodobně psychedeličtější, více založené na etnických nástrojích, ovšem ona fascinující schopnost vtáhnout do proudu zvuku a vyprávět jakýsi nezřetelný příběh zůstane.
PS: Podotýkám, že se kosmický výlet koná ve skladbách nazvaných „mandragora“ a „blín.“
PPS: Moc nechápu, jak může takhle neevropská až nezemská hudba vznikat ve Vídni.

WEEDPECKER – s/t (2013)
AddSatan: Sice už loňská věc, ale určitě stojí za pozornost. Kdo by čekal dle názvu a loga další tuctovou stoner/sludge hoblovačku, bude překvapen tím, jak barevná tahle deska je. Stoner rock/metalová hutnost se tu naprosto přirozeně mísí s grungem á la Alice In Chains a psychedelickými brnkačkami a výlety. Je znát, že tahle kapela hodně jamuje, ale umí z těchto jamů poskládat písničky s chytlavými, melodickými riffy a vyhrávkami. Poláci mají zmáknutý songwriting, smysluplná sóla, i instrumentace je na velmi slušné úrovni, rozhodně příjemná věc. http://weedpecker.bandcamp.com/

TOMÁŠ PALUCHA - Špinavá hra (2014)
gorth: Earth worship, což v podstatě nemůže být špatné. Na kytaru a synth, podle discogs. Tady by mě ovšem zajímalo, co to je za synťák, protože v první a čtvrté skladbě to zní dost hammondovitě, což je skvělé osvěžení, v některých pasážích dokonce připomínající, jak geniální věci udělali s varhany v drone Asva. V páté bohužel naopak syntetické zvuky ruší. Mimochodem, oproti koncertům Earth by tu měla být nemalá výhoda větší intimity a menší závislosti na vynikajícím zvuku.
BTW: Ve třetí skladbě (Deranged) používají TP audio z dokumentu Wernera Herzoga, kde mluví o tučňáku smutné postavy. Zde celá situace: http://caitlinmcguire.tumblr.com/

SÍTĚ - Xochipilli/Xochiquetzal (2012)
gorth: Kromě Tomáše Paluchy bude stát za poslech spřízněný projekt Sítě. Kytarové vybrnkávání s rozostřeným podmazem. Rovina Earth-Dead Man zůstává, některé harmonie citované opravdu doslova, ovšem Sítě jsou jemnější, ještě blíže k americké lidové hudbě nebo i Six Organs of Admittance. Novější zveřejněný track dokonce opouští i americanu a nabízí jen minimalistickou kytarovou meditaci, svou nevyhraněností riskující banalitu. Nicméně… představme si jejich hudbu a podvečer v lesním lomu a originalita není potřeba.

NOD NOD – s/t (2014)
AddSatan: Debut těchto nadějných Jihočechů vyšel na začátku minulého měsíce (a fyzicky vlastně teprve před 2 týdny). Základem je temně emotivní směs noise rocku a sludge, ve kterém překvapí i velký podíl melodična a zajímavý, čistý vokál Veroniky, který občas zamíří i do drsnějších a vypjatějších poloh. Lze tu slyšet jistou podobnost, možná snad i inspiraci (?) v sludge/post-metal/hardcorových Battle of Mice, ozvěny trip-hopu Portishead (především co se týče vokálu), chvílemi je tu v kytarách cítit i horký prérijní vzduch, vanoucí nejspíše od Earth. Především je ale nutno vyzdvihnout, že jsou ve svém počínaní velmi přesvědčiví, skladby mají nápady, silné nosné linky a pohlcují svou atmosférou. Nod Nod se nebojí hluku a dovedou pořádně zaburácet a kytarové vazbení účelně využít, zároveň s ním nijak neplýtvají, jsou tu i místa velmi křehká až ambientní. Jen a jen chválit rozhodně můžu zvukovou stránku. Tady se ukazuje, že i v českých podmínkách to prostě jde, když se chce! Závěrem dodám, že jsem se nejednou na vlastní uši i oči přesvědčil, že jejich koncerty jsou strhující záležitostí a do kapsy strčí kdejakou zahraniční kapelu, nejen podobného ražení. http://nodnod.bandcamp.com/album/nod-nod

KALLE - Live from the Room (2014)
gorth: Chválu Nod Nod doplním pár slovy o jejich vedlejším projektu. Kalle odhalují původ onoho melodična v hudbě jejich mateřské kapely: minimalistické slowcore písničky. V nejlepších skladbách a pasážích je jejich hudba sklo, paradoxní kombinace křehkosti a síly. Ženský zpěv v monotónnějších polohách (půjčím si přirovnání k Portishead, respektive intimitě hlasu Beth Gibbons) a vysoko vybrnkávající kytara, jejíž zvuk evokuje prsty zhoblované do masa (což funguje už tak nějak od Slint), úplně stačí k vyvolání silných nálad, spíš strachu a neurózy než v zásadě příjemné nostalgie a melancholie. Méně vyhrocené, méně čisté polohy, pasáže s mužským hlasem lehce ztrácí v porovnání. Silná deska.
 
AddSatan: Z desek aktuálních je to asi všechno, můžu tu ale zmínit i několik dalších kapel, které sice nemají desky zrovna nejaktuálnější, ale jejich vystoupení mívají velkou sílu a určitě se vyplatí na ně na Psy-High mrknout:

DĚTI DEŠTĚ si můžeme připomenout v kotkově recenzi, pro rychločtenáře: „Špinavej, tvrdej noise rock, bez kudrlinek, ozdob, hejblátek a jinejch serepetiček, nevymejšlet žádný velký plány a rozvržení energie, tenhle závod se běží naplno po celejch pětačtyřicet minut. A bez vody.“

ZATOKREV – k těm se, co se týče živého vystoupení, v pozitivním duchu vyjádřili bizzaro s brutusáčkem, přenechme tedy slovo jejich reportu.

ZKOUŠKA SIRÉN taky něco málo reportem od kotka.
 
Tak tedy vidíme highlighty festivalu my, ovšem v soupisce se nachází i spousta dalších jmen, počet vystupujících kapel se bude pohybovat kolem čísla 30 a třeba nakonec překvapí úplně někdo jiný, než se nachází v našich tipech. Nechme se překvapit!

Takže ještě jednou. Již za dva dny se bude konat druhý ročník PSY–HIGH festivalu, který se zaměřuje především (ale nejen) na psychedelickou hudbu. Žánrové rozpětí čítá psychedelic, stoner a noise rock, grunge, sludge, doom metal, ale třeba i ambient, drone, noise, elektroniku a další. Podobný festival tady, právě až do loňského roku celkem chyběl. Kromě hudební produkce navíc určitě zaujme i místem konání. Už podle fotek bude bývalý lom u sv. Josefa, v lese nedaleko podkrkonošských Hořic, nepochybně ideálním a magickým místem ke konání takovéhoto „dýchánku“. Podle všeho to prostě vypadá na uvolněnou pohodu v DIY duchu v příjemném prostředí a samozřejmě s dobrou muzikou. Pro další informace koukněte na příslušnou tiskovku, nebo stránky festivalu, kde se dozvíte vše potřebné.
 
gorth: Na závěr přihodím popis místa konání od mé hořické spojky, kódové označení akademik Pivník:

„Na podobný akce je to super. Je to daleko od lidí, cítíš se tam rozhodně líp než v nějaký zpíčený koncertní hale, nedaleko je prvorepublikový koupaliště… Prostě je to tam hezký, voe. Skála, voe. Stromy, voe.“

Pozn.: Na tom koupališti se natáčel silně psychedelický, tudíž relevantní, film Eliška má ráda divočinu.