Miniturné pořádané agilním moravským vydavatelstvím Redblack zdá se nabírá na intenzitě a popularitě, soudě alespoň dle nápadu uspořádat jej i letos. Svůj díl na tom jistě má pravděpodobně i fakt, že jedni ze zúčastněných již podvakráte vyhráli Anděla v kategorii Hard & Heavy a vlastně Redblack každoročně mají v těchto výročních cenách své zastoupení minimálně na dvou příčkách.
Vzhledem k počtu „ustájených“ kapel se turné rozdělilo pěkně na dva dny, a zejména den první sliboval silný zážitek umocněný i faktem, že si Sad Harmony prohodili místo s Memorií. O to více překvapilo, že se do Rock Café nedostavilo více návštěvníků ani v jeden den. Pátek mohl čítat ještě o něco méně hlav než sobota. Počet si netroufám odhadovat, ale v největším náporu byl klubový prostor zaplněn tak stěží ze ¾. Rozdíl byl i ve složení příchozích, zatímco pátek byl jednoznačně na osazenstvo pestřejší a kapely měly v podstatě stejný počet anoušků, sobota se nesla v hodně vyhraněném duchu, kdy většina přítomných vyčkávala na set Forgotten Silence. Takže pojďme se podívat, jak si kapely poradily s časem, který měly vymezen, což byla vždy necelá hodina … bizz > Souhlasím, souhlasím, jen s tím rozdílem, že početní převahu fans bych rozhodně přisoudil pátku. Jinak si myslím, že Redblack může být spokojen, méně než 200 píplů na večer, ač se to zdá málo, určitě nebylo.

Pátek 22/04 – Dark Gambale, Silent Stream of Godless Elegy, Flood, Sad Harmony
Sad Harmony – pryč jsou okamžiky, kdy jsem jim nemohl přijít na chuť. Na

druhou obranu dodávám, že to bylo ještě před debutem Elektrula a krátce po něm. Dnešní Sad Harmony jsou mi hodně sympatičtí svou formou, či chcete-li tváří. Vlastní výraz je určitě činí velmi nezaměnitelnými, ať již po stránce pěvecké, či textové, zároveň ale obsahuje evidentní odkaz na britskou kytarovou scénu či jakýsi hybrid grunge. Nu, již se těším na vystoupení před Paradise Lost, kde si můžou udělat slušné očko i u trochu jiného obecenstva … bizz > Ačkoli Sad Harmony nejsou z mých krevních kapel, musím říci, že tentokráte se mi líbili a nové skladby snad slibují hodně zajímavého a snad i částečné přitvrzení či zahuštění zvuku, i když ‘vliv‘ některých soudobých anglických přetvořených kapel je znát – Paradise Lost, Anathema… Skuny je pan zpěvák a pokud bych mohl, projevem mi přijde jak Dan Bárta lapený v těle dívčím :) Výborně jsem po jejich show pokecal s bubeníkem a dozvěděl se plno zajímavých věcí i ze zákulisí samotných SD, zdravím!
Flood – a jejich model stoner rocku jsem, pro změnu, nepochopil, nicméně sál se bavil, tak proč ne. Osobně jsem tedy uvítal změnu za mikrofonem u předposlední skladby, kdy se jej chopil namísto uřvaného kytaristy Tommyho Rakvici basák Boban … bizz > Yes! Tahle skladba se mi hodně líbila a dokonce jsem po show za Lagovými zašel, zda to nebyla i nějaká předělávka, abych mohl machrovat, že jsem to poznal, ale omyl byl na straně mého přijímače :) Nicméně, Flood jsou poněkud odlišnou od všech kapel u Redblack a docela by mne i zajímal jejich úspěch v poměru ku ostatním stájovým koním, protože jejich asi stoner motorkářskej rock je sice dobrý, ale neřekl bych, že ničím vybočující.
Silent Stream of Godless Elegy – po výtečném předvedení se nedávno před Skyclad

jsem se na ně těšil jak malej kluk (nejen) já. Bohužel síly zodiakální a dlouhé zvučení způsobily, že kapele vyzbylo na hraní necelých 30 minut. I přesto se ale jednalo o velmi živé a energické vystoupení se skladbami Look, křehce se přelévající I Would Dance či na závěr překvapivě odvazový cover z dílny Dead Can Dance … bizz > Playlist? Yeah?! Look, I Would Dance, My Friend Who Doesn’t Exist a zmíněný cover Tančících mrtvých Cantara. Škoda, že opravdu trošku déle zvučili a odehráli ‘jen’ těch pět válů, protože jsem si, i přes počáteční problémy se zvukem, zažil několik okamžiků husí kůže. A Hance bych zakázal zpívat, ta na tom má výrazný podíl!!! :)
Dark Gambale – ani oni si neodpustili coververzi, tentokrát ale z tuzemské dílny a kdo tuší Zubatou Pražského výběru, má pravdu. Nechyběla ale ani klipovka Můry z Merizo Nanen, ale co mě velmi zajímalo byly texty, které jsem ještě neměl možnost slyšet, ale o nichž jsem již leccos četl. Konečně jsem je tedy mohl posoudit a domnívám se, že se dělá humbuk kolem zbytečnosti. Pokud je kapele někdo vyčítá, pak bych se chtěl zeptat, jaký názor měl na texty ve fiktivní gambalštině, když jim stejně nebylo rozumět? Ano, byl tam doprovodný, osvětlující text, ale že by se v něm jednalo o nějaké převratné filozofické myšlenky jsem nezažil. (To zase bude diskuze, už se těším :-)). Osobně tedy chápu krok skupiny jako pokus o větší se přiblížení tuzemskému publiku. Hudebně nemám vůbec žádných výhrad, výborná chill out party!!! … bizz > Muhehe! Po tom, co jsem se jaksi trošku (a již jsem to někde v diskuzi zmiňoval) netrefil, co se jejich nového cd týče, jsem byl pln očekávání. Ale jako vždy, masakr! Dark Gamballe, ať jsou kapelou jakkoli diskutovanou, jsou prostě profesionály, na které když za vstupné utratíte své Kč, víte, že za ně dostanete to, co za ně dostat máte. Tahle kapela je živě opravdu válec – zvuk, muzika, performace! (Pokud budete chtíti nějakou pomoc, co se kontaktních čoček týče, ozvěte se DeSedovi!!! Image totiž není na nic!)

Sobota 23/04 – Forgotten Silence, Endless, Animé, Memoria
Memoria – nemohu sloužit, jitrnička pana Krkovičky byla přednější … bizz > aneb upřesníme, vepřové hody Na Rychtě bych si také nechal líbit, ale Redblack „pro mne byli jasnou volbou.“ :) Co k Memorii? Snad bych zopakoval to, co jsem popisoval již v recenzi na jejich druhé cd. Živě mě kapela opravdu baví a Andrea také (mňam :-P), ale jediné, co je Memorii nevýhodou je její přílišná ‘šablonovitost‘. Ovšem ani ne v poměru ke směru, ve kterém se hudebně

pohybují, ale v porovnání mezi jejich jednotlivými písničkami, které mi takto trochu zbytečně splývají, ač si myslím, býti trošku více snahy v aranži, nebyla by Memoria kapela vůbec marná, protože šťávy to má dost.
Animé – pokud mne paměť neklame, viděl jsem ji/je teprve podruhé a opět se mi kluci líbili. Na první pohled poněkud všední hudba složená z mixu klasického hard rocku s velkým důrazem na kytarovou složku, ale již ten druhý pohled odkrývá i trochu přemýšlivějších pasáží, ale zejména výborného, charismatického zpěvu … bizz > Animé jsou již od svého začátku skvělou mladou invenční kapelou, která se blýská výbornými hudebními osobnostmi čítající všechny členy (jsou triem), z nichž v sobotu (snažím se být bubeník!) na sebe výýýrazně upozornil hlavně mladý (a vlastně i poměrně mladý v kapele) Lukáš Pavlík (ano, ten, co nahrál nový Equirhodont). Kapela hodně čerpá z kytarového rocku anglické (alternativnější?) scény a vzhledem ke svému talentu ho obohacuje o svůj vlastní pohled a feeling. Tu a tam se blýskne progresivnější myšlenkou, ale nebojí se třeba ani punkově zatupat.
Endless – no, tady mám něco podobného jako v případě Sad Harmony. V počátku se mi líbili, pak přišlo rozpačité období, ke kterému si vždy vybavím upachtěnou a příšerně zmršenou předělávku Opeth. Teď se zdá, že se opět začíná blýskat na lepší časy, Endless si přestali hrát na českou Anathemu, soustřeďují se více na vlastní schopnosti a nepošilhávají za hranice. Výrazně zpěvově se zlepšil i frontman Libor Bartusek, takže je asi opět začnu trochu detailněji sledovat … bizz > I takto by se to dalo říci. Endless na Redblack Days debutovali s novicem u rytmické kytary a nutno říci, na kapele samotné to znát nebylo. Stále se sice nemohu zbavit dojmu, že Libor Opeth hodně rád, ale to neznamená, že vlastních nápadů by Endless pozbývali, to vůbec! Musím říci, jedno z nej jejich show, které jsem viděl!
Forgotten Silence – tak tohle bylo opravdové peklo a vystoupení hodnotím za nejpodařenější ze všech sedmi kapel, co jsem viděl. Pamatujete si ještě desky

Thots, Senyaan, KaBaAch a živá vystoupení, byť sporadická, která se začala dít od druhé desky? Tak na to vše zapomeňte! Forgotten Silence se totálně přerodili, přešli z larválního stadia, kde koketovali se vším možným, včetně jazzu, do čistého jazz rockového monstra, kde naleznete odkazy na to nejlepší, co se v tomto stylu odehrálo zejména v 70. letech. Nedomnívám se, že by Krusty úplně pustil skladatelské otěže, ale značný podíl na současném výrazu čtveřice má neuvěřitelný klávesista. Nevím, kde ho Krusty vyhrabal, ale je to učiněný Rick Wakeman zkřížený s Derekem Sherinianem. To, co předvedl ve dvou skladbách (Forgotten Silence totiž postihl ten samý problém s časem jako SSOGE a měli jen půl hodinky – ano, ano, a stihli dvě skladby), jsem snad naživo ještě neviděl, a když ano, tak rozhodně ne na naší scéně. Čistě instrumentální erupce nebraly konce a přestože klávesista exceloval, nechtěl bych, a neměl, zapomenout ani na zbytek, tedy samozřejmě principála Krustyho s proklatě vysoko zavěšenou basou, Medvěda s proklatě rychlou thrashovou pravačkou (a proklatě upnutými džínami) a v pozadí, za pečlivě poskládanými, vkusně nazdobenými bicími, sedícího, proklatě přesného bicmana. A tato čtyřka mne, prosím pěkně, dostala do kolen a jsem nesmírně rád, že jsem to mohl sledovat z ideálního místa z druhé řady. Já vám pánové děkuji a pospěšte si s tou novou deskou! … bizz > Hm… a já se na FS tak těšil!!! Předpokládám, že nikdo z píšících (míním cz scénu), by si snad ani toto těleso nedovolil kritizovat. Však proč? FS jsou bezesporu geniální a byli také tím hlavním, na co jsem se po celé dva dny nejvíce těšil. Ale! Ale… ne, nezklamali, ale čekal jsem více. Ne od živého vystoupení, to nemělo chybičky snad až na nezdravě nazvučený druhý kopák bubeníka, ale nové skladby? FS upustili od výraznějšího experimentování (jasně, slyšeli jsme jen dvě skladby, ale v celkové stopáži přes 30min!), v globálu však, zdá se mi, Krusty s Medvědem začli dělat více ‘písničky’. Abych předešel případným zbytečným reakcím stylu, „ a která kapela dělá 20ti minutové skladby s mnoha změnami a motivy?“, předešlu, že FS se jaksi v obou motali okolo několika nosných momentů a okolo nich pak jen různými způsoby přilévali do ohně, ale žádný výraznější matoucí moment, na který jsem byl od FS zvyklý. Ano, každá kapela prochází vývojem, ale takto mi FS přišli více ovlivnění art-prog rockem 70. let (snad ty výrazné klávesy?, jinak Marty, kterýž nahrával Thots) a muzikou, kterou je možno zaslechnout třeba na Liquid Tension Experimentech. Budu-li však mluvit o dojmu a zážitku, ten byl skvělý, ale možná mé očekávání bylo až moc moc moc přehnané, protože takovéto vystoupení se (u nás) již dlouho nekonalo.

Zároveň děkuji i celému ansámblu, který se okolo Redblack Days točil, že takto záslužný počin dovezl i do hlavního města a budu se těšit, že se z toho stane, když ne významná společenská akce, tak alespoň tradice hodná dlouhého pokračování … bizz > Naprosto souhlasím a uvedu, že dle informace z Redblacku, by se podobné akce měly konat častěji, byť, co do počtu ten večer hrajících interpretů v menším množství. Budiž ale pochváleni fans i zvuk – především ten páteční (Standa Valášek studio Šopa?)!!!