Již po šesté bylo mou povinností se zúčastnit tohoto ”prestižního” soutěžního festivalu. S přihlédnutím k předešlým ročníkům musím říct, že tento byl zcela jistě nejkontroverznější a to ze dvou důvodů…
Prvním je klesající úroveň návštěvnosti (která asi souvisí s filozofií “necháme si vytisknout 25 barevných A2 plakátů a tím to hasne”), kterou bych svým skromným odhadem ohodnotil na necelou stovku platících… Tím druhým je potom zdaleka kvalitativně nejvyrovnanější peloton soutěžících, takže krom speciálního hosta večera, loňské vítězné kapely Elvis Gott Superstar (která tímto dostala příležitost “oblažit” sluchovody návštěvníků Rock for People 2002) zde nehrála žádná vyloženě průserová kapela.
S časem 19:30 se na pódiu objevili Rhondian z Brna, jediná kapela, kterou jsem alespoň trochu znal. Koncertně jsem je viděl poprvé a obával se nejhoršího (dle doporučení Bugse Bunnyho, který to štěstí měl právě na RfP 2002). Naštěstí po několika tónech bylo jasné, že tehdy měl asi B.B. slabší chvilku (že by “herbální rekreace”?), to znamená že Rhondian byli dost dobří! Pro ty kdo je neznají jen dodám, že hrají Cyber Metal… pro ty co to stále nechápou doplním, že hrají v triu (kytara, basa, ženský zpěv) s programovanou rytmikou a dalšími samply, které vytváří až futuristickou, odlidštěnou “space” atmosféru. Živě byli až překvapivě tvrdí a zkrátka zářili.
Po 40ti minutách v režii “mimozemšťanů” se nám představili SOBI 20 z Tábora. Ze začátku se mi to zdálo poněkud fádní a nemohl jsem pro ně najít nějakou “škatulku”, nicméně to časem vykrystalizovalo v celkem svojsky pojatý crossover, který kapela sama označuje jako “cyklo crossover” – celkem trefné vzhledem k názvu, ne? :o))) Dva mužské zpěvy a klasická sestava se dvěma kytarami tak produkovala hybrid, ve kterém se dalo zaslechnout alternativní rock, HC, metal s teatrální prvky. Každopádně se kapela nevydala směrem k extrémům (k čemuž by sváděli 2 zpěváci z nichž by jeden obstarával řev), ale zůstává stále dost přijatelná i pro “vyměklejší” publikum. Hlavní devizou tak byla vokální rozmanitost, oba totiž disponují dost svojským projevem s velkou variabilitou a proaražovaností.
Z Letohradu dorazilo (alespoň svým jménem) profláklé Bratrstvo kočičí pracky (dost ulítlé bratrské trio). První čím zaujali, byla neortodoxní a přesto punková image, dál potom svými výkony už při zvukové zkoušce… Muziku produkují opravdu řádně schizofrenní, na jednu stranu řádně namáklé technické f®inty (bicí trochu do Dream Theater, basa do Primus a kytara ve stylu hardrockových es (je to fakt rouhání, já vím!), ale na druhou je to muzika která osloví dle mě i popověji založené posluchače – přišlo mi to i zdravě naivní. S tímhle potenciálem hrají na zběžný poslech jednoduchou muziku, která je ale rozpracovaná do neuvěřitelných detailů… Korunu všemu nasadil zpívající basák (nejstarší z bratrů), který mi, satan ví čím:o))), připomínal jistého Petra Kumandžase z Jolly Joker & P.B.U…
Následující Rudé kostry, se dle názvu jevili jako nějaká tuctová punkovka, z dáli mi však připadali jako odpověď na britpopárny typu Oasis. V průběhu druhé skladby jsem však dorazil k pódiu a nechápal jsem… Ze všech kapel asi jednoznačně technicky nejvyspělejší muzikanti, jinak skvěle sehraní, mě naprosto uhranuli! Dva kytaristé s akustikami předváděli taková “alotria” (latina, jazz, blues, hardrock), že se nedalo dělat nic jiného něž nevěřícně zírat! Bubeník a opravdu skvěle a čistě zpívající basák nebyli ani v nejmenším pozadu a tak rytmika tepala v tu přímočarém tu najazzlém rytmu. Ještě dvě věci bych zmínil, kytaristé chvílemi hoblovali tak, že byli tvrdší něž někteří se 2ma zkreslenými elektrikami, a potom (jako už v případě SOBI 20 a Bratrstva) nemají daleko k oslovení širšího publika i přes svou náročnost!
Pražští Votchi už tuším byli zrecenzováni na MJC, avšak už si ani zbla nepamatuju o co šlo… Již během úvodní skladby však měli pod pódiem doposud největší kotel. I mě vzali svým mixem moderního (opravdu!) hardrocku, kde se mísí inspirace Jethro Tull (příčná flétna) Rainbow, Deep Purple (klávesy) a trochu Led Zeppelin (kytara). Kytara byla asi vůbec nejprogresivnější, když šlo zaslechnout i postupy hrané v moderním metalu. Basa (6ti strunec) byla taky pěkně zvládnuta, naneštěstí zde byla v celkovém zvuku poněkud utopena, takže k ni moc napsat nemůžu. Bicí byly jednodušší, ale v rámci celku víc než funkční. Samotná hudba Votchi je nesmírně chytlavá až hitová, nicméně pro mě “jen” další z vrcholů festivalu…
Předposlední Galactic Industry (jinak odštěpená část Greedy Invalid) z Karviné, jsem sledoval pouze z povzdálí, avšak už od začátku mi bylo jasné že kapela se vyvíjí směrem k dnes oblíbenému směru nu-metal / “pop” metal s dodatečnými atmosférickými space pazvuky. Co dál napsat? Sehraní byli pěkně, nástroje také “nedrželi poprvé”, ale mě to moc nebralo… Další vadou byla (pouze pro mě) jistá podobnost s “imbecilními” ŠkwoR, i když vlastně ani nevím kde…? Zkrátka mi to tak přišlo.
Sedmí The Switch z Příbrami nám naservírovali agresivní a propracovaný emo HC / metal, trochu do Alchemist (které však kapela nezná :o))). Podali strhující výkon a ti co byli při silách (samo i já!) skákali a pařili do vyčerpání. Každopádně ke konci se mi již “kalila mysl” a tak už si dost dobře nepamatuju co dál vypíchnout, snad jen že to byla kvalita…
Potom nastoupili na pódium již v úvodu zmínění “mistři” Elvis Gott Superstar, já jsem však raději dal přednost pokecu s kapelami (zdravim The Switch, Bratrstvo kočičí pracky a Rhondian!). Kdo chce znát můj názor, toho jinak odkazuji na report z minulého ročníku.
Následovalo vyhlášení vítězů odborné poroty a diváků, které jsem ignoroval vzhledem k vyrovnanosti 6ti kapel. V zápětí se na pódiu sešli kompletní Votchi (vítěz hlasování poroty) a zahráli nášup.
Tak okolo 1hodiny ranní už se lidé trousili domů, já se však zapomněl u stolu s Galactic Industry a jejich doprovodem a vedli jsme zprvu odlehčenou sarkastickou řeč, která se později zvrhla probírání celé akce a hudby vůbec (tímto vás všecky zdravím!). Domů jsem dorazil ve značně podroušeném stavu okolo 5té ranní…