Ve středeční večer jsme měli tu čest s projektem, který bych se nebál nazvat jednou z nejlepších moderních elektronik. Vydávali sice už celkem kulty před asi dvaceti lety, ale přiznám se, že mně z jejich tvorby nejvíce zajímají ty novější věci. Sranda je, že lidí, o kterých vím, že název Röyksopp vůbec někdy slyšeli, spočítám na prstech jedné ruky, ale je fakt, že se v komunitě elektronické hudby pohybuji minimálně. Proto se mi podařilo na koncert dotáhnout akorát mladou, což vyžadovalo hlavně hodně přemlouvání a příslib sponzoringu lupenu.

Při příchodu lehce po doors byl areál skoro úplně prázdný a bez front, což byl přesný opak mé poslední návštěvy na Bullet for my Valentine, kde bylo plno už od začátku a ke konci vlastně stejně. Takže jsme si říkali, zda z toho nebude tuzemský propadák něčeho, co u nás nikoho nezajímá, jenže pravdou byl naprostý opak a při supportujícím DJ setu už to bylo plnější než naposledy.

Než k hlavnímu aktu přejdu více detailně, musím tedy zmínit předskokana, který si říká nd_baumecker. DJovský akt, který nijak extra nenadchl, měl občas nějaký ten světlý moment, hlavně ke konci, ale jinak klasická klubovka na diskošku, při které můžete klidně kecat, prostě hudba jako kulisa. Jasně, takovéhle koncerty zkrátka nemají nějaké výrazné předskokany a jelikož na tyhle věci úplně nejsem, nedokážu to ocenit jako možná jiní. Když pak hrál asi hodinu, už to dost nudilo a časově by byla polovina určitě dostačující.

Večer ovšem patřil Röyksopp, kteří na evropském turné měli pouhých sedm zastávek a o to větší máme štěstí, že zavítali do té naší prdele, vzhledem k tomu, že "European tour" pro mnohé akty znamená Anglie, Holandsko a pár zastávek v Rajchu (bohužel tohle neplatí nejen pro Amíky). 10:15 Entertainment se ale neostýchali přijmout Nory mezi své a nelze než jim vyjádřit mé děkuji.

Duo pochází z města Tromsø, čistě náhodou jediné norské, které jsem zatím navštívil. Samota, zima a několikaměsíční polární noci však neznamenají vždy naprostou depku a témata sice obsahují určitou vztahovou melancholii, ale i celkem světlé momenty, na které se dá hezky zapařit nebo se do nich naopak v klidu vžít, ozvláštněné futurismem, což bych tematicky asi shledal jejich jádrem.

Při začátku už je narváno úplně k prasknutí a spousta lidí sleduje vystoupení až ze zadního plácku s bary, ale jelikož nám není 50, jdeme promořit zúčastněné svou angínou asi tak do jedné třetiny od pódia. Jsa pidimužík vzrůstem, vždycky se najde ten jeden hajzlík, co mi brání ve výhledu. Na hlavní dvojici ale jakž takž vidím a začínáme. Světélkující futuristické klobouky jak z promofotky jsou na hlavách a jak je u nich běžné, hrají z vyvýšeniny zásobené potřebnými synťáky a nad nimi se tyčí extra stroboskopy.

Začíná podle mě nejlepší song z nové trilogie Profound Mysteries – Impossible. Něco na tom opakujícím se postupu prostě je. Zpěv je ovšem pouštěn z beden. Mylně jsem se domníval, že bude aspoň nějaký host, na nějaký song, protože na předchozích koncertech tomu tak bylo. Bohužel, komplet bez živého zpěvu. Tohle je však jediné vyloženě mínus vystoupení, ale k téhle hudbě to ani tak neva. Jako čtvrtá zazní Here She Comes Again, což mě těší velice, akorát naživo Röyksopp (nejen) tenhle song dost remixují, což je trochu na škodu, více originální znění by tomu neuškodilo.

Někdy ve třetině už se mi nechce se takhle sáčkovat a hele, nacházíme pod patrem ideální výhled se stejným zvukem. Prorvat se někam doprostřed už chce docela odvahu, protože fakt jako takhle narvané jsem to opravdu nečekal. Dá se to dát asi za vinu krátkému turné, kde jsou pravděpodobně potřebné několikadenní přípravy v klubech a asi je celkem náročné s tímhle objíždět celou Evropu. Tím pádem se asi do Prahy přijelo podívat fakt hodně turistů, jinak si to vysvětlit nedokážu. Jestli nebylo vyprodáno, nechci vidět, jak to tam vyprodané vypadá.

Krom dua se pro ještě větší energii na pódiu pohybují čtyři tanečníci. Místo zpěváků doplňují stage skvěle a audiovizuální show je na světě. Ve změti laserových světel si tedy můžeme užít průřez tvorbou. Z klasik zazní ještě třeba Running to the Sea, What Else Is There a Sordid Affair. Jsem každopádně rád za velké pokrytí nových věcí a This Time, This Place..., Unity, Speed King baví. Škoda, že nezaznělo There Beyond the Trees nebo The Mourning Sun. Chápu sice, že ty poněkud katartičtější záležitosti s minimem bubnů asi nejsou zrovna materiál na párty, ale něco takového bych z velkých beden určitě uvítal. Na koncerty očividně volí energetičtější přístup.

Nešlo si nevšimnout, že si DJové po každých 1-3 písních mění své klobouky nebo jiné pokrývky hlavy, třeba je za tím něco tematického, ale mně napadá akorát tak naprosto bezvýznamná analogie s umělým jazykem kay(f)bop(t), při kterém si musíte s každou slabikou nasadit správný klobouk, jinak to není gramaticky správně. No nic.

Ke konci jdeme ještě omrknout balkon, kde je seshora epileptická show s desítkami laserů vidět v plné parádě na song Like an Old Dog. Epický závěr epického koncertu. Mám fakt radost, že jsem šel, něco takového tu nehraje každý týden. Určitě jeden z mých nejlepších hudebních zážitků. Co bude dál s tvorbou se budu těšit a jestli ještě přijedou k nám, budu tam. Organizace se, zdá se, soudě podle návštěvnosti nemálo vyplatila.

Setlist:
1. Impossible
2. This Time, This Place...
3. The Girl and the Robot
4. Here She Comes Again
5. Monument
6. Speed King
7. Oh, Lover
8. Unity
9. You Don’t Have a Clue
10. The “R”
11. Breathe
12. Running to the Sea
13. What Else is There?
14. Never Ever
15. Sordid Affair
16. I Had This Thing
17. Do It Again
18. Like an Old Dog