Kdy: 1. listopadu 2024
Kde: Praha, Hospoda Brouk

Když na mne poprvé vyběhla na Facebooku tahle akce, pokládal jsem to za vtip. Postupem času se to ale jako vtip přestalo tvářit a tak nezbývalo, než se dojít na vlastní oči přesvědčit, že legendární německá kapela skutečně, konečně(!) přijede zahrát i k nám.

Za vtip jsem to pokládal zejména kvůli prostoru, kde se měl koncert odehrát. Zatím jsem na tomto místě viděl pouze české kapely – prostě klub v hospodě na způsob žižkovského Kainu. Kdyby to bylo na Sedmičce, neměl bych nic proti. Tady mi to od začátku přišlo pro tyhle německé milovníky kosmických rychlostí lehce nedůstojné. Na druhou stranu – celý večer tím dostal takovou nechtěnou patinu absolutního retra.

S DXkem, který jako jediný na moji udičku zabral, přicházíme ke klubu právě ve chvíli, kdy nějaký chasník z dodávky s rumunskou SPZkou tahá bedny. Je to dobrý, asi se hrát bude. První šok nastává u vstupu, který měl být 350. Je to za 300, takže ušetřených 50 hned putuje do pokladny barmana. Brouk změnil Staráč za Plzeň, takže i pití bude fajn. V rohu hospody už na nás mává Ondra (takže další kdo se chytil), přisedáme a hned přijde na přetřes cena vstupného.

Borci vedle u stolu prohlásí, že by přišli i za 500, na čemž se shodujeme. Než ale do nás stačí první pivo spadnout, Scanner už se stačili vybalit a rozjet zvukovku na hit Terrion. A to takovým stylem, že se šla podívat celá hospoda, která už v tu chvíli byla důstojně zaplněná. Wow, Efthimios Ioannidis, dává party Michaela "M.A.J.O.R." Knoblicha s grácií, s rukou v kapse, jako kdyby si odskočil na procházku. Příjemné mrazeníčko, že to asi fakt bude dobrý, je tady.

Večer nicméně odstartovali Fortress Under Siege. To, že to je co-headlining tour, bylo bohužel spíše na škodu věci. Nechci tady úplně srážet hudbu Řeků, ale na ně prostě tady na tom turné nikdo nejde. A na rozdíl od setu Scanner se tahle hodina fakt vlekla.

Power/speed metal, který bych si jinak asi klidně živě rád poslechl, tady a teď nefungoval. Přestože zpěvák byl výtečný, zbytek kapely prostě nehrál. Klávesák s nima nebyl (kam by se tady taky vešel), jenže to ani nevadilo, zase ho tam tolik není, aby se nedaly využít samply. Problém byl bubeník, který absolutně nebyl slyšet. To, že hraje, si člověk musel tak nějak domýšlet. Občas se z té síly a melodie vynořilo nějaké to kytarové sólo, ale po většinu času nezbývalo, než poslouchat Tasose Lazarise - barvou hlasu Bruce Dickinson, ve výškách Timo Kotipelto – s nějakým tím strunným doprovodem.

Před koncertem jsem projel pouze poslední desku Envy, abych nešel úplně nepřipravený, a potvrdilo se mi tak nějak, co jsem naposlechl – pár skvělých nápadů, pár dobrých, pár vykradených a nad tím výtečný zpěv. Chápu, že to tohle turné je nějak dohodnutý labelem, ale tohle se nepovedlo, a to minimálně s tím stejným hracím časem. (Dokonce si myslím, že FUS hráli i krapet déle.)

Těsně před 21:00 se ale konečně sen stává skutečností – vidím, zažívám a užívám si nefalšovaný německý speed konce 80. let. Scanner začátkem tohoto roku vydali album Cosmic Race, které jsem si velmi pochvaloval jakožto návrat ke starým deskám, včetně skladeb, které přímo evokují věci z kultovních alb Hypertrace (1988) a Terminal Earth (1989). A jak jsem psal na začátku – bylo to retro se vším všudy.

Začínalo se sice (právě) novou věcí The Earth Song, ale i když došlo pak ještě na hymnické Scanner's Law a Warriors of the Light, všechny tyhle skladby nádherně seděly ke starému materiálu. Do setlistu se vloudily ještě dvě skladby z předposlední The Judgement (2015), ale jinak jádro vystoupení tvořily právě hymny z těchto prvních smrští – Not Alone, R.M.U., Buy or Die, Across the Universe a samozřejmě největší hitovky – Terrion a Warp 7. A všechny refrény zpíval celý klub. Tohle skutečně byla „night to remember“. A asi si to užívala i kapela samotná. Efthimios Ioannidis dokonce před Buy or Die lehce zavtipkoval, že to je skladba ohledně přežití a prodeji merchandise na turné. A tah mu s tímto určitě vyšel, jelikož nemálo fanoušků si po koncertě vinyl Cosmic Race zakoupilo a ještě nějaké to tričko navrch.

Z původní sestavy zůstává už jen kytarista Axel Julius, který se z někdejšího kníratého Portose změnil na Samira Hausera, ale hraje mu to pořád náramně. Druhým nejdéle sloužícím je Efthimios Ioannidis (od 2003). Zbytek členů se v kapele nikdy moc neohřeje (myslím, že v tomto ranku je rekordmanem Geoff Thorpe), ale aktuálně tyto dva doplňují basák Jörn Bettentrup, bubeník Sascha Kurpanek a posledním do party se stal (podle webu) druhý strunník Dominik Rothe (ale jestli tohle byl on, tak si musel nechat oholit knír a obarvit vlasy, takže spíš to bude další změna obsazení)?

Nevím, kde přesně u téhle kapely vznikla chyba, že se nedostala do první ligy. Vemte si ostatní německé souputníky – Helloween, Gamma Ray i Blind Guardian vyprodávají haly, koncertní sály, Rage sice kluby, ale s větší kapacitou, služebně starší Running Wild i Accept jsou rovněž koncertními taháky. A Scanner hrají tak pro 80 platících k zaplivané hospodě, kde se navíc kouří.

Prostě, na světě je to tak, že jedni orají a vláčejí, a druzí sklízejí. Scanner tentokrát za svoje vystoupení sklidili oprávněný potlesk a musím říct, že jsem vlastně dostal přesně to, v co jsem doufal – ultimátní výlet do konce 80. let s kapelou, která mne už od prvních poslechů uhranula. A to, naštěstí, přetrvá i po tomhle prvním živém setkání, protože - za 300 to byla n(v)esmírně exkluzivní show. Škoda jen, že to nebylo tak o 30 let dřív.

Setlist
The Earth Song
Not Alone
The Judgement
R.M.U.
Warriors of the Light
Fuck the Bastards
Rubberman
Terrion
Scanner's Law
Warp 7
Buy or Die
Across the Universe