1) SPOTIFY playlist: leden 2024 - 70 skladeb a téměř 6,5 hodiny hudby

formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tří skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel, jakkoliv zde umístěných, v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů

3) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb, které nedostaly více hlasů jsou zařazeny individuálně dle jednotlivých redaktorů, tentokrát opět výjimečně ponechány všechny desky za rok 2023

4) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 3)

(5) VITRIOL - Suffer & Become (01/2024)

- náser. Spojení technického bdm s pořádně černými blasty funfuje dobře a obešlo by se i bez drobnějších elektronických berliček. Mohlo by zaujmout i milovníky Cattle Deacapitation (mrk mrk). (8/10) (vaněna)

- druhá deska Amíků nabízí plnotučný technický blackened death s kytarovými tsunami, které vás nemilosrdně smetou. (9,5/10) (LooMis)

- šleha, masakr od začátku do konce, feel jak Origin, jen mi to trochu kazí plechový virbl a ty náběhy do epic momentů, ale masakr to je, naživo to bude uragán. (brutusáček)

- po debutu čtyř portlandských násilníků se po uplynuvší pětiletce znovu přivalil zabijácký smrtonosný technický buldozer máchající tě maniakálně ve vlastních útrobách. Totální nasazení posunující hranice extrému a evokující infernální utrpení. (DarkXane)

- nehorázný nátěr a absolutní násilí supported by Matt Killner blasts. Melodicky osobitá stavba riffů, hutnost, disharmonicky laděný a tempově napálený blackened death (Heaving Earth, Anaal Nathrakh, Portal) s občasnými atmo podmazy, které desce dávají ráz nanebevzetí, až vypálení nebes. Náročná deska, co vás k sobě nutí vracet. (bizzaro)

(4) ABIGOR - Taphonomia Aeternitatis - Gesänge Im Leichenlicht Der Welt (12/2023) 

- konečně je v digitální formě venku velmi očekávané album konce loňského roku. Přiznám se, že do slepé předobjednávky jsem nešel, takže teprve nasávám první dojmy. Zdá se, že pozice Svaté trojice (Leitmotif, Time, Fractal) zůstane i nadále nedotčena. Nová deska se mi zdá zajímavější než předchůdce, který zkoušce času až tak skvěle neodolal. Na novince jsou některé skladby skvělé, některé ne tak moc. Tohle ale bude chtít ještě hodně poslechů, u Abigor to chce opravdu počkat, protože jako dojmy z Totschläger klesly, tak naopak Höllenzwang teprve časem vystoupalo. (8/10) (vaněna)

- noví Abigor, takže automaticky kult, ne? Jako hele, nakládá to, nebudu říkat, že ne. Ale zároveň nemohu ignorovat fakt, že některé zpěvy a kytarové postupy mě tu fakt dost serou. Naopak mě těší hostovačka Marthynny z Der Blutharsch. I tak ale za mě dost možná nejslabší album Abigor od Fractal Possession? Minimálně zatím, Höllenzwang mi původně taky moc nevonělo a nakonec to album docela vyrostlo, ale tam je aspoň All Hail Darkness and Evil, na Totschläger zase Terrorkommando Eligos, a tady? A jo, Morning Star Anthropophagia je docela fajn konec, ale na prdel si z něj taky nesedám. (Bandcamp) (mIZZY)

- nápaditý, progresivně-alternativní black, po všech stránkách dotažená deska. (7,5/10) (sicky)

- album loňského roku, které do uzávěrky topu nikdo nestíhal (taky díky odkladu degenerativního digitálního šíření)… to jsou věci. Geniální a možná i vrcholný opus elitní vídeňské nesvaté trojice opět jako již na posledním albu s navrátivším se Sileniem coby regulárním členem. Černé dramatické inscenace vinoucí se k mrtvolnému světlu a těkající v experimentální plejádě hypnotické rozmanitosti dokonale na 100 % si podmaňující veškeré podvědomí. (DarkXane).

(4) VEMOD - The Deepening (01/2024)

- nečekaně hřejivá deska od starých známých norských umělců. S dvanáct let starým debutem nemá mnoho společného a tuším, že mnoho fanoušků mrazivých riffů bude velice zklamáno. Vemod ale i atmosférický black metal umí a deska hraje velice pěkně. Oproti desce Syn, jejíž zvuk se začal velice brzy zajídat mi Vemod přinesli mnohem více radosti pro klidné rozjímání. Musím nicméně uznat, že poslední kontroverzní song The Deepening jde opravdu na samou hranici únosnosti. (8/10) (vaněna)

- dvanáct let čekání je u konce a konečně vyšli noví Vemod. Stejně jako se časem proměnily koncerty kapely, i na albu Norové poněkud změkli. Opět to je ale hodně hezké album se super atmosférou. Dle očekávání se objevují post-prvky, ale black metal rozhodně nevytlačily, a zrovna šestej song, kterej zní hodně post-punkvě a připomene třeba Amesoeurs, je fakt dobrej. Zuby skřípu až u posledního tracku, kdy namísto procházky zimní krajinou během veškerých ááááá a ííííí popěvků naopak ledy tají. A jasně, Venter på stormene to sice není, což šlo po té době rozhodně čekat, ale jsem až mile překvapený, jak mě to album vlastně baví. (Bandcamp) (mIZZY)

- na následovníka 12 let starého debutu lze pohlížet jako na košatějšího, všehovšudy rozmáchlejšího pokračovatele. Lepší zvuk umožňuje posluchači chytat více detailu, atmosféra přesto netrpí. Snad jen některé skladatelské odskoky jinam jsou na pováženou. (Dantez)

- tak nemusí se pořád jenom tvrdit síra, zajímavý post-blackmetalový poslech, povedená deska. (brutusáček)

(3) INQUISITION - Veneration of Medieval Mysticism and Cosmological Violence (01/2024)

- po čtyřech letech nová Inkvizice. Plusem budiž, že minimálně první polovinu Veneration skládal Dagon evidentně o poznání více nasraný než předchozí Black Mass… Ta druhá je už o poznání horší, což by snad až tak nevadilo, kdyby kopáky na novince neměly úplně kreténský zvuk. Co to je jako dopiče za debilní trigger? Okamžitě vyžaduji odborný rozbor a hate od AddSatana, protože tohle nemůže zůstat jen tak! (Bandcamp) (mIZZY)

- asi se to dalo čekat. Druhá deska post-pedo Inquisition deska zaštítěná Agonia Records působí jako parodie starých časů. Je sice méně předená sentimentálními kytarovými nástavbami než Black Mass for a Mass Grave, v přímosti ovšem více vyniká rostoucí slabost riffů a stále úsměvnější vokální kreace. (Dantez)

- melancholická vlna nastolená v podání nerozlučného kolumbijského duetu na poslední černé mši pokračuje i po čtyřech letech. K mání je tak dvanáct potemnělých porciček vesměs tří až čtyřminutového mystického uctívání a plížení se ze stínu hrobů ke hvězdám. Kultovní legenda bude po letech u nás letos k vidění v plzeňském Parlamentu, kde se zastaví se švédskými Demonical v rámci společného dubnového evropského turné Titans of Darkness, ovšem jak jinak vzhledem k limitované kapacitě bylo vyprodáno metelskublesku. (FB event) (DarkXane)

(3) KNOLL - As Spoken (01/2024)

- můj objev z prosince 2023 vydá v lednu 2024 novou desku - tak by to mohlo být pořád :-) Pohřební atmosféra a beznaděj střídá grindovou neurvalost a naopak. I když jsem si Knoll oblíbil právě kvůli jejich zběsilosti, nakonec mi ponuré pasáže nikterak nevadí. Baví mě to jak (marastjak)cyp! (Kuba)

- přihazuju jeden extrémní nářez, abych byl za drsňáka. Avantgarda naroubovaná na grindový základ s lehkou dávkou disonance. Je to zajímavé a dokonce se to dá i poslouchat. (7/10) (sicky)

- grindcore, co rád bere z Portal nebo Deathspell Omegy, why not. (brutusáček)
 
 
 

(3) MADDER MORTEM - Old Eyes, New Heart (01/2024)

- Norové letos oslaví čtvrtstoletí od debutu a nová deska rozhodně těm starým ostudu rozhodně neudělá. Sourozenci Kirkevaagovi opět překvapují výbušnou směsicí nádherně afektovaného atmo/prog metalu. (9/10) (LooMis)

- další lednová norská a neblecková deska říkající si intenzivně o poslech, tentokrát z progresivnějších luhů a jak jinak než s Agnete za mikrofonem. Pánové a dáma si koneckonců dali šestiletý pohov, takže měli dostatek času v pořadí osmé dílko dostatečně vytříbit.  (DarkXane)

- deska mě nejvíc dostává v niternějších momentech, kdy si Agnete vyzpívává srdce. Parádní zvuk, kdy její hlas samozřejmě hraje hlavní roli, ale prostor má celá kapela. A pořád mám z tý ženský pocit, že když budu na někoho hodně naštvaná, posadím ho před ní a nechám ji hodinu mu zpívat do obličeje. A to já ráda. (Baara)

(2) BLOOD RED THRONE – Nonagon (01/2024)

- norský death metal bez kompromisů, tak jak to zde vždy bylo zvykem. Víc vědět nepotřebujete! (8/10) (LooMis)

- pokud se již v norských fjordech někdy zabrousí do neblackových zákoutí, většinou to bývá sázka na jistotu. Dvojnásob to platí pro tyhle smrťáky, kteří z krvavého trůnu uctívají tradici žánru a káží své zuřivosti již třetí dekádu. Nevybavuji si z diskografie slabší album a platí to i o novince. Nic na tom nemění ani fakt, že záhrobní vokál nově chrčí Sindre Wathe Johansen, známý to frontman žánrově spřízněných melodiků Deception. Není tady co vytknout a masivní morbidní nakládačka hutně tlačí to hlavy zvukové masivy, nezapomíná na melodické linky a s technickou bravurou tak pokračuje ve šlépějích posledního opusu Imperial Congregation. (DarkXane)
 

(2) CALIGULA'S HORSE - Charcoal Grace (01/2024)

- aby toho progu nebylo málo, tak leden výrazným způsobem projasnili šestou deskou i Australané. Jak jsou obaly desek CH vždy velmi jednoduché, o to složitější, komplikovanější a emotivnější je jejich hudba. Možná těch emo/artovějších pasáží mohlo být trochu méně, aby deska více tlačila, ale i tak, velmi podařené. (8/10) (LooMis)

- taková progová postcovidová klasika. Víc zaujaly našlapanější pasáže. Zamyšlenější, baladičtější věci zatím jen druhým uchem ven, ale dávám naději dalším poslechům. (Baara)
 
 
 

(2) DISTANCES – Abstruse (01/2024)

- začátek roku je trochu skoupý na nové desky. Jedna ze dvou novinek, co jsem sjel, byli tihle post-metaloví hoši, kteří se na dlouhou dobu odmlčeli. Nádech starých The Ocean je stále cítit, ale oproti debutu je to trochu pád dolů, nicméně stále baví! Ubylo atmosféričtějších momentů, ale o to víc je to zase metal. (Bandcamp) (Bejv)

- post-metal líznutej gojiráckým groove se super vokálem. (Baara)
 
 
 
 
 
 

(2) ὉΠΛΊΤΗΣ - Παραμαινομένη (01/2024)

- ten Číňan je fakt nezmar. To mu jako nestačilo vydat loni tři alba? Hned v lednu tu je další a dokonce zatím jeho nejdelší. A ke všemu navíc zní opět docela jinak. Značnou roli zde hraje tentokrát i saxofon, nebo nějaký nástroj/synth silně ságo připomínající. Stále platí, že se jedná o můj nejlepší disonantní math metal objev za poslední dobu a každou další desku mu žeru aji s navijákem. Co na tom, že to je beztak celé generované přes AI. (Bandcamp) (mIZZY)

- metalová taškařice v podání čínského pokojíčkáře, který zhudebňuje starořeckou mytologii :) Místy mi to připomíná Yarrdeshe. (7/10) (sicky)
 
 
 

(2) SAXON - Hell, Fire and Damnation (01/2024)

- Saxon mě od Thunderbolt neskutečně baví, jako kdyby za sebou neměli více jak 40 let fungování a je neuvěřitelné, jak Biff stále ve svém věku dokáže bavit svým hlasem. Saxon si u mne touhle deskou velice důrazně řekli o navštívení březnového (29/03) koncertu společně s další britskou legendou Judas Priest. (8/10) (LooMis)

- po loňské zbytečné (již druhé) coverové nahrávce k poctě inspirací se tady naštěstí jedná už zase o další plnohodnotný rock-metalový vpád do bitevních vřav a výpravu do dávných časů, kdy hořely čarodějnice v Salemu a Marco Polo objevoval hedvábnou stezku. Je to zkrátka další porce úctyhodné zábavy, včetně odlehčené textace a ocel se pořád žhaví do běla, ohně planou, koráby plují, gilotiny lítají. Bravo Biff Byford, Nigel Glockler a spol. (DarkXane)
 

(2) SCANNER - The Cosmic Race (01/2024)

- no jejda, to se to zase jednou krásně poslouchá. Nádherný speedmetalový retro výlet do konce 80. let do časů Hypertrace a Terminal Earth. A stejně jako tehdy, i tentokrát prokládaný (stylově) experimentálnějšími skladbami. Tohle už jsem od Scanner nečekal. (8/10) (LooMis)

- z původní hypertraceové sestavy se už sice drží ve vesmírné melodické lodi pouze Axel Julius, což ale nic nemění nic na tom, že nostalgické reminiscence na zlaté doby německé power/speed metalové klasiky (kdože by netočil v osmdesátkách na kazetách kultovní klasiky Hypertrace a Terminal Earth) by bylo škoda si nechat na téhle návratovce ujít. Respektuhodná údržba nesmazatelného odkazu na sedmém koncepčním objevování nových planet. (DarkXane)
 

(2) UNPROCESSED - ...and Everything in Between (12/2023)

- kapelu jsem zaregistroval až ve chvíli, kdy jsem měl možnost zahrát si na kytaru, kterou drtil Fernandes. Co k tomu dodat? Jsem vlastně v rozpacích. Není pochyb, že po technické stránce jsou Unprocessed schopni zahrát úplné nesmysly. Zároveň je jasné, že desce není co vytknout. Je tu ovšem stále jedno ALE... Možná můj úsudek ovlivňuje přítomný "Polyphia styl", kdy je třeba v rychlém sledu narvat co nejvíce kytarových vyhrávek a podobně, čímž u mě vzniká pocit, že jde "pouze" o sled různých riffů. Nebo je nahrávka až příliš hudebně vyspělá a já nejsem schopen veškeré umění vstřebat :-D I to je dost možné. (Kuba)

- slov už padlo dost (čtěte recenzi). Občas to maličko trhá uši, ale baví to. I když někdy je to až trochu moc Polyphia... i s přihlédnutím k hostování jejích kytaristů. (Baara)

(2) VIPASSI – Lightless (01/2024)

- po prosincovém deskovém upozornění od bizzara jsem nutně musel zpozornět. Dvojnásobně ve chvíli, když jsem v sestavě objevil Bena Boyla a Daniela Preslanda. A i zbytek sestavy jsou muzikanti, co mají za sebou působení ve vytříbených australských tech/death/metalových formacích. Takže se svého kopyta drží i na Lightless – instrumentálně pojatý death metal s atmosférickými kytarami, které mohou lehce upomenout Fallujah. (9/10) (LooMis)

- už v lednu deska roku? Druhá deska projektu členů Ne Obliviscaris, Virvum, Hadal Maw ad. přináší přemýšlivý duchovní experimentální prog death. (bizzaro)
 
 
 
 

 

vaněna

SLIDHR - White Hart! (10/2023)
- úplně jsem minul povinnou desku pro milovníky islandské scény (Bjarni Einarson bicí) ačkoli kapelník Joseph Deegan je doma v Irsku. Je to velice solidní žánrově hodně vyhraněná deska. Jedna z posledních kapel, která drží standartu desátých let a chladného severu. (7/10)

CERULEAN - Carrion Angel (07/2023)
- jednohubka - klon DsO, který jsem v době vydání přehlédl. Líbí se mi moc. (7/10)

DEPARTURE CHANDELIER - Satan Soldier Of Fortune (01/2024)
- opravdu mě překvapuje, jak si kapela takových "kvalit" dokázala vydobýt místo a pozornost. Ani já ale nemůžu upřít jejich raw/punk blacku určité fluidum dané z velké míry parádními obaly a záhadným názvem. (5/10)

STILLNESS OF A DYING WORLD - God Of The Mind (09/2023)
- božsky monotónní opus na necelou půlhodinku. V tomhle pokojíčku se všechno motá kolem jednoduchých basových riffů. Jedna z nejtemnějších věcí poslední doby. (5/10)

WHALESONG - Leaving A Dream (07/2023)
- mamutí album (140 minut) post metalu, které mě nadchlo. Nevím, jestli uslyším více než jednou, ale i ten jeden poslech mě strhnul víc, než většina trve věcí. (8/10)

mIZZY

SYN - Villfarelse (12/2023)
- norský atmo black silně evokující některé bm nahrávky z devadesátek jako třeba Bergtatt, ale svým feelingem třeba i takové Vemod atd. Není to kdovíjak dechberoucí deska, ale baví mě, a to hlavně její druhá půlka. Naživo v Trondheimu ovšem byli Syn fakt parádní. Těším se na repete do Bergenu. (Bandcamp)

TERRESTRIAL HOSPICE - Caviary to the General (02/2023)
- dohánění restů z loňského roku. Projekt borca z Tortorum, kde zároveň hraje na bicí Inferno z Behemoth, který na novince ale údajně hraje i na kytaru a basu. Začátek je fakt solidní smršť a svou intenzitou atakuje klidně spolky jako Concrete Winds. Zbytek desky se drží, dalo by se říct, standardnějšího black metalu, ale dostatečně syrového a nasraného, takže i když se zabrousí do relativně klidnějších a melodičtějších pasáží, vůbec to nevadí. A pomáhá tomu i tak akorát zprasený zvuk, díky kterému si deska uchovává své kouzlo. Thx Opat za tip. (Bandcamp)

HAUNTOLOGIST - Hollow (01/2024)
- nová kapela, za kterou stojí The Fall (mimojiné) z Mgły. Minimálně samotný začátek jako by z pera KSM/Mgła vypadl, čemuž napomáhá i vemi podobný zvuk, o který se postaral Mikołaj, plus zde hraje na bicí Darkside. Postupně se ale začnou objevovat různé klidnější a post-prvky a album získává svou vlastní tvář. A byť chápu přístup - začít tou nejtvrdší polohou a postupně zklidňovat, úplný konec alba přeci jen poměrně dost chcípne. Neviděl bych to na nic extra výjimečného, ale pro fans spřízněných polských kapel, kteří se nebojí i trochu zaexperimentovat, mohu klidně doporučit. (Bandcamp)

AddSatan

THE ANDRETTI – The Silent Goodbye (01/2024)
- nový album Mr. Bungle s big bandem? Nebo spíš Mondo Cane? Joe Ferrara je Mike Patton? Tolik otázek. Nebo taky mix Toma Jonese, Franka Sinatry, soundtracků z Jamese Bonda, Mothers of Invention Franka Zappy, Davida Bowieho, Faith No More atd. Každopádně je to poměrně zábavný a skvěle zmáknutý, nazvučený atd. (Bandcamp)

YIKII – Chorion (01/2024)
- ukolébavky a zhudebněné sny strašidelně roztomilé Číňanky, které se mění v noční můry. Extrémně ňuňu mňoukavý, často falešný vokál (na poprvé jsem to kvůli němu brzy vypnul), hudba pro děti/z videoher/anime, ambientní (neo)klasika a avant-pop (?), které ale co chvíli przní mikrotonalita, disharmonie/onance a psychedelické deformace, post- i martial industrial, post-klubová elektronika/rychty, darkwave, noise, glitche atd. Bizár a guilty pleasure, které si ale s přibývajícími poslechy užívám čím dál víc. A lze v tom slyšet i jisté podobnosti s/prvky Emperor, Lychgate a Current 93, možná (!) i Stravinského a Coil. Více v recenzi. (Bandcamp)

CHRIS FISCHER-LOCHHEAD – Wake Up the Dead (12/2023)
- moderní klasika/současné kompozice pro ansámbly a sólistu. Nejvíc nakládá grandFather v podání (mnou již dříve oblíbeného) fagotisty Bena Roidl-Warda – poměrně extrémní, náročný kus, abrasivní multifonika fagotu doplňují agresivní vokální „výštěky“. 2 skladby v podání smyčcového JACK Quartetu jsou taky dobré, disonance, glissanda, potrhané, ale i kompaktní. 2 kratší skladbičky vokálního Quince Ensemble překvapivě harmonické, příjemné. Úvodní a nejdelší stutter-step… od Ensemble Dal Niente je až moc roztrhaná, ale asi na 3.-4. pokus mi to sedlo víc. (Bandcamp)

NATALIE BERIDZE – If We Could Hear (12/2023)
- vokální experimental/ambient/současná kompozice/klasika. Sborové klastry trochu á la Ligeti, Penderecki, Stockhausen aj. zpěvy v sakrální hudbě, do toho skřípavé i jiné noise/glitch zvuky a ambientní plochy. Úvodní, 4. a 6. jsou krásné i zneklidňující (až lehce děsivé), další jsou spíše étericky, nebesky světlé, byť občas se nějaký tmavší stín objeví. V 5. je klavír, v 6. varhany. Je to často dost syntetické, ale tohle zvukové zabarvení mi přijde zajímavé, resp. vadí jen místy, trošku. Připomene to i Popol Vuh – Aguirre, Wojciecha Rusina, Ariadne apod. (Bandcamp)

VOID – Jadjow (12/2023)
- viz brutusáček minule (a 2 hlasy v album roku). Baskytarista a session/live ex-bas/kytaristi z Dødheimsgard, Virus atd. nahráli avant/prog black(ened?) metalovou desku, která mě baví víc než většina skladeb na posledních DHG. Zmínění jsou tam dost slyšet, někdy i Ved Buens Ende, nebo i novější Code, Solefald, dis/blackovější Winds, Age of Silence, chvíli/emi snad i maudlin of the Well/Kayo Dot, nebo Unexpect. Bez kláves, míň cirkus i neoklasika než někteří zmínění, celé to stojí na kytarách, často důmyslně propletených, hodně dobrý bicí (mj. z Unbinarize). Zpočátku mi vadil vokál (trochu á la Lazare, někde i trošku Kvohst aj. atd.), ale postupně jsem si zvyknul, vlastně mi už často přijde celkem fajn. Dobrá deska, dík za tip. (Bandcamp)

BASTARDA / ALEXIČ / PODRUMAC – Lilith Abi (11/2023)
- ukolébavky podruhé (viz Yikii), tentokrát ale „vkusnější“, vážnější. Cosi mezi folkem a klasikou (a špetka jazzu?), harmonie i disonantnější prvky. Kontrabasklarinetista (!) a klarinetista hráli v dark jazz-funk-rock/metalu -S- + violoncello, housle a 2 zpěvačky. Pochmurnější i světlejší a svižnější kusy, vokály místy (vzdáleně) připomenou i Lisu Gerrard (aj. apod.). Pěkné, v pár místech skoro až moc, ale většinou tak akorát. Lullaby = Lilith Abi? (Bandcamp)

MAJA S. K. RATKJE & NORDIC AFFECT – RÖKKUR (11/2023)
- a tohle nejsou přímo ukolébavky (nebo jen trochu, místy), ale je to věnované soumraku, takže podobné téma jako Bastarda… a Yikii výše. Úvodní Into the Dark v podání smyčcového tria (barokní nástroje) je pěkně disonantní, napínavá, zneklidňující. Jsou tu i harmoničtější skladby s cembalem a příjemným i lehce divným zpěvem Ratkje, 2 předělávky Den sprættende… z jejího Sult. Avant-klasika/folk, špetka noisy elektroniky, ozvučené předměty atd. Pěkné, v pár místech skoro až moc, ale většinou tak akorát. (Bandcamp)

MUSTA HUONE – Valosaasteen sekaan (11/2023)
- kraut/noise rock, post-punk, no wave i shoegaze hypnóza, někdy i dost našláplá, zvláštní psych zvuk (estetika nekvalitních VHS kopií), synthy, saxofon, ruchy, glitche. Cca mix Faust, Circle, Sonic Youth, This Heat, Swans, starších Aluk Todolo, titulní Valo… připomíná Nihilvana od Dark Buddha Rising atd. aj. Dost fajn, i 10 minut dlouhá skladba baví celá. (Bandcamp)

UNBINARIZE – Nameless I Stand (EP, 09/2023)
- viz Gába v albu roku. Disonantnější, temnější, trochu i avant- death metal se členy Void (viz výše). Dají se v tom zaslechnout Gorguts, Morbid Angel, nebo i Imperial Triumphant, ale je to… svérázné. V mixu bych trošku přidal kytary a ubral kopáky (ale kopou!). Nějak hodně nepříjemné, jak píše Gába, mi to nepřijde, byť pár vyjetějších momentů tam je. Převážně baví, dík za tip. (Bandcamp)

HYUNHYE SEO – Eel (07/2023)
- špinavý dark ambient, drone, industrial, noise od Angely Seo z Xiu Xiu. Kovové i elektronické hluky, ruchy, šumy, ale i disharmonický klavír a táhlé, chladné synthy. Často je to vlastně celkem solidní (ná)tlak. (Bandcamp)

DARJA KAZIMIRA & ZURA MAKHARADZE – Songs from an Obscure Matriarchal Tribe (04/2023)
- rituál/tribal s vokály někde mezi některými polohami Lisy Gerrard (Balkán/východní halekání) a Diamandy Galás, přičemž rozsahem a technikou se zmíněným mistryním dost blíží, většinou hodně přesvědčivě. Bubnování, vrzání na nějaký smyčcový a mečení dechového nástroje atd. Dance of the Healer připomene Dance of the Bacchantes od DCD v syrovější verzi. Žádné klávesy, místy to zní až industriálně (jak kdyby třeba Z'EV nahrál něco s Galás), Surové, bez příkras, improvizační, ale skoro celou stopáž dostatečně záživné, dobrá akustika a nazvučení. (Bandcamp)

Kuba

COGNIZANCE - Phantazein (01/2024)
- letošek začíná velmi slibně. Novinka Cognizance snese nejpřísnější kritéria. Skvělé riffy, nápaditá sóla, v rámci death metalu únosná stopáž (41 minut). Po 15 posleších mě zatím nenapadá, co bych vytknul. 

MOLESTED DIVINITY - The Primordial (04/2023)
- dohánění restů v minulého roku. A s úplným přehledem by se nahrávka zařadila do TOPu 2023. 

NITHING - Agonal Hymns (06/2023)
- Matt Kilnera jsem poprvé zaregistroval u Iniquitous Deeds (už něco vydejte!), ale neměl jsem ponětí, že se pustil do dalšího mučení a posouvání hranice snesitelného. Agonal Hymns je třeba dát čas, protože na první dobrou je to bordel za hranou myslitelného. Ale po zvyšujícím se počtu poslechů to začíná vylézat.

Dantez

DAVID EUGENE EDWARDS – Hyacinth (09/2023)
- sólovka hlavního mozku kultovních 16 Horsepower a Wovenhand. Níže posazený vokál, elektroničtěji pojatá instrumentace, které ale stále vévodí Edwardsova kytara a atmosféra biblické apokalypsy. Nejlepší umělcův výstup od Refractory Obdurate z roku 2014. 

COFFINSHAKERS – Graves, Release Your Dead (09/2023)
- fúze country a rockabilly s vokálem na styl Johnnyho Cashe a vibem starých expresionistických hororů i jižanské gotiky. Příjemně temný a snadný poslech, kterému lehce vtipná fazona neškodí.

Bejv

LOCKSLIP – Lockslip (01/2024)
- druhá záležitost, která mi utkvěla v uších, jsou tihle divočáci z Kalifornie. Čtyři natlakované skladby načichlé Converge a jím podobným mathcore spolkům. Nic extra nového, ale co! Na nic se moc nečeká, občas se i zasype a po 13 minutách je hotovo. Uvidíme, jestli nebude mít banda jepičí život. (Bandcamp)

sicky

EXTERNAL - Dreamscapes (01/2024)
- z progmetalového pohledu pecka, asi nejlepší věc z toho mála, co v lednu vyšlo. (7,5/10)

PROJECT 86 - Omni, Pt. 2 (01/2024)
-  spíše střední tempo, řev a razance s příměsí elektroniky. Tuhle verzi nu-metal / metalcore nářezu můžu. (7,5/10)

CASEY - How To Disappear (01/2024)
- měkčí emíčko, možná lehce post-hardcore, slaďárna ale dobrá. (7/10)

LooMis

IMPERIAL TRIUMPHANT - A Night in Tunisia (Cover Collection) (07/2023)
- Rush, Radiohead, Metallica, Wayne Shorte a Dizzy Gillespie – svojsky předělané coververze neméně svojských IT. (8/10)

THE AMENTA - Plague of Locus (10/2023)
- z počátku docela zklamání, ale nakonec jsem si na desce silnější momenty našel. Přesto se musím stále ohlížet nostalgicky zpátky, jelikož někdejší síla a surovost jsou pryč. Místo stisku pitbula je to takové mazlivé koťátko. (7/10)

brutusáček

NEW MODEL ARMY  - Unbroken (01/2024)
- šestnáctá studiová deska, 40 let na scéně a pořád totální top. Novinka je tvrdší a má výraznější basové linky. Zbytek NMA standard, pořád aktuální a svěží, není moc takových kapel.

DarkXane

ALLUVIAL – Death Is but a Door EP (01/2024) 
- sedmnáct minut novoročního progresování od již známých Amíků. Oproti druhému albu Sarcoma do sestavy zapadl nově i drummer Zach Dean. Dospělácký death metal protkaný breakdowny, pro někoho možná moc „core“, ale skvělé. Ústřední soundtrack jako stvořený k zneklidňujícímu killerskému videu hatí veškeré novoroční ideje o lepších zítřcích. 

DIE APOKALYPTISCHEN REITER – Die Mutter des Teufels EP (12/2023) 
- epéčko německých apokalyptických jezdců bylo loni k dispozici ve vinylové limitce pouze na koncertech mezi svatým Štěpánem a koncem roku, k oficiálnímu rozšíření mezi davy dochází až v novém roce. Dneska už tedy spíše hardrockoví rádioví jezdci dávají již jen vzpomenout na zašlé časy slávy přelomu a první poloviny milénia, kdy chrlili své chytlavé folkové variace na smrtikov.

EXOCRINE – Legend (01/2024)   
- galská čtveřice valí ve dvouletých intervalech kvalitní porci technického death metalu a není tak už s šestou deskou na archspirovské žánrové scéně žádnou novickou. Také tady potvrzuje svůj kompoziční talent a zatím nevyčerpatelný potenciál. 

KRVNA – The Rhytm of Death Eternal EP (01/2024)
- australský one man showman Krvna Vatra Smrt (J) vyflákl na nový rok první svoje epéčko po dvou předchozích celkem podařených krvetučných zářezech. Tři atmosférické sedmiminutovky neurazí.

MASTER – Saints Dispelled (01/2024) 
- dneska již česko-americká trojice brázdící hojně v posledních letech také místní kotlinu, v níž také vlajka legendární deathmetalové klasiky vlaje natrvalo usazená pod taktovkou Mistra Paula Speckmanna, na kterém jeho šedesátka rozhodně není znát, což lednová nakládačka potvrzuje mírou vrchovatou.

OATHBRINGER – Tales of Valor (01/2024) 
- je libo trochu nové vlny heavy/power klasiky s nabušenějším zvukem? Neváhejte sáhnout po druhé fošně téhle mladší srbské krve. Žánrové překvapení ledna.

SARDONIC WITCHERY – Barbaric Evil Power (01/2024) 
- neúnavný sólista původem z Portugalska King Demogorgon naklepal svůj čtvrtý satanský a vpravdě barbarsky primitivní počin, který ale v další záplavě celoroční produkce spíše zapadne.

bizzaro

STORTREGN – Finitude (10/2023)
- Dissection michlí s Keep of Kalessin a prog/tech deathem, více brzy v recenzi.

MORTHYMER – Pedagog (11/2023)
- super pocity z poslechu neopouští.

SUFFOCATION – Hymns from the Apocrypha (11/2023)
- dojmy zas o něco lepší, ale desce nepomáhá produkce, především kytar. Suffocation se v tomto lehce přecenili.

CRUCIAMENTUM - Obsidian Refractions (11/2023)
- atmosféra, riffy, valivost, sypec, sóla, vyhrávky, skladby, oldschool a progrese zároveň. Výtečná deska, kde tupěji vyznívá snad jen dolanovský vokál.

RAFAEL TRUJILLO – In the Loop (12/2023)
- 20 minut čirýho fusionu od Rafaela z Obsidious (ex-Obscura). Poslední leta ho už moc neposlouchám, tak že by mu v tomto případě metalový spirit dodal grády?

POH HOCK – Gallimaufry (03/2023)
- fantastický EP, který zní jak Steve Vai z období Sex & Religion (ano, ta deska nazpívaná mladým Devinem) hozený do moderního metalovýho progu. Další Berkleesta.

ENTHEOS – Time Will Take Us All (03/2023)
- trošku jsem dvojku Navena podcenil, Animosity z toho místy lezou pěkně.
 

 

AddSatan

ROXANNE JEAN POLISE - I'm in the Medicine Cabinet (2004)
- špinavý dark ambient, drone, noise s různě deformovanými hlasy, zneklidňující dojem paranormálna, ale i meditativnější části. Vystihnul to jeden komentář, cca: „Je to jako být obklopen duchy, ale pak si uvědomíš, že jsi jeden z nich“. (Bandcamp)

Kuba

VERBERIS - Adumbration of the Veiled Logos (2022)
- nechápu, jak mi mohla uniknout nahrávka, na které se podílel Jamie z Ulcerate. Nutno podotknout, že jeho rukopis je na Adumbration of the Veiled Logos patrný. 

CATTLE DECAPITATION - Death Atlas (2019)
- že uslyším na desce CD češtinu, by mě nikdy nenapadlo (zároveň potěšilo). Co do hudebního obsahu nemá smysl polemizovat. Kapela umí a s každou nahrávkou to jen potvrzuje.

onDRajs

KYPCK - všechno
- člověk si tak přerovnává cédéčka a narazí na věci... :-) Začalo to odhalením digipacku Cherno a pokračovalo to točením celé diskografie. Kypck prostě přinesli vítaný nový pohled na dost zatuchlý doomový žánr. Debut a druhou desku považuju za nejlepší, ale i trojka koketující s nu-metalem a inspiracemi Meshuggah je povedená. Poslední dva počiny (ten poslední vyšel po delší odmlce až loni) už nejsou takový zásahem na solar, hlavně u poslední věci postrádám větší zmar. Nějak to zpísničkovatělo.

MANES - pel mel
- při poslechu loňské desky Manii, o níž nadšeně referoval Vaněna, jsem si logicky vzpomněl na dávnou lásku a alter ego Tor-Helge Skeie. How the World Came to an End jsem taky našel na poličce ve svých CD (překvapení), takže bylo jasno. Deska, na jejímž vzniku spolupracovala spousta lidí, ukazuje tehdejší avant sílu norského post/blacku. Ilustruje to dvojka Come to Pass, kde se do elektronických rytmů mísí rap a nakonec vše završí blackové kytarové bzučení. Geniální skladba, která mi dokazuje, že Skei by neměl tříštit síly a měl by se koncentrovat víc na Manes.

VOIVOD - pel mel
- doháním resty. Přiznám se, že po smrti Piggy a jalových reunionových deskách jsem Voivod přestal sledovat. Eponymní řadovka ještě docela jde, ale Katorz a Infini jsou dle mého fošny nehodné jména kanadské legendy. Neslaný, nemastný bigbít, který úplně ztratil ducha neortodoxního přístupu ke kytarové práci v metalu. Ovšem další trojice alb reputaci napravuje - tvrdá Target Earth je jak stvořená v nejlepší tvůrčí éře kapely, The Wake naopak značí zjemnění, ale i kompoziční progres (viz dvanáctiminutová Sonic Mycelium), a nakonec parádní Synchro Anarchy, které dokazuje, že Voivod ještě neřekli poslední tvůrčí slovo.

FRANK ZAPPA - pel mel
- nedávný dokument o Zappovi v TV mě nakopl, abych si zas něco od něj připomněl a taky si poslechl i něco nového (v čemž budu pokračovat asi ještě dalších deset let, páč Zappa toho vydal fakt hodně). Sázka na 70. léta je jasná, oprášil jsem vinyl - živák Zappa in New York (1976). Fascinující je ta eklektická lehkost - od r'n'b přes jazz rock, od sborových věcí k instrumentálkám, od přímočarých rytmů až po inspiraci moderní vážné hudby (Black Page). Mistr a jeho ansámbl to zvládají všechno na pohodu a je to radost poslouchat. 

Bejv

TESSERACT – vše
- příprava na koncert, víc k tomu nemá cenu psát!

piTRs

LOUDBLAST - komplet
MASSACRA - komplet

MERCYLESS - komplet
- neplánované, o to příjemnější francouzské retro okénko přelomu roku. Jednoznačně nejlíp se na svůj devadesátkový vrchol (kdy chvilkami snad až moc zněli jako Chuckovi Death) později podařilo napojit Loudblast, naproti tomu Massacra v klasické sestavě už tu šanci nikdy nedostala. Dohromady jde o čítankovou ukázku toho, jak exkluzivní tahle scéna byla dávno před Gojirou.

bizzaro

BLOTTED SCIENCE – vše
- námrd od Rona Jarzombeka a Alexe Webstera.

SPASTIC INK - vše
- Ron Jarzombek s bráchou, aneb hudba dvou chobotnic.

ION DISSONANCE – vše
- námrd námrdů, remix Solace je zas vrátil do hry!

FRONTIERER – vše
- Námrd #3 ve stylu Car Bomb, Dillinger.

BEYOND CREATION - vše
- všechny desky fajn, ale debut Aura nepřekonán.

MAYHEM – vše
- s novou deskou Vltimas jsem se vrátil k The True a Ordo i Chimera mě obzvlášť zabily!

FORBIDDEN – vše
- drobný návrat k jedinečným thrasherům.

BENEA REACH – vše
- krása, co místy rozervává srdce.

Baara

ALICE IN CHAINS - Jar Of Flies
- zavařovačce plný much je 30 let, ale něco tak krásnýho nikdy nezestárne.