Jen týden a kousek po podařeném vystoupení Dead Letter Circus se na pražské Futurum chystala další akce velkých (no vlastně spíš větších) jmen světového moderního progressivu. Indicko-americké Skyharbor totiž pro jejich tour přišli podpořit čeští Modern Day Babylon a se svou trošku do mlýna přispěl i talentovaný skotský kytarista Sithu Aye, na jehož vystoupení jsem se ze všech tří jmenovaných těšil asi nejvíce.

Oficiálně se dveře otevřely v 19:00, já přišel krátce po půl, abych trochu omrkl merch a věci okolo. Ihned po příchodu do sálu bylo jasné, že dnes to z hlediska divácké účasti také nebude žádná sláva, ale pořád bylo lidu i ve středu více než na předchozí akci. Přehlédnout pak nešel mohutný „skoro-Samojec“ Sithu, postával u merche se svým klasickým potutelným úsměvem klidného obra a prodával merchandise všem chtivým fanouškům (těch objektivně na této zastávce zrovna moc nebylo a jeho tvorbu znajících, troufám si tvrdit, jen minimum).

Zhruba kolem osmé večerní se posléze začalo hrát a prvním na řadě byl právě mladý Skot SITHU AYE, který jako již tradičně na svém tour přijel s celou kapelou ve složení kytara – kytara – basa – bicí. Sithu letos – krom nedávného remasteru Cassini - vydal další řadové album s názvem Set Course For Andromeda, takže z něj pochopitelně muselo zaznít hned několik skladeb. Jinak co se týče pódiové prezentace, chyběla krásná plachta s artem projektu, kterou v rámci evropského tour vytáhl hned několikrát (naposledy při poslední zastávce pár dní poté v Paříži), takže se hrálo pouze před černým pozadím, což je opravdová škoda. Jinak Sithu ovšem předváděl svůj klasický zdánlivě nevzrušený výkon, kytara mu v rukou zpívá v nádherných melodických sólech, přičemž občas nechal některou z vyhrávek nebo sól zahrát i svého kolegu na druhé kytaře. Kromě Set Course for Andromeda jsme se dočkali i vynikajících Skye a Double Helix, jedné z nejúdernějších skladeb Sithuova repertoáru, která se objevila již na debutu Cassini z roku 2011 a na závěr si chlapci střihli i oblíbenou Senpai, Please Notice Me z vynikajícího „anime“ EP Senpai. Všechno zahráno naprosto s přehledem a jak jsem měl strach o bicí, již po první skladbě absolutně opadl a mohli jsme si tak v klidu užít groovy pasáže, jež přímo nutí podupávat si do rytmu téhle výborné melodicko-rytmické jízdy. Zhruba po 40 minutách principál svůj set určený pro evropské tour končí a jde se připravovat druhá „kapela“ – no vlastně trio – včera.

Totiž omlazení MODERN DAY BABYLON. Djentový projekt otce zakladatele Tomáše Raclavského hraje dnes už historický djent – tedy podobu tohoto ještě relativně mladého žánru, jak jsme ji mohli znát někdy mezi roky 2009 - 2011. Po technické stránce už pomalu stárnoucí materiál pánové naživo předvádějí pouze ve dvou „kytarách“ (Tomáš kytara + Přemek basa; pozn. tour ale opět jel Radim Vládek ex?-Noostrak), takže se trochu ztrácí možnost vybudovat nějakou silnější zvukovou hradbu, což je u tohoto typu spíše na kila/nuly zaměřeného djentu docela škoda. Navíc některá sóla kvůli tomu musela jít z mixu, za což pochopitelně vždy jdou body dolů. Přeci jen chodíte si poslechnout živou kapelu, ne Macbook Pro, ale z hlediska finančních úspor za personál se to dá pochopit (a ještě ušetříte i na problémech). I tak ovšem MDB hodnotím jako takový standard, ačkoliv publikum tento večer očividně tvorbu formace zná a respektuje, což bylo vidět především na paření, které právě při této české kapelce bylo na samotném vrcholu. Ze skladeb jsem zaslechl jak Travelers, tak Water Drops (kterou si studiově Tomáš střihl rovnou s mega talentovaným Plinim), takže z klipovek a pseudo-singlů vše zahráno a v patřičné úpravě. Jen škoda trochu chybějící druhé kytary, která to mohla vše posunout do nových sfér.

Kolem desáté (na kterou si nastavili budík) přicházejí SKYHARBOR, na něž jsem se vypravil spíše ze zvědavosti, abych si potvrdil nebo vyvrátil mé domněnky o živé kvalitě nového pěvce Erica Emmeryho, jenž nahradil Dana Tompkinse, který byl dle mého názoru pro Skyharbor naprosto vynikající. Dan ovšem musí živit rodinu, takže pochopitelně v TesseracT se zatím naskýtají kapku větší možnosti výdělku, ergo dal logicky přednost své domovské formaci. A potvrdilo se to, že právě Eric je nyní nejslabším článkem celé kapely, ačkoliv se Sky snaží vtisknout nějaký svůj ráz. První polovinu večera tak kapela působila navzdory dlouhému tour trochu rozpačitě, navíc i zvuk se slil do zajímavé koule, ze které se podařilo vymanit až v průběhu přehrávaných skladeb z alba Guiding Lights, ve kterých se Eric našel a mne jen překvapuje, že materiál, který si na míru napsal jiný zpěvák, je pro Erica snazší k zazpívání než nové skladby, ze kterých zazněla Blind Side nebo Out of Time. Fakt netuším, kde je problém, ale nejspíše v tom, že oproti minulosti je zatím vydaný materiál o notný kus slabší. Reputaci si ovšem spravili na úvod zařazenou Allure, kvalitně odvedenou, byť na koncert ne právě se hodící baladičkou Patience, na debut jsme se vrátili s ‘hauntingly beatiful‘ Celestial a ochuzeni jsme nezůstali ani o klasiku a jeden z největších hitů kapely – Evolution. A protože Skyharbor nepřidávají, před jedenáctou bylo hotovo. Eric Emmery slavil narozeniny, takže hlavní mozek a kytarista Keshav Dhar ještě nechal trochu ospalé publikum zazpívat Happy Birthday, ale žádného dortu nebo čehokoliv navíc jsme se nedočkali. Už jen z pohledu na diváckou návštěvu muselo být Skyharbor i všem ostatním kapelám jasné, že v Praze modernímu progu/djentu už pšenka asi nepokvete, což je škoda. Já osobně se tak trochu děsím budoucnosti, aby nám tu nezůstalo pouze uprděné agro.

Jinak akci hodnotím docela kladně, byť žádných zvláštních výkonů jsme se pochopitelně i v kontextu divácké návštěvy nedočkali. Prostě je Praha tak nějak na cestě, tak se tu zastavíme, ale že bychom si připravili cokoliv spešl, na to fakt zapomeňte. To si schováme do Londýna, Paříže, Madridu. A já ty kapely naprosto chápu. Na druhou stranu Skyharbor v dobách, kdy vypadali, že jim o něco jde, dokázali připravit naprosto famózní vystoupení, což dokázali před rokem a půl na Sedmičce ještě s Danem za mikrofonem. Takže vlastně tentokrát šlo o mírné zklamání. Buď jak buď, organizace opět fajn, zvuk ve Futuru již tradičně na standardy na našem území celkem silný (hlavně u Sithua to byla paráda), takže vlastně krom první poloviny Skyharbor, kdy byl naopak docela tristní, není příliš co vytýkat. Příště už asi Skyharbor ovšem vynechám, což bezprostředně závisí na tom, jestli studiový materiál přeci jen bude lepší, než prozatím vydané skladby.