Pryč jsou doby, kdy jsme čekali na jednu velkou hudební stár, až se objeví na nějakém velkém festivalu v našich končinách, nebo za nimi jet ven. Zlá doba utekla jak loňská proma a místní sokolovny, kluby, haly a stadióny plní jedna hvězda za druhou. Nejinak tomu bylo i v červnu. Mettalica, Kiss, Satriani si své odbouchali a týden před deviantama s černou žvýkačkou přijel potěšit zvučný Mike Patton s neméně zvučnými Zu. Propagace zněla a vypadala jasně, na plakátech velký Mike a, dalo by se říct že i zanedbatelně, malým písmem Zu. Patton funguje jako magnet a před Archou i v ní se v slušném počtu rojily davy lidí. Neriskoval jsem proto a piváky bral po dvou.
 
Do hlavního sálu se pouštělo od osmi hodin a již kolem půl deváté nás přišel potěšit „jakýsi“ Upejr se svojí podobou „hluku“. Problém by nebyl ani v tom noisu, ale v tom, jak ho produkoval. Pro mě osobně víc vyzní, a víc ohodnotím, spolky typu Napalmed nebo K-LXM, které svoje hluky vytváří „naživo“ za použití všemožných krabiček, pracovních stolů, šroubů, plechů atd. Oproti tomu Upejr přišel a vrstvil hluk z notebooku. Ačkoliv mám kladný vztah k elektronice i k hluku, tak mi tento způsob nic neříká. Nepřesvědčil ani hraný materiál, těch 25 minut vyplňoval mix změti hluku, který pro mě postrádal jakoukoliv smyčku, vrstvení bylo takové chaotické a nepřehledné, vesměs bez skoro žádné gradace. Výkyvy hlasitosti, nevím, jestli si dělal on sám, nebo jestli něco štelovali zvukaři. Celkově vzato jsem byl z jeho výstupu rozpačitý. Na druhou stranu přiznávám fakt, že v tomto odvětví hudby jde o individuální vkus každého posluchače.

Následuje pauza, za kterou by se nestyděla ani velká Metallica, Majkí nás nechá vycukat a přichází společně se Zu až po dobrých 30-40 minutách, ale hned po prvních vteřinách mu je vše odpuštěno. Bylo mi jasné, že deskám Zu jsem se měl před koncertem věnovat víc a do toho „ten“ Patton.

Spojení naprosto fungovalo, sehraně, bez jakékoliv chybky. Tam, kde vám na desce Zu něco chybí, naskočil Patton. Zu naživo zněli víc.. řekněme metalově. Z desek je cítit ta jazzová lehkost, nespoutanost. V daný večer zněli vcelku těžkotonážně. Spoutaně k sobě a při zemi. Vinou tomu byl mohutný zvuk basy, který jakoby pomyslně bojoval s bicími a neurotickým saxofónem. Do toho to celé oklešťoval právě Patton. Tím však je myšleno, že zvukové vyznění nebylo na škodu, naopak. Na svém chirurgickém stolečku měl Mike připravený notebook a krom jiného k němu dnes již neodmyslitelná vysílačka, kterou hojně využíval třeba u Mr. Bungle, Tomahawk, Fantomas nebo ep Irony is a Dead Scene od tDEP. Pattonovy skřeky a cezení nelibostí právě přes legendární vysílačku se po celou dobu zakousávaly spolu s katatonickou hudbou Zu hluboko do mozku. Spletitost jednotlivých tracků a jejich původ z desek by určitě víc rozvedl nestálý dopisovatel BuKy. Já osobně se nechal unášet nádhernou symbiózou a neskutečným bořením hranic, jednu chvíli účinkující předváděli pokřivenou diskotéku, v druhou nekontrovatelný jazz a ve třetí destruktivní metal. Kdybych se měl jen pokusně přiblížit víc to, co se hrálo, tak si spojte Pattonovu sólovou tvorbu + skřeky z Fantomas a desky Zu zastoupené třeba Bromio nebo Igneo a trošku je smíchejte a povařte, ale jak jsem se již zmiňoval, velkou roli hrál zvuk nástrojů daného večera. Neurotický saxofon nezněl tak, jak jsme běžně zvyklí, byl určitě zmutovaný všemožnými krabičkami, žel bohu na nohy jsem mu neviděl, chválit bicí taktéž nemá smysl – neskutečná chobotnice, která snad jako jediná pro mě dávala řád a byla pro mě pojítkem či pomyslným majákem. Kvalitní zážitek podtrhlo i to, že protagonisté si nehráli na herečky a 2x se nechali přivolat zpět. Bezmála hodina jejich produkce byla akorát a věřím, že každý, který aspoň tušil, co očekávat, byl uspokojen jako já.. tím se neubráním dojmu, že někteří návštěvníci očekávajíc po letech Pattona, přece jen čekali nějaký nesmrtelný song od Faith No More.. jó zvyk je železná košile, Patton tohle nedělá.
 
Míč je opět na straně festivalu Stimul, o takovém vystoupení Zu, Ephel Duath, Ruins a Dälek si asi nechám zdát, přesto se na další ročník budu těšit.