Mám zranění a co ty?

Když nemohou vystoupit na festivalu Brutal Assault, připraví se pro ně speciální před-assaultovský večer v Praze. Suicide Silence nechtěli ochudit své početné příznivce v Česku a dorazili sem 27. července. Že jsou tu opravdu fanoušci věrní stylu deathcore a konkrétně tomuto americkému uskupení, dokazují záda jejich jednoho zarytého fanouška /viz níže/, na kterých byl vytetován velký název. Hlučnému, avšak údajně sebevražednému tichu, dělali podporu neméně hluční Dánové Scarred By Beauty a tuzemští Noostrak, o kterých se letos hodně mluví.

Není divu. NOOSTRAK vzbudili svoji nahrávkou celkem rozruch na zdejší technicko-death-metalové scéně, kterou si dovolili pokřtít v rámci tohoto koncertu. Mladíci, před nimiž do mikrofonu pěje zkušený řvoun ze Smashed Face, se snaží znít světově a nutno říci, že to nezůstává v jejich případě pouze u snahy, naopak realizace se tomu velmi přibližuje. Zatímco deska má a bude mít úspěch nejen u nás, ale i jinde v Evropě a ve světě, jejich živá vystoupení jsou spíše zvukovým skvostem, než tím vizuálním. Nebýt obřích plachet s nápisem Noostrak po stranách a frontmana uprostřed pódia, vůbec bych si kapely nevšiml. U jejich setu se žel neuvolníte, nicméně můžete se leccos dozvědět, protože jejich tvorba není seminář o perspektivě hřebíku, ale snaží se dotýkat rozličných témat. Frontman mluvil a gestikuloval pěkně. Přednes byl čistý a působivý, nikoliv vizuálně zajímavý.

 
Nevím, jak při ostatních koncertech, ale pražské HooDoo mělo výrazný problém s uceleným ozvučením prostoru. Nehovořím ani tak o dostatečné kvalitě zvuku linoucího se z reproduktorů, ale spíše o dílčích problémech, zejména u mikrofonu, při jehož hlasitějším výjevu docházelo k nepříjemnému praskání po celou dobu koncertu u všech kapel. Nicméně to se nedá ani srovnat s tím, co se dělo při setu dánských SCARRED BY BEAUTY. Na ty se už strhlo celkem rozsáhlé moshování, bohužel otravujíce i lidi, kteří nechtěli být do toho začleněni, a obsahujíce lidi, kteří neměli ani šajn, jaká muzika to hraje, neboť bylo evidentní, že mnozí z nich se nepohybovali vůbec do rytmu ani melodie. Měli za úkol pouze jediné – mlátit kolem sebe.

To by bylo víceméně to nejmenší. Scarred By Beauty v podstatě odehráli koncert tak, že byl slyšet pouze zpěvák a bicí. Kytara ani baskytara se prostě nedostaly k lidem stojícím pár metrů od pódia. Možná by se člověk něco doslechl z odposlechu přímo na pódiu, ale tam je místo jen pro vystupující. Dánové mají za sebou zatím jedinou a to velmi povedenou desku Sutra. Nicméně pro tento koncert se rozhodli odehrát ve většině úplně nové skladby, které dosud nebyly zvěčněny. Nemyslím si, že je to šťastné řešení, protože lidé v podstatě nevědí, co se v těch skladbách odehraje a nemohou se nikterak výrazně zapojit. Ale těm návštěvníkům HooDoo to bylo jedno, protože by poskakovali evidentně na cokoliv. Z toho, co jsem zaslechl při jejich vystoupení, se nové skladby spíše opíraly o jednodušší postupy, ideální pro hopsání.
 
SUICIDE SILENCE se o nic takového bát nemuseli. Jejich zvuk byl jako vínko (vyjma toho praskání mikrofonu), a tak si pokládám otázku, jestli to nebylo všechno schválně, aby o to lépe vyzněl hlavní tahák večera. SS mají v sobě takový nárazový efekt na posluchače. Prvních dvacet minut bylo naprosto zdrcujících. Skvělý přednes, frontman si hrál s lidmi, uměl to s nimi, oni mu na druhou stranu zobali úplně všechno z ruky. Breakdowny první půlce vystoupení pomáhaly a vytvořily silnou bláznivou skupinu lidí. Po oněch dvaceti minutách ale pozitivní dojem z kapely klesal dolů. Ano, frontmanův vysoký řev je obdivuhodný a neuvěřitelný, stejně jako jeho rapování. Jenomže když hrajete skoro padesát minut to stejné, začíná to být na hlavu a nudné. Suicide Silence nabízeli hodně skladeb z prý nového alba, které však už vyšlo v loňském roce. Slyšel jsem pouze dva projektily z dřívější tvorby a bohužel i to byl možná kámen úrazu. Nové album Black Crown je jednotvárné, cílené na určitou skupinu fanoušků, u které vždy uspěje. Ale postrádá nějaké výrazné momenty. A na koncertě se to dříve nebo později projeví, když opar z ochromujícího živého přednosu opadne.
 
Nejvíce z tohoto podprůměrného koncertu si kromě povedených Noostrak budu pamatovat hlavně početnou skupinu teenagerů, kteří vycházeli z kotle s nejrůznějšími zraněními, přičemž jsem si jist, že někteří posléze skončili i v nemocnici. Není nad „válečná zranění“. Hrdinské? Nikoliv, hloupé, ale toto už začíná být výsada moderního deathcoru a jejich stále mladších a mladších fanoušků. Smutné, leč pravdivé.