Celá taškařice se odehrála již minulý pátek, čili report je lehce opožděnější (tohle bych jindy nikomu nedaroval!), ale pokud má někdo fakt dobré dů…výmluvy a ještě na vás vyvalí o_O, no neodpustili byste mu? Konec vtipkování, teď už bez dalších průtahů k samotné akci, kterou si na svá bedra pro fans chtivé „azbukou psané čínské znaky“ vzali Nias.

Původně jsem chtěl první kapely spíše heslovitě shrnout do jednoho bloku, ne snad pro odbytí, ale na to, jak je Rock Café dobrý klub a jak rád tam vlastně chodím, nepřál kapelám zrovna zvuk. Nebo alespoň minimálně zvukař. Těžko, nebo naopak možná jednoduše, pak s čistým svědomím vynést negativa, když kapely za ně ani dost možná nemohly, ale jedno se ukázalo. Nejde-li zvuk, dobrý zpěvák může zachránit kde co.

Z Chomutova publikum přijeli rozehřát VICTIMS, kteří mě minule na svém prvním koncertu s live-drummerem rozsekali. Definice? Victims hrají deaTHCore, role jsou v kapele jasně rozděleny a každý ví, co se od něj očekává. Frontmani jsou naprosto a bez oprávněné výhrady, že tento model silně připomíná Despised Icon, muži na svém místě. Doplňují se, frázují přes sebe, hipec jaxviňa!  Taktéž se nedá lkát nad strunnou sekcí, ale kvůli zvuku kapela nezněla pospolitě, nástroje zněly odděleně a jakoby vedle sebe, což celkovému vyznění nenapomáhalo, spíše naopak to budilo dojem jednotlivců hrajících souběžně a tím kapela ztratila na kompaktnosti a vlastně i síle, ačkoli, nejen při coveru Emmure, se lidi před jejich podiem hodně bavili.

Pak následovali NIAS a tady se zas jednalo o něco jiného. Hudebně i zvukově. Tentokrát jsme se posunuli dolů věkem i postojem (to byl přímo odliv, kolik krabů na podiu přeběhlo) a přesunuli k modernímu vyznění progresivních, matematicky zaměřených kapel. A i když opět nepřál zvuk, celou věc hned zachránil Venca. Stejně jako ve Victims (jeho bývalé „bydliště“ mimochodem), i zde vokály vše držely vysoko nad vodou. Venca rozhodně patří mezi, co se hlasových možností týče, nejlépe vybavené frontmany. Jeho vokál má barvu, sílu a dobrý timing. Kapela tentokrát nezněla zvukově rozděleně, ale spíše nesrozumitelně. Když se nehrály starší, spíše na breaky zaměřené, věci nebo ty z profilů známé (výrazná Define the Impression), bylo těžké si muziku pro zvukovou nesrozumitelnost pořádně užít. Ale i tak je cítit, že v Nias je (i s bezpřechodovým, cha!, Danielem) naděje. Doufám, že nové věci, které kapela skládá, to potvrdí a že se v materiálu nebudou vyskytovat žádná „epic emíčka“ (aka to Jerryho brnkání mě moc nevzalo).

Pak přišla řada na partu Tomáše Raclavského, u kterého vlastně obě předchozí bandy nahrávaly. Z Tomáše se producentsky stává člověk na svém místě, který je pro nejen začínající interprety zdrojem nápadů a zkušeností. Tím MODERN DAY BABYLON rostou a stávají se na djentovém kolbišti pomalu pojmem. I proto je Raclavák dobrým promo-artiklem pro výrobce kytar, kterých se u něj začíná hromadit víc než nových skladeb ;) Ale jak by ne. Muzika MDB je na srovnatelné úrovni se světovou scénou, její živá prezentace je i přes drobné nedostatky - kdyby na tom zejména rytmika i přes své nadstandardní kvality ještě víc mákla - přesvědčující. Jenže ani Modernům v Rock Café zvuk úplně nepřál, a to si Tomáš vlastně nazvučuje sám a zvukaři posílá jen hotový výstup. Druhé kytary a programming pouštěné ze záznamu byly k pohledání, natož basu najít. Té je obzvlášť škoda. Jinak pro MDB standardně dobrý výkon, který nemít zvuk jen „dobrý“, byl bych vážně spokojen.

Se čtvrtou kapelou už přišla řada na cestující kumpány z Revenge of the Universe tour. NOOSTRAK, posíleni o dva nové členy (kytaristu a basáka), tomu všemu ale nasadili korunu. Jejich vystoupení se nedá nazvat jinak než jako výborné. I přes krátkou funkčnost sestavy tohle bylo rozhodně nejprofesionálnější vystoupení celého dění. Vylezl zvuk a Noostrak tak zněli jak válec, který před sebou do země zamáčkne vše, co mu přijde do cesty. Jasně, na generičnost téhle muziky upozorňuje kde kdo, ale když kapela šlape jak hodinky, dává to celé smysl. A všemu silně napomohla jedna malá, drobná věc. Teď nemyslím Jardu, i když o něm řeč je také, ale trigger. Zvukař nemusel kroutit, aby z čistých kopáků dostal něco, na čem rytmika v metalu stojí. Nohy mají hrát s trsátky, průšlapy a breakdowny mají kopat a hlavně znít srozumitelně. Jasně, předchozím kapelám až na Victims by to možná tolik nepomohlo, ale ta basovost živého kopáku ve zvuku hutných mnohastrunných kytar vydá často za své. Doufám, že Noostrak tato sestava vydrží, protože to bylo živé, přesvědčivé, profi.

Hlavní hvězdy THE KOREA to tedy tímto vystoupením neměli nejjednodušší a jejich zvukař se rozhodl pro radikální krok. S nedobrým zvukem během večera se rozhodl bojovat hlasitostí. Kdo neměl špunty, toho lituji, protože to byl takovej mazec, že snad i družicím na orbitu musely upadat lopatky. (A pak že v Rusku padají meteority…) The Korea to ale evidentně nevadilo a především hodně živý zpěvák celou kapelu pěkně táhl. Pomáhal si sice krabičkami (jakými nevím, ale fungovalo to), ale vokálně to bez slyšitelných kazů ustál. Jiná strana mince je hudba. Ne snad špatná, ale, na poměry žánru, dost triviální. The Korea totiž vše směřují do jednoduchých, ale účinných groovů, a kde nestačí technika, tam pomůže refrén a chytlavý zpěv. Nemohu si pomoci, ta generičnost se u Rusáků projevila asi nejvíce, obzvlášť v případě, kdy rytmika ze svého místa prakticky neuhnula a celý koncert projela jak raziči tunelů. Ať tak či tak, dobrý koncert to ale byl.