COMANIAC - Return to the Wasteland
První v řadě máme jednu z nejlepších thrash desek roku 2015 a možná dokonce i za celých deset let. Tato deska vás připoutá a už nepustí. Agrese, energie, vybroušenost zvuku, kulervoucí riffy a mnohé další vás naprosto zničí. Tento debut vystřelila švýcarská banda a minimálně moji pozornost si zajistila zcela určitě. Když už si myslíte, že jste na vrcholu hudebního orgasmu, překvapí vás další skvělá pasáž a slintáte blahem. Na albu není jediná slabá pasáž, natož song. Vynikající přesnost hráčů, inovátorské riffy a zabijácký vokál ukazují, jak by se měl thrash v současné době dělat. K tomu si připočtěte také geniálně zpracovaný obal alba a máme tu desku roku 2015. Takže všichni ostatní, poslouchejte a učte se!
Hodnocení: 100/100
DISTILLATOR - Revolutionary Cells
A máme tu další překvapení ze země větrných mlýnů a marihuany, tedy Nizozemska. Výborných devět skladeb ani chvilku nenudí a představuje svěží thrashing 21. století. Kompozice skladeb, pestré pasáže a drtivé riffy hovoří o výborné desce samy o sobě. Najdeme zde také skvělý ostrý vokál, který občas zabrousí i do vyšších poloh, ale je především neskutečné, co dokáže „pouhá“ trojice muzikantů. V hodnocení jsem uvažoval mezi devítkou a desítkou, nakonec jsem zvolil devět, ale k top hodnocení chyběl jen velmi malý krůček. Od svého EP z roku 2013 se kapela velmi zlepšila.
Hodnocení: 90/100
SLAYER – Repentless
Slayer. Co více dodat? Pro mnohé očekávání minulého roku. Album má solidní zvuk, najdeme tu kvalitní bomby jako Take Control nebo Implode, ale je zde také plno průměrných skladeb, což na formát kapely typu Slayer je trochu málo. Kvalitativně se podle mě dá album srovnat s předchozím World Painted Blood. Je zde typický slayerovský rukopis i Araya ve skvělé formě, ale nová mladá krev jako Comaniac nebo Distillator je v tuto chvíli sfouknou jako svíčku.
Hodnocení: 70/100
BLOODROCUTED - Disaster Strikes Back
Belgičanům se debut Doomed to Annihilation velmi povedl a ani druhé album Disaster Strikes Back na tom není špatně. Řízné sypané riffy, valivé bicí i dobře znějící vokál najdeme třeba na peckách jako Consumer of Death nebo Human-Beast. Zvuk i riffy mi velmi připomínají Řeky Suicidal Angels. Myslím, že o této kapele v budoucnu ještě hodně uslyšíme.
Hodnocení: 80/100
BATTALION - Generation Movement
Čtvrtá deska švýcarských thrasherů Battalion sice do thrashe nevnáší žádné inovátorské skladatelské prvky, stále se ale jedná o povedené dílo se skvělým zvukem a myslím, že muzikanti se každým dalším albem zlepšují. Deska disponuje peckami jako Rapid Damage či Wrong Side of the Tracks, ale také zde najdeme i vatovitější songy. Kapela se vždy pohybovala mezi thrash a heavy metalem, ale kdyby ven vypustila krapet více energie, nebylo by to zcela jistě na škodu. Dílo neurazí, ale ani vás nevystřelí ze židle. Na živo však nové skladby znějí mnohem lépe jak z kotouče.
Hodnocení: 70/100
BIO-CANCER - Tormenting the Innocent
Z pohledu thrashové muziky je Řecko moje nejoblíbenější země, Bio-Cancer mě však svým druhým albem až tolik nezaujali. Zvuk je sice perfektní, na desce se ale najde jen pár zapamatovatelných riffů, ale co nejvíce vadí, je zpěv. Zpěvák má až blackový nádech, slova nejsou absolutně rozumět a k muzice, co Řekové produkují, se nehodí. V jejich provedení je to sice celkem netypická kombinace, ale s tímhle do světa díru moc neudělají. Muzika ale není zas tolik špatná, tak uvidíme, co přinesou na další fošně.
Hodnocení: 60/100
ERADICATOR – Slavery
Další deska nás zavede do Německa k zatím celkem nedoceněné kapele Eradicator. Slavery je jejich třetí počin a předchozí dvě desky jsem si velmi oblíbil - byly plné zajímavých hudebních zvratů a linek. Trojka mi oproti předchůdcům přijde ještě více propracovaná a méně přímočařejší. Je to znát i u některých songů, co se týče délky skladeb. Najdeme zde výborné skloubení těžkotonážních riffů s melodickými vyhrávkami a velké propracovanosti doznaly i kytarová sóla. Zpěvák Sebastian Stober také vylepšil svůj zpěv a zkouší různé polohy. Za mě kvalitní thrashové dílo, které se určitě neztratí.
Hodnocení: 85/100
EXARSIS - The Human Project
U Řeků Exarsis od roku 2013 proběhla velká personální rošáda a kromě kytaristy a bubeníka se udála změna i na hlavním postu, a to zpěvu. U Exarsis tato změna byla o to zásadnější, protože v jejich tvorbě se vyskytoval do výšek nebývale tažený vokál. Nový zpěvák Nick J. Tragakis je celkem slušná náhrada, v tvorbě využil i trochu hrubší zpěv a jeho výšky také nejsou špatné, ale na Alexe nemá. Předešlé album The Brutal State bylo pro mě jedno z nejlepších alb za poslední dobu, takže novinka by musela velmi překvapit, aby se jí alespoň vyrovnala. To se sice nepovedlo, stále se však jedná o kvalitní a thrashingem nabité album. Produkce i riffy neznějí špatně, chce to ale více zapamatovatených riffů. Jsem velmi zvědav na jejich další počin.
Hodnocení: 80/100
GAMA BOMB - Untouchable Glory
Gama Bomb z Irska nejsou žádnými nováčky, Untouchable Glory je jejich pátým zářezem v diskografii. Tahle skupina pro mě představuje něco jako thrashmetalové AC/DC. Stále stejný postup skládání, zvuk, zpěv - nač měnit něco, co funguje. Songy se na vás valí takovou rychlostí, že než se nadějete, jste u konce. Album se jim velmi povedlo, doznává stejných kvalit jako The Terror Tapes. Nechybí charakteristický zpěv, rychlopalné bicí, speedové riffy ani všudypřítomný humor. Za mě slušná práce, i když žádné inovátorství se zde nekoná.
Hodnocení: 80/100
LEAVE SCARS - Chains of Redemption
Máme tady další překvapení na scéně, Belgičani opět útočí! Toto je druhé album těchto thrash úderníků a představuje poctivý novodobý thrash metal s perfektním zvukem, který jsem od posledního alba Havok snad neslyšel. Dokonale vybroušené kytary, bicí a nakřáplý vokál potěší každého milovníka tohoto stylu. Skladby jako Final Chance, Chains nebo The New Great Game vás rozdrtí do posledního šroubu.
Hodnocení: 85/100
NUCLEAR - Formula for Anarchy
Chilani Nuclear loni vydali svoji čtvrtou fošnu a rozdíl od posledního plnohodnotného alba byl pět let. Očekával jsem tedy velký nášleh. Deska není špatná, sype to jak domovnice chodník, riffy lítají vzduchem, ale po tak dlouhé době jsem čekal asi trochu větší buldozer. Navíc skladby se ve většině případů pohybují mezi 2-3 minutami hrací doby, což u Nuclear nebylo pokaždé zvykem. Chtěl jsem dát sedmičku, ale ten půlbod jim dám, protože kvalitní thrashový randál to přeci jen je.
Hodnocení: 75/100
ULTRA-VIOLENCE - Deflect the Flow
Italové Ultra-Violence vydali minulý rok druhé album Deflect the Flow a že se pousunuli o kus vpřed, na to vemte libru jedu. Kapela nám naservírovala album, které je propracovanější a plné hudebních zvratů, tu výrazné basy, tu pomalých inter, ale i devastujících riffů. Třeba takovou melodickou vyhrávku jako máte možnost slyšet ve skladbě Fractal Dimension jsem v thrash metalu dlouho neslyšel. Skladby v průměru mají délku i kolem šesti minut, určitě to není album na jeden poslech.
Hodnocení: 80/100
ANGELUS APATRIDA - Hidden Evolution
U těchto horkokrevných Španělů se jedná o jejich pátý počin a celkově deska nezní vůbec špatně. Podotknu i fakt, že kapele se u nás asi začlo velmi líbit, neboť minulý rok již u nás třikrát hrála. Slušné melodie, riffy, zajímavý vokál, to vše dělá z Hidden Evolution slušnou desku.
Hodnocení: 75/100
ANNIHILATOR - Suicide Society
Pardálové Annihilator loni vydali svoje patnácté album a asi největší novinkou se stal fakt, že z kapely odešel kytarista/zpěvák Dave Padden, takže nové album kompletně nazpíval sám Jeff Waters. Jeho zpěv mému uchu libozvučí, stejně jako jeho riffy a kompozice skladeb. Totální rozsekávky desky jsou My Revenge nebo Narcotic Avenue, a i když jsem na album našel jednu zbytečnou skladbu (tou se pro mě stala Snap), Annihilator ještě neřekli své poslední slovo. Skvělý thrashing.
hodnocení: 80/100
Vložit komentář