Pondělky jsou nejspíš výmysl samotnýho Lucifera jako daň za naše víkendový eskapády. Jinak to ani bejt nemůže. Nikdo se zdravým rozumem by přece nemohl nic tak strašnýho dopustit. Taky poslední dubnový pondělí nebylo jiný. Prostě klasickej hnus, marast, sebetrýzeň a přemítání o tom, jestli má cenu na tomhle světe ještě vůbec bejt. Jeden rozdíl tu ale přece byl. Se západem sluce se totiž na obzoru objevuje světlo na konci tunelu. Spíš to teda jsou těžký dveře od Futurum Music Baru, který na sobě mají nalepený papírek nesoucí jednoduchou message: F.S., Uneven Structure, Twelve Foot Ninja. Pomůže to alespoň trošku člověku přežít nejhorší den týdnu a nabrat síly do dalšího dne?

Předskakovat zahraničním kapelám bývá pocta. Ale občas to je za trest. Taky komu by se při pondělku chtělo někam trmácet, tahat cajky, hrát pro chladný publikum, kde na vás postává pár lidí, co vám sotva zatleskaj, zase tahat cajky a trmácet se domů. Tentokrát to byl nejspíš trest, ale kdoví. Třeba si to F.S. užili dosyta a měli z toho radost. Přeci jen z Teplic do Prahy to není daleko a na kapele bylo vidět, že hraje hlavně pro radost.

F.S. očividně nemají velké ambice se stát velkou kapelou, nebo se snažit vyrůst. Na Bandzone povídali, že fungují od roku 93 (RESPEKT!), a kdyby tomu bylo jinak, bude to vidět. Nemají žádnou show, žádné pózy a bohužel ani žádnou specifickou tvář. Tu vlastně nemá ani zpěvák, protože ji schovává pod maskou á la Corey Taylor, což je vzhledem ke strnulému a dost introvertnímu projevu trochu WTF, trochu zbytečný, ale co, to je každýho věc. Místy zajímavé nápady se však až často střídají s nemastným a neslaným průměrem. Stejné je i publikum. V klubu je lidí poskromnu, většinou jen tak postávají, popíjejí nebo scrollují. Zvukově je to stejný jako s kapelou i publikem.

Ještě před Uneven Structure je ve Futuru poloprázdno a trochu to vypadá, že lidí bude snad méně, než bylo třeba na podzimní zastávce tour Skyharbor, Sithu Aye a MDB. Nakonec se ale klub téměř zcela zaplní, a to především díky velkému zájezdu z Polska. Polština byla slyšet víc než čeština, takže to byl takový trénink na BA. Ale zpátky k muzice.

Uneven Structure mají v den konání venku novou desku La Partition teprve čtyři dny. Takže jediné, co z ní jde hodnotit, jsou první dojmy. Je o hodně klidnější, rozplizlejší a až dost předimenzovaná. Díky spoustě detailů a přehršle gradací a zvratů vyžaduje dost soustředění a neodpouští nepozornost. O to větší zvědavost je, jak bude tohle všechno znít naživo.

První skladby odpalují ze starších věcí Februus a 8. Zvuk jako víno! Má to hrozný koule. Šlape to. To je prostě výhoda těhle nových (tech) prog kapel, který si to umí vymazlit a výsledek stojí za to. Navíc vlastní LED blikátka, který přidávají na atmosféře. Pak nový věci na vyklidnění. Ty ale zklidňují i publikum a je vidět, že novinky jsou jinde a už nemají ten správnej drive jako starší vály. Na závěr skoro 8 minut dlouhá táhlá věc už trochu nudí. I přes to všechno jsou ale Uneven Structure jedním ze špiček současný djentový vlny. Maximálně precizně zahraný a profesionální přístup. Jen tam bylo zbytečně moc zlejch pohledů, který by si měli nechat do nějakýho deathcore projektu.

Už je narváno a Twelve Foot Ninja se celkem dlouho chystají. Asi byli hodně busy. Odpalují to a publikum s nima. Hops hops, tlesk tlesk. Maximální dávka energie, úsměvů a pozitivity. Atmosféru podtrhuje spousta vlastních světel a stroboskopů. Polsko je miluje. Zvukař ale asi moc ne. A je jedno, kde člověk stojí. Až to snad ani není pravda. Trvá totiž hodně dlouho, než si zvuk sedne. Snad víc jak půlku setu. O to víc to ale potom šlape. Naštěstí tihle videoklipoví masteři dávají ty nejzásadnější songy až v druhý půlce, takže zklamání být nemůže. Je tam spousta sing-along momentů a hecování. Palec nahoru, že lidi znají texty!

Takže? Takže nakonec to pondělí tak strašný nebylo.