Sváteční pondělí jako svátek tvrdé muziky? Proč ne. Však po kolika letech se k nám vrátilo jedno z nejznělejších jmen – Slayer – na poli kovové hudby? Ale Unholy Alliance Tour není jen o Slaayyeerrr, protože s nimi po jejich boku v rámci tohoto kolujícího kolosu jedou vždy další žádaní interpreti, ke kterým se v tuzemsku přidal i český zástupce.

A jím byli ostravští Motörhead Malignant Tumour, kteří již ve slušně zaplněné hale svých vítězných 15 minut slávy využili výborným způsobem. Pro jejich show jsou paruky, metalové pózičky spojená se silnými hesly a humorným nadhledem již příznačné. Však Malignant sami jsou metal a za svou čtvrthodinku se slušivým zvukem od Stáni Valáška šťastni odehráli We Pant Tow Red, Infernör, Bristroll, We are the Metal a Electric Church. A lidé je brali, co víc si třeba od pětisícovky přát!

Prvními z koloritu Unholy Alliance byli Amon Amarth. Pro Švédy typické melodie v deathmetalovém hávu a, pro mě, trošku v hospodském podání. Ale nemyslím to nijak urážlivě. Amon Amarth pro mě představují v death metalu něco, co u nás reprezentují třeba takoví Kabát. Tedy ne úplně blbé, na cílené posluchačstvo poměrně silné a skandinávskými melodiemi obhroublé písně nekomplikovaných struktur, kde je důležitá hymničnost zpěvu a zapamatovatelná kostra písně. Amon Amarth v ČR evidentně mají silnou základnu fans, protože ohlas je velký a někteří dokonce se slovy „tož toto sem chtěl vidět a valim dom“ opouštějí Teslu.

To Mastodon jsou již jiné kafe. Kapelu sice nemám nijak extrémně naposlouchanou, a tak můžu jen uvést, že hráli songy z posledních dvou alb… či snad i ještě něco z předcházejícího? Snad mne neroztrháte. Velká škoda, že to nyní díky zranění jednoho z kytaristů Mastodon valí ve třech. Jejich tvrděkovové progresivní fůzi stoner/rokenrolu to uškodilo. Nicméně i tak ale kapela dokázala zaujmout dost příchozích a udržet je u pódia, za což určitě hodně může vždy famózně hrající bubeník Brann Dailor, ale i tak ohlas byl asi nejchladnější.

Trivium byli poslední ze stálých „předkapel“ hlavních hvězd. Sám bych na to netipl ani groš, ale Trivium měli úspěch. Těžko říci, zda k úspěchu přispělo to, že Travis Smith už měl bicí na vyvýšených praktikáblech a byl tak krásně vidět, ale sám za sebe mohu v klidu říci, že Trivium své řemeslo zvládají naprosto bez problémů. Měl jsem menší obavy, že Slayeristi je s jejich verzí teplejší (občas zpěvy) Metallicy trošku pošlou do keplíčku, ale verze heavy/thrash metalu řízlého metalcorem vskutku zabrala.

A je to tu. SLAYER! Očekávání velká, hukot a pískot v hale se stupňuje, opona nepadá, bum bác, rozsvěcují se světla, opona jde dolů a čtveřice pekelníků nastupuje! Již jsem to psal několikrát, metal poslouchám čtvrt století, ale, sypu si popel na máňu i Milana, Slayer vidím poprvé!

A ua, zvuk by mohl být lepší, ale sám čumím, jak to hraje! Poměrně rychle se ale zvuk čistí a za chvíli je slyšet už téměř každý průtrs obou pánů Kinga/Hannemana, ačkoli občas ta sóla, která by soutěž krásy určitě nevyhrála, mohla být oproti celé kapele maličko ztlumenější. Vpředu Satan sám, Mr. Angel of Death Araya, to svým klasickým způsobem slovně pálí jak zaseklej Kalašnikov a antikrist jednotky SS si v pekle pěkně mnou ručičky. A ty si s nožičkami mne i pán v pozadí, pan bubeník s velkým P, Pan bubeník Lombardo, který mi ustřelil čelist už u ramen, válí, válí, válí, zvuk bicích je jak z nejlepšího pornáče, u kterého můžete mnout, rána vedle rány je skvostným šlehnutím biče přes voskem podrážděná rozpálená záda. Nádhera!!! Ale teď už je celý zvuk extra třída a snad i ty, které to snad přestává bavit, jelikož je to samozřejmě stále dokola a Slayer navíc prakticky bez pauz, jak zaseklí králíčci Duracelláčci, hrají song od songu (přes ověřené klasiky, vlastně celou Raining Blood a jednu naprostou novinku Psychopathy Red z připravované desky na 2009, která je totálním masakrem), zůstávají oněměle stát. Po cca hodině a půl je všemu slaytanic wehrmacht extreme terror punku konec, zadní světelná dia-projekce, jež po celou dobu koncertu nabízela animace na téma logo Slayer-orlice-válka, se vypíná a Slayer bez přidání odchází, však, jak jsem uvedl, novinka se dokončuje, a tak by byla škoda vystřílet veškerý arzenál, kterým nás – snad i u nás – sestřelí příští rok, čemuž by mohlo domoci to, že pražská zastávka třetího Unholy Alliance se se svými necelými osmi tisíci návštěvníky stala prozatím tou nejúspěšnější!