Švýcaři Zatokrev zde nebyli poprvé. Nikdy jsem je neslyšel, prakticky je neznám. Ale znám FDK, ty rád mám. A hráli úplně zadarmo. Nešli byste? Jasně že jo, vysvětlím níže. A protože FDK dlouhodobě patří ke špičce tuzemských kapel, nejen těch sobě žánrových, a Zatokrev získali kontrakt s Candlelight Records, musel jsem vše (kvality Helvétských a stálost domácích) na vlastní uši ověřit.

S mírným zpožděním začali samozřejmě FDK, kteří se Zatokrev sdíleli podium hnedle čtyřikrát – v Kladnu, Litvínově, Plzni a Praze, kde celou akci sponzoroval klub Cross, který (tleskám!) ještě dělá „kulturu“ po starém, čili má menší rozpočet i pro kapely a vše živí z baru. Pro úplnost dodávám, že Zatokrev ještě pod patronátem Aardvarku hráli akci v Brně. Klasickému složení hudby dvou kytar, basy a bicích v FDK ale vévodí člen pátý: zpěvák, klávesista/obsluhovatel PC a třetí kytarista Jirka, který nesází jen na hlubší řev, ale zapouští do tvorby, a vcelku úspěšně, i čistý hlas. Co se týče mě, přijde mi, že ten hrubší vokál/řev do muziky zapadá fantasticky a dává jí i slušný říz. Kdo FDK nezná, ti na kontě mají dvě řadovky, které se pravidelně setkávají s velmi dobrou odezvou (aby ne), a dá se říci, že díky nim, když živě FDK jejich obsah umí předvést autenticky, jsou na špici naší post-metalové scény. To se krom volného vstupu projevilo i na návštěvnosti a ohlasu z publika. Kapela pak svou tvorbou skvěle odkrývá, o čem ten post-hardcore vlastně je. Bývalá hardcorová dravost, jen trošku zpomalená a zhutnělá zvukem kytar podpořená přímými, ale vlastně i místy nápaditými a především živými bicími byla příznačná i pro novou skladbu, kterou krom klasických věcí z Borderline a Earthlink FDK představili. Vrstvení, nabývání hmoty, FDK se netrápí ve zmaru a nechcípají v tempech a furt, i když hrají pomaleji, se na vás valí vřava kytarových kil a energie. Vlastně jako vždy, povedené vystoupení.

A jak „hvězdy“ ZATOKREV? No abych pravdu řekl, dojmy mám jemně rozporuplné, ne však negativní. S přibývajícími skladbami se totiž u Švýcarů (žádní post-buzíci, ale máničky) odhalila jistá nesourodost, kdy kapela v první části setu zněla silně stonerově, což svým způsobem hry dosti podpořil i nový, vzezřením staršího Gortha silně připomínající bubeník, který na to, že se Zatokrev profilují jako sludge, hrál jako kdyby utekl od Mastodon - stále samé přechody a vyplňování „prázdnějších“ míst. Po bloku prvních skladeb se pak začalo odhalovat, že Zatokrev nejsou cizí ani psychedelické plochy, místy snad až progové nápady (třeba využívání 5/4 dob) nebo blackové výhonky, ale i čistě droneová martyria, čímž sice vystoupení, při kterém na vás někdy útočily i tři zpěvy (v předposlední písni si mikrofon vzal i bubeník), nepostrádalo dynamiku, ale minimálně u mě získalo na mírné kolísavosti, kdy některé skladby (spíše ty uzemňující) bavily více, některé méně či snad i vůbec. Možná Zatokrev v žánru platí za kapelu zajímavější, to ale nutně nemusí znamenat zábavnější. Ale jinak není třeba vytýkat nic, vše bylo podáno profesionálně. Sedmičky daly sílu zvuku, i když mu chvílemi kvůli vazbám nebylo úplně rozumět, bubny valily a hlavní, syrový vokál frontmana Frederyka Rottera (má kořeny v ČR, a tak občas komunikoval v domácím jazyce) jemnou uvřískaností zalézal pod nehty.

Takže. Oproti jasněji nakročeným FDK mě Zatokrev bavili o poznání méně, ale zato ukázali svou hydrovitou tvář, kdy jednou koušou, podruhé plivou jed. Nic mě ale neodradí, aby si jejich nové album The Bat, The Wheel and a Long Road to Nowhere, až vyjde, nesehnal - vyjde do konce roku.