Na plátně poskakují veverky a další hlodavci, tváří se nevinně a roztomile a dělají bizarní věci. Jinak se v (závěru) setu Deceased Squirrel on the Phone nic pozoruhodného neděje. Syrová riffovačka, bohužel jen zvukově, skladatelsky to šlo snad až ke grunge.

Set Microvomit, přes svou délku a údernost připomínající jistý Caesarův výrok, se už takhle odkývat nedal. Kompaktní, ne monotónní hluková stěna, rozsypané bicí, na které se hraje akusticky, s nasazením na hranici zhroucení. Poctivá hlukařina (pokud je tohle noise rock, tak do toho žánru opravdu spadají i Skullflower), jen s pár efekty na base a kytaře. Krásný zvuk, ve svém přístupu krásně čisté, strohé, bez jakýchkoli zbytečností. Víc nahlas. Naplnění hesla o léčivých účincích hluku. Patnáct, dvacet minut, dost. Ještě jednou, prosím.

Dodatečně sjíždím vše, co mají Microvomit na bandcampu, a uznání se mění v nadšení. Po nedávných Škvírách a Spojích další tuzemská světově znějící improvizační kapela. Suverénní, vždy zábavné, poměrně překvapivé i rozpoznatelné.

http://microvomit.bandcamp.com/

Zu si prý objednali takovou aparaturu a takovou hlasitost, že koncert většina klubů odmítla. No. Chtělo by se připomenout heslo „maximum volume yields maximum results“, ale na Dobešce se ukazuje, že to bude trochu složitější. Jakkoli zvuk nakládá (zejména velice hutná basa s lidmi slušně houpe), hudbě Zu by slušela větší zvuková ostrost. Saxofon a basa částečně hrají „vlastní“ party, částečně fungují jako kytara, přičemž basa spíš seká akordy a Luca Mai naproti tomu supluje na basový saxofon méně striktní melodie. Ovšem oproti Carboniferous z větší části chybí - zřejmě i vlivem zvuku - přechody ze suverénních, kontrolovaných, často matematických pasáží do free pekel. Zu hrají bohužel spíše v jakési střední poloze bez hypnotických a/nebo sekaných diktátů (připomenu famózní set spřízněných Mombu) i free překvapivosti. Místo toho zní až příliš často jen zvuková divočina, která lehce postrádá kontinuitu a vizi - ne nutně silnou melodii (byť nepříliš vzdálení Ultralyd tohle zvládají), ale prostě nějakou linku, která by prováděla proudem hudby (což třeba v záznamech koncertů Microvomit funguje výborně). Zkrátka a dobře, občas je to nevýrazné a následně nudné. Oproti takovým pasážím velice příjemně vyskakují odlehčenější souhry bicích a při zemi se držící basy jen lehce doplňované saxofonem, případně záchvěvy jakési rokenrolové hitovosti.

Rozpaky ze Zu nejsou znechucením nad mizernou okresní kapelou, ale spíš tázáním, proč set nebyl ještě lepší - protože dobrý v každém případě byl. Kdo ví, možná, s větším odstupem a lehkostí, v menším prostoru a s poznání rozumnějším zvukem, to mohl být koncert opravdu výjimečný.