Inanna převážně dobrý, od Immolation (growl někdy úplnej Dolan), Morbid Angel přes Death, Atheist aj. prog-deathy až po melodický náběhy někam k Edge of Sanity (mj. v poslední), snad i Mithras, trocha prog/psych rocku, oproti BI to víc drží pohromadě a bez (nechtěný?) komičnosti, jsem na to už narazil, ale nejdřív nedoposlouchal, tak zase dík za trk

+ jsem se přes ně proklikal na zářijovou desku Slovinců Siderean, prog/techničtější, ale disonantnější death/black, bych řekl až deathovější Ved Buens Ende, nebo skoro až DsO/Ad Nauseam
https://edgedcircleproductions.bandcamp.com/album/spilling-the-astral-chalice

a připomněl bych i 2017 desku Venenum, těm šlo to spojení oldschool deathu s Pink Floyd aj. psych/progem (a Negative Plane blackem) taky líp než BI, viz mj. Metanoia Journey a There Are Other Worlds...
https://venenum.bandcamp.com/album/trance-of-death

no a vlastně nejlíp, resp. nejvíc soudržnou, smysluplnou fúzi death(/doom/power?) metalu s prog/psych/hard rockem za mě stejnak dělali Opeth 98-2001, to jsou asi jediný + - relevantní desky, kde vůbec nemám pocit splácaniny, pejska s kočičkou, nechtěný komičnosti atd.

taky nemam moc rad "hudebni srandy", ale takhle to u BI neberu, u nich je to vazny pristup a pokus o neco novyho, byt nerikam, ze me to sundava. neberu to proste jako sranda pokus, ale vaznou fuzi, ktera mi max nemusi sedet.
a jak pise vanena, kdyz trve smrt, tak jinam

Ach, v diksusi konečně zaznělo jméno Gadamer, fapfap. Je to přesně jak píše Franta. Mě to ovšem neirituje, protože když chci sáhnout po trve death metalu, vím, že BI se vyhnout.

on to sedmdesátkový prog rock z velké části je:

Lead singer and guitarist Paul Riedl stated "Absolute Elsewhere is our most potent audial extract/musical trip yet; like the soundtrack to a Herzog-style sci-fi epic about the history of/battle for human consciousness itself, via a '70s prog album played by a ’90s death metal band from the future.

Já vlastně asi chápu, proč je kolem BI takový pozdvižení. Pro lidi, kteří berou muziku čistě jako nevinnou zábavu a neřeší žádnou uměleckou ambici, může být fajn ta pestrost a střídání stylů. Podobně jako když lidi poslouchají nějaký pop rock s chytlavou melodií a energickým rytmem. Mně paradoxně tenhle přístup nevadí u nějaké soft rockové "rádiovky", ale u death metalu mě to irituje. Asi podobně, jako jsem schopný přidtoupit na nevážnou hru u nějaké zjevně odlehčené komedie, ale když někdo prskne "crazy" element do noir thrilleru, zkazí mi to zážitek, protože k tomu dílu přistupuji s nějakým předporozuměním, jak by řekl Gadamer, nějak se předem/na začátku naladím, a pak prásk, šrapnel. Kdyby BI hráli jen odlehčený retro sedmdesátkový prog rock, asi bych je bral v pohodě.

Za mě dobrej popík. Zkritizovat by se tam dalo ledacos a relevantní věci už zazněly, ale faktem zůstává, že to je první nahrávka BI, co mě prostě baví. Na klip se raději dívat nebudu.

Přijde-li na pravý death metal s přiznanou a jasnou inspirací 70s progem, tak mě nedávno dost zaujali Inanna z Chile.

https://inannametal.bandcamp.com/album/void-of-unending-depths

Ty ne-metalový pasáže samy o sobě by nebyly úplně blbý, asi ani nijak zvlášť dobrý, ale nijak by mi to nevadilo. Ale jakmile se rozjede jakože death metal... v tom množství riffů a různých předělů se občas trefí tak, že to zní celkem OK, ale je to spíš útok množstvím. Většina zní fakt špatně.

nevim no, vyloženě blblý/směšný/infantilní mi to přijde asi jen v pár riffech/místech, ty 70´s psych/prog rock/synth/ambient části i celkem fajn, byť nic extra, většina death riffáže spíš obyč/průměrný než špatný, dis v 3/3 i asi fajn, podobně i klip, epic části úsměvný, psych/sci-fi i fajn, alespoň to není tak zbytečný/o ničem jako drtivá většina metal klipů, nadsázka až "camp" (?) jsou v tom jasný ... znova si to asi nepustim, ale jsou horší věci...

k BI obecně - Starspawn mi přišlo fajn/dobrý (byť jsem ho slyšel jen asi 5x a pak odložil), Hidden History... už tak nějak napůl/nemám na to úplně názor, vyloženě špatný/směšný asi ne, spíš přeplácaný ... ty megalol apod. reakce mi přijdou podobně přehnaný jako hype tý kapely... třeba Slimelord něco cca podobnýho (stejný/podobný vlivy) dělaj o dost líp...

od Tangerine Dream se dá určitě doporučit Zeit (1972) - nejen "na tu dobu" solidní + - dark/space ambient/"skoro klasika" s violoncello kvartetem, moog (Fricke z Popol Vuh) aj. starý synthy, el. varhany i kytara a ty 70´s desky jsou obecně fajn/dost fajn, nicméně dnešní TD jsou revival bez původních členů, Quaeschning, kterej na desce BI hostuje se k TD přidal až 2004, asi před rokem mě v souvislosti příjemně překvapilo i Irrlicht (1972) od Klause Schulzeho, taky temnější space ambient/drone, synthy, varhany, dost fajn i dnes... lepší než související části u BI

Oni samozřejmě hrát umějí, v tom není problém. Ale je to, jak tu padlo death metal dětem, taková Dáda Patrasová death metalu. Melodie jsou ze tří čtvrtin strašně infantilní a o klipu se ani nebavím.

asi bych taky nerekl, ze je to megalol. jsem zvedavej, jak to prijmou osdm fans, hipsteri to zblajznou, to je jasny. a mne se to asi taky zamlouva, i kdyz chci slyset celou desku

Klip je debilni, hudebne ale nova deska v poho

Považuju momentálně Blood Incantation za druhý nejzajímavější úkaz (černá díra Ilony Czákové) na hudebním nebi. Nikdy jsem neposlouchal Tangerine Dream, ale Incantation o to víc. Když jsem tohle viděl a slyšel, smál jsem se na celé kolo. Ale pak jsem si to poslechl znovu (a znovu) a ono je to vlastně směšně zábavné. Zábavný death metal, který klidně můžeš pustit dětem. Něco nového. Ještě si nejsem jistý, jestli se mi to hudebně líbí, ale za provokativní kvalitu, za zábavnost (druhá část toho klipu je prostě super) a za osvěžující příchuť k docela kvalitnímu deathmetalu musím oceňovat.

Chápu, že celá ta kapela je asi recese, ale stejně. Hypermultigalaktický megateralol, nevím, jestli je horší hudba nebo klip.

Jak pravil klasik: megalol