Ten epic/symfo dojem tam trochu je, ale opět oceňuji, že se obejde od nějakých laciných klávesových aranží, je to "symfo" svojí strukturou, ne tím, že se tam nasamplují zvuky připomínající orchestr.
Co se týče "wagnerovských" vlivů, tak možná trochu jo, tedy, určitě ne zrovna Jízda valkýr, ale třeba některé mezihry nebo samotná overtura z Fausta by se v tom asi zaslechnout daly.
Podobný "symfo bez orchestrálních nástrojů" efekt občas zvládli pozdnější Abigor, a z úplně jiného soudku se o to pokoušeli třeba Teitanblood na albu Death, ale tam to bylo výrazně omezeno jejich omezenými hráčskými dovednostmi, takže to ve výsledku znělo spíš tak divně/bizarně, v něčem zajímavě, ale zároveň hodně nedotaženě.

MH (a CF-TMT) by mě bez tympánů a epic/symfo dojmu asi ani nenapadli :), ale... sóla spíš ty echo-táhlý, kvílivý (á la Já nechci... na Okvltistovi), byť i pidli možná a podobně kvíleli už i Slayer na HE :) (a tech neasi, o to nešlo). Pozdní Emperor mi mj. z 6. lezou nejen "živelně", ale i prostředky/postupy blízko - v mixu s Immo Morbid atd. Z těch + - "war" kapel se sami Mito hlásili ke krajanům Rites of thy Degringolade (mj. split s Portal), tam se občas cca Mito pasáž objeví (a vliv Immo) a Axis of Advance (a MA/Immo/Inca + Blut Aus Nord, Hate Forest zmiňovali též). Furt nejvíc slyším asi ty Immolation, někdy spíš volněji/odvozeně, někdy i blízko, podobný frázování atd. Z novejch ty Qrixkuor - tím epic/orchestral/sólovacím pojetím, ale Mito o dost lepší. Asi i něco u Abyssal by se našlo, nebo i Antediluvian a Adversarial, ale ti jsou přímočařejší atd. (a spíš na Mito navazujou než naopak). Z tý klasiky bych tam trošku slyšel/cítil Wagnera - ten militant/triumfal feeling :), ale i nějaká polomoderna, s rezervou jo.


Vlivů/podobností dost, ale všechno to má k sobě maj blízko, takže proč by ne.
Spíš se divím, že smysluplně utáhli skladatelsky takovou stopáž (ale 13 let no), blbej nebo nudnej riff tam asi není, sice to budu asi spíš poslouchat jako 2 alba (proč ne), ale asi bych nic nestříhal. Na druhou stranu tam asi není pasáž, která by mě vyloženě nějak "strhla/sundala", žádný "mrazíky", ale je to dobrý/hodně dobrý, pěkně se to poslouchá :)

Podobnost s Master's Hammer možná v pár krátkých chaoticky vyznívajících sólech, ale hodně vágně. Mj. Mitochondrion jsou technicky na dost slušné úrovni, což se o starých MH tak úplně nedalo říct. :)) Emperor možná taky místy v tom cíleně chaotickém vyznění, takový ten dojem, že se na člověka řítí všechny živly. Ale prostředky k navození toho dojmu jsou samozřejmě úplně jiné. Místy je tam slyšet i inteligentnější war metal věrný odkazu Angelcorpse, z modernějších Black Curse a další, viz hned na začátku některé části Increatum Vox. Je tam těch vlivů fakt hodně, až se divím, že ta deska drží pohromadě, ale drží.

Občas tam trochu slyším i podobnost s/inspiraci (?) v pozdních Emperor/Morbid Angel (morbidní vliv na Prometheovi) - třeba v 6. Vacuuole - nejen ty pár vteřinový "orchestrace", ale i ta kombinace dis-akordů a harmo/melodičtějších linek, rytmizace kil v závěru atd., i některý sóla Azagthoth-morbidní byť většina riffáže je spíš Vigna-immoidní nebo víc blackened do Arkhon Infaustus. Taky trochu Esoteric - mj. vedoucí úloha sól, ale i ta "tlačivá" psychedelie, riffáž v pomalejších pasážích a vokály (což bylo už/i víc v ...Babel na Archaeaeon). A MH - Okvltista feel je tam nejen v tympánech, ale trošku i v pár sólech :). Ale vlastně všechno to výrazivo používaj spíš volně, pracujou s tím jinak - v základu, riffech, rytmizaci kytar je to relativně tradiční/konzervativní metal, ale v práci sólový kytary a celkovejch struktur vlastně dost progresivní, lineární, "epickej" vývoj. A zároveň je to většinou i docela námrd :).

Inspirace klasickou hudbou je u Mitochondrion jasná, tedy, ne nějakými znělkovými pompézními nástupy (možná až na pár míst), spíš takovou středně moderní klasikou, lehce disharmonickou, ale ne úplně, řekněme tak Martinů, možná i něco od Richarda Strausse (jeho míň "líbivý" věci), nebo naopak to konvenčnější od Ligetiho, Goreckého. Líbí se mi, že to vše hrají na kytary, netřeba si pomáhat smyčci a bůhví čím dalším. Zároveň je tam dost tradičního, občas bych řekl až konzervativního black/death metalu. A jako celek to funguje, až se tomu divím. Míň písňová struktura tomu pomáhá, není to díky ní tak předvídatelný a kompozičně jednoduchý, jako některý jejich starší věci.

Mitochondrion - příjemný překvapení, jsem k tomu byl skrzeva délku skeptickej, starší věci už mě s odstupem taky baví míň než kdysi, ale... když jsem dal novinku konečně v klidu, soustředěně na jeden zátah, tak ani nevím, jestli bych tam něco krátil, nebo fakt jen minimálně, i ty ambient/noise intermezza jsou ok. Je to teda materiál "na dlouhý zimní večery" - spíš prostě hodinu a 25 min. dlouhá, epická skladba než "písničky". Taková blackened death kytarová "pekelná symfonie" :), byť téměř bez orchestrací - až na ty Celtic Frost/Masters´s Hammer tympány :) Mi přijde, že o tohle se cca snažili Qrixkuor, ale ti mj. i kvůli orchestracím vyznívaj víc naivně.

V pár místech mě s nadsázkou/fantazií (!) napadlo jak když se kromě Immo/Inca/Portal, war metalu a nějaký psychedelie (apod.) velmi volně inspirovali i Jilemnickým Okvltistou :), resp. spíš nějakou klasikou - symfonií. Furt je tam trochu slyšet 90´s/raně 00´s blackened death, ale je to upgradeovaný, promakanější, spíš nepísničkově skládaný, hlavně ty sólový kytary jsou zajímavý - kvílivý, disharmonický i (často zároveň) melodický. Zlepšili i vokály - na starších jsou občas takový srandovně umlaskaný, šeptavý, jeskynní :). Občas mi i tady přišlo něco malinko úsměvný - rytmická kytara nebo ta "militantní pompéznost", ale ok.

Škoda čvachtavějších kopáků, i přechody mlaskaj, na starších řadovkách byly bicí sušší, tvrdší, údernější + se to trošku frekvenčně "tříská", ale celkově se mi ten mohutnej zvuk spíš líbí, je to docela nátlak.
No a žel taky snad nejhorší obal co kdy měli - komiks styl (cca á la Chioreanu) se k tomuhle nehodí.

Jako určitě dobrá deska, jak moc dobrá (hodně?) a jak moc se k tomu budu vracet uvidím za pár týdnů či měsíců :).

Mně na Mitochondrion trochu vadí ta délka, hodina a půl je prostě moc. A prostříhal bych ty krátké mezihry. Z regulérních skladeb mi asi jedna přijde taková slabší, zbytek vynikající, spousta nápadů a vlivů, přitom to drží pohromadě a neztrácí to náboj. V rámci tohoto zlo/chaos black-deathu adi nejlepší věc za poslední dobu, možná i za rok.

Mitochondrion za mě bez nadsázky nejlepší black/death letos. Fakt bych nečekal, že po 13 letech vydaj takovýhle monstrum, který mě bude bavit poslouchat od začátku až do konce. Celý v kuse jsem to protočil zatím třikrát a nesralo mě na tom absolutně nic. Naopak, s přibývající stopáží to pouze roste. Album roku?