V Modré Vopici se poslední dobou odehrálo hned několik zajímavých koncertů jako např. Dordeduh či Cryptopsy. Pokud jde o budoucí koncerty, samozřejmě nelze nevzpomenout „hvězdnou sestavu“ v čele s Ulcerate plánovanou na prosinec. Půjde o takový předčasný dárek k Vánocům. 9. září se ale servíroval ve Vopici slušný předkrm s javorovou příchutí. Auroch, Ritual Necromancy a Mitochondrion přijeli se svými různými odstíny temnoty.

Temnota první, od AUROCH, se nesla v silně brutálním duchu se zvukově velmi odlehčenou, čitelnou kytarou, na které jsem ocenil hlavně větší exkurze do atmosférických ploch, které ale nevystupovaly z drsné povahy a dobře kontrastovaly s bytelnými nářezy. I přesto ale na pódiu nešlo o žádnou komplikovanou šou a vystoupení dominovala přímočarost. Šlo o velmi krátký, odhadem asi dvacetiminutový set, nicméně šlo o dobrou rozehřívačku. Jen bubeník rozhodně nehrál v extra velké pohodě a tlačil se na hranici, a sem tam až za ně, svých možností, a to hlavně v rychlých pasážích. Po koncertu jsem si našel jejich studiovky a dojem problematických bicích a kvalitní kytary a basy se ještě prohloubil. I tak bych na Auroch šel pravděpodobně i v budoucnu. Koneckonců dva ze tří členů také hrají v Mitochondrion, kde si jen prohodí basu a kytaru, takže by tu byli velmi pravděpodobně i s nimi. Považovat ale Auroch za pouhý vedlejšák, mi nepřijde adekvátní, protože je za ním nemálo práce.

RITUAL NECROMANCY jde směrem hodně špinavého, trochu oldschoolového deathu, lehce řízlého blackovou temnotou. Jde o poctivou řezačku, které by mohly pomoci trochu odpíchnutější a výraznější bicí. Zvuk moc nepřál, i když občas úspěšně zakrýval lehce nevýrazné riffy. V tomhle žánru jde rozhodně najít lepší kapely (třeba drsnější kousky Incantation), ale i tak neurazili. Osobně jsem se začal v průběhu trochu bát o zvuk Mitochondrion, protože pokud by byl až takto zastřený, tak by souvislé chytání riffů byl vcelku herkulovský úkol. Ani postupné prokreslení kytar, které je pro Vopici docela typické, se moc nedostavilo. Alespoň si toho pánové povšimli, a tak ve třetině setu začali přeštelovávat. Sice šlo o trochu delší prostoj, ale stálo to za to, protože zvuk byl hned o třídu lepší. Zábavné to bylo, ale dlouho si Ritual Necromancy pamatovat nebudu.

Temné, apokalyptické, nekompromisní finále si nakonec přivlastnili MITOCHONDRION. Jak jsem se obával, zvuk bohužel nebyl zrovna excelentní. O to víc se bojím o prosinec, protože nazvučit kvalitně Ulcerate i Wormed bude asi celkem výzva. Možná to ani v případě těchto kapel udělat lépe prostě nejde. Naštěstí k menšímu prokreslení kytar postupně došlo a bicí také přidaly na činelech a dosáhly tak výrazné a potřebné sekačkovitosti, která je pro zvuk Mitochondrion tak klíčová. Výsledný kontrast bicích, lehce sentimentálních a machistických sekcí na strunné nástroje pak přeci jen nechal zavanout těmi správnými Mitochondrion. I přesto se některé skladby trochu slévaly a bylo je trochu náročnější identifikovat. Celkově vycházely nejlépe skladby z prvního alba Archaeaeon a úvodní trilogie z Parasignosis. Právě ona trilogie a také Into the Pit of Babel a bonusová Wraithlike válely neskutečným způsobem a byly pro mě asi nejlepší za celý večer. Určitě to je ale ovlivněné i tím, že Archaeaeon mám trochu radši než druhé Parasignosis, protože má méně hluchých míst.

Celkově jsem měl asi trochu větší očekávání, i když Auroch považuji za celkem zajímavý objev. Hlavně jsem trochu více neklidný ohledně prosince, ale doufám, že se to srovná a vše skončí alespoň trochu jako Dordeduh na jaře, kteří byli naprosto neskuteční.