Slyšela jsem to zatím třikrát a je tam toho hrozně moc k objevování na dalších tak třicet poslechů. Já starý desky Opeth vlastně neznám, takže tohle si fakt užívám bez srovnávání. V každý skladbě něco, u čeho se ráno v metru usmívám jak idiot. A Mikaelův hlas má pořád neskutečný kouzlo.

příjemný +- :) překvapení, už jsem ani nečekal, že Opeth někdy vydaj desku, kterou si po doposlouchání s chutí pustím znova - vyjma teda toho posledního teploužáku, ten už si asi znova nepustim :)
část těch smyčců, kláves a harfu vyhodit - něco fajn (mj. mellotron), něco nevim/kýč (třeba závěr 1. jak cca od Smetany/Dvořáka už přeskakuju), ale většina stopáže mě baví, mj. i basa/bicí místy zajímavý - novej bubeník dává (a kopáky!), growl už není co býval, ale ok, zpěvy většinou taky dobrý (místy trošku gay, ale to byly vždycky :) )
ve 4. ta flétna (fajn), říkám si - to zní jak Jethro Tull - a on jí přímo nahrál Ian Anderson :) (pro Mikaela asi splněnej sen?)
na poměry takhle velký kapely i zvuk + - ok
ještě uslyším, třeba to opadne, ale po 3. posleších bych řekl, že nejspíš nej od Watershed, ne-li Ghost Reveries (ne-li Deliverance?)