druhej vál https://youtu.be/5uOHFoEHCkc?si=G5135agOVp1QAUzI

začátek temnější než Stare, pak zpět k těm post + atd pasáží, za mě ok, ale takový ulceovský, třeba překvapí někde zbytkem. Byť proti směrování nemám nic, bude to chtít ještě pro ten worship zamakat. jak se pořád opomíjí ty epka před ohněma, přitom jsou super :)

mne se naopak ten kontrast growlu s emo polohou/postpunkem libi, hezky se to doplnuje a netriska, za me synergie

S tím growlem jako "přežitkem" souhlas, kdyby do téhle hudby naaranžovali nějaký pochmurně vážný melodický zpěv, bude to taky fungovat. S death metalem to má vážně společný ten growling a občas bicí, po stránce ostatních nástrojů vlastně už asi nic. Což není nutně špatně. Za sebe mám drobný problém s tím, že je to, jak jsem psal níž a jak tu už taky padlo, "hodnej metal", neslyším tam žádnou konfliktnost, spíš takový smířený smutek. Což tedy celkem kontrastuje s názvem "Podřezávání Božího krku."... Ale uvidíme, jak ostatní skladby. Osobně od Ulcerate asi nejčastěji poslouchám Vermis, byť je to tedy deska na poslech složitá "jak prase", všechny ty vrstvy zdánlivě ledabyle naházený přes sebe, když člověk nedává pozor, splyne mu zvuk v jednu hučící-bzučící kouli. Ale je to pořád (aspoň místy) agresivní, nepřátelský death metal, který je zároveň už pečlivě složený, skladby dávají smysl jako celek, což by třeba na Everything is Fire občas trochu problém. Nemám ale problém ani se Stare into Death..., úplně jiný přístup, ale hodně dobře udělaný.

Ulce-popík :) To mě překvapuje, že tě to překvapuje :), gothic rock/post-punk brnkání bylo už na Stare... - viz jak Ondra v recenzi zmiňoval (spíš cca/vágní?) podobnost s Emptiness (kteří ukázali, že vyměknout se dá i zajímavěji - zdivnět vlastně i do něčeho víc "zneklidňujícího" než death/black...) asi furt fajn, byť jsem doufal, že po Stare... obrátěj kormidlo (trochu) jiným směrem, snad vybrali (logicky) tu nejvíc přístupnou věc jako singl ... asi nemám a priori problém s vyměknutím, ale tohle je asi "až moc hezký/hodný", nezajímavý, baví mě to tak nějak napůl... a podobně jako na Stare... mi přijde, že ten growl už je tam místy jako takovej přežitek (byť se s ním snaží pracovat/upravovat efekty), sypačky nucený atd. ... ještě uvidí/slyším, ale asi se mi to čím dál víc vzdaluje...

já v tom vůbec necítím "snahu o přístupnost" a snahu oslovit. Spíš vývoj, nebo možná metaforicky řečeno couvání ze slepé uličky. Pro mě jsou poslední dvě desky mnohem zajímavější než Vermis, ale asi i něž předchozí desky. A novinka bude určitě super.

Mě spíše překvapuje to zařazení úplně klidných pasáží s prakticky post-punkovým zvukem (i když vlastně ani moc ne, heh). Přístupnost a melodičnost mi neva, těch relativně komplikovaných desek pár nahráli, tak docela chápu, že chtějí udělat aj něco "sladšího" a relativně simple. Ono taky napsat furt dost silný riff s hodně výraznou melodií, která tě okamžitě chytne a bude bavit na hromadu poslechů, není úplně prdel. Na Stare... se to podařilo skvěle, tak snad aj tady. Věřím, že to bude dobrý. Koupím. Jen teda 30 €, Debemur taky solidně podražil.

je to dobrý. Líbí se mi ta kombinace nihilismu a melodií

Snaha o přístupnost je jasná. Když si pustíš Everything is Fire, je to sice na jednu stranu taky přístupný, ale hlavně pro lidi, kteří jsou zvyklí poslouchat temnější technický DM v Immolation stylu. The Destroyers of All je poměrně jednoduchý, ale ta stísněná atmosféra zmaru je tam tak silná, že to dost lidí nestráví. Vermis je vysloveně těžko přístupná deska, mj. i kvůli (záměrně) špinavýmu zvuku. A pak příchází Shrines of Paralysis. Najednou jsou tam vlastně "hezký" melodie, místy vysloveně klasický pojetí riffu. Stare... v tom pokračuje s čistším zvukem, a tohle bude zdá se další krok k takové až zasněnosti, poetičnosti. Neříkám, že je to špatně. Je to prostě nějaký vývoj kapely.

Pro me se tim Ulcky stavaji prostupnejsi a přístupnější. Odlehceni zvuku do melodickych poloh mi tu hudbu zesrozumitelnuje, zvyraznuje (post-)atmosferu a v podstatě tomu dává i vetsi nadech experimentálnosti, ackoli az na romantičtější podton je vse pri starym. A taky tim vyleza, ze asi poslouchaji DsO a Mglu

Hodně melodická skladba, vcelku přístupná, cílící na širší posluchačstvo tvrdší hudby. Vysoká kvalita tam pořád je, zároveň je to poměrně "hodnej" a "zkrocenej" metal, možná až moc? V zásadě smutná až dojímavá písnička s growlingem. Což o to, Ulcerate měly tyhle prvky na všech deskách, tady se z nich ale, zdá se, stává hlavní ingredience. Fanoušci desek cca do Vermis včetně budou asi spíš zklamaní. Za sebe mám u Ulcerate dělící čáru mezi Vermis a Shrines of Paralysis, a nechci porovnávat desky před a po, protože mezi těmito deskami podle mě nastal zásadní zvrat v pojetí muziky. Obě etapy mají svoje, záleží na rozpoložení, v němž to člověk poslouchá. Někdy mám chuť na "intelektuální Immolation" (Of Fracture and Failure, Everything is Fire, některý skladby a pasáže na následujících dvou deskách), někdy na bezútěšnost (většina z The Destroyers of All), někdy na poetickou melancholii (Stare..., a asi i novinka půjde tímhle směrem). Asi je dobře, že se ta kapela průběžně posouvá a nehraje pořád totéž.