1) SPOTIFY playlist: leden 2023 - 79 skladeb a téměř 8 hodin hudby

formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tří skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel, jakkoliv zde umístěných, v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů

3) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb, které nedostaly více hlasů, tentokrát výjimečně nikoliv za posledních 6 měsíců, ale celý rok 2022, individuálně dle jednotlivých redaktorů

4) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 3)

(8) OBITUARY - Dying of Everything (01/2023)  

- devětatřicet let a 11 desek kombinujou Obíci svých pět akordů tak, že to pořád dává smysl. Čímž jsou žhaví adepti na jednu z posledních jistot, která světu momentálně zbyla. Ještě není tak zle. (piTRs)

- chytlavá deska, která funguje hned na první poslech. Ani nevadí, že jednoduchá muzika v podání těchto starých harcovníků už vlastně ani není moc death metal a je z ní cítit místy seno a vidle. Mně se to líbí! (sicky)

- tohle je pro mě nahrávka měsíce. Floriďáci šlapou jako zamlada! Na 11. řadovku se čekalo šest let a stojí to za to. Tardy je deathmetalový lev s patřičnou hřívou, Peres tlačí jeden hardcorově dravý riff za druhým. I předešlá eponymní deska značila návrat formy, ale teď je to znát ještě víc, a to i přesto, že kapela v podstatě nenabízí nic jiného než to, co už jsme od ní slyšeli před 30 lety. (onDRajs)

- 11. dostaveníčko na obědě u Járy. Kuchařské umění je léty vypilované – stačí drobet ochutnat úvodní sousto, abyste věděli, že je to zase stará poctivá floridská kuchyně o 10 chodech. Račte hodovat. (LooMis)

- kurva takhle to vypadá, když za to po šestileté pauze a tím pádem taky už hezky po padesátce vezmou vitální floridští Velmistři, vyextrahují tu nejlepší prapodstatu léty kultivované hniloby a nemůže to skončit jinak než další houpavou kapitolou do deathmetalové Veleknihy. Tady není co řešit a ani nic ke žvanění. Suverénně nejposlouchanější album… prozatím jen… měsíce. A navrch všeho super obal ještě v podání Mariusze Lewandowskiho (R.I.P.). We Will to Live! (DarkXane)

- zabijácky primitivní riffovačky vám urvou hlavu, kopákové šlapačky převrátí vnitřnosti naruby, a kůži rozcupují na cáry. Poslední myšlenka před koncem zaznamenává, že jste se ocitli zbroceni krví v dost blbej moment na blbým místě. Ups! The Wrong Time. Dědci jsou na vrcholu a na smrtícím trůnu z kostí mocně usazeni. (MXL)

- veteráni mají ještě co říct, lednové překvapení jsou floridští řezníci. (brutusáček)

- donucení k poslechu přineslo své ovoce, neb odhaluji, že smrtlegendy mají kosu stále ostrou, díky Krusty :-) (bizzaro)

(5) KATATONIA - Sky Void of Stars (01/2023) 

- i podvanáctý je to dobrý. Dokonce lepší, než jsem čekal. (piTRs)

- po více než deseti letech album, které mě konečně celkem baví poslouchat, byť na starou dobrou éru kolem Viva Emptiness nebo The Great Cold Distance nemá ani zdaleka. (Bandcamp) (mIZZY)

- Katatonii mám moc rád a dosud jsem všechny jejich nahrávky přijímal, ale tentokrát se mi zdá, že natočili podprůměrnou desku. Songy jsou nevýrazné, jdou jedním uchem dovnitř, druhým ven. Uvidíme, i předchozí počiny Švéďáků nebyly na první dobrou, tak to snad ještě půjde nahoru. Produkce je opět prvotřídní, jen mám nyní pocit, že zakrývá nevýrazný materiál. (onDRajs)

- sladkobolná rockotéka na dvanáctý osvědčený způsob, která příjemně ubíhá do prázdnoty, nezklame, ale staromilský fanda si ji spíše nezamiluje. Největší pecky číhají ke konci, a to nemám na mysli nutně jen singlovku Atrium známou už od loňského října, ale třeba taky jedenáctou bonusovku Absconder, které by určitě slušelo regulérní místo mezi albovými tracky. Ále jo, Jonasi, konec dobrý, všechno dobré. (DarkXane)

- po předchozí dost elektro desce trochu zklamání, ale pořád se to poslouchá hezky. (brutusáček)

(4) AHAB - The Coral Tombs (01/2023)

- jeden z top světových funerálů nás přišel požehnat dalším srdceryvným dílem. Jejich nejlepším albem se to asi nestane, neb žel druhá třetina alba není až tak záživná, jak bych si možná jeden přál, ale ostatní žalmy jsou naprosto v pořádku a vokály Grega z Esoteric tomu na posledním tracku dávají korunu. Obecně jsou na něm výborné řevy od obou a tvoří tak svérázný, ale dokonale beznadějný konec. Další dojemná sbírka písní z otevřeného moře. (vihkav)

- hodně očekávaný počin od německého pohřebního kvarteta námořníků, které ztroskotalo se svou lodí Glen Carrig neznámo kde již před dlouhými osmi lety. A čekání na korálové hrobky se určitě vyplatilo, koncepčně tentokráte na motivy verneovky Dvacet tisíc mil pod mořem, kterou kdo by nežral? I nadále máme, co dočinění s progresivně rockově prolezlým doom metalem, takže návrat k prvotním epochálním nahrávkám žánru se sice nekoná, což ovšem neznamená, že se nejedná o vznešené dílo plné hlubinných zákoutí, které si posluchače bez větší námahy obmotá a nezvratně přitáhne monumentálními chapadly kolosálního hlavonožce. (DarkXane)

- Potápěči protentokrát navlékli trochu jiné skafandry a vody oceánů to příjemně prokysličuje. Nabíhá to pozvolna, dlouho a k smrtícímu přetlaku dna to bude ještě dlouhé klesání. Kouzlo vzdušné deprivace a neuchopitelné krásy mořských hlubin dokáže zapůsobit dravostí živlu i somnabulní zasněností v čemsi pradávném. Konejšivě strašidelná pohádka o utonutí mezi chapadly chobotnice. (MXL)

- mořem, nebo spíš krakenem uhranutí AHAB a jejich nová deska, místy hodně zpěvná, místy doom jak řemen, kvalitní, možná nejmohutnější zvuk, ve výsledku ideální soundtrack k zimě. (brutusáček)

(3) ...AND OCEANS – As in Gardens, So in Tombs (01/2023)

- vydařený návrat oblíbeného meloblacku a oslava magických říší ve světě za zrcadlem. (vihkav)

- předloni jsem neskrýval nadšení z návratovky Cosmic World Mother, takže další pokračování a na podruhé pod vokální taktovkou hlavního trollmistra nemohlo zůstat minuto pozornosti, byť očekávání provázela nervozita. Výsledkem je upevnění postavení v majestátních vodách blackmetalového oceánu symfonií, v nichž Vreth zase zuřivě válí a z nichž kytarové melodie se sypou ze severského válce monstrózních riffáží mocněji než trollí kamení na křesťanské modlitebny. V rámci meloblacku i nadále topovka. (DarkXane)

- za vzdálenými horami a jezery leží finské město Pietarsaari čili Jakobstad a tam, když napnete uši - zaslechnete možná ozvěnu zčernalých tónů luciferského vyšívání. V rozevlátých exteriérech vichru a vánice krákají vrány zvěsti o bezbřehém díle satanském napříč kosmem samým. Hrůzovlády se …and Oceans znovu ujímají již podruhé od Vzkříšení 2020. A také napodruhé se jejich klávesový black poslouchá dobře. Oceníte, jestli se vám líbí Dissection, Keep of Kalessin a podobné nasypané melo/black/death záležitosti v různých variantách. (MXL)

(3) IMPERIUM DEKADENZ – Intro Sorrow Evermore (01/2023)

- k Imperium Dekadenz mám takový neutrální vztah, ale s každým zažitým songem tíhne více k pozitivnu. Je to spíš opak raw černoty, i rubanice jsou pěkně melancholické, často pak na naopak těch střednětempých a pomalejších postupech jsou vlastně jejich skladatelské schopnosti vidět v nejlepším světle. V kontextu vlastní tvorby vlastně „pořád to samé“, ale fajnové a do světa desky se dá snadno vžít. (vihkav)

- německá elitní dvojice věrně pospolu brázdící sirné blackmetalové vody bolesti od roku 2004 se svým sedmičkovým počinem vykouzlila další hypnotickou porci intenzivní ponuré atmosféry na míru šité pro máchovské romantické lesní toulky vstříc nezvratným osudům a drtivé prázdnotě. (DarkXane)

- popel, prach a stíny oblečené v zoufalství a strastech antické říše Římské připomínají nevyhnutelnou pomíjivost všeho. Ve skladbách Němců Horaze a Vespasiana převládá atmosféra bezútěšného vzteku, osamění a všeprostupující destrukce. Smutné BM emíčko, chvílemi archaické a zbytečně dlouhé, ale moc smutné… (MXL)

(2) ARNAUT PAVLE - Transilvanian Glare (01/2023)

- i bez ohledu na název desky totální Darkthrone - Transilvanian Hunger worship. (Bandcamp) (mIZZY)

- břitký a zdivočelý blackened punk z Finska navazující na silný, 4 roky starý debut. Nic světoborného, v daném vyhranění ovšem nadstandardní. (Dantez)
 
 
 
 
 
 
 

(2) FDK - Sunlight (01/2023)

- Cholda a spol., tedy český post-metalový veteráni vydali po třinácti letech nové album. Slušný návrat do minulosti, ale já bez jakékoliv nadsázky říkám, že mě to baví minimálně více než poslední Cult of Luna. (Bandcamp) (mIZZY)

- jasně ta cesta je nalajnovaná a kapela se jí drží, ty post-rockový výlety jsou za mě ok, stejně jako ten LVMEN feel, parádní zvuk a točím to dokola. (brutusáček)
 
 
 
 
 
 

(2) KRINGA - All Stillborn Fires, Lick My Heart (12/2022)

- prvotní rozpačitost z novinky naprosto rozmetal výborný koncert v Bratislavě, kde Kringa odehrála fakt super set. A byť si stále myslím, že k předchozí řadovce a Total Mental Desecration se budu vracet mnohem častěji, nové věci jsou i s ohledem ke (nebo právě díky?) své punkovitosti vlastně dost fajn. (Bandcamp) (mIZZY)

- druhá dlouhá deska posouvá kupředu vše, co nastínil debut – více se alternuje mezi vokály, kapela se rovněž vydává za hrany blackmetalových základů, které jsou však nadále alfou a omegou Kringa. Odvaha se ve většině případů vyplácí. (Dantez) 
 
 
 
 

(2) NÉCROPOLE – Yoga (12/2022)

- druhé album, které mě v novém roce zaujalo a zase hnědokošiláči, to je smutná zpráva. Ale pár krásných písniček pro vnímavé duše. Předchozí deska byla skvělá, o téhle si to ještě netroufnu říct. Příklon k melodickému punku je ještě větší a inspirace se čerpá až někde u Good Riddance, to bych nečekal. (vaněna)

- stejně jako když vyšla první řadovka Solarité, ani tady se nemohu zbavit dojmu, že starší a mnohem více naposlouchaný materiál je výrazně lepší. S každým dalším poslechem ovšem Yoga roste, takže to vidím tak, že ke konci roku to beztak budu opět hodnotit jako jednu z top desek. Málokdo totiž dělá melodický black tak dobře jako tenhle Francouz. (YouTube) (mIZZY)
 
 
(2) REVOCATION – Netherheaven (09/2022)

- příprava před koncertem. Geniální deska. Revocation!!! (LooMis)

- Revo jsou prostě vyloženě americká kapela, neb plnit sály v Evropě, na to bohužel nikdy asi mít nebudou. Ale přál bych jim to, protože i osmá deska jejich sofistikovaného progy deathu/tech thrashe má života, jakoby se jednalo o debut začínající kapely. (bizzaro)
 
 
 
 
 
 

(2) SATANIC WARMASTER – Aamongandr (12/2022) 

- wow, takhle skvělou desku jsem od Lauri Pentiläho opravdu nečekal. Jestli ne nejlepší, pak určitě jedna z nejlepších v diskografii. Carelian Satanic Madness zůstane nepochybně kultem, ale na novince je mnohem sofistikovanější hudba. Samozřejmě, pokud neholdujete finskému NS, těžko tuhle desku procítíte. Pro mě jasné album měsíce a nebýt přísných redakčních strážců morálky, vysekl bych mu recenzní poklonu. (vaněna)

- finský nestárnoucí pokřivenec Werwolf po osmiletém vzývání temnoty vyhřezl ze svých zvrácených útrob ve velkém stylu mistrovský vánoční atak s číslovkou 6 ideální pro novoroční slavnosti v kruhu kolem Níðhöggra hodujícího na mrzkých křesťanských torzech ve stínu Azazelových pochodní. Syrový proud zkázonosných mrazivých melodií v klávesovém doprovodu hostujícího virtuose Henriho Sorvali (Finntroll, Moonsorrow), který se tentokrát prolíná opravdu celým albem. Hosté stejně jako na předposledním albu obstarávají také bicí, basu a další kytaru, takže hráčsky nejde až zase tak o one-man show. Výsledkem jsou ukázkové nenávistně pronikavé skandinávské blackmetalové eskapády pohlcující do nitra svého majestátu vše bohem zavánějící. Díky přísnosti páně LooMisově se mi nakonec tenhle klenotní opus neocitl v prosincové desce, ale jeho libozvučné melodie mě provázely při novoročním výstupu na Sněžku a tedy v (satanužel jen mém) celoročním top 10 již své zasloužené místo obsadil a zvučel v mém okolí také celý leden. (DarkXane)

(2) THY DARKENED SHADE - Liber Lvcifer II: Mahapralaya (01/2023)

- první díl Liber Lvcifer je jedna z mých nejoblíbenějších desek vůbec, za kterou dám ruku do ohně. A i když je jeho o devět let starší pokračování opět výbornou deskou a Thy Darkened Shade na Mahapralaya pouze potvrdili, že spolu s Abigor tento druh black metalu umí nejlépe, stejně se nemohu přenést přes pocit, že kvalit Khem Sedjet úplně nedosáhli. S každým poslechem jsem sice spokojenější, ale určité až pompézní zpěvy (kterých je zde docela hodně) mi prostě stále nelezou přes uši. Jasně, kapela s tímhle výrazem pracovala i v minulosti, ale oproti novince s tou epičností byli poněkud rozvážnější. I tak ale super a instrumentálně hodně na výši věc. (Bandcamp) (mIZZY)

- teprve třetí album ve více než dvacetileté historii aténské dvojice dlící v temných odstínech ztracených antických chrámů. A taky zároveň celých osm let čekání na druhý díl Knihy Lucifera. Sestava od prvního dílu zůstala prakticky netknuta a osvědčený duet tak opět komponuje s bicí podporou Hannese Grossmanna (ex-Obscura, ex-Necrophagist), a pěveckého sboru. Trpělivost zde temné blackmetalové růže přinesla a určitě stojí za poslech nechat se unášet pohlcujícím Thanatosovým uctíváním a teologickými vizemi naprosté apokalyptické zkázy a zhroucení vesmíru do ultimátní tmy. (DarkXane) 

piTRs

BLIND GUARDIAN - The God Machine (09/2022)
- krefeldští se mi průběžně vytráceli z očí s každou další nahrávkou následující po Night at the Opera a nebýt upozornění LooMise, asi by se nic nezměnilo ani teď. A fakt že jo, tohle je asi nejblíž duchu klasických BG za posledních 20 let.

LEPER COLONY - Leper Colony (01/2023)
- bezejmenný debut německo-švédského tělesa, kde houká Marc Grewe (ex-Morgoth atd.), je zpáteční jízdenkou směrem k valivé old-school smrťárně první půlky devadesátek. Tehdy by bezpochyby šlo o žánrový nadprůměr, dnešní snažení mančaftu ale vyznívá poněkud těžkopádně a (díky svérázné až divné produkci) tak nějak demáčovitě.

PERSEFONE - Metanoia (02/2022)  
- a asi poslední loňský "rest". Jejich album Core jsem kdysi vcelku protáčel, tak hurá na ně - jakpak jim to asi hraje teď? Vnímám všechny ty vrstvy kytar, samplů a zpěvů, sekačky i pidliky tydliky, rozjímavější i ráznější plochy. I přes to a prvojakostní instrumentaci navzdory (bubeník! a jeho nejen krásně přeznívající kotel) ale na konci nezbývá než konstatovat, že mě jejich sladkobolný atmo-prog s lehoučce napoplým přesahem nebaví. Vysokooktanová a ušlechtilá, přesto spíš nuda.

vaněna

SKYTHALA - Boreal Despair (11/2022)
- něco pro labužníky. Kakofonická a místy dokonce atonální hodinka rozházeného metal/core. Čirá radost a potěšení. Škoda že jsem neznal dříve, horký kandidát na album roku 2022 a mé nejzásadnější opomenutí ve stejnojmenné marastí anketě. Recenze na cestě.

OMEGAVORTEX / PIOUS LEVUS – Split (10/2022)
- konečně jsem se dostal k tomuhle splitu. Jde o podprůměrnou věc, zejména strana PL je na pěst.

MAGNA CORPOREA - Bliss of None (01/2023)
- z musu se tlačím do recenzí na nové nahrávky.

INHERITS THE VOID - The Impendind Fall of the Stars (01/2023)
- z musu se tlačím do recenzí na nové nahrávky. 

BOLZÖ – Void (01/2023)
- z musu se tlačím do recenzí na nové nahrávky.

AddSatan

KALI MALONE, STEPHEN O'MALLEY & LUCY RAILTON – Does Spring Hide Its Joy (01/2023)
- drone, moderní klasika, ambient, minimalismus na oscilátory (sine waves, synthesis), elektrickou kytaru (e-bow) a violoncello. Proměnlivé, přelévající se, zvláštně zabarvené. Smutek, napětí, smířlivý klid, psychedelie, meditativnost i chladná, decentní krása – v různém poměru. Jde o několik variací na stejnou kompozici, celková stopáž nahrávky je 5 hodin. Živě hrávají 60-90 minutové verze, což je asi rozumné dávkování i při domácím poslechu. Ale hodina uteče jako nic, což značí, že je to fakt dobré. (Bandcamp)

KULT KORUTH – s/t (01/2023)
- Kult Masek + Koruth = tuzemský (!) ambient, drone, experimental. Modular synth, podivné, éterické, bezeslovné vokály, smyčky, ozvučené předměty (cinkání, drnkání, vrzání apod.). Psychedelická, rozmlžená (či tekutá) abstrakce s náznaky čehosi konkrétního. Příjemné. (Všimli si toho i Bandcamp Daily)

AVIVA ENDEAN – Moths & Stars (12/2022)
- australská basklarinetistka, elektroakustické manipulace (mj. s mikrofony, e-bow, magnety), rozšířené techniky, zpětné vazby, místy i táhlé vokály atd. Ambient, experimental, jemnější noise, drone, sound art, promakaná, detailní práce se zvuky/em. Abstraktní, ale i atmosférické, napínavé, zajímavé, pěkné. FFO: Gareth Davis, Lea Bertucci, Colin Stetson, Sha. (Bandcamp)

HELGA MYHR – Andsyning (10/2022)
- norská (hardanger) houslistka a zpěvačka, na téhle desce s kapelou (mj. slovenská bubenice a flétnistka Michaela Antalová). Folk, který hodně staví na zvláštních (dis?)harmoniích a témbrech, místy je to až disonantní a divné, jindy i chytlavé a příjemné. Kromě norské tradiční hudby je to asi ovlivněné i moderním jazzem / klasikou, možná i jinými lidovými tradicemi (východ?). Hodně fajn, zajímavé, její debut Natten veller seg ut (2019) je komornější (jen housle a zpěv) a též doporučeníhodný. Trochu připomíná i divnější polohy Ivy Bittové. (Bandcamp)

ELYSIAN FIELDS – Once Beautiful Twice Removed (10/2022)
- Jennifer Charles má pořád asi nejvíc sexy zastřený hlas co znám (těch 54 let bych jí fakt nehádal). A hlavně ho umí použít – intonace, zabarvení, různé polohy (nejradši mám tu „ospalou“) atd. Vlastně dost přístupný „easy listening“ indie/alternative pop/rock, ale tahle deska mě chytla víc, než bych čekal (odpočinek od divností?). Baví mě skoro celá. Není to hloupé, jsou tu nápady, různé nástroje a aranže, spousta vlivů – americana, blues, folk, jazz, dream pop, trip-hop, a i když se tenhle roadtrip odehrává spíše ve dne, pořád je tam trochu ten jejich „noir“ feeling – hlavně v posledních 3 skladbách. Chtěl bych napsat, že nejlepší od Queen of the Meadow, ale neslyšel jsem všechny desky, takže… (Bandcamp)

NADJA – Labyrinthine (09/2022)
- 4 skladby, 4 různé vokály. Alan Dubin (Gnaw, ex-Khanate) předvádí svůj maniakální standard, tedy v pořádku, ale víc mě zaujal zpěv Rachel Davies (Esben & the Witch) a hlavně Lane Shi Otayonii (Elizabeth Colour Wheel) v Blurred - místy mi lehce připomíná i The Poisoned Glass (kdyby byl Edgy žena), trocha blues feelingu atd. Dylan Walker (Full of Hell) v poslední taky pěkně „tibetsky“ mručí a skřehotá, ale „jeho“ Necroausterity mě baví nejméně, klidně zkrátit na polovinu. Na poměry Nadja je to spíše temnější, více doom/sludge/drone a méně shoegaze/dream pop, byť i tyhle vlivy, ani typická noise zrnitost nechybí. (Bandcamp)

OLD BELIEVERS – s/t (09/2022)
- viz JSt v prosinci. Drone doom (jazzy/improv.) metal na trumpetu (Espen Lund), violoncello, bicí a harmonium. Místy by člověk nevěřil, že v tom nejsou kytary (výkonné zesilovače, zpětné vazby, možná efekty?). FFO: Mount Fuji, Orthodox, Pylar, Dark Buddha Rising, Bong atd. (Bandcamp)

HÄXENZIJRKELL – Urgrund (04/2022)
- black/drone/doom metal hypnóza aneb přibližně srážka Urfaust s Nadja (Autosomal), pomalými pasážemi starých Oranssi Pazuzu (nebo Dark Buddha Rising, Sink), Witches Sabbath od Emperor, Mare, Sortilegia. Rituální rytmika, jednoduché, nicméně slušně namotávací, temně psychedelické riffy, až na mlaskopák super zvuk (špína, echa). V poslední, třetí části se na těch kozlech i rozjedou a zasypou ve stylu starého (nebo i nového) Norska. Čórtův hrád a bosoráctvo! (Bandcamp)

mIZZY

HEIDEN - Andzjel (11/2022)
- Heiden se po 13 letech aspoň částečně vrátili k black metalu. A i když Andzjel na Obsidian (a vlastně ani na navazující Dolores) nemá ani zdaleka, baví mě mnohem více než většina materiálu z předchozích tří desek. (Bandcamp)

vihkav

DRYAD – The Abyssal Plain (01/2023) 
- může být v lednu lépe? Nasraný black/death rock’n’roll z kanála, a to jsou tu půlka stopáže jakési elektroambientní čachry. A místo toho, aby mě sraly, to všechno jenom vylepšuje! Zvuky přímo z peklíčka po celém albu, ať už je vyluzuje jakýkoli prokletý předmět či kajícník. Je to sice vlastně dost primitivní a občas si při tom vzpomenu na Archgoat, ale to je naprosto v pořádku.

CRUCIBLE OF SORROW – Sadistic Hymns of Sorrow (EP) (01/2023)
- úplně nová syrová blackařina, co umí být svižně melo, ale i dost těžkotonážní. Po zvukové stránce v dobrém smyslu zajímavé a osvěžující, po té skladatelské čerpající hlavně ze starých tradic. Co vám budu, vypnout mi to nešlo.

SEER OF THE VOID – Mantra Monolith (01/2023)
- nevím, proč mi přijde tenhle stoner tak zvláštní, když to ani není nejvíc heavy mix na světě. Asi jsou ty riffy neuvěřitelně chytlavý, fakt mě baví to poslouchat.

KAPTAN KADAVRA – Mental Yara (01/2023)
- Turecko nasraný jako nikdy, top strop. Zařadil bych to někam mezi sludge a death metal.

UNDERNEATH – Nothing Here is Held Sacred (01/2023)
- žánr: námrd. Od začátku do konce žádný kompromisy, jenom násilí do uší. K tomu supr trefnej přebal a já budu asi taky potřebovat přebalit.

DECLAIME & MADLIB – In The Beginning (Vol. 3) (01/2023)
- třetí kompilace nikdy nevydaných tracků z devadesátek s Madlibem na beatu. Lyricky to není vždycky úplně ono, ale přesně takový old school zvuk je něco, k čemu se rád vracím.

NACHTMAER – Van de Mare Beeren (01/2023)
- když zkřížíme sypačky a atmosféru Aluk Todolo, hlas jako od Herr Morbida z Forgotten Tomb a dramatičnost Cult of Luna, vyjde nám něco takovéhohle. Těžké, táhlé a přesto to sype, i když je to hodně post. Představoval bych si virbl, který nezní jak ze špatného rapového beatu a obecně méně převýškované bicí, ale určitě se k albu ještě vrátím. Pohlcuje pěkně.

HØSTSOL – Länge Leve Döden (01/2023)
- přesvědčivé, černé a severské s notnou dávkou zla. Občas překvapí zajímavý nápad a basa je dokonce celkem slyšet. Jediná vyloženě výtka budiž zbytečně dlouhá atmo-intra/outra místo přímého přechodu k věci.

VOSBÚР– Heklugjá (01/23)
- meditace na islandské vulkány pokračuje.

COLONIAL WOUND – Easy Laugh (12/2022) 
- energetický C-4 výbuch splétá 4D skládačku ve stylu oldschool mathcoru, který nám všem tak chybí. No, aspoň mně ano. Je to i tak dost nenáročný poslech pro někoho, kdo vyhledává kvalitní nájeb s nápadem.

MÅNESKIN – Rush! (01/2023)
- Italové zase rozbalili popík ve svém tradičním stylu a je to stále super.

MAMALEEK – Diner Coffee (09/2022)
- experimentální black už to dávno není, ale první část sousloví zůstává. Jazzík z backrooms s podivnými zvuky, který by mohl hrát v Twin Peaks. Pokud se dvojice vyvíjela až k tomuto zvuku (ok, Out of Time je stylově album dost podobné, ale tady je to o dost sehranější a působí to víc jako kapela), tak se nemůžu dočkat, jak budou znít příště. Tohle je přesně můj vibe a jedno z nejlepších loňských alb.

sicky

OAK PANTHEON - The Absence (01/2023)
- podivné album, které je zvláštní směsicí různých žánrů (death, black, post, prog). Na jednu stranu působí možná nesourodě, občas se však objeví zajímavý moment.

ATSUKO CHIBA - Water, It Feels Like It's Growing (01/2023)
- alternativní rock s prvky psychedelie a triphopu. Pomalu ubíhající, hypnoticky pulsující, mírně uspávající.

INVISIBLE SQUIRREL - Chief and McMurphy (08/2022)
- elektronic dance music/techno/trip hop ve stylu Chemical Brothers. Líbí se mi fajn znějící, samplované bicí. Album z minulého roku, trochu mimo obvyklé žánry, ale zaujalo.

onDRajs

RIVERSIDE - ID.Entity (01/2023)
- novinka polských potemnělých rockerů navazuje tam, kde končila předchozí Wasteland. U Riverside už na metalové drnčení definitivně zapomeňte, teď Duda a spol. jedou na vlně kapel jako OSI nebo Porcupine Tree. V úvodní Friend or Foe? překvapil duch synthwave z 80. let á la A-ha. Celkově spíš smíšené dojmy, celkově mi to přijde moc krotké.

PORCUPINE TREE - Closure / Continuation (06/2022)
- humbuk kolem Porcupine Tree nechápu. Loňská návratová deska je fajn, ale v podstatě kopíruje dojmy z předchozí tvorby. Mainstreamově laděný prog/rock, kde všichni zúčastnění (hlavně Harrison) hrají tak nějak na půl plynu. Umě skloubený derivát inspirací (třeba King Crimson, Opeth, Rush atd.), který jejich kvalit ani zdaleka nedosahuje.

Dantez

BIG BRAVE – Nature Morte (02/2023)
- šestá a pravděpodobně dosud nejlepší deska kanadského sludge/drone tria. Nature Morte jde více na dřeň a do hloubky, kde je temnota podstatně hutnější. Sahání hlouběji ke dnu funguje: dobře totiž zapadá do volené žánrové výseče.

APOGEION – Astrolatria I: Initiatio. (11/2022)
- doporučeno Dalihrobem pod článkem Album roku 2022. Promakaný Beherit worship s hlavou a patou, záměrně opomenutá nezřízenost přitom projektu prospívá, poslouchá se s nebývalou lehkostí. Kýžená kosmická temnota je přitom zachována.  

SIGHTLESS PIT – Lockstep Bloodwar (01/2023)
- druhý počin Sightless Pit, tentokrát bez Kristin Hayter. Zbylá dvojice Walker/Buford se věnuje fúzi aranží z extrémní hudby a základů pramenících z dub music. Výsledkem je nepřístupnější variace na Scorn a Techno Animal se zajímavou soupiskou hostů, která se v rámci jednotlivých skladeb poutavě prolíná – setkání YoshimiO z Boredoms a Gangsta Boo z Three 6 Mafia asi hovoří za vše. 

VAMPIRSKA – Hollow Veins: The Shores of Oblivion and once Blood... The Allure... Mine own Suff'ring… (12/2022)
- klady z předchozích dvou desek Vampirska přetavují do 20 minut dlouhé skladby. Syrový black metal budující na mustru černých legií a jízlivosti bosenských žánrových projektů funguje na roztáhlejší ploše poměrně dobře.

SCHWARZPRIOR – Nemoc (01/2023)
- od řadovky IDDQD uplynulo bezmála 9 let ticha, po kterých ostravská elektro-industriální svéráznost navazuje obdobně údernou krátkou nahrávkou. Od předchozího zvuku se neustupuje – stále jde o temnou, syntezátory předenou mašinérii, ve které se nezapře inspirace véčky.

PROFANE ORDER – One Nightmare Unto Another (01/2023)
- dosud největší sonické prasáctví od posledních desek Concrete Winds a Antichrist Siege Machine. Ze řetězu urvaný war metal, který se nebojí přeskakovat i jiným extrémním škatulím, každý odklon se přitom obrací ve prospěch výsostného hudebního násilí. 25 minut stopáže ti uběhne po hřbetu jako stádo nasraných bizonů. 

LooMis

WATAIN - The Agony & Ecstasy of Watain (04/2022)
- o 1. místo v Albu roku 2022 jsem minulý rok ani uchem nezavadil, tudíž jasná povinnost pro zjednání nápravy. Ale lepší doporučení, než dvojitou recenzi nenabídnu a za sebe konstatuji, že v loňském TOPu to mám po dlouhé době bez blacku a Waťáci by na tom nic nezměnili.

ARCH ENEMY – Deceivers (07/2022)
- dávám tomu pořád šanci jen kvůli Alisse a Jeffovi.

SPIRE OF LAZARUS - Soaked In The Sands (07/2022)
- tip od Koryho s dodatkem „je to lepší než Lorna Shore“. A ufff, je to tak a pokud bych chtěl loňský TOP nějak měnit, tohle je zatím první náhradník. Druhá deska Rakušanů se totiž rovněž snaží posouvat mantinely deathcoru do experimentálnějších vod. A daří se jim to náramně, slovy klasika: „takových kapel není mnoho, ale nemusí pršet, jen když kape“.

MECHINA – Venator (01/2022)
- kapela, která (téměř) výhradně vydává desky 1. ledna, takže ano, letos už mají taky novou (Cenotaph). Nicméně očekávám, že stejně jako u Venator se od svého sci-fi symfo djentu (opět) neodchýlí ani o píď. Moc jednotvárné.

ORIGIN – Chaosmos (06/2022)
- hele, to fakt nikdo tuhle desku z užšího redakčního týmu neslyšel? Chyba! Velká chyba! 

Kotek

LALA &CE, LOW JACK -  Baiser Mortel (10/2022)
- křehký, temný r'n'b, ideální v ranních hodinách po rauši.     

PRISON RELIGION - Hard Industrial B.O.P. (06/2022)
- hip hop a hluk, to vždycky šlo dohromady. Tady je hluku fakt hodně, správnej hrot.

UWALMASSA - Malar (01/2022)
- dub z Indonésie, temný to je, hypnotický to je, spousta šamanskejch ruchů, perkusí a bubínků.

MOBBS - Untitled (05/2022)
- taková potemnělá elektronická všehochuť, instrumentální hip hop, dub, dancehall, ale dohromady to sedí dobře. 

LOWER AUTOMATION - Strobe Light Shadow Play (11/2022)
- rozházená věc někde na pomezí mathcoru a divnýho noise rocku. Šlapeto. 

Gába

INFERTILE SURROGACY - Anthropocide (01/2023)
- "...at the end of murdering all the people on earth I was going to murder my own family and then take my own life and become God". IS jsou zpět s první plnohodnotnou dekou. Čekej pouze odpornej zvuk, blití jak když táhneš cihlu po betonu, hyperhumusácký slamy a všudypřítomný bolestivý pískačky. V komunitě guttural BDM mentálů převládá nadšenej orgáč...

INVERECUND - Rescinded Physiognomy (singl) (1/2023)
- BDM v Gorgasm štýlu z připravovaný deky Engrossed in Horripilation. Námrd!

NITHING - Cystic Ovarian Burial Ground (singl) (1/2023)
- Matt Kilner je zpět! Tentokrát ne s Iniquitous Deeds, ale s pokračováním svýho projektu Nithing. COBG je první skladba z připravovaný deky Agonal Hymns. Ještě poměrně vydejchatelnej první zářez teď střídá až groteskní hyperblasting ultrabrutalita. Když připočítám makabrózní obal, tak jasnej kandidát na deku roku už teď. Nutnost slyšet!

DEHISCENCE - Colony (EP) (12/2022)
- nechuťáckej deathgrind. Doporučuju!

DarkXane

ALMACH – Don’t Look Back (01/2023) 
- autentičtí afghánští bezvěrci tu svou folklórní blízkovýchodní atmosféru do nás pravidelně tlačí v utajení sice teprve od roku 2020, ale i tak už je na světě čtvrtá vyhrávka příjemně znějící v konzistentním módu jaký byl nastolen na kapelním debutu a je tak možné nadále sledovat černo-čarovnou linii vinoucí se kdesi do neznáma přes paštunská údolí do horských průsmyků ke stezkám, ze kterých není již ani pohledu zpět, natož návratu.

ATROCITY – Okkult III (01/2023)
- v roce 2013 započatá okultní trilogie Alexe Krulla se dočkala svého posledního dílu a jedná se o vrcholný počin nejen v této sérii, ale také při delším ohlédnutí zpět do kapelní historie. Ubylo přehršel otravných orchestrací a máme tak co do činění převážně s rychlopalnou deathmetalovou klasikou jako řemen, se kterou má každý tradicionalistický posluchač dozajista právě tohle německé jméno spojeno především. Objevují se zde tedy opět také dvě ženštiny, které ovšem sekundují pouze na šestém tracku, téže klipovce stejně mega kýčovité jako obal desky… no co už, přes jedno nedůstojné divadýlko se dá přenést. Na tečce alba si poněmecku popěl při ďábelském pochodu také hostující Robert Dahn (ex-Equilibrium).

ESOCTRILIHUM – Funeral (01/2023)
- galský individualista Asthâghul si opravdu nebere oddechu a jelikož osm alb za šest let je mu zjevně málo, tak po loňských dvou a jednom epéčku, které jsem ještě pořádně všechny nestihl dohnat, přišel hned druhého dne nového roku novinkový pohřeb s pořadovou číslovkou devět. Po agresivnějším a zde také ceněném loňském červnovém počinu přišlo v září zklidnění, o jehož pokračování se dá hovořit také u melancholií a smyčci protkané novince, mimo jiné také plné čistých vokálů. Nechybí ani doomovské chmury či keltská melodika. Takové zvukové umělecké dobrodružství na samém počátku roku dává věštit, že se letos můžeme dočkat ještě mnohého z této nevšední potemnělé dílny. 

GOATMOON – What Once Was… Shall Be Again (01/2023)
- helsinský rezavý BlackGoat Gravedesecrator, milovník černých legín a veskrze všemi směry pomýlený, naservíroval novoroční nadílku pohanské melodiky a připravil tak po předloňské dungeon synth instrumentální půlhodince Silver Serpent návrat k toliko žádaným epickým blackmetalovým nápěvům z karelských plání.

GRÁ – Lycaon (01/2023)
- vystoupení švédské sestavy pod vedením Heljarmadra z Dark Funeral na loňském ETEFu nás nikoho ze zúčastněných nenadchlo a doslova zavánělo propadákem, ale i tak jsem byl na novinkové čtvrté album docela zvědav. Třicet pět minut a osm tracků, a z toho …hmm… dva covery (jeden kousek z prvního demáče už mrtvého projektu Cursed 13 a Chariots of Fire od Bathory). Takže šest nových studiových kousků nezní nakonec špatně, ale nelze se zbavit dojmu black’n‘rollové všehochuti od již mnohokráte slyšeného, takže návrat k albu spíše nepravděpodobný a jdu si pustit raději loňské Khold. 

HATE FOREST – Innermost (12/2022)
- chycen v závěru roku mimo jiné do sítí atmosférické temnoty Drudkh, trestuhodně mi ve stejný čas na rozdíl od vaněny utekl Mr. Saenko s tímhle poněkud neočekávaným předvánočním šrapnelem niterní nenávisti, tak alespoň takto novoročně napravuji.

IN FLAMES – Hell is Overcrowded and Heaven’s Full of Sinners EP (01/2023)
- lednová komerční přípravka na únorovou plnotučnou novinku z ní kolektuje čtyři kousky (tři hlavní hitovky vyjely ostatně už behěm loňska) a navrch přidává čtyři živáky. Neradno chválit dne před večerem, ale vypadá to, že loni Chrisem Broderickem (ex-Megadeth) posílené sestavě by se mohl v letošním roce melo-deathmetalový restart skutečně podařit.  

LEIÞA – Reue (01/2023)
- bavorský multiinstrumentalista a blackmetalový magistr Noise, provozující paralelně tři one-man show projekty, z nichž zdejší osazenstvo již stihl v posledních dvou letech nejednou zaujmout s jedním z nich v podání Kanonenfieber (mimochodem u nás záhy k vidění posledního února v Underdogs‘ FB event), pokračuje na druhém albu s další osvědčenou germánskou kanonádou čpějící tentokráte depresivní lyrikou v záplavě výčitek svědomí. Tohohle chraplavého borce prostě žeru ať už zatím vypálil do světa cokoli.

PROGNAN – Naši životi više ne postoje (01/2023)
- vukovarský projekt, jehož mozkem je hudební skladatel Goran Dragaš, dodávající také do Hollywoodu, a který měl doposud na kontě pouhopouhá dvě EPs z let 2011 a 2012, se více než obstojně odprezentoval na svém koncepčním debutu pojednávacím o srbském bojovníkovi utopeném v balkánské vřavě první světové války. Je-li libo melodický „movie soundtrack“ black metal s dobře znějící chorvatskou lyrikou, tak neváhejte vstoupit do světa komplikovaných černých symfonií v dost originálním balení a zcela bez obav, že narazíte na nějaký nepodařený klon Dimmu Borgir a spol. Fakt dobré a překvapení měsíce.

URIAH HEEP – Chaos & Colour (01/2023)
- pro pamětníky určená hardrocková vzpomínková kolekce od britských klasiků, mezi kterými ovšem pamětníkem začátků kapely z konce šedesátých let zůstal již pouze kytarista Mick Box. Slušná stylová v pořadí 25. jízda a respekt!

Herelson

ACANTHOSIS - Scriptures of the Accursed (06/2022)
- další akvizice Caleba Simarda, představuje moc povedený mix tech, prog a neoclassical. Zaujala mne nízko posazená basa. Oceňuji i rozumnou délku desky. Těším se na další tvorbu.

KOSSUTH - Necronym (12/2022)
- solidní porce tech death s melodickým základem. (Bandcamp)

Baara

CROWN COMPASS - The Drought (04/2022)
- Daniël je ďábel! Moje jediná připomínka k němu vždycky byla, že to není Eric, což je a vždycky samozřejmě bylo irelevantní. Ty refrény, ta kombinace milovaných textur, thrashe a sem tam lehoulince grunge... líbí se mi to čím dál tím víc.

FACE THE DAY - Echo of the Child's mind (09/2022)
- ačkoli by se dalo čekat, že nová deska z pera Martina Schustera bude vzhledem k okolnostem vzniku smutná, pro mě je pravý opak. Čiší z ní naděje a záblesk světla na konci všech zadělanejch tunelů. V umění prý existuje jakési "krásno". Tahle deska, i kdyby náhodou nebyla dobrá (je dobrá!), je určitě krásná!

GREG PUCIATO - Mirrorcell (06/2022)
- grunge Puciatovi sedí, a to jak hudebně, tak tím vším vztekem, zoufalstvím a smutkem. Není to deska na každodenní poslech, ale dobrá a rozhodně zajímavá. 

MXL

LAIBACH - Love is Still Alive (EP) (01/2023)
- v dobách válečných vydávají avantgardisté vesmírné kántry o nesmrtelnosti lásky. A o cestě na Měsíc, kde je na jeho odvrácené straně - v apokalyptickém zpixelovaném scénáři - nová země zaslíbená. To už tu bylo s Iron Sky, ale stará píseň nerezaví, naopak se nese prostorem a vyvolává cynicky satirický úsměv. Nic šíleného nemůže u Slovinců překvapit, od western-krypto-rocku k post-kraftwerkovskému synth popu. Ano, řeč je tu o podivínské, avšak poctivé elektronice.

FROWNING - Of Void (EP) (12/2022)
- z nejtemnějších tenat, do nichž jsme byli vtaženi na Death Requiem, se nyní ohlíží drážďanský funebrák Val Atra Niteris vstříc krajinám záhrobní melancholie. Fatální truchlohra v propastně bolestném kabátku rozpláče i největší tvrďáky. Táhne se to jako myšlenka na smrt - nekonečný cyklus, jenž nezná zrození. Chóry z katafalku premiérově zazní v Praze na Funeral Imperial Feast, přesně na pohřebního prvního apríla.

brutusáček

MITHRIDATUM - Harrowing (02/2023)
- italsko-americký dissonant navnadil singlem, celá deska úplně neuchvátila, ale solidní to je.

JSt

V/A – Elsewhere XIII (09/2022)
- výborná kompilace z Rocket Recordings, která zachycuje různé pohledy na modernizovanou lidovou hudbu. Je tam trocha psychedelie, trocha elektroniky, ale spíš jde jen o jisté osvěžení vzorců, které jsou pravděpodobnému posluchači beztak neznámé. Jde totiž o sbírku totálně neznámých umělců z různých globálních periferií nebo s vazbami na ně. V něčem jsou ty skladby až překvapivě jednoduché, na hranici prvoplánovitosti, ale sedí mi čím dál víc.

SAFETY TRANCE – Lágrimas (11/2022)
- v podstatě reggaeton, ale stažený a překlopený do hutné melancholie. Je tam pořád ta melodická a rytmická chytlavost reggaetonu, ale není jí moc, ve výsledku jsou ty tracky krásné a poslouchají se samy. FKA Cardopusher btw.

DELPHINE DORA – Hymnes Apophatiques (05/2022)

- současný hype varhanního dronu a la Kali Malone nebo Ellen Arkbro mě spíš vytáčí, Delphine Dora ovšem masivní plochy porůznu prolíná s kvazifolkovými popěvky. Výsledkem je zvláštní, ale dost příjemná kombinace hloubky a naivismu.  

bizzaro

KALLE - Under the Black Moss (12/2022)
- i na třetí desce David s Veenou potvrzují svou jedinečnost a osobitost.
 
 
 
 

 

Kuba

UNEVEN STRUCTURE - La Partition (2017)
- srovnávat s Februus by bylo nefér, ale poslech je to velmi příjemný.

NERO DI MARTE - Nero di Marte (2013)
- už by mohli Taliáni opět něco pustit do éteru.  

ULCERATE - Everything Is Fire (2009)
- po velmi dlouhé době jsem poslechl desku celou a je to pořád jedna z TOP desek ever!

SPASTIC INK - Ink Compatible (2004)
- na Spastic Ink jsem slyšel pouze dva názory - buď jsou šíleně geniální, nebo šíleně neposlouchatelní. Uznávám, že hudba Jarzombeka není pro každého, ale já mu žeru každou notu.

SPASTIC INK - Ink Complete (1997)
- Jarzombek si prostě vytvořil vlastní hudební styl :D

CRYPTOPSY - Blasphemy Made Flesh (1994)
- debut jako víno. Ani po letech neztrácí na kvalitě.

AddSatan

GEORG FRIEDRICH HAAS, LASSE THORESEN, MAJA S. K. RATKJE, NORDIC VOICES – Everything Is Gonna Be Alright (2020)
- 3 skladby současných skladatelů v podání vokálního souboru Nordic Voices. Využití různých technik zpěvů včetně alikvótních, z norské lidové tradice, ale i vrčení, chroptění aj. pazvuků atd. Zajímavé, v různém poměru krásné / zneklidňující, místy až uhrančivé.

THE CREATURES – Feast (1983)
- boční projekt Siouxsie a Budgieho (z The Banshees, viz. níže). Inspirováno, variace na… a i jedna předělávka tradiční havajské hudby. Tribal, exotica, alternative/avant-(rock?) písničky, někdy pořád s trochou post-punk, gothic, new wave příchutě. Zpěv, perkuse (něco jako marimba aj.), terénní nahrávky moře, džungle i tradičních havajských zpěvů. Částečně předchůdci Dead Can Dance (jejichž debut vyšel o rok později), divnější, bez kýčovitých kláves, syrovější, dobrý.

SIOUXSIE & THE BANSHEES – A Kiss in the Dreamhouse (1982), Juju (1981), Join Hands (1979)
- z každé jsem znal jen 2-3 skladby, konečně jsem sjel celé desky. Je to i trochu lepší, pestřejší, než jsem čekal. A post-punk/gothic rock sice na psych/krautrock v lecčems navázal, ale stejně mě v pár kusech překvapilo, jak moc krautrockově to zní (třeba The Lords Prayer, Halloween), nebo i noise rock/no wave skřípající kytara atd. A byť mi některé vyšší, ječivější polohy vokálu Siouxsie sedí tak napůl (a občas i nesedí), převážně mě její vokál baví a vydržím ho poslouchat déle než většinu starých post-punk/gothic/death rock zpěváků/ček. Někdy je vlastně blízko i Vivece z Occultation (inspirace?).

KRZYSZTOF PENDERECKI – Anaklasis, Threnody for the Victims of Hiroshima, Fonogrammi, De Natura Sonoris No. 1, 2; Capriccio for Violin & Orchestra, Canticum Canticorum Salomonis, The Awakening of Jacob (1960 – 1974)
- (místy) nejvíc!

vihkav

GORILLAZ – The Now Now (2018)
- jejich album z novějších dob, kde překonali sami sebe a ukázali, že jejich signature zvuk lze použít k nové hudbě bez opakování stejných nápadů.

ZHRINE – Unortheta (2016)
- skladatelsky to prostě nemá obdobu ani na Islandu. Jo, a kdy už bude další album pls?

FORGOTTEN TOMB – Under Saturn Retrograde (2011)
- pořád jedna z nejnostalgičtějších kapel ever a je jedno, kolikrát změní styl.

VED BUENS ENDE – Written in Waters (1995)
- poslední dobou skoro neproběhne den bez toho, abych si odsud dal nějakej song. Vždycky to bude kult.

onDRajs

STEVE ROACH - Dreamtime Return (1988)
- nic se nezměnilo, stále 10/10.

Gába

HATE INCLINATION - Hate Inclination (EP) (2021)
- hypernámrdová TBDM šílenost. Nabubnoval tehdy patnáctiletej Nikhil z Anal Stabwound neasi! Tohle fakt do sluchovodů nechceš, ale měj koule a pusť si to!

Baara

JERRY CANTRELL - Brighten (2021)
- Jerry píše sólové desky jen tehdy, když je mimo kapelu. Díky covidu napsal desku s prvky westernové hudby a country, se spoustou akustické kytary, která zvláště pro fanouška Degradation Trip může být na první poslech na odpis (ale zase vzpomeňme na Boggy Depot). Deska není ponurá, ale pořád je v ní tolik krásných melodií a silných emocí, že moje srdce zaplesalo během čtvrté skladby a plesat zatím nepřestalo. 

JSt

TREIBGUT – Mimikry (2020)
- takhle má znít moderní digitální underground. Všechno tu je rozbité a pokroucené a funguje někde ve třetím řádu virtuality, ale ty skladby dávají smysl a někdy i nesou emoce, hlavně vyhrocenou melancholii. 

bizzaro

ULVER
- opáčko kde čeho.

THE THIRD AND THE MORTAL - Memoirs (2002)
- k týhle desce a jedinečné kapele vážou vzpomínky, a to nejen na jejich poslední turné. Stále vynikající.