Během pandemie a kontinuálního rušení koncertů se Archgoat rozhodli nasměrovat energii do tvorby. Na podzim roku 2021 padlo vydání alba Worship the Eternal Darkness, které kapela stihla nahrát za 2,5 dne. V době vydání páté řadové desky však takřka nikdo nevěděl, že finská trojice za útlou nahrávací seanci stihla dát dohromady další 4 tracky.

All Christianity Ends není jen názvem nového EP, ale i čtvrtou skladbou z poslední desky, která se nese v pomalejším tempu. Bez poslechu a pohledu na cover tak lze krátkou nahrávku vnímat jako dodatek k albu, snad následné dovydání materiálu, který se na Worship the Eternal Darkness nevlezl. Opak je však pravdou – o sprosté maštění kapsy v tomto případě rozhodně nejde. All Christianity Ends stojí vůči nejnovější desce takřka v opozici. 4 tracky se otáčí zády přístupnější produkci, schůdnějším hudebním postupům a jakékoliv snaze pokoušet nové. Bystřejší oko si všimne, že EP zdobí původní logo kapely s hlavou Léviho Bafometa. Záměna má svůj záměr – Archgoat mluví o All Christianity Ends jako o pomyslném předchůdci kultovního minialba Angelcunt z roku 1993.

Nové EP tak slouží jako jistá připomínka, že Archgoat nezapomínají na kořeny, že i navzdory rafinovanějším hudebním postupům z posledních 2 desek dokáží pořád vystřihnout hnusný chlív, kde není místo na nic jiného než na snahu vybudovat hudební portály pro erupci primitivní černé energie.

Přestože se tvrzení o návratu na začátek takřka kompletní diskografie kapely jeví trochu přehnaně, Archgoat se bez větších problémů daří navázat na tep starší tvorby. All Christianity Ends prýští mladistvou nasraností a syrovostí, nenachází se zde místo pro sóla, výraznější zpomalovačky a jiné postupy, které jsou pro novější tvorbu poměrně standardní. Každý, kdo k Archgoat přišel před vydáním The Luciferian Crown (nebo zpětně starší tvorbu docenil), se nejspíš bude identifikovat z názorem, že EP jako celek překonává cokoliv z Worship the Eternal Darkness. Už jen zlo prýštící z prvních vteřin Crown Cloaked with Death nebo The Semen of anti Mastery zarytého posluchače o oživení původní vervy přesvědčí.

All Christianity Ends se nedá moc vyčíst, snad mohla trápit sluchovod ještě více – zvuk je přece jen dostatečně čitelný, s trochou úsilí se dají dokonce chytat i texty. V nabízené formě by se EP tak dalo hypoteticky zařadit spíše někde mezi Whore of Bethlehem a The Light-Devouring Darkness. Přesto je krátkou nahrávku záhodno respektovat ze dvou důvodů: nejen za míru surovosti, ale i za úsilí kapely připomenout skalním, že se do hudby umí stále bez okolků opřít. Archgoat přitom nic dokazovat nemusí – závan vyměknutí určitě není natolik intenzivní.