Ať fandíte v hokeji komukoli, je jeden tým, ke kterýmu prostě musíte mít víc respektu než k ostatním. Je to Kanada. Jejich nároďák se nikdy nevzdává. Bojuje do poslední minuty, třeba někdy na hranici fair play, ale vždy až na dřeň. Je to jeho podstata. Takhle přesně na mě působí i aktuální album Cambion. Nasrat to tam pod tlakem až do poslední minuty, do poslední notičky všechno drtit tak tvrdě, jak jenom to jde.

Není divu, že po takovém materiálu sáhl Jan Lavadome, protože do jeho stáje pekelných death metalem splašených vraníků, kteří ale většinou ještě nemají propálené renomé, skvěle zapadá. Cambion se na svém debutu představují jako smečka, která se s ničím nesere, hraje rychlý death metal, ne snad přímo technický, ale rozhodně po čertech dobře zahraný, trochu očazený plameny pekla, trošku líznutý thrash metalem. Všechno je na svých místech. Desítky většinou parádních riffů, z kytarových sól kape jed a samozřejmě vše je opřeno o vynikající bicí. Jednoduše řečeno, fanoušek Angelcorpse, Krisiun nebo Perdition Temple si tady přijde na své.

Překvapilo mě s jakou suverenitou Cambion své dílo nasypali, tady se dá klidně mluvit o debutu roku, přinejmenším v rámci death metalu. Když jsem se ale podíval na historii bubeníka Chasona Westmorelanda, dost možná hlavního strůjce úspěchu alba, divit jsem se přestal. V jeho portfoliu jsou Abigail Williams, Hate Eternal, The Faceless a živě hrál třeba s Fallujah. Další dva členové, Thorben Rathje a Richard Osmond, svoje party odvedli s velkou zručností a předvedli kvalitu i kreativitu, to vypichuji, aby bylo jasné, že Cambion nikoho nekopírují, spíš se okamžitě zařazují mezi přední tvůrce žánru.

Detailně jít skladbu za skladbou nemá moc smysl, vypíchnu jen první Conflagrate the Celestial Refugium, protože miluju, když album začíná nekompromistní sypačkou místo intra. No a pokračuje se stále stejně, razantně, technicky, rychle. Když se vrátím ke shora nahozené metafoře, jediný oddychový čas si Cambion vybírají těsně před koncem (stejně jako Scotty Bowman), v úvodu finálního válu, který má skoro 10 minut. Tenhle oddych je potřeba, aby se potom se vší vervou naposledy šláplo na krk všem nepravým deathmetalistům. Poslední vál všechny uctívače falešných model (rozuměj deathcore) zašlape do podlahy. Brutální valivý riff, kvílící sóla, toto jest pieklo!