Příznivci soudobých hudebních těles ze sfér, kde se prolínají žánry jako death industrial, power electronics a noise mohli očekávat, že jednou dojde k plnohodnotné kolaboraci švédských umělců Nordvargr a Trepaneringsritualen. Vznik Det Kätterska Förbund šlo předpovědět na základě několika společných živých vystoupení a útržkovitých spoluprací, jako je EP Konung Krönt I Blod / Salve Teragmon, které nabídlo dvě vzájemně přepracované skladby.

V neposlední řadě ovšem jde o zhoubnou harmonii, ke které při spojení dvou spřízněných světů dochází. Žánrové vymezení umělců se přitom donedávna v mírných nuancích lišilo. Zatímco Ekelund z Trepaneringsritualen kultivoval zastřený death industrial, Nordvargr volil ambientnější, méně dynamické hudební pojetí.

Do obou projektů začaly až posléze prosakovat podobné, primitivně-ritualistické tendence nedaleké martial industrialu. Hudba nabyla ostřejších kontur, zvuk se stal čitelnějším, a umělci tak mohli dát na odiv surovou energii, která vyvěrala z minimalistických perkusí s mixem barbarského řevu a šamanských deklamací. Atributy z předchozích desek byly rovněž zachovány – novější tvorbu stále doprovází atmosferické šumy, kovové šelesty a elektronické zvukové plochy. Barbaštější hudební podoba vykrystalizovala na Kainskult od Trepaneringsritualen a deskách Daath a Metempsychosis od Nordvargr.

Lidaverken Del I propojuje tvůrčí prvky obou stran a prezentuje je v různých polohách. Dochází tak na obskurní death industrial od Trepaneringsritualen, ambientnější elektroniku, při které přebírá kormidlo Nodrvargr, ale i momenty, kde oba projekty přispívají stejnou měrou.

Desku nelze označit za čistokrevného pokračovatele, přesto je bohatá na minimalistický, nemechanický martial industrial, chorobné vokály a sugestivní chorály. Lidaverken Del I ale v první řadě buduje atmosféru, pravěká agrese pak doplňuje zvukovou paletu, která také sahá po ambientní rozlehlosti nebo minimalistických elektronických pulzech. Žánrové odbočky jsou volené adekvátně – tak, aby projektu přidaly na variabilitě bez nabourání celistvosti. V neposlední řadě pomáhá i rozumně volená, půlhodinová stopáž.

Navzdory poměrně jednostrannému hudebnímu vymezení Det Kätterska Förbund zaujmou. V první řadě desku drží primitivní energie a zhoubný feeling, přičemž by se první jmenovaná složka mohla prosazovat ještě více. První části dvoudílného projektu se tak snad dá vytknout jen málo momentů, jako je závěr Endless Golgotha, kdy se uzda agrese propouští na maximum. Lidaverken Del I ale i bez primárního spoléhání na surovost baví – dusí skličujícím nábojem, hypnotizuje úměrnou repetitivností a párkrát poklepe i na spínač ještěřího mozku.