Fanoušci polských blackmetalistů Batushka se konečně dočkali. Ne, že by u nás ještě nehráli. Jenže jejich první koncert byl na během pár dní vyprodaném Prague Death Mass III a druhý na rovněž vyprodaném Brutal Assaultu. Sice jsem na obou akcích byl, ale na jejich první nefestivalový koncert jsem vyrazil také, za což mimo jiné mohly i zajímavé předkapely.

Trepaneringristualen jsem sice už také dvakrát viděl, ale vzhledem k tomu, že koncert na Hradbách Samoty byl velice slušný, rozhodně jsem nechtěl T × R × P vynechat. Tak super jako v Rosicích to sice tentokrát nebylo, ale průser jako před Bölzer na Chmelnici také ne. I když první beaty měly solidní tlak, lehké otočení volume doprava není nikdy na škodu. Zvlášť u podobně monotónního industrialu. Navíc byla tentokrát vynechaná projekce a jediným vizuálním prvkem spolu s krvavým hadrem na hlavě umělce byl svícen s pár vonnými tyčinkami. Byl jsem tedy donucen o to intenzivněji vnímat samotnou hudbu, přičemž jsem si uvědomil, jak moc primitivní je. Postupem času set Trepaneringsritualen částečně gradoval, zrychlil, a dokonce i fungoval. Při poslechu samplů s řevem jsem však z hlavy nemohl dostat otázku, zda by T × R × P měl bez „zlo-metalové“ image u power-electronics/industrial/noise fanoušků šanci?

Na koncertu Schammasch jsem rovněž jednou byl. A právě první živá zkušenost s těmito Švýcary mě utvrdila v názoru, že je chci vidět znovu. Dokopala mě k tomu i loňská nahrávka The Maldoror Chants: Hermaphrodite. Jedná se sice o třicetiminutové EP, ale také o nejlepší kus v diskografii kapely. Je výrazně doomovější a ambientnější, funguje ovšem skvěle jako celek a hlavně není plné zbytečného natahování jako předchozí počiny. Vzhledem k tomu, že Schammasch dostali hodinový hrací čas, doufal jsem, že nový materiál dostane během živé prezentace prostor. A jelikož z nového EP opravdu hráli, a dokonce jej přehráli od začátku až do konce, měl jsem v průběhu celého koncertu úsměv od ucha k uchu. K mému nadšení přispěl i výtečný zvuk, v kterém skvěle vyniklo úvodní bubnování, všechny tři kytary, ambientní plochy, samply i všechny tři zpěvy. Koncertní podoba The Maldoror Chants byla samozřejmě trochu upravená, řekl bych však, že oproti nahrávce dokonce pár (například kytarových) prvků přibylo. Postupná gradace a celistvost novinky byla ale uchována a Schammasch se rychle podařilo navodit silně pohlcující atmosféru. Dokonce i frontman Christopher překvapil, když všechny recitace a čisté zpěvy zvládl s přehledem. Když během May His Illusion Last Until Dawn's Awakening začali tlačit na pilu a plynule přešli do nejsvižnější části Chimerical Hope, předvedli, že umí i slušně sypat. Během poslední pasáže Do Not Open Your Eyes jsem byl už dostatečně přesvědčen o tom, že Schammasch v současnosti patří mezi nejlepší moderní blackmetalové kapely. A i když v tuto chvíli mohli klidně skončit a já bych zůstal dostatečně spokojený, přehráním celého Hermaphrodite set Švýcarů neskončil. Zahráli samozřejmě i pár starších skladeb. Druhou půlku setu otevřel song Consensus, který z velké části odzpíval další kytarista spolu s bubeníkem, a ukázal podstatně agresivnější tvář kapely. Dle očekávání došlo i na klipovku Golden Light z Contradiction a úplný závěr patřil druhé klipovce Metanoia. Schammasch tedy zvládli zahrát celý svůj aktuální počin včetně největších hitů z předchozích desek. Vše bylo prezentováno naprosto precizně, skvěle odzpíváno a dokonce i s výborným zvukem. Co chtít víc?

Bude to sice znít hnusně, ale ideální by bylo, kdyby tímto koncert skončil, kapely měly opačné pořadí, nebo kdybych odešel. Vystoupení Batushka a hlavně chování lidí během jejich setu celkem degradovalo skvělý zážitek ze Schammasch. K takové davové demenci jako na Brutalu sice nedošlo, ale stejně jsem si mezi všemi ječícími Poláky a zmalovanými teenagery připadal jako na koncertě Cradle of Filth. Ne, že bych proti CoF něco měl, ale už mi zkrátka pár let není 14. Co se hudební stránky a celkové prezentace týče, asi se mohu odkázat na svůj report z PDM před dvěma lety, jelikož se až na prodloužení intra prakticky nic nezměnilo. Litourgiya byla přehrána od začátku do konce, nic víc, nic míň. Celkem bych čekal, že od doby vydání debutu budou mít více než 40 minut materiálu, aby si mohli dovolit aspoň přídavek, ale opak je pravdou. Jsem zvědavý, jak dlouho je bude bavit tourovat dokola se stejným setem. Vzhledem k tomu, že to lidi opravdu žerou, tak evidentně dlouho. O chování fanoušků jsem se už zmínil, co však také degradovalo koncert Poláků, byl asi nejhorší zvuk večera (o průseru mluvit nelze, zpěvy i instrumenty šly slyšet dobře, ale kytary byly zbytečně přehulené) a hlavně světelná show. Nechápu, proč si celé pódium zaskládají svícemi a vystupují v kostýmech, když přes tu blikající diskotéku nešlo na to divadlo vůbec vidět. To Cult of Fire mají aspoň trochu rozum a hrají většinou se statickými světly nebo víceméně potmě.

Něco negativního na závěr? Ani ne. Jen mě trochu mrzí, že jsem si po výtečných Schammasch musel závěr trochu protrpět, což zkazilo celkový dojem z večera. Kdo však přišel na koncert Batushka s tím, že si dobře zapaří, nejspíše nebyl zklamán. Poláci svou nahrávku naživo prezentují dobře, jen si stejně jako u Trepaneringristualen neodpustím otázku, zda by bez své image měli na blackmetalové scéně i mimo takový ohlas?