Zarazilo mě, že kromě několika už vousatých reportů chybí na Marastmusic nějaké pojednání o Diocletian. Byli to právě oni, kdo spolu s Black Witchery (ti o pár let dřív) a Revenge pozdvihli prapor war metalu, odkaz Blasphemy potažmo Sarcofago a byli u startu nové vlnu zájmu o běsnící metal. První album Doom Cult byl pořádný nátěr, hodně běsnivosti, násilná surovost, kudly ven. Druhé album War of All Against All bylo skladatelsky o hodně dál, navíc přidalo black metalu.
Na třetím albu už nefiguruje v sestavě Phil Kussabs (Vassafor, Temple Nightside), ale Gesundrian s Vladem Tepešem na obalu si mě získal podivuhodným skloubením intenzivní blackmetalové atmosféry a surové násilnosti s mnoha sóly a technickou rychlou hrou, která se nerozsypává jak brambory mámě z tašky na schodech. Tohle „deathmetalovější“ album mám hodně rád a často si ho připomínám. Po něm se cesty členů kapely rozešly a zdálo se, že kvůli tomu Diocletian přestali v nejlepším.
Jenže svrbění na žaludu se asi nedalo vydržet, Diocletian znovu povstal, a bohužel do světa vyflusnul nešťastné LP Amongst the Flames of a Bvrning God. Ze sestavy Gesundrianu zůstal jen Brendan Southwell, a nedopadlo to vůbec dobře. Skladby bez nápadu, zvuk bez tlaku, riffy se beznadějně slévají, všechno to působí jako zlevněná vykrádačka Revenge.
A teď je venku EP, kterým se Dioclatian vrací k oldschool zvuku. Ze tří prezentovaných songů jsou dva původní podobou již vydaných treků, které jsou obě horší než alternativní verze (Oath to Ruin a War Messiah z Doom Cult resp. Disciples of War). Pak zazní cover Bathory Possessed, jehož přidaná hodnota je nulová až záporná, a ještě v něm chybí závěrečné sólo. Můžete si maximálně tak zgustnout na repetitivnosti a syrovém zvuku. Jako cover je to ale rozhodně velmi slabé. No a zbývá jedna instrumentálka, která sice ke konci není vyloženě špatná, ale vydávat kvůli dvěma minutám takhle plytký materiál, to radši ty dvě minuty úplně oželím. A to je vše. Jestli bylo předchozí album zbytečné a jen špinilo dobré jméno Diocletian, co je potom tohle? Naprostej průser.
K nejnižšímu hodnocení, které jsem kdy dal, dodám jen tolik, že ano, nahrát to neznámá kapela, být to nový materiál, určitě nějaký ten bodík přihodím. Jenže Diocletian není nová kapela a tohle nejsou nové songy. A na to, aby v manýrech velkých kapel vydávali materiál, který nebyl dost dobrý pro desku jako bonusové EP pro skalní fanoušky, na to opravdu nemají.
Vložit komentář