Doedsvangr, pokud to někomu při vydání debutu před pár lety uniklo, je norsko-finská all star banda. Jen vyjmenování projektů členů by zabralo pár odstavců. Pro zajímavost nahodím jen několik jmen, která zaujala mne: Doedsadmiral zpívá v Nordjevel, Shatraug má asi jako hlavní kapelu Horna (nebo snad Sargeist? Dříve i Behexen…) a pro „Antichristiana“ Christiana Håpnes Svendsena je Doedsvangr tou hlavní kapelou. Pro zvuk nové desky je podstatný příchod Sebastiana Tuviho alias BST, který sestavu posílil v roce 2000. (Aosoth, Order of Apollyon, VI, abych vyjmenoval ty nejpodstatnější kapely, na kterých se tvůrčím způsobem podílel.)

Přiznám se, že předchozí desku Doedsvangr jsem i v době vydání poctil toliko letmým poslechem z youtube, protože 54 minut generického black metalu finsko/norského střihu mě nijak nezaujalo.

Doedsvangr mi na první poslech připadal, a nová deska to více než potvrzuje, jako typická kapela pro Osmose Production. Snad všechno, co na aktuálním albu nacházím, je sázkou na jistotu, a dá se říct, že kapela se spíš vydala po široce vyježděné blackmetalové autostrádě, než že by chtěla do kousku panenské nepošlapané blackové prsti otisknout stopu. Střední tempa, pomalé hymnické nástupy, epické riffy, asi je těžké chtít po starých matadorech nějakou prudkou touhu po originalitě. Je na místě otázka, jestli takhle bez invence má smysl vydávat nové projekty pořád stejných borců, kteří předvedou personální rošádu. Hodně podobně jsem to vnímal u trochu podobně znějících Bythos, ti ale svému opusu přecejen dokázali dát osobitou atmosféru. Doedsvangr nikoli. A soudím, že je to ne úplně vyvedené angažmá Sebastiana Tuviho, který Doedsvangr vtiskl tuhle podobu blackmetalového mastodonta. Jeho projekty poslední dobou nekončívají úplně šťastně.

Ale pojďmě se na Doedsvangr podívat i z té pozitivní stránky. Po jejich materiálu sáhlo jedno z elitnějších vydavatelství, Debemur Morti. Pokud vidělo v materiálu kvalitu, i já mu věnuji čas a nechám songy zrát a hrát. Tedy pozitivně: kvalitu zpracování nemohu a nechci Doedsvangr upírat. Instrumentálně je vše provedeno opravdu dobře, zvuk je ošetřený přímo výborně. Oproti předchozí desce je stopáž o deset minut rozumnější (pochop: kratší) a o mnoho dynamičtější. Pokud máte slabost pro takové desky, jako je Arrow in the Heart (která je melodičtější), My Soul for His Glory (která je divočejší) anebo třeba i Necrogenesis (která je nasypanější), nejspíš se vám Serpents ov Old může zalíbit. Ostatně každý song zvlášť funguje docela dobře. Když si vezmu například Carrier of Heads, je to parádní blacková vypalovačka, jenže stejných je na albu devět. A žádná z nich nijak neosvěží.

Možná si tím vysloužím hněv Pravověrných Prastarých, ale na Doedsvangr nevidím krom velmi poctivého řemesla nic dalšího. Není tedy důvod nesáhnout raději po kmenových kapelách jednotlivých členů Doedsvangr. Na druhé straně, pokud máte žánrového purismu málo a poslední Ondskapt se vám už přeposlouchali, kvalitu materiálu v žádném případě nechci upřít.