FDK tady asi nikomu nemusím sáhodlouze představovat, přece jen už český kluby brázdí drahně let – jestli mě paměť neklame, tak to bude už přes dvacet (ale paměť samozřejmě klame, protože už si ani nepamatuju, že jsem před cca třinácti lety napsal recenzi na Borderline). Kariéra na roky bohatá, ale na desky skoupá, Sunlight je teprve třetí zářez, který přichází takřka dvanáct let po předchozí Earthlinked. Takhle dlouhá pauza samozřejmě budí zvědavost, jak současná tvorba navazuje na věci předešlé, půjde tady rukopis vůbec ještě poznat? Pokud se ti rosí čelo ze slova vývoj a máš pocit, že se svět s každým rokem nezadržitelně mění, tak tě ušetřím dlouhýho čekání a rovnou můžeš pot z čela setřít. S trochou nadsázky by se dalo říct, že FDK do vody hodili před dvanácti lety kotvu, a od tý doby možná tak akorát zakopli o kotevní lano na palubě. Jsou tedy stále u stejných břehů a na dvanáctiletý pauze je zajímavý hlavně to, jak málo se může za tak dlouhou dobu změnit.

Pořád tedy máme čest s českou variací na Cult of Luna a jim podobný spolky, která rozhodně nepostrádá zápal pro věc, kvalitní muzikantský výkony a cit pro hezkej atmosférickej riff či brnkačku. Pro fanoušky žánru, kteří vyžadují kvalitně složenou a přesvědčivě odehranou variaci na žánrový milníky, můžu desku s klidem doporučit pro opakovaný vložení do přehrávače. Jsou tu masivní atmosférický riffy ve středních tempech, jsou tu klidnější pasáže s nádechem post-rocku a i nějakou tou hezkou melodií (možná až moc, ale o tom až později). Poskládaný dohromady je to taky vysoce funkčně, i když občas trochu předvídatelně. Navíc se povedl i zvuk, kterej je asi nejmohutnější v historii kapely, a zároveň je takovej pěkně vrstevnatej a čitelnej.

Nemůžu si ale pomoct, přijde mi, že před dvanácti lety přeci jen bylo o trochu lépe. Ano, Eartlinked taky neoplývalo kdovíjakou originalitou, ale ze žánru si bralo zajímavější inspirace – jednak to bylo celý takový šamanštější, jednak to prostě hezky šlapalo. Sunlight bohužel podráží nohy příliš post-rockovejch klišé a melodií, který jsou pro mě už trošku za hranou únosný sladkosti a kýče (jako perfektní ukázka funguje hned první motiv z otvíráku Prayer For The Sunlight). I dynamika mi na novince přijde taková unylejší, skladby sice hezky plynou, ale zlomyslnej hlásek v podvědomí říká, že odnikud nikam. Ve výsledku je tak Sunlight trochu sterilnější deska, než bylo u FDK zvykem, a občas mám problém jí to srdíčko na sto procent uvěřit.